Keep Calm 1/2

autor: Velvet Tears

„Jestli mě okamžitě nepřestaneš lechtat, tak ti to lízátko sám od sebe nikdy nedám,“ vypískl Bill holčičím hlasem a kopal nohama na všechny strany. Byl to velký lízátkový boj a Bill si usmyslel, že ho musí vyhrát. Tom totiž nakoupil sto různě barevných a velkých lízátek a dnešní předsevzetí bylo je všechny sníst. 99 už jich bylo snědeno. Nejprve se tento úkol zdál příliš těžký na jeho splnění, ale když měl v sobě každý už 30 lízátek, oba si začali zvykat. I jejich žaludky si na tu lepkavou a sladkou pochutinu už přivykly. Navíc s nimi byla taková zábava! Tom je lepil Billovi všude – na vlasy, na líčka, na rty, na chlupy na rukách. Jediné místečko na jejich tělech nebylo neulepené. Prostě celý den byl o lízátkách. Minulý den to bylo 50 balíčků gumídků. Ten starší z nich, Tom, dredatý klučina v XXL oblečení, už díky gumovým medvídkům a dalším sladkostem přibral čtyři kila. Oni se prostě museli prát, v jejich případě lechtat o zatracené sté lízátko. Kvůli žvýkačce uvnitř. A pro ni se bojovat prostě musí. Bill se smál, plakal, červenal se, nadával a hlavně Toma kopal jako malé zlobivé štěně.

***

Bill nemohl popadnout dech. Strčil si to lízátko tak hluboko, že se začal dusit.

„Vidíš! Patří mně!“ zašklebil se Tom a poplácal Billa po zádech.

„Nech mě,“ zaskřehotal Bill a odstrčil od sebe Tomovu ruku.

„No tak, Bille? Co ti pořád je?“ Bill neustále vydával podivné skřeky a Tom se začínal bát o jeho zdraví.

„Já, ty… ty jsi magor, Tome,“ chechtal se Bill na celé kolo a plácal se do stehen.

„Co je?“ vykulil na Billa Tom oči do obřích rozměrů a vyplázl na něj jazyk. Bill se začal smát ještě hlasitěji.

„Máš…“

„Co mám?“ divil se Tom.

„Bille, začínáš mě srát, kotě,“ řekl Tom rajcovním hlasem a mrknul na Billa. Bill se okamžitě přestal smát a jeho výraz se změnil ve vážný až kamenný.

„Máš v rozkroku přilepené lízátko a fialový jazyk,“ řekl Bill ještě vážněji, načež ho Tom shodil z postele. Další výbuch smíchu přišel s Billovým pádem.

„Au.“

Tento příliš přeslazený den plný smíchu, pádů, kopanců a především lízátek završili Bill s Tomem klidným večerem u epické komedie ‚Blbý a blbější‘. Nakonec zůstal u filmu sedět jen Bill. Tom měl ‚závažné problémy‘. Hodinu seděl na toaletě a díky lízátkům se nemohl pořádně vys… vyprázdnit. Škodolibý Bill s ním přes facebook sdílel fotku lízátka s komentářem: ‚tvrdé je sníš a ještě tvrdší je budeš muset vysrat‘. Tom ze záchoda zařval cosi neslušného a poslal Billa k čertu. Zatímco se Tom na WC mačkal za břicho, až se mu kroutily prsty na nohou, Bill se v klídku díval na telku a křupal popcorn a popíjel coca colu.

O chvíli později se za břicho držel Bill a bušil do dveří od WC.

„Tome!!! Pusť mě!!!“ zakňučel Bill a praštil čelem do dveří.

„Kámo, musíš počkat, rozpouštím si právě dredy.“

„A musíš si u toho pískat?! Počkat… co? Thomasi! Ty si rozpouštíš zasrané dredy, když ve mně bojuje 49 lízátek, které chtěj jít ven?!“ vztekal se Bill a u toho dělal divný taneček bolesti. Dveře se otevřely a Tom se ležérně opřel o futra.

„Přejete si něco, madam?“

„Jo! Vysrat se!“ vyštěkl černovlásek a prošel kolem Toma. Ten se jen usmál a pozoroval Billa. Bill si už rozepínal rifle, když si uvědomil Toma ve dveřích s pobaveným výrazem.

