autor: Jitááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
„Hurááááááááá!“ ozval se jekot z vedlejšího pokoje, kde se jeden dredatý pařmen dostal do druhého kola nějaké střílečky. Jeho bratr, který pobýval hned ve vedlejším pokoji, vše poslouchal a jen lehce kroutil hlavou nad tím, že se jeho osmnáctiletý bratr může chovat jak malé dítě. Snažil se vrátit k rozečtenému příběhu jeho oblíbené knihy. Někdy se musel až zasmát nad tím, že on je blázen do literatury a jeho vlastní dvojče do počítačových her. Dal si dlouhý černý pramen vlasů za ucho a pokračoval ve čtení. Ale pořád se nemohl znova vžít do příběhu, protože pořád slyšel halekání jak na fotbalovém zápase.
Pak dostal nápad. Vyndal si MP3ku a dal si pecky do uší. Pustil volume na maximum a už po několikáté se vrátil do příběhu. Hudba mu u toho nevadila. Ba naopak. Jen si více užíval ty nejkrásnější momenty z každé kapitoly. Četl knihu, kterou mu daroval jeho dědeček těsně před tím, než zemřel. Když si na to vzpomněl, nahrnuly se mu slzy do očí. Měl ho moc rád, vždycky mu jako malému vyprávěl právě ty příběhy, které byly v té knize. Teď si je musel číst sám. Najednou se hrozně polekal, protože do něj někdo začal nehorázně strkat a nejspíš i křičet, ale on přes hudbu nic neslyšel.
Vyndal si tedy jedno sluchátko a otočil se. Stál nad ním jeho bratr Tom, který byl celý jakoby uřícený ze hry. „Copak potřebuješ, Tome?“ zeptal se a otočil hlavu opět ke knize. Tom se zasmál a prohlásil: „To vole! Brácha! Já se dostal až do třetího levelu! Mno ty vole! Víš, co to znamená? Tam se ani ten blbec Jan nedostal! Magor! Mám u něj padesát euro! Pche! Sme se vsadili, že kdo se dostane až sem, tak, mno, prostě jsem hustej, né?“ ječel vítězně Tom a Billi se jen podíval s nezájmem v očích na toho počítačového maniaka a poté spustil: „Hm. To je fakt hustý, Tome. Ale mě ty tvoje střílecí voloviny nezajímaj. Tak mi příště řekni něco záživnějšího, ano?“
A opět se zadíval hluboko do knihy. Tom se nasupeně zahleděl na svého ležícího bratra a knihu mu násilím vyrval z rukou a následně odhodil do rohu pokoje. „Hele, Tome, jsi normální? Asi né, co?“ Tom se jen zasmál a pak spustil: „To ty tady magoříš! Celej den čumíš do tý pitomý knížky! Asi s tebou zajdu na psychičnu, blbečku!“ ječel Tom a Bill se na něj smutně a zároveň nenávistivě podíval a pak jen potichu řekl: „Tu knížku mi dal děda před tím, než umřel…“ Tom se poté také smutně podíval a pohladil bratra po ruce.
„Promiň, Billí, nechtěl jsem ti ublížit. To jsem nevěděl…“ Bill se na Toma smutně usmál a pak mu pokynul, aby si k němu přisedl. „Tome… Když já… Je to divný… To, že jsme každý úplně jiný… A… tak mě napadlo jestli… jestli mě máš vůbec rád…“ Tom se na bratra vyjeveně podíval a pak hned spustil: „Ale Billí. To víš, že tě mám rád, ani nevíš jak moc… Jsi přeci můj mladší bráška, ne? Vážně tě mám moc rád, moc…“
Bill se ale znova smutně podíval a pak se jen zeptal: „Jak moc?“ Tom nevěděl, jak vyjádřit to, co k němu cítí. Mlčky si hleděli do očí a poté, co se málem utopili v pohledu toho druhého, se lehce dotkl rukou jeho hebké tváře. Tomem projel nádherný, hřejivý pocit. Tak hebké kůže, jakou měl jeho bratr, se nikdy nedotýkal. Jen letmý dotyk mu připadal, jakoby jím projela elektrická energie. Svojí ruku nemohl od té hebkosti odtrhnout. Něco ho nutilo se jí stále a stále dotýkat. Bill slastně přivřel oči a Tom se jen usmál. Najednou něco pocítil. Myslel si, že jestli to okamžitě neudělá, tak se mu jeho bratr rozplyne a už se k němu nikdy nevrátí. Bez váhání vzal jeho tvář do dlaní a poté co si jej přitáhl co nejblíže, se dotkl jeho rtů. Bill je trochu pootevřel a Tom do nich lehce vdechl. Přitom pocítil, jak se Bill zachvěl. „Billi,“ šeptl a pak do nich pomalinku pronikal.
