483 OUTTAKES (1/2)

Byl pátek odpoledne a čtyři kamarádi trávili svůj poslední večer pracovního týdne v nahrávacím studiu v Hamburgu. Po celých těch předchozích měsících už toho měli doopravdy dost.

„Nebaví mě to,“ postěžoval si Georg prostě, když asi podesáté dohrál jednu a tu samou písničku, protože perfekcionistovi Billovi se stále nezdála dost dobrá.
Jeho ta práce snad nikdy nepřestane bavit… Pomyslel si Georg a posadil se na dřevěnou podlahu, čekajíc, co kdo udělá pro to, aby se přestal nudit.

„A co s tím chceš dělat ?“ usmíval se Bill. Byl dnes v pozoruhodně dobré náladě. To se nestávalo často.

„Já nevím…“ mávl rukou Georg.

„Copak musíme na to album nahrávat jenom písničky ?“ nadhodil, než si stačil uvědomit, jak hloupě jeho slova vyzněla. Tom se zasmál.

„Co bys tam prosím tebe chtěl nahrávat ? Bonus pro fanoušky ?“ povytáhl pobaveně obočí.

„Třeba,“ pokrčil Georg rameny.

„Máme tu přece i videokameru… Můžeme natočit nějakou reportáž ze studia. Ty holky z toho budou hotový, až uviděj, jak si Bill hryže nehty, když mu nejde nějakej tón… Je to přece taak sladký…“ napodobil rozzářený výraz okouzlené fanynky.
Všichni tři se začali smát, když stočili zrak k Billovi, který zrovna měl prsty opřené o spodní ret a nervózně je zkracoval zuby.

„A co je na tom ?“ zamumlal Bill, zahanbeně pokládajíc ruku do klína.

„Ale nic, Billi…“ smál se Tom.

„Myslím si, že reportáž ze studia už je moc neokouzlí, tohle tu bylo tisíckrát…“ dodal potom směrem k Georgovi.

„Tak něco pro…pro tu druhou část fanynek..“ nadhodil Georg znovu a s potměšilým úsměvem pohodil hlavou s výrazem typu: „Víš co myslím…“

„Myslíš ty…ty twincestní ?“ Billova tvář se roztáhla do hříšného úsměvu.

„Hmm…“ přikývl Georg a zákeřně se usmíval na Billa nazpátek.
Billa to stálo hodně přemáhání, ale nakonec to vydržel a neotočil se na bratra se spikleneckým mrknutím. Tahle „druhá část fanynek“ totiž momentálně mohla za jejich jediné štěstí a oni jim za to byli náležitě vděční. Přátelé z kapely však o jejich osobním milostném životě zatím neměli ani tušení.

„No tak…?“ poprvé promluvil Gustav. Tom se zasmál.

„Ale ale, Gusti…a pak že ty fanynky jsou úchylný – jakmile je řeč o incestu, Gustav se zapojí do hovoru – zvláštní…“ mrkal na něj.

„Prosimtě…“ Gustavovi začervenaly tváře.

„No tak, co vy dva ? Potěšíte 90% svých oddaných fanynek a natočíte spolu exkluzivní žhavé video ?“ Georg se už při té představě klátil smíchy.

„Klidně !“ zvedl Bill pyšně hlavu.
Tom po něm střelil nechápavým pohledem. Nechtěli se přeci prozradit.

„Ne… Ty vole, Bille, nee ! Nekecej, že bys to fakt udělal, to ti nevěřim !“ smál se Georg, zatímco Gustav jen zavrtěl hlavou a zamumlal cosi o podivuhodně vysoké inteligenci „toho nejstaršího“.

„Vsadíme se !“ napadlo Toma, hned jak si to všechno převrátil v hlavě a došel k tomu, že by se na tom dalo i docela slušně vydělat, kdyby se s Billem prostě políbil před kamerou. Co by na tom bylo těžkého – v soukromí to přece dělali tolikrát… Nedalo se říct, že by mezi sebou měli milenecký vztah, na to to bylo ještě moc čerstvé, a oba byli příliš lehkovážní, než aby tu nepopsatelnou rozkoš jejich intimních okamžiků připisovali něčemu hlubšímu, než jen čistému uspokojení, i tak ale k Billovi cítil ty nejpevnější city ze všech lidí, co znal, už proto, že byli přeci dvojčata.
Georg odněkud přinesl láhev likéru, prý aby bratři byli dostatečně uvolnění, a zatímco Bill krčil statečně obočí, jak na něj alkohol byl příliš silný a on, nechtějíc tu skutečnost přiznat, do sebe hodil sklenku na ex, Georg a Tom se dohadovali na podmínkách sázky.

„Tak když to video natočíme, tak…“ Tom se zamyslel.

„Bille, pomoz mi !“ strčil do bratra, který to nečekal, a tak na sebe vylil několik kapek likéru.

„Já nevim…“ zahihňal se, načež Gustav, který vedle nich jediný seděl nasucho, protočil oči a zamumlal něco jako „jak hloupá školačka“.