„Budeš na mě čučet, jak seru?“ nechápal Bill a v duchu proklínal svého nejlepšího kamaráda.

„Hodně štěstí, Billy.“

O PĚT MINUT POZDĚJI

„Tomeee? Kde je hajzlpapír?“ zavolal přes celý byt na Toma prosebně Bill, sedící na záchodě. Tom zareagoval pohotově a stejně hlasitě.

„Čopáák? Bill potšebuje učít žadek?“

„IDIOTE.“

***

Uprostřed mrazivé, deštivé noci, uháněl Bill skrz ulice, aby se co nejrychleji dostal domů. Zapomněl, že se jeho rodiče vrací z pracovní dovolené. Jeho otec byl šéfem jednoho podniku a jeho máti byla jeho sekretářka.

Bill musel být nejpozději v 11 hodin doma, ale už se pomalu blížilo k jedné ráno. A jelikož mu bylo teprve 17, tak musel poslouchat ‚autoritu‘. A taky proto měl zpoždění několik hodin… Takže mu zbývalo se modlit k Bohu za odpuštění. Nyní stál promočený jako slípka před bytem. Otevřel potichu dveře a potichu je i zavřel. Postavil se do pozice baletky a rychle cupital do svého pokoje. Bill měl tanec v krvi…

„BILLE!“ zařval na něj přísně otec. Billovi klesla čelist, musel si ji přidržet.

„T-t-t-tati?“ zakoktal vyděšený a prozrazený Bill.

„Pojď sem, ty malá opičko,“ přidala se Billova mamka a použila Billovu přezdívku z dětství. Bill šel do obýváku, odkud slyšel všechny ty děsivé zvuky.

„Vy už jste tady?“ položilo jim ‚chytrou‘ otázku jejich milované opičí mládě.

„Ne, blbče, to ty máš halucinace,“ zasmál se mu otec a vstal, aby mohl poplácat Billa po zádech.

„Aaaah. Něžněji, tati,“ zasmál se Bill. Jeho otec od něj odstrčil ruku a začal mluvit břitkým hlasem. „Nejsem přece úchyl, abych hladil vlastního syna.“ Bill se jen zazubil a podíval se na mamku. Doteď mlčela a vypadala dost ustaraně.

„Mami? Co se děje? Jaká byla vaše dovolená?“ staral se Bill.

„Dovolená byla… fajn. Jak se má Tom?“ Bill už chtěl mluvit o tom, jak se měl dobře a jak se s Tomem bavili, když si v duchu přehrál celou její otázku.

„Tom? Fajn,“ měl Toma rád, ale ksakru, Bill je jejich syn, tak proč se, krucinál, ptají na jeho kamaráda…

„To je dobře. Co budeš chtít k narozeninám, zlatko?“ změnila mamka téma a pohlédla na Billa, čekajíc na hromadu přání na Billovy osmnáctiny.

„No já nevím. Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Všechno už mám,“ zamyslel se Bill.

„Tak popřemýšlej,“ vložil se do rozhovoru i otec.

„Co bude chtít Tom? Máte narozeniny ve stejný den,“ zeptal se otec.

„Jaká náhoda,“ zašeptala Billova matka a pozorovala nehybně koberec.

„Co jsi říkala, mami?“ Bill ji neslyšel a už ho začínaly rozčilovat otázky, ve kterých se vyskytovalo jméno Tom.

„Bille, vnímej mě. Co bude chtít Tom?“ Bill se naštval a nenávistně se podíval na oba rodiče.

„Já jsem váš syn. Ne Thomas,“ připomněl jim Bill a utekl do pokoje, kde začal nepřetržitě plakat. Sedl si na postel a složil hlavu do dlaní. V kapse jeho uplých černých džínů zavibroval mobil a tak ho vytáhl a zmáčkl tlačítko přijmout.

„Kotě, zapomněl sis u mě pudr.“

„Tak si s ním napudruj zadek,“ sykl rozčíleně a vypnul hovor. Který idiot ti volá v jednu ráno, že sis zapomněl pudr?

