Kéž by… 2/2

pokračování

A pak se to stalo. Tom Billa konečně políbil. Zajal jeho rty svými… nejdřív líně, jakoby bez zájmu, než se nechal strhnout něčím, co ho uvnitř začínalo naplno ovládat. Chtíč a touha po bratrově těle, skrývající mnohem hlubší tužby, které ho tak moc v posledních několika letech děsily a stahovaly na území lhostejnosti. Plně si to uvědomoval až teď, když Billa líbal, když se směl dotýkat jeho těla.

Sklouzl rukama k Billovým bokům a pevně je sevřel, pak sesunul jednu dlaň pod koleno a přitiskl si jeho stehno ke svému boku. Jen trochu víc cítit tu blízkost, to vzrušení.

Nepřestával Billa líbat. Plenil jeho ústa jazykem, nořil se jím hlouběji a hlouběji, podporován opakovanou vstřícnou odpovědí svého dvojčete.

Proč měl vždycky na všechno tolik času? Proč Billa tak trápil… protože tím trápil sebe?

Kolem Tomových ramen se jako dva mrštní hadi omotaly Billovy štíhlé paže a přitáhly si bratra co nejblíž k sobě.

Bože, bylo to tak dávno, co směl tohle udělat. Tak moc toužil po těch plných měkkých rtech, po horkosti Tomových úst, po tom přivinout si ho k tělu…

I kdyby to tady mělo skončit, nelitoval by… jenže i tenkrát… ano, tenkrát to zašlo dál.

S pocitem nutnosti nabrat do plic trochu vzduchu se Tom od Billa odtáhl a zahleděl se mu do očí. Snažil se nevnímat, že ho doslova pálí každý milimetr jemné kůže na rtech, že by chtěl, aby měl Bill víc jak dvě ruce, které by ho takhle dychtivě objímaly. Že by z něj co nejdřív rád strhal všechny ty těsné svršky, které bránily, aby se mohl dotýkat bratrovy hladké dokonalé kůže.

Znovu se zmocnil jeho rtů, jen co do plic nabral potřebné množství kyslíku. Slastný povzdech, který ze sebe Bill těsně před tím vydal, se mu zavrtal hluboko do mozku. Bylo pošetilé myslet si, že se ho někdy zbaví.

Tiskli se k sobě, Billovy prsty se zavrtávaly do měkoučké Tomovy bundy, pak se rychle přesunuly pod ní a jediným pohybem ji stáhly bratrovi z ramen. Skončila na zemi pod nimi, obalená do spadaného listí všech možných barev, které podzim nabízel.

Probouzející se vzrušení v Tomově klíně vhánělo Billovi slzy do očí. Uvědomoval si ho tak silně, že mu na celém těle naskákala husí kůže.

Rozhodl se podlehnout své touze, bez jakýchkoliv zábran. Nikdy je před bratrem neměl, možná že jemu tohle přirozené nepřišlo, ale Bill to prostě cítil jinak. Chtěl Toma, za všech okolností, ať už se s nimi mělo stát cokoliv, tohle bylo to jediné, na co se dokázal celou tu dobu soustředit. Tomova blízkost.

„Jednou mě zničíš!“ zanaříkal Tom, těsně u Billových rtů, a pak do nich jemně kousl. Nepustil je ale hned ze zajetí svých zubů. Zatahal za ně… tak moc ho to lákalo, protože to už tolikrát viděl ve svých představách. Jen to bohužel praktikoval na někom jiném.

„Co třeba teď?!“ odstrčil ho od sebe Bill, a tím se vymanil z Tomova sladkého objetí. Oběhl auto na druhou stranu a svůdně se o něj opřel lokty.

„Teď se na tebe asi vykašlu!“ pokrčil Tom rameny, uvnitř něj to ale vřelo. Tak to teda ne, už to nebudou natahovat, ani nějakými pošetilými dětskými hrami na honěnou.

