Kaulitz & syn s.r.o.

autor: Lussynka

Awuuj lidičky.. Tak sem se zase jednou dokopala něco napsat, tak doufám, že si to aspoň někdo přečte 🙂 Lussynka

Nikdy jsem nebyl moc kutil, byl jsem rád, že dokážu zapojit do elektriky mixér, vždycky jsem měl na všechno lidi, ale jednou mi můj kutilský antitalent změnil nadobro život… potkal jsem tebe, lásko.

*flashback*
6. 7. 2010

Ježiši, to je vedro… ach jo, co budu v takovým hicu dělat, do prdele… zkusím opraváře… vytočím číslo.

„Dobrý den, Kaulitz & syn s.r.o., budete si přát?“ ozve se hrubý mužský hlas na druhé straně sluchátka.
„Dobrý den, tady Tom Trümper, potřeboval bych opravit klimatizaci, a prosím co nejrychleji, kdyby to šlo.“ Oddechnu si, že mi to vzali, přece jenom je svátek, proto jsem se bál, že se tu uvařím zaživa.
„No, mohl bych k vám poslat hnedka syna, ale on je novej, tak se na něj nezlobte, kam že to máme přijet?“
Spokojeně se usměju. Už za chvilku budu mít pokoj od toho nechutnýho vedra.
„Přijeďte na Teuer Straße 178, děkuju, za chvíli nashle,“ schovám mobil do kapsy a netrpělivě vyčkávám toho starýho plešouna. I když asi nepřijede ten starej, říkal, že syn, tak uvidíme, ale jestli bude po něm, tak bude plešatej, i když je mladej… ušklíbnu se svým úvahám, a zatímco já přemýšlel nad blbostma, tak je tady moje záchrana.

Rozeběhnu se jako šílenec ke dveřím, když uslyším zvonek. Rozrazím je… a zaseknu se.

„D-dobrý-ý den-n… vy jste-e Kaulitz?“ vykoktám. Panebože, je tak… okouzlující, lehce se pousměje a pohodí dlouhými havraními vlasy na stranu, prohábne si je a ukáže na cedulku, která se mu skví na prsou Kaulitz&syn s.r.o.
„Už to tak vypadá,“ uchechtne se. Má tak mužný hlas, a zároveň jemný… „tak mám vám něco opravit, nebo na mě budete zírat?“ probudí mě z transu asi po další minutě, „ehm, jo jasně, pojďte dál a já vám ukážu, kde to je,“ trochu červenej odstoupím ze dveří, aby mohl projít. Je tak sexy, ta upnutá kombinéza naprosto podtrhuje jeho štíhlou postavu a zadek… panebože, no to je snad vtip, já zarputilej heterosexuál tady přemýšlím o prdeli syna mýho opraváře… ježiši, jsem tak zvrhlej.

„Tak tady to je a no… nefouká to prostě, nevím, čím to je,“ pokrčím s úšklebkem rameny.

„No jasně, kouknu na to,“ usměje se a položí si na linku v kuchyni kufřík… asi s nářadím. Vytáhne šroubovák a začne se v tom vrtat, a u toho si tak roztomile mumlá. Pozoruju ho… nakonec na mě koukne.
„Kde máte od toho přívodový trubky vzduchu?“ Překvapeně se zamyslím.
„Uhm, asi ve skříňce pod tím…“ nevím, já to neinstaloval, otevře skříňku a jde na všechny čtyři, vyšpulí zadek a vrtá se v těch trubkách. Panebože… chci si šáhnout, on tou prdelkou snad kroutí schválně, jenom aby mě provokoval.

Po chvíli už jenom stoji, nakloněný do té skříňky a něco tam šroubuje. Já to prostě nevydržím, stoupnu si za něho, pevně ho chytím za boky a svým naprosto tvrdým klínem několikrát přirazím proti jeho roztomilé zadnici.

„Aaah…“ vypískne, ale neodtáhne se, otočí se ke mně čelem. „Mám tady opravovat klimatizaci, ne…?“ Drze se ušklíbne a opře se o linku.
„To sice jo, ale?“ uculím se a přímo ho na tu linku nalisuju a koukám mu do očí… nic mi neodpoví. Už ani nevím jak, ale naše rty se sebou po chvíli válčí o nadvládu nad ústy toho druhého, vydechnu, je to tak vzrušující, tak jiné, než jsem dosud zažil, už na nic nečekám a nechávám se ovládat touhou, co mě vyplňuje, rozepnu mu kombinézu a zajedu pod ni rukama.