TŘI HODINY RÁNO

„Simone?“

„Ano? Miláčku, ty taky nespíš?“ zeptala se Simone překvapeně manžela a přetočila se na bok, aby mu viděla do tváře.

„Ne, přemýšlím nad Billem a Tomem,“ vzdychl Jörg a objal Simone kolem pasu.

„Myslíš, že to Billa nikdy nenapadlo? Není přece náhoda mít se svým nejlepším přítelem, se kterým si skvěle rozumíš, narozeniny ve stejný den. Já už dál nemůžu, Jörgu. Musí se to dozvědět,“ vzlykla Simone.

„Neboj. Dozví.“

„Jak mu to chceš říct? Bill je očividně naštvaný. Nemůže vědět, o co nám jde. Chceš objednat dort ‚VŠE NEJLEPŠÍ, BILLE A TOME‘?“

„Třeba by ho to ani netrklo,“ napadlo Jörga.

Udělali jednu velkou chybu.

„Měli jsme to říct i Billovi. Ale on je citlivý. Teď to ví jen Tom.“ Simone si tohle vyčítala dlouhá léta. Nikdy neměli dávat Toma do jiné rodiny. Ale měli s Jörgem finanční problémy. Trvalo dlouho, než se firma, kde pracují, postavila zpátky ‚na nohy‘. S dvojčaty to byl obyčejný hod mincí. Panna nebo orel. Bill nebo Tom. A tak padl orel a s dvouletým Tomem se všichni museli rozloučit.

***

Tom seděl u kuchyňského stolu. Jeho adoptivní matka vařila oběd a otec cosi dělal u notebooku. Atmosféra by se dala krájet nožem. Všichni byli napjatí z Tomova odchodu k rodině Kaulitzových. Na osmnácté narozeniny se to jeho dvojče Bill dozví. Tom bude muset bydlet u Billa. V jeho pokoji. Všichni se báli Billovy reakce.

„Zbývá vám 20 dní, Tome, jak to bude?“ zeptal se Toma jeho otčím, když si přišel sednout do kuchyně.

„Nevím, zatím jsem Billovi nic nenaznačil,“ zamračil se Tom. Bill má stejné právo vědět pravdu jako on, tak proč to ví jen jedno z dvojčat? Tom měl navíc pocit, že s pravdou ztratí i Billa. Ztratí přítele, ale bude mít bratra. Pravdou je, že Bill to taky nemusí pochopit. Může se uzavřít do sebe a nepromluvit s nikým. Tohle Toma trápí ze všeho nejvíc. Než věděl od svých skutečných rodičů, že jsou s Billem dvojčata, Tom vnímal Billa jinak než jen jako svého kámoše. Nikdy nebyl na chlapce a z této představy mu bylo zle, ale Bill byl v mnoha případech v jeho životě výjimka.

Chtěl jenom jednou, alespoň jedinkrát ochutnat chuť Billových rtů. Jenom si ho k sobě přitáhnout a ochranitelsky obejmout. Tak silně a zároveň láskyplně, aby mu černovlásek nikdy neutekl. Pak zjistil Tom tu zničující pravdu a chvíli si připadal jako zvrhlík. Úchylák by bylo ještě výstižnější. Později přestal mít výčitky vůči citům k Billovi a nechal všemu volný průběh. A teď sedí bezmocně u jídelního stolu a vzpomíná. Nebylo to krásné, když byl Bill jen jeho kamarádem? Tom mohl zkoušet prakticky všechno. To se teď říci nedalo. Nemůže si dovolit nic víc než obejmutí. A stejně by nic víc nedokázal. Možná. Věděl jak na holky, když je chtěl do postele. Ale to byl ten problém. Bill není holka, a Tom ho nechce jen do postele. Bill pro něj není obyčejná noční záležitost ani kamarád s výhodami. Poprvé v životě ucítil takové to zvláštní lechtání v břiše, když je černovlasý na blízku. Bylo to, jako kdyby se v jeho žaludku pralo tisíc motýlů a jemu nezbývalo nic jiného, než se na Billa přitrouble usmívat. Vyčítal si dodnes všechny ty pocity, které prožíval, když byl s ním. Nedokázal je odehnat a tak se utápěl ve vlastní hlouposti. Bylo mu horko ze všech myšlenek na Billa. Mohl se na chvíli nazývat právoplatně teplým.

***

„Tak co se děje, Billy?“ ptal se ho Tom. Bill je na něj naštvaný od doby, co mu večer, nebo spíš ráno zavolal. Kdyby byl holka, vysvětloval by si to jako PMS. Ale byl kluk, ne tak očividně, ale přesto.

„Nic, ser na to,“ povzdechl si Bill a vykouzlil mírný úsměv na rtech. V duši byl pořád naštvaný na Toma. Nechápal proč, když to způsobili… jeho rodiče, ale nemohl si pomoct. Žárlil na něj. A na své rodiče taky. Byli jeho? Jen jeho? Musí! Nechce se o svou rodinu dělit, tak jako se nikdy nechtěl dělit o Toma.

Tom vzal jeho tvář do dlaní a natočil si pomalu Billovu hlavu tak, aby mu pohlédl do očí.

„Tak je všechno v pořádku, koťátko?“

„A-ano,“ začervenal se Bill a raději odsunul Tomovy ruce. Ten vždycky ví, jak si to u Billa vyžehlí…

„Tak tě zvu na zmrzku,“ usmál se Tom a plácl Billa ležérně přes zadek… ehm… plácl bratra přes zadek. Běžné…

***

Byl víkend, polojasno. Chlapci se nacházeli na náměstí, všude plno lidí. Tom zavedl Billa ke zmrzlinovému stánku a vybral si citronovou zmrzlinu. Jako vždy. Ta příchuť se tolik podobala jeho kamarádovi; i Bill se někdy tvářil stejně kysele. Zatímco Bill si házel mincí, kterou posléze vyhraboval zpoza pultu, Tom spokojeně mlaskal u zmrzliny.

„Tak a mám tě, ty mrško stříbrná,“ vyskočil Bill a s mincí v dlani se prosebně podíval na Toma. „Jakou, Tomi?“

Měl na výběr ze dvou: karamelová nebo nugátová. Bill si klidně mohl vzít obě, ale ze zásady je nerad míchal.

„Určitě karamelová,“ usmál se starší a zkušenější z nich ve všech oblastech, a na důraz svého rozhodnutí zvedl palec nahoru.

Bill zaváhal a otočil se na prodavačku, která netrpělivě přešlapovala z jedné nohy na druhou.

„Ka-ra, počkat,“ otočil se Bill na Toma a dramaticky pozvedl obočí. Malý kroužek kovu se mu leskl na mírném slunečním světle. „Řekni mi jeden důvod, proč zrovna karamelovou?“

Tom musel chvíli přemýšlet a nakonec byl přesvědčený, že Bill z jeho odpovědi padne na kolena. „Po nugátové přelezla moucha.“

„Ach, to je nechutný!“ vyplázl jazyk Bill a neuvědomoval si, že byl znova otočený k prodavačce. Té se hněvem nafoukly tváře a vyprskla: „No dovolte!“ Bill se na ni prapodivně podíval a pronesl: „No nedovolím. Dva kopečky karamelové. A neostýchejte se, pořádně ji tam naberte,“ zazubil se Bill a podal rozhněvané paní Tomovu minci. Prodavačce došla slova, doslova na kornout naflákala co nejvíc karamelové zmrzliny a modlila se v jejich odchod. Nebeské přání bylo vyslyšeno až poté, co se Bill opřel o pult a zeptal se prodavačky, jestli si taky nechce líznout. Tom se kousek dál dávil oplatkem. Pak odešli a všichni byli spokojení.

***

Další večeře u Toma doma. Mamka dělala palačinky, Tomovo oblíbené jídlo. Táta pracoval na počítači. Tom byl usmířený s Billem, doma panoval klid a pohoda. Zanedlouho budou mít s Billem narozeniny a jediné, co si přál, bylo vycházet do té doby se všemi v klidu. Hlavně to… v den narozenin už v nic takového nedoufal, ale to už není na něm. Pomyslně předal toto břemeno jejich pravým rodičům. Má právo na trucování stejně, jako Bill. Snad ještě větší, protože Bill byl celý život se svou pravou rodinou. To Tom byl ten, kterého se jen tak vzdali.

