After the rain (1/2)

Ahoj (ne)čtenáři. Přicházíme s další jednodílnou z naší dílny. Je to spíše takový krátký výlev naší úchylné fantazie, protože už nějakou dobu píšeme vícedílnou povídku, která se výjimečně u nás dvou nezakládá na sexu a kterou chceme především poslat až při úplném dokončení, a proto jsme se chtěly vybít tady. Co je pěkné, že nás napadl téměř stejný nápad a ještě ten den jsme se pustily do psaní:) Psala se příjemně, tak snad se bude i příjemně číst a udělá na Vás dobrý dojem. To je asi ode mne zatím vše, mějte pěkný den! P.

„Ano?“ Tom převzal papír, který mu polda podával, a četl si rozhodnutí. „Propuštěn pouze v případě zaplacení pokuty 500 euro nebo odpracováni osmdesáti hodin veřejných prací? Děláte si srandu? Já u sebe teď pět set euro nemám.“ Tom si připadal zoufalý. Tohle se nemělo stát. Neměli ho přistihnout a neměli ho zatknout. Každý v tomhle městě dealuje minimálně trávu, tohle nebylo fér. On to dělal pro svého brášku, aby se uživili, ale musel přiznat, že Bill byl velmi dobrá hospodyňka, takže vždycky z toho, co prodal nebo někde ukradl, ještě trocha zbylo, takže se vůbec neměli špatně. Stejně ho to ale sralo. Pět set euro byla pálka. Místo toho mohl Billovi koupit novou mikinu, boty i tričko s kalhotami.

„Můžeš zavolat někomu, kdo ti ty prachy přinese?“ policajtův hlas byl čím dál odpornější a Tom měl pocit, že kdyby měl u sebe jeho bouchačku, měl by polda už dávno díru v hlavě.

„Máte tu návštěvu.“ Zamručel pořád ten samý strážný, odemknul celu a zastrčil své obrovské klíče zpátky do zadní kapsy. Tom si ulevil, nemohl to být nikdo jiný než jeho bratr. V tichosti kráčel vedle strážníka, ruce pro jistotu semknuté v nepříjemných zrezlých poutech před sebou a ohlížel se kolem na ostatní trestance. Snažil se odhadovat, jak moc velké činy museli oni způsobit, proč jsou tady oni. Když se dostali z veliké chodby určené jen pro cely, Tomovi jako by spadl kámen ze srdce – ta atmosféra tam přímo nutila každého si uvědomit, že život je nebezpečná hra a porušení pravidel má také své následky. Jenže pro Toma nebylo nic tak hazardního, tenhle život chtěl jet na plno – vždyť žijí jen jednou. Bill mu často říkával, že v sobě musí mít kriminální duši od samého narození. A taky že nejspíš ano.

„Dovnitř!“ Poručil mu, když odemkl velké dřevěné dveře, které už byly v té slušnější části. Tom vstoupil do menší kanceláře, po jejíchž stěnách bylo několik knihoven a uprostřed velký, masitý stůl, za kterým seděl chlápek v saku, a Tomovi byl už od pohledu odporný. Za ním dva typicky odění policajti, asi jako jeho osobní strážníci, a na druhém stolu, naproti tomu odpornému chlápkovi seděl Bill, otáčejíc hlavu po nově příchozích. V ruce držel kufřík a Tom se okamžitě snažil vyslat děkovný signál. Bill se však tvářil chladně, otočil se zpátky k chlapíkovi a přehodil ležérně nohu přes nohu.

„Tady máš to, co jsme si domluvili,“ hodil kufr na stůl a sledoval, jak jej muž otevírá. Mezitím si Tom stačil přečíst jeho ceduli na stole – tak ředitel věznice, aha. A taky si stačil všimnout jeho nechutného, úchylného pohledu, kterým jeho bratra sjížděl. „Za mého bratra, jsme vyrovnáni,“ dopověděl a pozvedl obočí.

