autor: LucSinQa
Sobota, 24. prosince. Člověk by řekl, že na Štědrý den budou všichni šťastní a nebo to budou alespoň předstírat. Předstírat tu radost z dárků, které jim budou povětšinou k ničemu. Jednoduše řečeno radost z kravin. Radost z toho, že se po dlouhé době setkali se svou rodinou a mohou si popovídat bez hádek. Jenže něco tady bylo špatně. Pro Billa to bylo přesně naopak. Neměl rád Vánoce. Přímo je nenáviděl. Vadila mu všechna ta přetvářka a věčná faleš. To, že si každý v jeho okolí snaží hrát na něco, co není. Že i když to vypadá, že je všechno v tom nejlepším pořádku, je to přesně naopak.
Bylo něco okolo osmé večer. Všude tma. Na ulicích svítila pouze vánoční výzdoba, pouliční lampy a většina rodin usedala ke svátečně prostřenému stolu s automatickým úsměvem na rtech. Matka domu zapalovala svíčku a přála všem dobrou chuť. Černovlásek s černě orámovanýma očima byl na zasněženém poli za městem. Seděl na lavičce, ze které sledoval sníh. To bylo jediné, co měl na zimě a Vánocích rád. Sníh. Čistě bílý koberec, který pokrýval celý Berlín, a ve kterém se schovávaly diamanty. Tohle byl pro Billa sníh. Když se pořádně zadíval, viděl ve sněhu třpytící se ‚diamantíky‘, jak to rád nazýval. Tady na poli nemusel vnímat negativní energii, která doslova sálala z každého v jeho okolí. Byl tu sám. Jen on a jeho myšlenky. Myšlenky na něj. Na toho, jenž byl, je a bude smysl jeho života.
*Flashback*
„Kluci, pojďte dolů!“ Simone a Katrin byly v kuchyni. Obě věděly, že se to chlapci musí někdy dozvědět. Přece jim nemohou neustále lhát. I když by to bylo to nejlepší. Pro oba chlapce.
„Co se děje?“ černovlásek se posadil na židli a cpal si do pusy sušenky, které byly na stole. Tom se nad jeho chováním jen pousmál. Byl tak roztomilý. Sedl si vedle Billa, který ho pod stolem chytl za ruku.
„Musíme vám něco důležitého říct.“ Simone se opřela o linku a podívala se na Katrin, která z jejího pohledu poznala, že to má raději říct sama. Simone věděla, že pro ni to bude těžké. Jako jediná věděla o vztahu, který mezi chlapci probíhal. Nevadilo jí to. Jednoduše to akceptovala.
„Asi se vám to bude zdát nemožné, ale je to tak. Víte, váš otec. Říkám váš, protože se k tomu dostanu. Váš otec netoužil po rodině, byl a je to ten typický chlap, který nevydrží na jednom místě. V době, kdy byl se mnou, byl i tady se Simon. Otěhotněla jsem já i Simon. Jste bratři…“ Katrin se na chlapce podívala a před očima se jí naskytl pohled na sedmnáctiletého, černovlasého chlapce, kterému se z očí valilo snad milion slz. Nechápala, proč pláče, neměl by se radovat? Nevěděla nic o jejich vztahu.
Tom seděl na židli jak přibitý, nevydal ze sebe ani hlásku. Na rozdíl od jeho… teď už bratra, kterému z úst vycházely vzlyky. Bill se zvednul a rychlým krokem šel ke vchodovým dveřím. Ihned, jak se zavřely, rozběhnul se a utíkal neznámo kam. Bydlel u konce Berlína, nebyl problém se jen tak vytratit. Byl už za Berlínem, když pohlédl na velké pole, u kterého byl krásný, listnatý strom.
*Konec flashbacku*
Bill si přesně pamatoval to datum, bylo 14.8. a on Toma od té doby neviděl. Tolik si přál ho znovu vidět, jenže mozek mu to nedovolil. Nesnášel ten pocit, když srdce říká ano, ale mozek ne, který měl od toho dne, kdy jim to řekli. Snažil se na to nemyslet. A navíc, už dlouho se mu líbil někdo jiný.