„Tome!“ probodl ho Bill vražedným pohledem, ale zlobit se mohl akorát tak sám na sebe. Tak moc složité bylo dostat bratra do pozice, která mu rozehřívala krev v žilách, a pak se jí dobrovolně vzdal, hlupák byl…

Zoufalý se pokusil vrátit k Tomovi, který mezitím zaujal odmítavý postoj. Měl založené ruce na prsou, odhodlaný k sobě nikoho nepustit, tím spíš toho malého provokatéra. Co na tom, že mu silně škubalo ve slabinách a že celé jeho tělo bylo najednou citlivější než kdykoliv předtím, doslova křičelo po dalších dotecích.

I kdyby chtěl dát Billovi sebevíc za vyučenou, nešlo to, ne, když se na něj koukaly ty nejkrásnější, a zároveň nejsmutnější oči na světě.

Během těch let si v sobě vytvořil jakýsi štít proti všem takovým ukazatelům bratrovy slabosti a zranitelnosti, protože ho nutila k činům přesně takovým, které pak vedly k něčemu úplně jinému.

S pevně semknutými rty se po Billovi natáhl a přimáčkl ho znovu k autu. Stehnem se napresoval mezi ta jeho, neuvěřitelně, ovšem naprosto neodolatelně štíhlá, a několikrát se po jeho rozkroku svezl nahoru a dolů.

Zatím nechtěl domýšlet, co by něco takového udělalo s ním, už jen Billova reakce byla odzbrojující. S úžasem v očích sledoval, jak jeho dvojče zaklání hlavu, ústa smyslně otevřená a co výdech, to hlasitý sten, prorážející napjatý vzduch mezi nimi.

„Tome, prosím!“ zakňučel Bill jak týrané štěně a zaryl mu svoje ostré nehty do ramen. Ani náhodou nechtěl, aby Tom přestal, ale to, co dělal, ho přivádělo k šílenství.

„Copak bys rád? Abych přitlačil?“ zapředl Tom u Billova ucha, a pak se pustil do ochutnávání jemné kůže na jeho krku. Nečekal na souhlas, přidal na intenzitě tření a jednou rukou mu zajel za kalhoty, takže se Bill musel proti Tomovi natlačit ještě víc. Když ucítil drsné prsty na svém zadečku, hlasitě polknul.

Během vteřiny měl rozepnutý knoflík i zip, nějak mu uniklo, kdy to Tom stihl udělat.

Už nevěděl, na co by se soustředil dřív, jestli na Tomovy náruživé rty na svém krku, nebo na jeho od strun zdrsnělé prsty, nebo na svůj dech… chvílemi i dýchat zapomínal a srdce mu při každém Tomově nájezdu udělalo v hrudníku přemet radostí.

Než se nadál, měl svoje kalhoty u kotníků a Tomovu ruku v boxerkách, tentokrát ovšem zepředu. Zalapal po dechu, teď už věděl, že by měl dýchat, jinak si přivodí nějaký záchvat, jenže copak to šlo? S Tomovými dlouhými prsty v jeho spodním prádle?

„Proč jsi kvůli tomu dělal takový drahoty?“ zkusil se Bill zeptat, jenže se zajíkl při každém druhém slově, to když Tom sevřel jeho penis ve svých prstech a zmáčkl.

Ne, nebylo možné něco takového vydržet. Bill chytil Toma silně kolem krku a s vypětím všech sil, že těch fyzických už měl dost málo, se s ním přetočil tak, aby bratra uvěznil na svém místě. Vytáhl jeho ruku ze svých boxerek a připlácl mu ji na auto. Totéž udělal i s druhou.

Ve chvíli, kdy si propletl svoje prsty s Tomovými, ho začal znovu líbat. Surově a divoce, protože Tom si nikdy nemyslel, že by něčeho takového jeho jemný bratr mohl být schopný. Teď ho o své vášni mohl konečně přesvědčit.

Několikrát kousl Toma do jazyka a do rtu… nevynechal žádný kousek jeho těla, který míjel po cestě dolů, když si pomaličku klekal na holá kolena do měkkého listí. Podařilo se mu i kousnout Toma do bradavky, za což byl odměněn zataháním za vlasy, jen co propustil Tomovy ruce ze svého vězení štíhlých prstů.

I tak Tom v Billových vlasech zůstal, byly tak jemné a hladké jako samet. Ucítil zvláštní záchvěv šťastného pocitu, že se jich smí dotýkat, protože doteď to tímhle způsobem udělal jen jednou… a to už bylo dávno… i po tomhle jeho podvědomí toužilo.

