autor: Hikari
Ahojky. Takže. Před nedávnem sem napsala svojí první twincestku a moc bych chtěla vědět váš názor, jestli mám v propadácích pokračovat dál, nebo se na to radši vykašlat xD Předem moc díky za vaše hodnocení (pokud si to vůbec někdo přečte xD)
Horké kapičky smáčející mou studenou tvář, ty kapičky, které mi rozmazaly oči, kapičky, díky kterým vypadám každou noc jako panda. Můžu si za ně sám. Je to jen a jen moje vina, já nemůžu za to, že tě miluju. Jak dlouho už to musím snášet? Mám zakázáno tě milovat. Nejde to, nesmí se to. Už jako tolikrát se podívám z okna, kde začíná svítat. Jak noční bůh mizí a denní kotouč vychází zpoza lesa, který mi vnáší do duše klid. Kdy jsem se vůbec naposledy zasmál? Kdy naposledy jsem vůbec myslel optimisticky? Už kolikrát uzamykám svoje svědomí, když ráno pozoruju tvoje usměvavé rudé polštářky, tak sexisticky propíchlé stříbrným kroužkem uspokojení. Jak mě dokážou zbavit smyslů ty oříšky skrývající se ti v očích. Jen pouhý letmý dotyk dovádí mě i mého malého přítele k šílenství, avšak nikdy nesmím víc, než jen pozorovat toho anděla, kterým si ty. Jsi ke mně tak milý, miluješ mě z celého srdce… ale jako bratra. Vždycky se snažím vystrnadit z tvého objetí, protože mě to zabraňuje myslet rozumě, co kdybych se neovládl?
Chlapec s vlasy jako sama temnota a rozmazanýma očima, připomínající pandu, znovu a naposledy vzhlédne na vycházející kotouč, pomalu nadzvedne peřinu zmáčenou slzami, nadzvedává ji jako ten nejkřehčí křišťál, jako by se každým prudším pohybem měla rozbít. Povystrčí svou jemnou hubenou nožku zpoza úkrytu, pak druhou, a pomalu je položí na studenou podlahu. Podlaha studí víc než led. Havraní mladík se roztřese jako lístek stromu v náhlé hře dvou větříků. Tak křehce obejme své vyzáblé tělíčko ještě vyzáblejšíma ručičkama a snaží se aspoň trochu zahřát svou zmrzlou kůží, kterou ani peřina nedokázala zahřát. Pomalu se zvedne a zhluboka se nadechne, otře si rozmazané pandí oči a lehkými kroky dopajdá do koupelny.
Lehkým lusknutím prstů rozsvítí světlo a koukne se na sebe do zrcadla. Ty teda vypadáš. Takhle by si o tebe nikdo neopřel ani kolo. Ještě minutu si prohlíží to stvoření vytvořené matkou přírodou, a pomalu očima sjede na zem. Zase!!! pomyslí si nazlobeně a zvedne obrovské kalhoty, do kterých by narval sám sebe nejmíň třikrát, a hned s nimi uchopil to pyžamo, jak Tomovým trikům s oblibou říkal. Vlastně se mu to líbilo, ale nesměl na sobě nechat nic znát. Kalhoty i triko pověsil na už tak přeplněný háček, který se rázem utrhl jak přezrálá třešeň. Doprdele! Jsem idiot! Pomyslí si a zacpává si uši nad rámusem, který způsobil. Chvíli jen tak postával a čekal, jestli něco nezaslechne. Zdá se, že nikoho nevzbudil. Pomalu všechno zvedl a potichu položil na prádelní koš v rohu koupelny.
Opatrně pustil slabý pramínek ledové vody a sehnul se.
„Brý ránko,“ bylo první, co zaslechl, než se divoce napřímil a zůstal stát jak kůl v plotě. Ucítil něco horkého na svých bocích.
„Bráško? Jsi v pohodě?“ řekl Tom a kouknul se na Billovy oči. Bill málem roztál pod dotykem toho, koho miloval. Byl tak blízko, ale přece jenom moc daleko. Nejradši by na něj skočil a začal líbat jeho prokrvené rty, chtěl by si začít hrát s jeho piercingem, který mu držel ret jako v poutech. Bylo to tak rajcovní, až moc.
„J-já?!“ řekl Bill až trochu moc nahlas.