Zase pozoroval sníh a oblohu, ze které se vznášely vločky všech různých velikostí. Všechno bylo perfektní, až na jednu věc. Billův vibrující mobil, vydávající otravné zvuky, které mu hlásily, že mu někdo volá. Vytáhl mobil z kapsy a podíval se na display. Mutti. Jako kdyby to nečekal. Zmáčknul červené tlačítko a rozešel se směrem zpátky. Věděl, že dnešní večer asi nepřežije, ale to mu bylo jedno.
Procházel zasněženými ulicemi a kopal do hroud zmrzlého sněhu, okolo kterých procházel. Ruce si dal do kapes a zachumlal se do své nové bundy. Cestou kolem neprojelo jediné auto. Neslyšel nic jiného, kromě praskání sněhu pod jeho nohama. Nic jiného taky nevnímal, nebo se o to alespoň snažil.
„Broučku, kde jsi byl. Bála jsem se o tebe.“ Černovlásek ze sebe ani nestačil sundat bundu, když ho Simone pevně objala. Všiml si, že za ním a jeho milovanou mámou stojí Tom a Katrin. Věděl, že je pozve, byli na tom stejně jako oni, ale moc se mu nelíbilo, že s nimi bude Tom trávit Štědrý večer, i když ho neměl rád.
„Mami, není mi deset, je mi osmnáct, jsem už dospělý.“ Bill se na svou matku usmál a šel pozdravit Katrin, na Toma se ani nepodíval.
„Tak, když už jsme všichni, můžeme usednout k večeři ne?“ usmála se Simone a už všechny hnala ke stolu. Radši se Billa už na nic nevyptávala.
„Promiňte.“ Bill se omluvil a lehce zčervenal, když mu uprostřed večeře zapípala sms-ka. Vytáhl telefon z kapsy a otevřel zprávu od Alexe. Od toho, který se mu tak dlouho líbil. Musel se pousmát, když zjistil, že je od něho. Otevřel zprávu a úsměv na tváři se mu ještě víc rozšířil.
Tom, sedící vedle něj, měl dobrý výhled na to, kdo mu co napsal. Nemohl se nepodívat. Prostě to nešlo.
V Tomovi se doslova začala vařit krev, když si přečetl zprávu. Alex x): Ich liebe DICH. Moc mi chybíš. Promiň. Po přečtení toho krátkého textu měl chuť zabíjet. Chtěl něco udělat právě tomu Alexovi, který mu to napsal. Bill patřil Tomovi a tak to bude navždy. „Nikdo nás nerozdělí…“ právě tahle slova slyšel Tom v hlavě. Byla to lež. Bohapustá lež.
Tolik se ten skoro půl rok trápil, a on už si někoho našel. Tom všechny odmítal, jak holky, tak kluky, jen proto, že v něm ještě plápolal malý plamínek naděje, že se to urovná a s Billem budou zase šťastní. Jenže,.. to byl asi jen sen. Krásný sen, ze kterého se probudil právě o Vánocích.
autor: LucSinQa
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
To přece nemůže být všechno?????!!!!
Šílěně smutné..ale ano..i taková může být pravá tvář Vánoc
to je všechno? KOnec????? no jo souhlasim s váma holky…
Naprostý souhlas!
Krutý to konec… Ale něco takovýho se může stát. Aspoň, že jako dáreček nedostali pohřeb… =)
no to snad…..já vyžaduju další díly. Okamžitě. Přece mě tu nenecháte brečet. To já vážně hnusnej konec. I když i takové se stávají to je pravda. Ale já takové nechci. Ne o Vánocích. Ale jsem mile překvapená, že tentokrát to byl Bill kdo už někoho měl a Tom byl ten, kterýho to nejvíc bolí. Většinou to bývá opačně, takže za to dávám obrovské plus. Ale přesto……je to smutný.
Já chci taky další díl!!!! Naprosto souhlasím s Doris
aspon třidilovka by s toho mohla byt no tak LucSinQo nenech se pobizet… 🙂
bozee… chudacik Tom.. viem si ho predstavit…
Smutné, krásné, a hlavně s neukončeným závěrem… xD Protestujuuu… a chci další část…
i já musím souhlasit, že to chce pokračowání… taky tady brečím jako malá a nechci aby to takhle skončilo. Musí to mít pokračowání, nemůže to takhle smutně skončit. Ne o Vánocích :´(
Hele, jako, Bill mě naštval! ale je to skvělý a chtělo by to pokráčko!! 🙂
no jo…konec který koresponduje se životem…x(
Chúdenec 🙁