…kéž bych na to nikdy nezapomněl…

Billovy ruce si rychle poradily s Tomovými kalhotami, jen se nenamáhaly stáhnout je až dolů, ke kolenům stačilo, aby se Bill dostal tam, kam potřeboval. Kdyby se mu chtělo vynakládat sílu, strhl by z Toma boxerky násilím, ale to by mu taky mohl ublížit. Jeho vzrušení přes tenkou černou látku bylo evidentní.

Věnoval mu jedno jediné letmé pohlazení a pak ho vyprostil ven, aby si ho v následující vteřině vychutnal svými nedočkavými ústy.

Zajal ho mezi rty a pevně je stiskl k sobě. Když uslyšel Tomovo vyjeknutí, někde nahoře, vysoko nad sebou, v duchu se vítězně zasmál, a ještě přitvrdil. Jen na malou chvilku propustil Tomův penis ze svého křečovitého sevření, to aby jazykem pohladil špičku a ochutnal tak jeho prvotní šťávu.

„Bože, Bille…“ Bill se musel hodně zaposlouchat, aby si přeložil, co Tom řekl, takhle to rozhodně v první chvíli neznělo, ale bylo mu moc dobře. Všechno, co kdy chtěl, se teď dělo, zasloužil se o to, aby se jeho bratr cítil v pohodě, aby byl spokojený a šťastný… jedna z mála věcí, které mohl pro něj i pro sebe udělat.

Pravda, ve svých ohledech byl trochu sobečtější, ale to Tom přece vědět nemusel. Toužil po skutečném souznění, které mu mohlo dát snad právě jenom Tomovo tělo. Zkoušel to s Natálií, nic, nabrnknul si jednoho kluka z jejich týmu… o tom nikdo nic nevěděl… nic! Všechny snahy vypudit Toma ze své mysli byly zbytečné, protože s nikým se necítil tak dokonale jako s ním. Právě teď!

Laskal Tomův penis… sál ho s odhodláním… měl pocit, že mu Tom vyškube všechny vlasy, tahal čím dál víc.

„Pojď sem…!“ Bill ucítil na svých pažích Tomovy ruce, v mžiku ho vytáhly nahoru a jeho rty se opět ocitly tam, kde spočívaly nejraději. Na rtech jeho bratra. I když chtěl být Bill drsný, Tom ho nenechal. Líbal ho pomalu a něžně, jako kdyby se bál, že mu náruživějším přístupem ublíží.

Bill se vplížil dlaněmi pod Tomovo tričko a začal ho hladit na břiše, pak přešel pomaličku k bradavkám a přejel po nich palci, Tomovo tělo se opět nepatrně napnulo, o to víc, když Bill jeho tričko vykasal až k bradě a přisál se k jedné ze vzrušených bradavek rty. Tak akorát, aby se z toho Tom zbláznil, ji obkroužil jazykem a pošimral zuby, než se vydal k té druhé.

Hrál si s nimi nekonečně dlouho, dokud mu to Tom umožnil a dokud byl ochotný to snášet, protože každý Billův dotek, čímkoliv ho udělal, se rovnal obrovskému kroku na cestě k té největší extázi. Nebylo už kam se vracet, ne v tomhle případě. Museli spojit svoje těla, nic jiného už si Tom nedokázal představit a opravdu žasnul, jak málo stačilo, aby ho Bill do tohohle stavu absolutní odevzdanosti dostal.

Už jednou se mu to podařilo! Od té doby odolával, velice úspěšně tomu nepodléhal, i když se jeho myšlenky občas zatoulaly do zakázaných vod. Tolik příležitostí bylo a Bill nic neudělal, i když Tom v sobě bojoval snad se všemi démony světa. Jak mohlo dopadnout Billovo naléhání? Asi takhle nějak! Jenže přemýšlet o tom právě teď se nezdálo Tomovi vhodné, ba co víc, právě teď nad nějakou morálkou, zodpovědností a zásadami ohrnoval nos. To jediné, co si naplno uvědomoval, byl jeho bratr, v tak svazující blízkosti, že ho to uvnitř spalovalo zaživa.