„Ne, ty vole… asi já, ne? Jasně, že ty,“ zasmál se Tom a prstem cvrnknul do Billova nosu. Bill se rozklepal a snažil se vymanit z pevného sevření jeho bratra. Tom neváhal a Billa pustil, přeci ho nebude držet jak ptáčka v kleci, když nechce. Bill odklopýtal ke dveřím a stále pozoroval se strachem v očích svého bratra, který neskrýval svůj údiv.
„Bille?“ zašeptal Tom a pomalu se přibližoval k tomu klepajícímu se stvoření. To se jenom rozeběhlo do svého pokoje a zamklo za sebou dveře. Tom zůstal stát na místě a jen pozoroval dveře Billova pokoje s otevřenou pusou. Doprdele, co s nim je. To se ho už ani nesmim dotknout? Vždyť mu chci bejt oporou, je to můj brácha. On potřebuje ochránit. Musím vědět, co se mu honilo hlavou. Proč mě nemá rád, když jsme si perfektně rozumněli? Tom sklopil hlavu a odšoural se do svého pokoje, kde zalehnul zpět do postele.
Bylo mu divně. Víc divně, než kdy předtím. Celou hodinu přemýšlel o Billovi, než se podíval na hodiny, které ukazovaly půl sedmé ráno. Vstal a oblékl si své obrovské jeansy a triko, a vydal se zpět do koupelny. Vůbec se mu tam nechtělo, přece jenom to bylo teprve před hodinou, kdy nastala ta zvláštní a nepříjemná situace mezi ním a jeho bratrem. No tak jo, řekl si a vkročil do koupelny. Podíval se na prádelní koš, na kterém leželo jeho oblečení a pak do zrcadla, pustil vodu a vzal si kartáček s pastou. Chvíli si kartáček prohlížel. Něco bylo jinak, ten kartáček je jiný… Jasně… vždyť tohle je Billův. Pomyslí si.
„Přestaň ošahávat můj kartáček, už tak je to chudinka, že musí trávit den co den vedle tvýho nechutně žlutýho kartáčku,“ snažil se ze dveří vtipkovat Bill, aby aspoň trochu napravil to, co ráno musel bratrovi způsobit. Určitě se kvůli tomu Tom trápil. Ten se jenom otočil a zářivě se usmál na černovlasého, s obličejem černým jako od uhlí, bratra, který se snažil pousmát. Bill vytrhnul kartáček Tomovi z ruky a z druhé mu ukradl společnou pastu na zuby. Hrášek si vymáčkl na svůj kartáček a začal si čistit svoje rovné zuby. Tom se jen sám pro sebe pousmál a vzal si svůj kartáček, poté zopakoval všechno stejně jako jeho havraní bráška. Cítil se skvěle, cítil, že je všechno zase jako dřív. To se ovšem mýlil, poněvadž Bill to cítil jinak. Každý letmý dotyk, který se mezi nimi při čištění zubů odehrál, Billa mučil, spaloval ho a nedovolil mu myslet rozumně. Znovu se mu vybavily scény z jeho snů, snů o něm a o Tomovi. Zatřepal hlavou, aby si ty myšlenky vyhodil z hlavy, ale to se mu nedařilo. Co nejrychleji si dočistil zuby, vyplivl napěněnou pastu a své rty a jazyk se stříbřitou kuličkou smočil v ledové vodě.
Vyběhl z koupelny zpět do pokoje, kde se zamkl. Zběsile zamával hlavou a snažil se soustředit na nadcházející den. Došel ke skříni a otevřel ji. Já se zbláznim… co si mám zas na sebe vzít? Bože! Sáhl do skříně pro to první, co zahlédl a navlékl si to na sebe, popadl tašku a zamířil do školy.
Tom se ve chvíli, kdy Bill vyšel brankou, vyřítil ze dveří a „hopperským“ krokem tipu bolavá prdel doběhl k Billovi, který se začal po dlouhé době od srdce smát.
„Brácho, vypadáš jak namrdaná kachna, když takhle běháš.“
„Hahahaha… to je fakt vtipný, no… já se kvůli tobě můžu přetrh… Bille?“ Tom se zmateně podíval do Billových očí, které zely prázdnotou, vypadaly jako propast, do které se Bill propadal. Bill sledoval jeho obličej a snažil se rozpoznat, co si Tom právě myslí. To nevěděl, ovšem věděl přesně to, co si myslel on. Kvůli mně… i tak obyčejná věc, jako když běží kvůli mně, mi připomíná to, co musím trpět. Bylo poslední, co si v hlavě myslel, než se rozeběhl, co nejrychleji to šlo, někam pryč. Kamkoliv.