„Když se ty a já budeme líbat…“ pomáhal mu Tom.

„Tak ?“ pozvedl obočí a očekával, co z Billa vypadne.

„Tak se oni budou líbat taky,“ pohodil Bill hlavou, jakoby jim tím vlastně připravoval poctu.

„A to by šlo… Ty nemáš špatný nápady, když piješ…“ pokrčil Tom rameny.

„Protestuju,“ oznámil Gustav suše.

„Máš smůlu, já do toho jdu, tohle chci vidět,“ nedbal na jeho názor Georg a opět se otočil k Tomovi, kterému pití nedělalo takový problém jako Billovi.

„Ale bude to pořádný a půjde to na singl !“ ukázal na něj.
Bill se zakuckal a poprskal Tomovo dlouhé bílé tričko likérem.
Tom se podíval na Billa, který se dusil alkoholem a před obličejem mával rukama a kroutil hlavou.

„Nesouhlasíme,“ vyvodil z toho a mimochodem praštil Billa po zádech, aby se mohl nadechnout.

„Fajn. Ale prostě to dáme na net,“ připustil Georg.

„Okay,“ řekl Tom, doprovázen bratrovým souhlasným přikyvováním. Pokud šlo o sázky, byli bratři naprosto nekompromisní a soutěživí. Kývli by prakticky na cokoliv, jen aby si nepokazili svou čest.

„A protože většina těch fanynek, co tohle ocení, není z Německa, uděláte to takový..trochu mezinárodní,“ dodal Georg se zvednutým prstem.

„Když budete mluvit, tak anglicky. Protože to nebude jenom nějaká malá pusa. Uděláte prostě nějakou scénku… Nebo já nevim co, něco si vymyslete, fantazie máte dost. Ale prostě ne, že to jen tak odbudete,“ vysvětlil, když zaregistroval Tomovo pozvednuté obočí.

„Oh yeah,“ odvětil Bill s úsměvem a za Tomovy pomoci se společně přesunuli dál od Georga a Gustava, aby na ně bylo dobře vidět.

„Budeš nahrávat,“ ukázal Georg na Gustava.

„Když jseš takovej náš fotograf…“ usmál se sladce a vrazil mu do ruky videokameru, kterou předtím přinesl z vedlejší místnosti, kde byla všelijaká nahrávací aparatura…

„Dobře, dobře…“ přikývl Gustav a opravdu nastavil kameru Billovým a Tomovým směrem.

„Nahrávám,“ oznámil dvojčatům a zmáčkl příslušné tlačítko.

„Takže !“ Tom se napřímil, jakmile mu došlo, že je natáčen.
Georg se tiše usmál – Tom opravdu mluvil anglicky.

„Takže můžeme začít… Myslím,“ kýval Bill a zahleděl se na Toma.

„Můžeme začít, myslím,“ dodal Tom zcela zbytečně, jelikož na něm bylo vidět, že už je připravený dávno.

„Myslím si, že můžeme začít – teď !“ ve chvilce, kdy Bill vyslovil „teď“, se se sebejistým výrazem naklonil k Tomovi a doopravdy začal líbat jeho vlhké rty.
Tom toužebně přivíral oči a oplácel bratrovi chtivé polibky a Georg s Gustavem jen fascinovaně přihlíželi. Ve chvíli, kdy Tomova dlaň začala samovolně šmátrat kamsi pod lem Billova trička, Gustav raději stopnul nahrávání.

Ohromené ticho narušovaly jen Billovy nepatrné povzdechy a občasné mlaskavé zvuky. Jejich přátelé jen tiše přihlíželi, ani nedutali. Kdo by to byl řekl, že se k sobě ti dva budou tak mít ? Hádali se přece celé dny, byli jako kočka a myš – a teď tohleto ? Protiklady se zřejmě přitahují – ovšem jen v partnerském vztahu.
Bill se smíchem odlepil rty od těch Tomových. Srdce mu bušilo vzrušením.

„Hey ! Ty nenahráváš ?“ Tom si se smíchem přitáhl Billa za bok k sobě.

„Raději ne,“ objasnil Gustav.

„Tak nahrávej, ne ?“ vybídl ho Tom a v momentu, kdy Gustav pokrčil rameny, opět zapnul videokameru a Georg pobaveně zadrnkal na struny své kytary, kterou si celou sobu držel v klíně, povalil Tom Billa na dřevěnou podlahu.

„Oh, oh ! To je pro mně tak vzrušující !“ pokřikoval přitom teatrálně, zatímco se pod ním Bill se smíchem zmítal a tlačíc svou hruď k Tomovu obličeji, vysvětloval:

„Jsem tak vzrušující !“

„Jsem tak nervózní !“ oplácel Tom a tiskl rty na Billův bílý krk.

„Jsem tak nervózní dnes v noci !“ smál se Bill, zaklánějíc hlavu dozadu.
V okamžiku, kdy Billova pravá ruka sjela nebezpečně blízko k Tomovu rozkroku, Gustav opět zděšeně stopl nahrávání.

„Píp“

autor: Ketty
betaread: Janule