Bill nejdříve překvapením otevřel oči dokořán, ale když spatřil ten Tomův nádherně šťastný výraz, začal ochotně spolupracovat. Jejich rty splynuly v jedny a tím polibkem Tom vyjádřil to, co už dávno chtěl, a to, co si Bill přál ze všeho nejvíc. Když se líbali bez mála pět minut, odtrhli se od sebe a udýchaně si hleděli do očí z milimetrové vzdálenosti. „To… bylo… krásné…“ vydechl Bill a Tom se beze slov opět ponořil hluboko do jeho rtů. Nevěděl, proč to dělá, ale dělal vše spontánně a neřešil nic dalšího…
„Ty můj čtenářský maniaku,“ usmál se Tom do polibku a Bill se poté lehce oddálil. „Tobě vadí, že jsem tak nějak zaostalej? Mě ale nebaví počítače… Prostě rád čtu…“ Toma tohle zamrzelo. Už mockrát mu kvůli tomu nadával. Dokonce i před chvílí. Zahleděl se mu do smutných čokoládových očí a po něžné pusince špitl: „Promiň.“ „To nic…“ pípl Bill a začal se štěstím smát jak malé dítě. Tom se po vteřince probudil z toho nádherného polibku a začal se také smát. „Proč… Proč se vůbec smějeme?“ zeptal se Tom, ale smát se nepřestal. Bill ale najednou zmlkl a řekl: „Protože jsem šťastný, Tome. Splnilo se mi to, o čem jsem si vždycky jen četl.“
Tom nahodil vážnou tvář a šeptl: „Miluji tě, bratříčku. Strašně moc tě miluju. Vyhýbal jsem se ti, ale konečně jsem pochopil, že je to ta největší hloupost, kterou jsem v životě udělal. Myšlenky na tebe jsem se snažil zahnat tou počítačovou blbinou, ale pomalu jsem to přestával zvládat a myslím, že jsem byl na tebe zlý. Odpusť.“ Billovi stekla po tváři slza. Byla to slza štěstí, pak se začal znova smát jak dítě nad novou hračkou a konečně si uvědomil, že našel to, co hledal. Pochopení a lásku. Tomovi se zdálo, že se v jeho očích topí, ale byl to tak příjemný pocit, že se v nich topil stále.
„Už věříš na pravou lásku, Tome?“ špitl Bill a místo odpovědi ucítil opět bratrovy rty na svých. „Ano,“ pípl Tom a vzal svojí lásku do náruče a snad po sté se mu vpil do rtů. ((= MUCK! =))
autor: Jitáááááááá
bože to je sladčí než Cukrana xD xD ale krasny xD
uuh krasny xD
jo to bylo pěkný…tahle povídka by byla krásná vícedílka!!! ale i tak je to prostě boží….xDDD
krásný!! ♥
pěkný,ale nějak k tomu nechápu ten název…
Muckátko: Tak to jsme dvě 🙂
Muckátko :o* – To nejsi sama ((= Ale myslela jsem to tag, jako že Tom se w tom příběhu chowá hloupě a Bill zas přemoudřele ((=
jo,celkem fajn… akorat me mirne odradil konec povidky: ((= MUCK! =))
ehm…
so sweety 😀
Jůů to je krásný =)
moooc roztomilé!!!HROZNĚ MOOOC MILUJI TYHLE ROMANTICKÝ POVÍDEČKY O NAŠICH SWEET DWOJČÁTKÁCH!!!!JÁ TO FÁKT ÚPĚ ŽERU !!jag ste na tom vy??
je to moc hezký ale mě k tomu nějak nesedí ten název…jinak moc pěkný