Toma nechal stát na místě, znovu zmateného, znovu ztrápeného. Jako odloženou hračku bez využití, tak se Tom právě cítil, a sledoval postavu mizící v dálce, dokavaď nezmizela úplně. Tom jen stál a zíral… vlastně si ani nic nemyslel… nevěděl, CO si má myslet.
Pomalu posunul nohu vpřed a ztuhle se vydal do školy. Doufal, že tam uvidí toho chaotického bratra, který se chová čím dál tím víc divně.
*
„Tě pic, Tome,“ Tom se ohlídnul a viděl svého kamaráda Gustava, jak na něj nadšeně mává zpoza stolu.
„Čaj Wolfgang…“
„Stalo se ti něco? Vypadáš jak rozjetý hovno, Tome,“ pověděl Gustav a propadl ve výbuch smíchu. Tom se ale ani neusmál a rozhlédl se po celé třídě, zda-li někde neuuvidí Billa. Nebyl tady.
„Sorry, Gustave, ale dneska nemám na nic náladu.“
„Oke, dneska ti dám pokoj.“
„No to bys byl hodnej.“ Jen co dořekl tuto větu, ve dveřích se objevil rozcuchaný havran s rozervanýma džínama a ušpiněným obličejem. Tom vzhlédl a se strachem v očích se rozeběhl k bratrovi. Objal ho a pevně stisknul.
„Bože, cos dělal, Bille?!“
„Já, spadl jsem. Šel jsem skrz cestu přes les a upadl jsem do trní.“
„Bože, ty si pako! Pani učitelko? Můžu vzít Billa domů?“
„Ano, Kaulitzi, ale nahlas to v ředitelně.“
„Ano, paní učitelko,“ dořekl a pomalu se vydal společně se svým bratrem do ředitelny. Opatrně bratra posadil na bílou koženou pohovku, který byla rázem špinavá od Billových ušpiněných kalhot a roztrhané bundy.
„Paní ředitelko. Paní ředitel… tady jste. Můžu vzít Billa domů? Je mu špatně a cestou do školy se někde vymlátil.“
„Dobře, Kaulitzi, tak mi to tu podepiš a můžete jít, ale zítra přinesete omluvenku. Jasné?“
„Děkuju. Určitě. Nashle!“ pověděl Tom a chytnul zpět svého bratra okolo pasu, aby se nezhroutil. Bill byl tak vyčerpaný, že se celou svou vahou opřel o Toma, který těžce oddychoval, jak nesl celou „tíhu“, jestli se to tak dalo nazvat, svého bratra. Šouravým krokem se plížili ke vchodovým dveřím, které jim školnice pomohla otevřít.
„Děkujem, paní Oberhausenová,“ spíše zaskřehotal Tom a prošel s bratrem dveřmi.
„Nemáš za co, Tome. Nechcete odvézt autem? Přece Billa nepotáhneš takhle až domů.“
„Ježiši, to byste byla moc hodná,“ odpověděl Tom, než zaklopýtal a spadl na zem.
„Dobrá, tak pojďte tudy,“ řekla školnice a pomohla Tomovi Billa naložit do auta.
„Znáš cestu až domů?“ zeptala se bezstarostně školnice.
„Jojo… to není problém, řeknu vám.“
„OK, tak jedem.“
Zvuk startujícího motoru Billa trochu probral, jen co se rozjeli, zase nic nevnímal. Cesta uběhla rychle a jen co zastavili před domem Kaulitzových, Bill se probral a opatrně se posadil, vedle něho se otevřely dveře a už ho vytahovaly hubené dokonalé ruce. Bože, jen co uvidím jakoukoliv část jeho těla, hned už zase myslím na jeho dokonalost!!! Pomyslel si Bill, než ho osvítila záře ranního slunce. Bylo teprve devět hodin a bylo ještě celkem chladno.
„Díky, paní Oberhausenová,“ odpověděl Tom a tentokrát už lehčeji se rozešel směrem ke vchodovým dveřím společně s Billem.