„Ano, opravdu.“ Kufřík se zaklapnul a pokynul strážníkovi, který byl neustále v patách Tomovi, aby jej uvolnil z pout. Tom promnul lehce odřené zápěstí. Bill se zvednul, přešel ke dveřím a ředitel jej následoval, aby je mohl vyprovodit. „Doufám, že už se to příště nestane a nebudeme se tu muset takhle scházet. A že vy berete pobyt v cele jako své ponaučení. Není radno si zahrávat se zákony.“

„Děkuju.“ Zahuhlal potupně Tom a promnul si krk. Bill nic neřekl, jen dál kráčel pár kroků před Tomem. Ten mu chtěl nějak ukázat svoji vděčnost. „Bille, moc děkuju, já… pojď, vezmu tě na večeři nebo nakupovat nebo něco, nechci, abys na mě byl naštvaný.“ Vzal ho za ruku, ale Bill se mu vyškubnul.

„Já vím, nemůžu si pomoct.“ Sklopil hlavu a natáhl se po Billově ruce znovu, tentokrát se nechal.

Tom vůbec netušil, kam běží, prostě jen hledal nějaký přístřešek, kde by se s Billem mohli schovat nebo nějakou kavárnu, cokoliv, jen aby tam bylo sucho a mohl pokračovat v usmiřovaní se. Jenže zrovna jako na potvoru nikde nic takového nebylo, proto se nakonec ocitli v nějaké pochybné uličce schováni pod malým přístřeškem u vchodu do nějakého skladu. Bill si ukazováčky otřel tváře, po kterých se mu pomalu roztékal make-up, a potom si dal pramínky promočených vlasů za ucho.

„C-c-co to děláš?“ zakoktal Bill.

Když se zvedl velký vítr, mohl dokonce cítit dešťové kapky na své tváři, jediný způsob, jak mohl ochladit své tělo nyní rozžhavené nepoznaným druhem vášně.

Tom fascinovaně přejížděl dlaněmi po mokré kůži a vnímal ten lehký elektrický výboj mezi nimi. Instinktivně se přitiskl na jeho tělo intenzivněji a rty se otřel o ty protější. Bill přivřel oči a nakrčil nos, stejně jako to dělával, když se v něčem hodně přemáhal.

„Je to-„

Tom zamručel. Laskal Billovy rty se vší něhou a upřímností. Ten fakt, že jsou dvojčata, teď netížil ani jednoho z nich, tohle byla chvíle vypětí, které nelze zastavit.

Tom využil celkového rozpoložení svého dvojčete, moment překvapení a intimity mezi nimi. Využil Billova postoje a natiskl na něj své tělo tak, že by se mezi ně nevešla ani jediná kapka deště. Propletl prsty se svým bratrem a stehnem se ‚nechtěně‘ otřel o jeho rozkrok a Bill sebou šokovaně cuknul. Natáhl krk, čímž udělal rastovi místo pro další lavinu sladkých a měkkých polibků.

Mladší z chlapců si uvědomil, že stoji jako dřevo a jen se nechá líbat a osahávat. Ruce pomalu dal dolů na Tomova ramena, přes hruď, kterou chvíli lehkými stisky laskal, bříško a boky se dostal k lemu Tomova trička, ten se poslušně zapřel rukama o zeď nad Billovou hlavou, aby mu jej bratr mohl bez problému svléci.

Tohle už nešlo zastavit a ani jeden by to nezastavil, i kdyby to šlo.

Hrom přehlušil tiché vášnivé štěbetání, vydechování, a jejich malý svět, který tvořila jen jejich rozpálená žádoucí těla, začínal být rozžhavený do běla.

„Miluju tvoje tetování, vypadáš jak kriminálník.“ Vydechl Tom tiše, když pohladil pár písmen těsně nad lemem Billových kalhot.