***

Tentokrát to byla Tomova matka, která začala mít nepříjemné otázky. Otec pracoval a neměl čas na nic jiného než na jeho grafy.

„Vím, že je to pro tebe těžké, Tomi, a pro Billa taky, máš ale výhodu. Ty už to dávno víš.“ Tom se začal dusit, když spolkl špatně slinu.

„Mami, já to vím půl roku a je mi skoro osmnáct. To není tak dávno. Prý je Bill citlivý,“ odmlčel se, „Ale já taky. To si vážně myslíte, že jsem takový necita? Taky nechci Billa ranit, a když už, ať to udělají naši rodiče.“‚

„To si samozřejmě nemyslíme. Všichni víme, jak je Bill výbušný,“ pokusila se o úsměv, aby odlehčila situaci. Bill je občas nesnesitelný, to je pravda.

„Jo, mami, to teda je. A já jsem ten srab, co si nechá všechno líbit?“ pohlédl na matku Tom a vyčkával na její odpověď.

„Ne, Tomi, to ty jsi ten silný, zvládáš to,“ odpověděla a sedla si naproti Tomovi. Tom ji stále oslovoval ‚mami‘, ale vlastně to byla cizí žena. Jiná krev, jiné geny.

Tom byl tmavovlasý blonďák, ona přírodní černovláska. Claire byla velmi pohledná a atraktivní žena. A jeho nevlastní otec Erick působil na všechny sympaticky i přesto, že k němu měli ostatní respekt. Také měl černé vlasy. Oba dva měli všechno, co se majetku týče. Jejich vztah klapal, ale nemohli mít děti. Chyba nebyla v Claire, ale v Erickovi. Byl neplodný, ale nikdo to nevěděl. Myslí si, že Tom je jejich syn. To, že má jednovaječné dvojče a je adoptovaný, ví jen Tom, Claire s Erickem a jejich praví rodiče.

Po chvilce ticha Claire vstala od stolu a vrátila se ke kuchyňské lince dodělat náplň na palačinky, Toma nechala o všem přemýšlet.

„Mami?“ znovu pohlédl na svou matku a vedl se sebou vnitřní boj.

„Ano? Povídej broučku,“ vyzvala ho.

„Mám rád Billa.“ Hned si v duchu vynadal, jakou blbost to právě vypustil z úst. Claire se zasmála. „Oh, to je úplně v pořádku, Tomi. Je to tvůj bratr a navíc spolu trávíte většinu volného času.“

Aha, na to Tom nepomyslel, že si to vyloží takhle. Tak teď jen najít způsob, jak z toho vycouvat.

„Dobrou chuť,“ popřála Tomovi a položila před něj na stůl obložený talíř s palačinkama. „Dáš si k tomu kakao?“

„Hm.“

„Ericku, večeře,“ zavola Claire přes celý byt a nachystala mu jeho porci.

„Chtěl jsi mi ještě něco říct, broučku?“ zeptala se Toma, než přišel Erick a Tom si všechno rozmyslel. Dojedl poctivě svou večeři a odešel do svého pokoje.

***

Tom se usadil na křeslo, které bylo v jeho pokoji určeno na odpočívání, a zapnul si notebook. Než se zapnul, přelétl mu myslí Billův obrázek. Vzpomněl si na situaci, kdy klečel na čtyřech a šmátral pod pultem po minci. V té chvíli se mu naskytl pohled na Billovo dokonalé pozadí, které bylo uvězněné v těsných džínech. Tom by ho rád osvobodil… Dal si pomyslnou facku. Musí mít zrovna on tak sexy dvojče?

Na ploše měl jejich společnou fotku. Bill mu na ní seděl na ramenou, jako to dělají malé děti se svými otci. Fotil je Georg, jejich společný přítel. Ani Georgovi však neřekl pravdu o něm a Billovi.