„Nemáte za co. Je to samozřejmost,“ řekla školnice a rozjela se zpět ke škole. Tom vytáhl z kapsy svazek klíčů a rychle odemknul. Když vešel do předsíně, položil Billa na židličku. Odhodil tašky a pověsil Billovu roztrhanou bundu na přeplněný věšák.
„Tak pojď,“ řek si Tom spíš pro sebe než Billovi, a chytil ho za paže. Když s ním došel až do pokoje, položil ho na postel a chvíli to stvoření pozoroval. Bože, je tak krásnej… má boží vl… Co to je?! Ne kurva… Jsem snad debil? Ne, to není možný! pomyslel si Tom a rázem utekl z Billova pokoje. Doběhl do svého a zabouchl za sebou dveře, zamknul se a sedl si do kouta. Co se to se mnou děje! Jedu snad po svým vlastním bráchovi? Ty vole, Tome, prober se, ty hovado! Nemůžeš ject po svým vlastním bratrovi, dvojčeti!!! Tom se podíval na fotku, kde byl společně s Billem. Objímali se, BRATRSKY se objímali. Ne, to nesmím!!! Nesmím!!! Je to úchylný, je to perverzní… Ale já JSEM perverzní a úchylnej!!! Kurva!!! Ale ne takhle! Jednou jsem si sice představoval, jakej by byl sex s Billem… bože, co to tu zas kecám!!! Jsem úchyl? Musím se tam vrátit… Tom se zvedl ze země a odešel zpátky ke dveřím, opatrně je odemknul a pomalým krokem šel k Billovu pokoji.
*
Bill se po silném prásknutí bratrových dveří probral a náhle zbystřil, že je doma. Bože, co tu dělám? Nebyl jsem náhodou ve škole? Ne, pamatuju si auto… a Toma… v autě? Co? Pomalu se posadil na postel a chytil se za bolavou hlavu, o kterou se zastavil jeho pád v lese. AUUU!!! zakřičel v duchu a pomalu se začal stavět. Hlavně pomalu, nechci zase spadnout. Když se postavil, zůstal chvíli stát, aby zjistil, jak je na tom se stabilitou. Jo, dobrý, stojím. Udělal krok vpřed, další, dokaď se nedošoural ke skříni, svlíknul se ze svého roztrhaného oblečení a vzal si tepláky a nové triko. Když se obléknul, vydal se ke dveřím, náhle se v nich objevil Tom.
„Bille? Jsi v pohodě?“
„Já jo… kam jsi tak rychle zmiznul? Probudil jsem se, zrovna když jsi prásknul dveřma, div nevylítly z pantů.“
„Já, jen jsem si tam pro něco došel… heh,“ odpověděl Billovi nejistě Tom a poškrábal se na hlavě. Proč nedokážu vymyslet nějakou dobrou výmluvu, jako to normálně dělávám??? Sem fakt udělanej do svýho BRÁCHY???
„Hele, nekecej, Tome, ale to je teďka jedno… jdu do koupelny, uděláš mi kafe?“ Zeptal se Bill sebevědomě, i když se tak vůbec necítil. Nedělalo mu dobře, že je zase tak blízko svého bratra, ale byl tak unavený, že neměl sílu po něm skočit. Bože, jen ať už Tom odejde dolů… pomyslel si Bill a odšoural se do koupelny tak rychle, jak mu to jeho ztuhlé tělo dovolilo. Pustil studenou vodu a namočil si celý obličej, bez ohledu na jeho nalíčení, utřel si ho do hebkého ručníku a vydal se za Tomem do kuchyně.
„Díky, Tome,“ pověděl křečovitě Bill, když uviděl kafe na stole.
„Jo, jasný,“ řekl stejným způsobem nesvůj Tom. Oba si sedli ke stolu, kde mlčky posrkávali kafe. Poletovali nervózně očima po kuchyni. Sem tam se jejich pohledy střetly, ale stejně tak rychle se zase rozešly.
Žádný z nich nemluvil, ne nahlas, ale uvnitř mluvili bez přestávky. Bez přestávky si nadávali, bez přestávky se ptali, zoufali si. Když Bill dopil svoje kafe, Tom se zvedl a odnesl oba dva hrnky do dřezu.