Chňapl jej za boky, přitiskl k sobě a otřel o sebe. Bill překvapeně zalapal po dechu a zatnul nehty, které se zatím přesunuly na ramena, a opět se přitiskl na rty rasty. Ten zjistil, že čím více vášnivě, dravě a jistě se bratra dotýká, tím je chtivější, tím více potřebuje ukázat, že jej bratr zároveň s jeho dravostí zbožňuje tak, jak to umí jen on, že umí být i vášnivě něžný, že je teď jen jeho.

„Jak by mi mohla být zima.“ Pronesl Bill s tichým uchechtnutím. „Ten studený déšť na tvoje horké těla nemá. Ale zahřát mě dokážeš určitě pro každý případ víc, viď?“ zašeptal téměř neslyšně a na chvíli oddálil Tomův obličej od svého, aby se mu mohl zpříma podívat do očí. Ve kterých se okamžitě začal topit.

„Vždycky.“ Přikývnul Tom a jeho prsty okamžitě dobyly pásek a tím povolily hranici, která je dělila v tom nejintimnějším pojmu. Líbal Billa na krku, na jeho vlhké kůži a občas si neodpustil trochu skousnout zuby, bylo to nevědomé, kompenzoval si tak tím své silné vzrušení a chtíč, nechtěl být jak utržený ze řetězu. Chtěl mít na jejich poprvé jen ty nejlepší vzpomínky.

„Ach.“ Zasténal tiše Bill, když se velká dlaň ocitla pod jeho spodním prádlem a příjemně se otřela o jeho už naběhlý rozkrok. Billa polila husí kůže a pro Toma to byla rajská hudba, slyšet své dvojče tiše vzdychat a sténat. Prosit. Přejížděl hodnou dobu po horkém penisu a se spoluprací jej osvobodil z nepříjemného sevření. Kalhoty se spodním prádlem nechali klesnout až k jeho nohám a v tu chvíli Tom slisoval Billa téměř přímo do zdi. Mladší z dvojčat nakrčil nohu a hlasitěji zasténal, když cítil Tomovu erekci i přes kalhoty otřít se o tu svou. Byl už nedočkavý.

„Netrap mě.“ Zavzdychal mu rozvášněně do ucha a krátce přes něj přejel jazykem. Tom se krátce zasmál a nechal svou ruku sklouznout do žádoucího klína. Obemknul kolem něj ruku, stejně jak to dělával v krušných nocích sám sobě, jak to měl rád on, a začal pomalu, ale zato s účinkem, dlaní přejíždět nahoru a zpátky, a stiskl pevně. Ozvalo se spokojené zachrčení a nehty bratra se mu zaryly do ramen. To bylo dobré znamení.

Bill přesunul dlaň z Tomových svalnatých ramen až za krk a násilím si jej přitáhl k sobě na své rty. Přitáhl si ho celého na své tělo a volnou rukou začal třít mezi prsty Tomovu bradavku. Oba spokojeně vydechli. Bill laškovně a velmi chtivě obkroužil rastovy rty, skousl jeho spodní ret a jemně zatahal, cítil, jak stisk Tomovy dlaně ještě zesílil, a to ho donutilo protočit oči slastí, div nevykřikl. Dravě zaútočil na jazyk svého bratra, až měl pocit, jestli je vhodné líbat Toma s takovou vervou.

„To-to-to… Tohle jsem t-aaa-ky nemyslel, Tomy.“ Bill natahoval šíji. Tomovy rty do jeho těla vystřelovaly ohňostroje příjemného tepla, absolutní agónie, extáze, byla to bezpochyby ta nejlepší chvilka jeho dosavadního života. Předtím nenašel nikoho, kdo by tak dokonale dokázal odhadnout to, jak to má Bill rád, ale Tom to odhalil a Billa to přivádělo k šílenství. Tlak pomalu slábnul a Bill měl chuť si dát pěstí, Tomova ústa byla něco, o čem věděl, že se toho nedokáže vzdát. Tom přestal s jakoukoliv činností a Bill mohl jen cítit, jak má špičku penisu opřenou o jeho spodní ret a jak mu na ni dýchá horký vzduch.