…kéž by existoval nějaký jiný svět jenom pro nás…

„Tome, lásko… neprotahujme to, chci tě!“ Bill pohladil Toma po tváři a stejně opatrně se dotkl i jeho rtů palcem, Tom ho okamžitě přijal do úst a polaskal špičkou jazyka. Přitom sjel po Billově boku dlaní na jeho zadeček a pevně ho stiskl. Když mu dvojče vydechlo nedočkavě do tváře, musel se hodně držet, aby ho ihned neobrátil k tomu autu a nevzal si ho na jediný příraz… tolik let odříkání, jen hodně silný jedinec tohle dokázal vydržet.

„A já tebe…!“ zavrněl Tom a Bill se jen koketně pousmál. Pohladil bratra po prsou, vzdálil se od něj a pak se celou vahou opřel a chladnou karosérii. Zamrazilo ho, ale jen na chvilku, než studený kov pod sebou ohřál na svoji tělesnou teplotu, rozpálil by svým tělem i ledovější předměty.

S hlubokými nádechy a výdechy a se zavřenýma očima vnímal Toma za sebou. Stahování boxerek, líbání na krku, doteky tak vroucí, jaké dokáže vstřebat jen nahota. A pak takové, které způsobí na začátku bolest, než přenechají vládu absolutní rozkoši…

Bill nekontrolovatelně vyjekl, když do něj Tom poprvé vstoupil. Tak dlouho na tohle čekal a myslel si, že se to už nikdy nestane, že nezažije bolest, která ho naplní neuvěřitelnou smyslností. Dva protichůdné pocity se v něm mísily, jeden víc, pak ten druhý… i kdyby při tom měl zemřít, stálo mu to za to.

Sám se na Toma přirazil, studený kov ho chladil do slabin, což nemohl potřebovat. I tak věděl, že jeho vzrušení nepoleví, dokud nebude ukojeno.

…proč to pořád odkládal a zakázal si o tom snít? Nebylo nic dokonalejšího než tohle spojení s Billem. Jistěže se Tomovi občas do mysli vkradla představa, jaké by to bylo, mít ho takhle každý večer nebo ráno nebo prostě vždycky, když bude mít chuť.

Bylo jim jenom šestnáct, nebrali to tak jako teď, nebo spíš on to tak nebral. Bill ovšem ano. Všechny ty náznaky za celou tu dobu, bylo jich přece tolik a on si ničeho nevšiml, nebo možná nechtěl všimnout, těžko říct. A pak stačí takhle málo a vznáší se na křídlech extáze… proč?

Přitiskl své rty k Billovu krku a znovu silně přirazil. Bill se pod jeho tělem celý zkroutil do křeče, výkřik slasti ale svědčil o něčem jiném. Že je na vrcholu blaha. Nemohl tušit, jak moc to působí na jeho bratra, že všechno, co udělá, řekne i neúmyslně, jeho dvojče vnímá víc, než by si kdo dokázal představit.

„Ach Tome…!“ Billův sípavý hlas se Tomovi zavrtal hluboko do uší. Mohl by teď říct cokoliv a Tomovi by to znovu a znovu rozproudilo krev v žilách.

Bill se pokusil nahmatat Tomův zadek a při dalším prudkém pohybu si ho ještě víc přitlačil na sebe, nějaká bolest už mu byla na míle vzdálená. Užíval si to, každý průnik do jeho těla, každý Tomův dotek… všechno vnímal tak moc intenzivně, že se nedokázal ani pořádně nadechnout. Tiskl se rameny k autu, co chvíli mu hlava klesla na střechu, Tomovy horké prsty zkoumaly jeho tělo, drtily jeho boky, a pak… cíleně zamířily do Billova klína.

Stačil akorát tak nasucho polknout. Do jeho těla se vřítil nový gejzír rozkoše, který zaplnil i tou nejmenší kapičkou každou buňku, každou tkáň.

Billovo tělo se pod Tomovým znovu až křečovitě napnulo, ubral tedy na stisku svých prstů. Nikdy si nemyslel, že se tímhle bude zabývat, ale nedokázal si představit větší potěšení, než to, které teď poskytoval jemu.

Přejížděl po jeho penisu, palcem kroužil kolem špičky, v nepravidelných intervalech pumpoval, bylo by přímo dokonalé, umět se soustředit ne tohle a zároveň na přírazy, kterými Billa rychleji a rychleji přimačkával k autu, ale když si užíval jedno, pomalu ani nevěděl o tom druhém, hlavu měl někde hodně daleko… o nějakém rozumném uvažování si mohl nechat jenom zdát. A stupňovalo se to.

Každý těsný pohyb ho přiváděl blíž a blíž do krajiny plné slasti, kterou už jednou zažil, ale nepamatoval si ji, připadala mu nová. Kdyby jen trochu povolil uzdu svojí fantazii a vzpomínkám, k něčemu takovému by určitě došlo už dřív. Byl blázen, že si něco takového nechal protékat mezi prsty.

„Bille…“ slyšel svůj hlas jakoby z dálky. A ještě na něj působil jak to nejkýčovitější oslovení z pornofilmu. Zvuky, které vydával jeho zrychlený dech, se mísily s těmi Billovými, v jednu chvíli se dokonce setkaly ve stejné frekvenci, ve chvíli, kdy Toma pohltil neskutečný žár a odevzdání. Nikdy v životě nechtěl naráz spasit svět, umřít a znovu se narodit, jen v tu jedinou krátkou chvíli, kdy do Billova těla vstoupil naposledy a naplnil ho svou horkou tekutinou. Jen o pár vteřin později zažil stejnou rozkoš i Bill…

Svezl se bezvládně na auto, s bratrem přitisknutým k zádům… pořád ho cítil v sobě a nepřál si nic jiného, než aby tahle chvíle nikdy neskončila, aby z něj Tom nikdy nevystoupil… jenže tohle spojení bylo příliš dokonalé na to, aby mohlo vydržet věčně.

„Já tě miluju, Tome… celou tu dobu!“ řekl si Bill spíš pro sebe. Slova byla výplodem doznívající euforie, která se mu pomalu začínala vytrácet z těla. Řekl by to, i kdyby nic takového s Tomem právě nezažil? Ne… i když to tak opravdu cítil.

„A já tebe, Bille… jenže tohle je tak…!“ nedokončil Tom a pomalu z Billa vystoupil. Ještě jednou ho políbil na krk, velice něžně, a pak se začal oblékat.

I Bill se pustil s velkou nechutí do svého zahalování, neschopný se na Toma podívat. Nečekal, že by mu Tom něco takového řekl, ale na druhou stranu… co věděl, miloval ho jako bratra, takže vlastně nelhal. Bill se v tom nechtěl nějak hlouběji pitvat, spíš než slyšet negativní odpověď na otázku, kterou si tak dlouho připravoval, a nakonec nevyslovil, mu vyhovovalo nevědět nic.

Prožít ale s Tomem takový dokonalý sex o dost častěji, naučit se ignorovat Riu jakožto Tomovu přítelkyni a zůstat při tom všem nad věcí, byla věc jiná. Ta druhá část se mu tedy ani trochu nelíbila. Jak může ignorovat někoho, kdo se snaží ukrást srdce, které má patřit jen jemu?

„Je to šílený?“ zkusil Bill opatrně navázat.

„Jo, šílený… jsme dvojčata…“ Tom se zarazil a shlédl si celou Billovu štíhlou postavu neurčitým pohledem, „…co jim stačí jedinej dotek a už by na sebe skočili!“ dokončil se smutným úsměvem.

„Vážně? Já bych tomuhle popisu odpovídal, ale ty moc ne!“ zavrtěl Bill hlavou. Dopnul si při tom knoflík na kožených kalhotách a urovnal tričko.

„Asi jsem dobrej herec,“ pokrčil Tom rameny.

„A teď, když dovolíš, zavolám Rie, aby za námi někoho poslala s tou blbou pojistkou!“ napřáhl k Billovi ruku s trpělivým výrazem ve tváři. Byla to pobídka k tomu, aby mu vrátil jeho telefon.