„Chceš ještě… ehm… něco? Bille?“ zeptal se nervózně Tom a vyčkával na bratrovu odpověď. Bill se potichounku zachichotal a nedokázal si odpustit malou poznámku tipu Něco by tu bylo, ale kafe to fakt není. Neřekl jí ale nahlas, jeho pouhou odpovědí bylo:
„Ne, to je dobrý. Díky. Jdu do obejváku k telce, snad si tam odpočinu.“
„Tak jo… heh… přijdu tam, jo?“
„Hmmmmmmmm…“ Bill popadl ze skříňky brambůrky a odloudal se do pokoje, zapnul telku a doslova se zřítil na pohovku. Rozbalil chipsy a začal přemýšlet. Co dávali v televizi, ho vůbec nezajímalo, přemýšlel, co bude dál. Už ho nebaví celé dny užírat svoji duši a trápit se. „Chceš džus?“ ozvalo se Billovi zdálky v hlavě, ignoroval to a dál přemýšlel nad svými problémy. „CHCEŠ DŽUS?!“ Ozvalo se hlasitě, Bill vzhlédl a těsně před jeho obličejem byl Tomův.
„Debile, tohle mi nedělej!!! Jo, kdyžtak si dám.“ Odpověděl Tomovi Bill se zakloněnou hlavou, aby se dostal od Tomova voňavého dechu co nejdál.
„Aby sis tu hlavu nevykroutil!“ vyloudil mezi smíchem Tom a nalil Billovi skleničku. Celý den seděli pak mlčky u televize a koukali do prázdna.
*
Bill chrápe. Pomyslel si Tom a kouknul se na spícího Billa. Jenom se ho dotknout… jenom letmý dotyk. Opakoval si dokola Tom a napřahoval ruku k jeho líci. Bože, co to chceš udělat, Tome! Klidni se. Rychle skrčil ruku zpět, ale zase ji rychle natáhl, přemýšlel, jestli se ho může dotknout. Začal pomalu přejíždět prstem po jeho hebké ledové kůži. Je jako hedvábí… řekl si s údivem Tom, jehož kůže se s Billovou nedala srovnávat.
„Tome?!“ Tom sebou škubl a nevěděl, co má říct, co si má myslet. „Tome? Co děláš?“ zeptal se Bill a vyděšeně zíral do Tomových těkajících očí.
„Ehh… ne, to ne… jen… něco jsi tam měl… hihihi…“ zachichotal se vítězoslavně Tom nad představou, že to Bill nebude dál řešit. Bill se pomalu zvedal a začal se přibližovat k Tomovi. Tom se jenom děsně klepal a čekal, co jeho bratr udělá. Bill se mezitím dostal k Tomovu uchu, do kterého svůdným tónem zašeptal: „Cos to tam chtěla dělat, Tomísku? Proč ses mě tak lehce dotýkal? Hmmm???“ Tom nasucho polkl a zpozoroval menší aktivitu svého malého kámoše.
„Nic… už jsem to řekl… měl jsi tam něco.“
„Jak myslíš, Tome… budu ti věřit,“ odpověděl snad ještě svůdněji Bill a letmo se dotkl tváří Tomova lalůčku. Bože… tohle je můj konec. Kurva, kámo, zůstaň ležet… teďka musíš… mluvil Tom ke svému příteli, kdyby se to teď Bill dozvěděl, už nikdy by s ním nepromluvil, tím si byl Tom jistý. Radši se bude do konce života trápit, než ztratit Billa úplně.
Cejtí Tom to samý co já? Proč by mi jinak sundával smítko, který tam jasně nebylo, z tváře, a ještě ke všemu tak jemně, jako kdyby šahal na porcelánovou panenku? Teď se ukáže. Domyslel si Bill a oddálil se od Toma. Uviděl to, v co doufal. I Tomovy tak široké a volné kalhoty teď byly nadzvednuté jako cirkusové šapitó. On fakt…?! Teď je ta šance… pohotově domyslel Bill a rychlostí blesku začal své dvojče líbat. Čekal, co se stane, jestli mu Tom dá facku, nebo ho odstrčí. Nic se nedělo, jen rychlý tep obou bratrů byl slyšet. Tom byl v koncích a v oblacích zároveň. Vyčkával, co se bude dít dál. Dočkal se. Jeho bratr, Bill začal vášnivě líbat jeho rty a vybízel ho ke spolupráci. Byl dravý, jako štika hledající svou potravu, chtěl ho celého, s tím si byl Tom jistý. To, co dneska zažil, při jakýmkoliv dotyku jeho bratra, ho usvědčilo, že k němu cítí něco víc než jen pouhou bratrskou lásku. Zjistil to tak brzy, a hned má šanci zkusit, jestli to jeho mysl myslela vážně. Nenechal Billa dlouho čekat a začal spolupracovat. Nechal Billa, aby „polštářovanou“ jejich rtů vedl. Netrvalo dlouho a Bill se začal doprošovat něčeho většího. Chtěl víc, nechtěl pouhou „polštářovanou“, chtěl do toho zapojit svůj mrštný jazyk a přesvědčit bratra, že on je pro něj ten pravý.