Klikl na složku, kde měl uložené přes dva tisíce jejich fotografií a začal si je prohlížet od těch nejstarších. Přehrávaly se mu vzpomínky, a ačkoliv by to do něho nikdo neřekl, právě prožíval své chvilky plné nostalgie. Když si společné fotografie prohlížel s Billem, o některých fotkách se dokázali bavit deset minut. U některých si zase nemohli vzpomenout ani na to, jestli ji vážně někdy udělali. Jejich selfie tam nesměly chybět! Bohužel to vždy dopadlo špatně… A když Bill přiznal, že mu to na fotce sluší, Tom na ní zíval.

Usmíval se u fotky, kde Bill naznačoval rukama srdíčko.

***

DALŠÍ DEN

„Tak proč s námi nechceš jet do zoo?“ ptali se Billa jeho rodiče snad posté, když se jim nedostávalo rozumné odpovědi.

„Chci být s Tomem. Domluvili jsme se,“ založil si Bill ruce na hrudi a našpulil rty. Oba rodiče si povzdechli a tentokrát promluvil jeho otec: „Tak vezmeme Toma s sebou. To není žádný problém, máte zvířata rádi.“

Bill nevypadal, že chce udělat kompromis.

„Já s ním chci být sám,“ vysvětlil už unaveně Bill a vydal se do pokoje pro bundu a chystal se bez dalších řečí odejít. Chce si s Tomem promluvit a Tom mu prý taky něco chce. Bill mu vlastně nic neoznámil, to Tom domluvil jejich schůzku. Byl z toho celkem nervózní, kdykoliv se na něčem takovém domluvili, dopadlo to menší hádkou. A Bill dnes neměl na žádné velikosti hádek náladu. On se chce Toma jen slušně a v klidu na něco zeptat.

„Ahoj. Vrátím se do desíti.“

***

Cestou k místu setkání potkal Bill svého přítele Georga. K jeho smůle se ho nemohl zbavit. Za jiných okolností by mu kámoš nepřekážel, ale teď si potřeboval o samotě promluvit s Tomem.

„Takže za Tomem, kámo? Co podniknem?“ zeptal se nadšeně Georg, zřejmě byl v náladě. Bill obrátil oči vsloup a zašeptal: „Georgu, dneska ne,“ povzdechl si.

„Co, co ne? Vždycky jsme něco podnikli, ňákou cool pařbu nebo… pařbu. Pozveme pořádný kozy plus ňáké ptáky pro tebe a…“ nadechl se a pokračoval ve svém monologu, jelikož Bill pozoroval nebe. Nebo kde vzít roha…

„A tak dále“ vypískl Georg a plácl Billa přes zadek.

„Georgu! I ty? Musí mi každý šahat na prdel? Furt jenom moje prdel! Ne, já už toho mám dost! Mám na řiti obtisklé prsty! Tom, ty, mamka, Tomova mamka, prodavač! A pořád jenom moje prdel!“ vyšiloval Bill a máchal rukama všude kolem sebe, jako by chtěl vzlétnout. Georg si z jeho reakce málem cvrnknul do kalhot.

„Klid, Bille! Promiň… Jen jsem si šáhl. Víš, tvůj zadek je tak lákavej, že i největší heterák by ti ho nejraději pořádně promasíroval,“ zašklebil se Georg a gestikulací naznačil, jak něco masíruje. Bill jeho přiznání jen přešel tichým odfrknutím.

„Geo… já vím, že jakákoliv moje část těla je sexy, ale uvědom si, že každá část MÉHO těla je mou erotogenní zónou.“

Georg se hlasitě zasmál. „Takže se ti to vlastně líbilo,“ smál se dál. Bill na něj vyplázl jazyk.

„I tvůj jazyk je erotogenní zóna?“

Bill vykulil oči.

„Ten hlavně!“

***

„Taaak, Georgu, můžeš se otočit o sto osmdesát stupňů a jít zpátky nebo jít dál, daleko ode mě a Billa,“ poplácal Tom Georga po rameni a semkl rty do úzké linky.

„No to teda nemůžu,“ zakroutil hlavou Georg.

„Georgu, jsi jako osina v zadku.“

„Ach tak! Vy spolu něco máte.“

„Jo.“

autor: Velvet Tears