„Tome…“ vzdychl Bill a přistoupil k němu blíž. Zase se vzdalovali, jen pár minut po…

„Co je?“ zavrčel Tom a zkrabatil obočí.

„Teď jsme se milovali, nešlo by aspoň ještě pár minut počkat? Prosím!“ zvedl bojácně ruku a pohladil bratra po tváři.

„Baby, než nás tu někdo najde, bude to trvat minimálně pár hodin, připadá ti to málo?“ k Billově obrovskému překvapení, přikryl Tom jeho ruku svou a povzbudivě se na něj usmál. Nebyl schopný v tu chvíli rozumně uvažovat, prostě se Tomovi vrhnul kolem krku a bez šance nechat ho pořádně nadechnout, si ho k sobě pevně přitisknul. Když ucítil, že ho i Tomovy paže objaly, nahrnuly se mu slzy do očí.

„Proč jsi mě tak trápil, lásko?“ zašeptal mu do ucha, i když nepočítal, že by se dozvěděl odpověď. I tak přišla.

„Protože nejsem takový beznadějný romantik jako ty… musíš nám dát čas, mně musíš dát čas!“ Tom pohladil Billa po zádech a natáhl do nosu vůni z jeho vlasů, byla tak omamná.

Nebyl ten typ, který by rád přiznával, že stát tu, v tomhle těsném objetí, ho naplňuje obrovskou radostí, díky které nebyl schopný právě teď poslat kohokoliv do háje, nebo se jenom zdravě rozzlobit. Nejradši by si vzal kytaru, Billa posadil vedle sebe a složil nějakou hodně srdceryvnou baladu… bože.

„Hele, auto…!“ Bill od Toma odskočil jako kdyby ho píchla včela. Ale ne snad, že by mu vadilo, aby je nikdo neviděl.

„Počkej, mě se ještě nikam nechce!“ stáhl ho Tom zpátky, Bill na něj vytřeštil oči.

„Já myslel… třeba mají pojistku, co potřebujem…!“ nechápal náhlou změnu bratrova chování. Bylo tak… tak roztomilé.

„Dobře, ale když nám ji dají, budeme muset jet na tu akci. Netvářil ses, že by se ti chtělo!“

„Nemusíme tam jet, můžeme zamířit někam úplně jinam, kde se schováme před celým světem! Jen my dva!“ Bill se znovu přivinul k Tomovi. To už se auto nebezpečně blížilo. Měli sotva pár vteřin, aby ho zastavili, nebo aby od sebe odskočili, mohl v něm jet kdokoliv… nikdo by je neměl vidět takhle blízko u sebe.

Tom se očividně zamyslel a jemně od sebe Billa odstrčil.

„No dobře, ty provokatére!“ zasmál se, a pak se zvednutou rukou zamířil ke krajnici. Zrovna včas na to, aby auto stihlo začít brzdit.

Bill s rukama v kapsách pozoroval svoje dvojče, jak vyjednává s nějakým chlapem za volantem starého Renaulta, pak ten dotyčný vystoupil, otevřel svoji pojistkovou skříňku a podal Tomovi sytě červenou malou pojistku. S tou se Tom odebral k jejich autu a vyměnil ji za špatnou. Posléze zkusil nastartovat.

Docela jednoduché, pomyslel si Bill, když auto bez problémů naskočilo a začalo spokojeně příst.

V tu chvíli mu konečně došlo, co se tu před chvílí stalo, a že měli opravdu hodně velké štěstí, že ten člověk jel okolo až teď. Nemusel je znát, nevypadal na posluchače rockové hudby, a té jejich už vůbec ne, i tak to bylo dost riskantní.

I když tyhle myšlenky Billa znervózňovaly, nic nemohlo překonat to obrovské štěstí, které cítil. Všechno bylo tak malicherné ve srovnání s láskou, která ho s jeho bratrem spojovala. Nemohl si přát lepší průběh jejich cesty, která se nejspíš nakonec stočí úplně jinam. Ať už to David bude chtít pochopit nebo ne.

Pár nicotných let se hravě vyřešilo během téhle půlhodinové zastávky a přece to nebylo úplně bezchybné… i tohle si Bill bolestně uvědomoval.

…kéž by to směl vědět celý svět…

autor: Extasy