Billa náhle opustila všechna nejistota, naplnila ho silná touha, která ho sžírala už děsně dlouho, protože jestli dnes nevydá ze sebe všechno, opustí ho jeho bratr napořád. Vybídl Toma, aby nechal vplout svůj jazyk do jeho úst. Chtěl okusit chuť zakázaného ovoce, chtěl ochutnat jeho druhou polovinu, která by mu měla náležet. Tom povolil, odemknul nedostupné a náhle se začala odvíjet hra, škádlení a vášeň mezi jazyky, oba dva chtěli víc, chtěli divokou jízdu, to si přiznali. Jejich dvojčecí senzor to poznal, náhle každý z nich věděl přesně to, co ten druhý chce. Div si vášní neukroutili jazyky, jak se snažili dát tomu druhému všechno, co v sobě dusili.
„Bille… musím něco vědět,“ stihnul Tom vyžbleptnout v přestávce na nádech.
„Hmmmm???“ odpověděl nedočkavý Bill, který chtěl hned pokračovat. Bylo mu to ovšem znemožněno, Tom se od něj odtáhnul, dokavaď si nebyl jistý, že je mezi nimi bezpečná vzdálenost.
„Bille… tohle bereš jako co… děláš si ze mě prdel nebo to bereš vážně.“
„Tome… není tohle zbytečná otázka?“ vykoktal nedočkavě Bill a dravě se přiblížil k Tomovým ústům, které chtěl znovu ochutnat, Tom ho chytl za ramena a oddálil ho od sebe.
„Bille, já to potřebuju vědět… to, co k tobě cítím já, je něco jinýho než bratrská láska. Ale díky „dokonalé“ sebekontrole jsem se dokázal prokecnout jak debil hned.“
„Si uhodl, ten tvůj stožár by byl vidět na míle daleko. Já tě miluju, Tome, miluju, ne jako bráchu.“ Bill se kouknul s odhodláním a jistotou do Tomových očí a oba se znovu jak pijavice přisáli ke svým rtům. Nechtěli to uspěchat. Chtěli si být jisti.
Tom rozhodl jako první, začal Billovi vytahovat tričko přes jeho horká záda. Bill se odtáhl a jeho práci dokončil, doslova ze sebe strhnul tričko a zase se přisál zpět na Toma. Ten nemohl odolat a musel si na Billa sáhnout. Hladil Billa po celém obnaženém těle, jako by to byla ta nejjemnější látka na světě. Do obou dvou se lilo vzrušení jako víno do hrdel. Bill rychlostí blesku stáhnul bráškovi jeho obrovské triko, a hned na to začal rozepínat kalhoty. Postavil se na zem a chytl konec nohavic, ty strhl a odhodil do rohu místnosti. Cítil se sebejistý a byl štěstím bez sebe. Tom ho jen pozoroval a strhl Billa za hubené ruce na své tělo, kde ho začal znovu vášnivě líbat, opustil ústa a zamířil na Billův krk. Chytil Billa za vlasy a ohnul mu krk, co nejvíce to šlo. Začal ho líbat na krku a dělal mu jazykem mokrou cestičku až ke klíční kosti. Bill už to nemohl dál vydržet. Začal si sám svlékat tepláky. Nechal se hýčkat Tomovými polibky po celém těle, ten si pohrával s jeho piercingem v bradavce a jemně za něj zatahal. Následoval vášnivý vzdych. Tom náhle převzal vedení těchhle hrátek. Strhl Billa pod sebe a chytil mu ruce. Ty pevně držel za jeho hlavou. Nepotřebovali slova, stačily pouhé pohledy očí. Ani jeden z nich ráno nevěřil, že by se dnes večer mohlo odehrát něco takového.
Vzrušení obou dvou už napínalo boxerky tak, že se jim zařezávaly do stehen. Tom svléknul Billovi poslední kus, který skrýval jeho sexovní tělo. Tom sjížděl polibky každičký kus těla jeho bratra, dvojčete. Jen ten jediný poslední kus nechával nedotčený, opuštěný a vyhnaný. Tolik se Bill dožadoval pozornosti právě tohoto místa, však Toma bavilo svého bratra „týrat“. Vzrušovala ho Billova vášeň a touha. Nechtěl ho ale nechat trpět moc, chytil Billovu chloubu do ruky a dodal mu tak božského smilování. Přejížděl po jeho penisu nahoru a dolů, sem a tam.
Přestal. Proč přestal?!
„Tome, proč jsi přestal… pokračuj… prosím… p-p-prosím!!!“ Dočkal se. Se zakloněnou hlavou Bill vzdychal, jako by právě doběhl nejdelší závod svého života. Tomova ústa obepínající „juniora“ (xDDDDDD) ladně jezdila po celém obvodu. Bylo to pro Billa mučením, ale oddálil Tomovu hlavu.
„Ještě ne… chci si to pořádně užít.“ Tom jenom přikývl a nechal svojí práce. Přesunul se zpět k Billovým ústům a věnoval jim to nejlepší.
Bill přerušil jeho počínání a sundal mu boxerky, aby i on jeho obdaroval. Nebyl tak opatrný. Okamžitě uchopil Toma menšího a začal ho uspokojovat, nejdřív rukou, a hned potom ústy. Tom se prohýbal a začal cítit mravenčení. Bill to vycítil a všeho nechal. Nechtěl, aby se jeho bráška udělal už teď, nemělo by to cenu. Tom zaskučel jako štěně, ale během chvilky se vzpamatoval. Bill ho začal obdařovat tisíci polibků.
„Chceš to? Dneska, tady?“ zeptal se nedočkavě Bill s obavami v očích. Chtěl to se svým dvojčetem teď a tady, hned. Chtěl si ho vychutnat jako novou, neozkoušenou sladkost. Chtěl vyzkoušet, jaké je projíždět se v bratrově análu (xDDD). Čekal. Čekal zhruba minutu, než se dočkal odpovědi.
„Myslím, že jo… litovat toho nebudu.“
„Jak litovat toho nebudu. Chceš to nebo ne?“
„Jo! Chci to.“ Bill na nic nečekal a sjížděl rukou Tomovi po zádech, až k tolik touženému zadečku.
„Bille. Chceš to ty ode mě?“
„Popravdě řečeno, jsem to chtěl od tebe, ale myslel jsem, že by ti bylo milejší, kdyby šel já do tebe… heh…“
„Mně to nevadí.“
„Budu rád,“ odpověděl mu šťastně Bill. Tom náhle strhnul Billa pod sebe a teď to byl on, kdo rukou sjížděl k útlému staženému a nedočkavému zadečku svého bratra. Slyšel jenom nedočkavé oddechování Billa. Strčil mu prst do pusy a druhou rukou zatím hladil jeho „zježená“ záda. Přesunul se nasliněným prstem ke vstupu do „Edenu“ a pomalu zatlačil. V ten okamžik obepnul jeho prst pohotový svěrač. Zatlačil proti tomuto strážci, než dosáhl požadované hloubky. Hýbal prstem ze strany na stranu a chvíli sečkal.
„Můžu další?“ zeptal se Billa.
„J-jo. Můžeš.“ Tom opatrně vtlačil další a další. Nechal Billa, aby si na ten tlak zvyknul. Pak prsty vyndal.
„Bille, klekni si. Můžeš?“
„Jo, to zvládnu.“ Bill si kleknul a rukama se zapřel o opěradlo pohovky.
„Můžu?“ zeptal se nejistě Tom.
„Jo… tak už dělej, nebo si to rozmyslím,“ řekl Bill a začal se pochichotávat. Tom zamířil proti vstupu a pomalu zatlačil vstříc. Pomalu se sunul vpřed, když v něm byl celý, sečkal. Čekal, dokavaď neucítil, že svaly Billova zadečku povolily. Pomalu se začal pohybovat, pomaličku, chtěl, aby si to užil co nejvíc on i Bill. Bill zasyčel a Tom okamžitě ustal v pohybu.
„Bille, jsi v pohodě?“
„Jo, jen si musím zvyknout, jdi do toho.“ Tom začal opět opatrně v pohybu. Párkrát zopakoval pohyb sem a tam, dokavaď si v pohybu nebyl jistý. Začal přírazy zrychlovat, prohlubovat.
Billovy vzdechy byly intenzivnější a intenzivnější. Sem tam Tom uslyšel i svoje jméno. Nechtěl si to nechat užít jen sebe, chytil Billův penis a s každým přírazem obšťastňoval i jeho. Bill skučel slastí. Tohle se nedalo už moc dlouho vydržet. Bill se prohnul v zádech a svaly okolo Tomova penisu se rázem semknuly jak pouta okolo rukou. Oba vášnivě „mňoukli“ a dosáhli vrcholu. Bill povolil ruce a zřítil se na polštář. Zpoceným čelem se zapřel a ztěžka oddychoval, Tom se sesunul na Billova zpocená záda a lyricky kopíroval dech jeho brášky. Oba byli vyčerpaní.
„Díky, Tome… tvl… bolí mě prdel… ale bylo to skvělý,“ snažil se Bill vtipkovat.
„Já díky… konečně jsem si ve svým prasečím mozečku, kterej tě tak přehlížel, všecko ujasnil.“ Opatrně vystoupil z Billa a položil se na sedačku. Stáhl si na sebe Billa a obdařil ho pár polibky. Během chvilky oba usnuli…
*
„Kluci?“ zeptala se Simone, když za sebou zabouchla dveře a odložila šaty. „Kluci? Jste tu?“ Tom začal otevírat oči a náhle si uvědomil, co se děje.
„KURVA, BILLE!!! VSTÁVEJ!!! JE TADY MÁMA!!!“ začal divoce třást s Billem.
„Co??? Proč mě budíš???“
„Je tady máma, ty vole!!! Uvidí nás!!“
Nahá těla obou chlapců se začala pohotově zvedat, Bill si ručkou držel svůj namožený zadeček a Tom se začal oblékat. Trvalo to ovšem dost dlouho, pěknou dobu je už ze dveří sledovala jejich matinka.
„KLUCI?!?!?!“
autor: Hikari
betaread: Janule
to je tvoje první povídka? to jako opravdu? XD vůbec to není vidět 😀
moc se mi líbila 😀 hlavně ten konec 😀
neboj se psát další povídky, určo budou bezva 😀 🙂
Mělo to nádhernej začátek, ty pocity byly krásně popsaný a mělas tam skvělý přirovnání 🙂
Určitě bys měla psát dál, máš vážně fajn nápady 🙂
jako na to, že je to tvoje první povídka tak super…x)
"Bože… tohle je můj konec. Kurva, kámo, zůstaň ležet… teďka musíš…" z toho umírám 😀
Strašné hlášky xD!!!Jinak,nejdříve jsem si myslela,že to bude mít něco společného s jedním seriálem "Návrat do Edenu",podle toho Edenu,ale on to byl docela jiný Eden…xDDD
Týýý jo…wooow….fkt děkuju xD omg…takovou chválu sem nečekala…Jojo, je to moje první twincestka… xD
Perfektní xDxD umírala jsme smíchy!!! och
hej tak tohle bylo fantastický.. doufam že ještě nějaký napíšeš 😉
Je to moc hezky napsaný, líbí se mi když jim to nějak docvakne…A Simone, není konkurence xD
jůů…libovka :DD:D:
jsi šikovná;)
WoOoW…fkt moc díky, snad ještě nějakou napíšu n_n
Máš velmi roztomilé slovní obraty, což způsobilo, že jsem si v průběhu celého čtení neustále hihňajíc vybavovala Tomův sexistický piercing 😀 😀 😀
A taky oceňuju, že jsi přehnanou sladkost včas dokázala shodit vtipnejma hláškama nebo tou jejich přímou řečí. 🙂 Tudíž se to dobře četlo, jen pokračuj, pokračuj :o)
Oooo, díky Joan xD
tak tohle by chtelo pokracovani protoze je to dost dobrej zacatek ,takze k povidce tak ta se vazne povedla
dobře jsem se u povídky bavila píšeš moc pěkně.