Vášnivě dřu každý kousíček jeho horké kůže a on se pod mýma rukama svíjí a drtí mé boky, po chvíli převezme vládu on a já jsem ten opřený o linku a tiše prosící o víc. Ucítím dotyk jazyka na mé již teď nahé hrudi, líže mi bradavky, a já sténám největší možnou slastí. Sjede jazykem až na můj podbřišek a já s očekáváním téměř vykřiknu, když rozepíná můj opasek a stahuje kalhoty, aby ochutnal to, co ho tak šťouchalo do zadku. Zatajím dech a hlasitě zasténám, když moji chloubu jeho ústa pohltí až po kořen, je to tak dokonalé, nedokážu si představit nic lepšího, ale jsem na omylu. Skoro plačtivě zakňourám, když mě jeho ústa opustí a škádlí mě o něco výš, až mě začne líbat.

Vášnivé zvířecí polibky mu oplácím, jsem tak nažhavený, chytím ho za zadek a vyzvednu na sebe, posadím ho na stůl a shodím z něj všechno na zem, položím ho na záda a vylezu nahoru, stáhnu z něj kombinézu až tak, že její švy skoro nevydrží. Jazykem sjedu přes jeho tepnu a hruď až k pupíku, kde se na chvíli zastavím, ale tohle mi nestačí, strhnu nepotřebné boxerky a chtivě saju jeho žalud, nadrženě mu mačkám koule a užívám si to, že ho můžu kouřit. Sjedu až k jeho malé dírce, do které proniknu prsty, kňourá a prosí, ale já jsem neoblomný, projíždím ho třemi prsty a kouřím, jak nejlíp umím, ale sám už nemám sílu.

Seskočím ze stolu a zvednu si jednu jeho nohu na rameno a zarazím ho do něj až po kořen. Zároveň vyjekneme nepřekonatelnou slastí, tak teplé vlhké a uzoučké… tohle mě ubijí, chci, aby to nikdy neskončilo. Zaryje mi nehty do ramen a já zasténám, mám to rád ostřejší, začnu do něj tvrdě přirážet a projíždět ho, jako bych ho měl roztrhnout vejpůl. Křičí, sténá a zarývá nehty do mě i do stolu, chytím jeho penis do ruky a pevně ho stisknu. Zalapá po dechu a začne přirážet proti mé ruce, je to něco nepopsatelného a mně se chce skoro brečet, když cítím, že už to brzo skončí. Ještě do něj naposledy přirazím a s hrdelním výkřikem se oba zároveň uděláme, já hluboko v něm a on na mě a na svoje bříško.

Zpocení, jako bychom se sprchovali, se k sobě přitiskneme a zůstane vyčerpaně ležet na sobě na stole.

„Měl bys jít opravit tu klimatizaci,“ zašeptám s úsměvem.
„Nikdy nebyla rozbitá, měl jsi jenom povolenej kohoutek u jedné trubky,“ zašeptá rozpustile, oba se rozesmějeme a já cítím, že se spolu nesmějeme naposled.


*konec flashbacku*

„No tak, Tome, co tam zase děláš? Dělej, přijdeme pozdě a víš, jak táta nesnáší, když chodíme pozdě,“ zavoláš na mě z haly… no jo… už to bude rok a my jdeme na nedělní oběd k tvým rodičům jako každý týden.

„No jo, už letím, lásko,“ zavolám a honem spěchám za tebou.

autor: Lussynka

betaread: Janule

6 thoughts on “Kaulitz & syn s.r.o.

  1. Moc pěkná povídka taková roztomilá a zároven plná sexu ty mam nejradsi obdivuju autorky jak to dokazou detailne popsat sikulka

  2. to bylo takový rozkošný, absurdní vzhledem k náplni že? xD ale stejně to bylo rozkošnýý x))) wow

  3. Jéé, tohle je moc hezké 🙂 A je to ještě hezčí když vím, že spolu kluci zůstali 🙂
    I když se musím přiznat, že představa Billa jako opraváře je vážně zvláštní 😀 Tom se na to hodí, ale nedovedu si představit, jak se Bill v těch trubkách a šroubkách a kdo ví v čem ještě, vyzná 😀
    Každopádně povídka byla super 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics