Komm zurück, bitte (1/2)

Za okny tma. Místností se rozléhalo jen tiché tlumené praskání dřeva v krbu, který jí osvětloval. V domě bylo naprosté ticho, občas zapraskal kus nábytku. Naproti velikému krbu byl gauč a na něm se choulil mladík. Jakoby snad čekal na někoho nebo něčí objetí, které se mu nedostávalo. Díval se nepřítomně do krbu, v objetí svíral polštář a hlavou mu vířily myšlenky naděje. Naděje, že ten, koho miluje, přijde a aspoň ho obejme. O bože, co by dal za jedno jeho obětí. Jako nemoc, která se nedá ničím vyléčit, ho svíraly v kleci myšlenky. Myšlenky na něj. Nikdy nikoho tak nemiloval a nikdy milovat víc nebude jako jeho. Svého bratra.

V ruce muchlal kapesníček. Kapesníček plný vzpomínek. Nedal na něj dopustit od té doby, co mu ho ukradl. Ještě stále z něj byla cítit jeho vůně. Vůně osoby, kterou miloval nejvíc na světe. Ještě stále ho miloval. Stále od svých patnácti let ho ochraňoval a zároveň obdivoval. Nikdy by mu nedokázal ublížit. Říci křivé slovo, ba ani podívat se na něj zle. Nemohl. Nechtěl. Byl pro něj vždy vším. Vším, co ho přitahovalo a lákalo. Díval se, když spal, jako dítě, když přitiskne obličejík k výloze plné cukrátek. Má na vše, na co se dívá chuť, ale nedostane nic. Maminka ho vezme za ruku a odvede pryč.

A tak to bylo i u něj. Když se na něj díval, připadal si opravdu jako dítko v cukrárně. Podíval se na oči a viděl sladkou čokoládu. Přivoněl si k jeho vlasům, které byly jako ta nejjemnější kokoska, jakou kdy mohl okusit. Šel po něm do koupelny a zaplavila ho omamná vůně vanilky. Jeho rty jak čerstvý perník, jen si uloupnout. A srdce? To nejkřehčí a nejoddanější, jaké kdy poznal. Jako sám marcipán. Byl pro něj vždy pokušením. Hříchem, který si dláždil svou vlastní cestu.

Nikdy neusínal dřív než on. Pokaždé, když viděl, že už sladce spí, díval se. Díval se na něj a nikdy neměl dost. Něžný, nedostupný, zakázaný, smyslný… Snad vše ho na něm přitahovalo. Byla to tvrdá zkouška, která neměla konce.

Bál se, že kdyby se ho jen jednou dotknul, byl by konec. Přeci tak křehký, zranitelný a citlivý… Nemohl se ho dotknout, co kdyby se rozbil, jako marcipánová figurka, když spadne na zem?

Kapesníček, který svíral mladík v ruce, stále voněl vanilkou. Jako jeho bratr. Nikdy nepřišel na to, že ho vzal právě on. Nenapadlo ho, že by ho mohl právě Tom mít u sebe.

Bylo to už pár let, kdy ho naposledy tajně pozoroval, když spal. Nevěděl přesně kolik, ale alespoň pět let určitě. Někdy mu to i chybělo. Potají sledovat jeho jemné rysy tváře a hlídat jeho spánek.

Nyní už měl rodinu a dal by se nazvat dospělým, bylo mu pouhých dvacet čtyři let. Seděl na svém gauči, před svým krbem, ve svém pokoji, ve svém domě a bydlel se svou vlastní rodinou.

Oči se mu z mihotavého světla krbových plamínků zavřely únavou. Nevěděl či sní nebo bdí. Vše bylo tak skutečné. Stejné jako dřív. Možná trochu jiné, ale v podstatě stále nejnádhernější věc, kterou za svůj život znal.

… Bill už usnul. Tom se na něj, jako každou noc, zasněně díval. Tentokrát neodolal a připlížil se k němu potichu blíž. Černé vlasy mu padaly do obličeje a vytvářely tak pro Toma neodolatelný obrázek. Byl prosinec a venku padal sníh. Bílý, jako jeho city k Billovi. Tak čisté a nepošpiněné.

Přikryl ho dekou, aby se nenachladil. Vždyť vypadal tak zranitelně. Omylem se ho dotkl prsty. Lekl se a stáhl. Nic se však nedělo. Bill se neprobudil, jak se Tom obával. Uvědomil si, že to chce pocítit ještě jednou. Jen jeden dotyk. Nemůže se přeci nic stát. Jen jeden nepatrný dotyk. Odhrnul mu tedy aspoň vlasy z obličeje. Díval se na jeho plné rty. Byly tak moc lákavé, až se zdálo, že se Tom trochu přiblížil. Než si cokoli stačil uvědomit, dotkl se jeho rtů.

Čekal skoro vše, ale tohle vážně ne. Bill otevřel oči. Byly v nich plamínky vzrušení. Nic však neříkal. Tom nevěděl, co si myslet. Bill nadzvedl přikrývku a poplácal na postel. Tom pochopil a aniž by věděl, co právě dělá, zalezl k němu pod deku. Schoulil se a jako smyslů zbavený vyčkával, co bude.

Tom ležel na boku a díval se do tmy. Byl zmatený. Náhle ucítil ruku na svém břichu. Bill se k němu víc přitiskl. Vnímal vanilkovou vůni a nechal se jí unášet. Cítil Billův dech na krku a jejich bušící srdce tloukla stejným rytmem. Rytmem touhy a nespoutanosti.

Líbal Tomovu šíji. Tak jemná… Vychutnával si ji jako tu nejlepší třešničku na předkrmu. Tom zavřel oči a jen si užíval jeho polibky.

,,Tohle je odměna za tvou trpělivost…“ řekl mu smyslně Bill. Shodil z nich přikrývku na zem. Tom si lehl na záda, aby na Billa lépe viděl. Nevěděl totiž, co má v úmyslu. Bill z něj svlékl tričko. Jazykem a polibky si vychutnával jeho hruď, bradavky, bříško… Postupoval níž a níž. Tom si skousl dolní ret. Bill přesně věděl, co měl rád.

Dorazil k podbřišku. Ušklíbl se a pomalu Tomovi svlékl trenýrky. Připadal si jako dítě, co se nemůže dočkat až rozbalí lízátko a vychutná si jeho chuť. Podíval se na Toma a pak zpátky na to stojící chutné a lákavé ‚lízátko‘. Neodolal a poprvé okusil jeho chuť. Tom zabořil ruce do polštáře a pevně se ho držel.

Nejdřív pomalu, potom rychleji. Čím rychlejší a šikovnější byl jeho jazyk, tím blíž byl odměně, na kterou se soustředil. Některá lízátka mají uvnitř žvýkačky nebo sladké náplně. A Bill věděl, že tahle náplň není jen tak ledajaká. Měl na ni nezkrotnou chuť. Úmysl vychutnat si ji do poslední kapičky ho povzbuzoval stále dál a dál. Tom slastně vzdychal. Napětí se v něm neustále stupňovalo. Už se nemohl udržet. Bill se dočkal své vytoužené odměny…

Náhle uslyšeli kroky přibližující se ke dveřím jejich pokoje. Kouzlo noci jakoby náhle vyprchalo. Oba rychle zalezli do svých postelí a přikryli se až po uši. Dveře se rozletěli a v nich stála jejich mamka.

,,Tak kluci, ale už vážně. Přestaňte si povídat. Víte, jak je to k nám slyšet?! Hm? Nemůžu spát. A vy jdete zítra do školy. Tak už koukejte spát nebo si lehnu sem a budu spát s vámi!“ pohrozila jim. Dusili v sobě smích, ale nakonec se Bill omluvil a slíbil, že už budou potichu. I když se přitom slibu divně vrtěl v posteli, slovo dodrželi.

Když se zavřely dveře a mamka odešla, kluci se na sebe podívali a Tom hned zalezl k Billovi do vyhřátého pelíšku. Pěkně se zavrtal a lehl si na bok. Ona ta postel přeci jen byla pro jednu osobu. Ještě že byli tak hubení, jinak by se tam asi sotva vešli tak dobře jako nyní. Únavou zavřel oči a přemýšlel. Ještě stále na sobě cítil Billovy hebké ruce. Bill se k němu opět přitulil. Chtěl být u něj nejblíže, jak jen to šlo.

Tomovi najednou došlo, že je Bill také nahý. Pak si vzpomněl, jak se divně vrtěl v posteli, když mamce sliboval, že už budou potichu. Pomyslel si, že je snad větší ďáblík než on sám. Něco slibovat a myslet přitom na to, jak ze sebe co nejrychleji dostat dolů oblečení. Usmál se pro sebe do tmy.

autor: Susi
betaread: Michelle M.