After the rain (1/2)

autor: L. & PeTiŠka

Ahoj (ne)čtenáři. Přicházíme s další jednodílnou z naší dílny. Je to spíše takový krátký výlev naší úchylné fantazie, protože už nějakou dobu píšeme vícedílnou povídku, která se výjimečně u nás dvou nezakládá na sexu a kterou chceme především poslat až při úplném dokončení, a proto jsme se chtěly vybít tady. Co je pěkné, že nás napadl téměř stejný nápad a ještě ten den jsme se pustily do psaní:) Psala se příjemně, tak snad se bude i příjemně číst a udělá na Vás dobrý dojem. To je asi ode mne zatím vše, mějte pěkný den! P.

„Kaulitz Tom?“ zeptal se nerudný policista na druhé straně mříží. Rozhodně to byla ta strana, kde se mohl pohybovat po světě, nemusel být zavřený v malém prostoru. Měl svobodu. Práce jej už od pohledu prudila a svoji blbou náladu přenášel akorát na ostatní lidi kolem něj. A hlavně na už takhle nabručené vězně.

„Ano?“ Tom převzal papír, který mu polda podával, a četl si rozhodnutí. „Propuštěn pouze v případě zaplacení pokuty 500 euro nebo odpracováni osmdesáti hodin veřejných prací? Děláte si srandu? Já u sebe teď pět set euro nemám.“ Tom si připadal zoufalý. Tohle se nemělo stát. Neměli ho přistihnout a neměli ho zatknout. Každý v tomhle městě dealuje minimálně trávu, tohle nebylo fér. On to dělal pro svého brášku, aby se uživili, ale musel přiznat, že Bill byl velmi dobrá hospodyňka, takže vždycky z toho, co prodal nebo někde ukradl, ještě trocha zbylo, takže se vůbec neměli špatně. Stejně ho to ale sralo. Pět set euro byla pálka. Místo toho mohl Billovi koupit novou mikinu, boty i tričko s kalhotami.

„Můžeš zavolat někomu, kdo ti ty prachy přinese?“ policajtův hlas byl čím dál odpornější a Tom měl pocit, že kdyby měl u sebe jeho bouchačku, měl by polda už dávno díru v hlavě.

„Jo, okay, tak já si zavolám, jestli můžu.“ Zahuhlal a nechal se vyvézt z cely k telefonu. Vytočil číslo svého malého brášky a už viděl jeho zklamaný obličej, až mu řekne, co se stalo. Bill mu celou dobu říkal, aby to nedělal, že s jeho prací je oba uživí. Tom o tom nechtěl ani slyšet. On byl ten, co má živit Billa!

„Bože, Tome, kde jsi celou noc? Proč jsi nepřišel domů!?“ ozvalo se v telefonu hned, jak jej Tom něžným oslovením přivítal.

„Bráško, mám problém, chňapli mě chlupatý, jsem v cele předběžného zadržení, chtěj po mně pět set euro jako pokutu.“ Broukl Tom pokorným hlasem.

„Tome, ty jsi idiot, že ano, jako bych ti to neříkal! Hned jsem tam.“ Bill zněl naštvaně a velmi popuzeně, ale přijde, a to bylo to, co bylo pro Toma momentálně to nejdůležitější.

Bill sice říkal: „Hned jsem tam“, ale utekly už dvě zdlouhavé hodiny a Tom nervózně podupával nohou o zem, nebo přecházel po cele. Tohle místo ho přímo nutilo chytit se pevně za mříže, škubat s nimi a psychopaticky řvát, že chce ven. Jako to vídával ve filmech. Opravdu depresivní území.

„Máte tu návštěvu.“ Zamručel pořád ten samý strážný, odemknul celu a zastrčil své obrovské klíče zpátky do zadní kapsy. Tom si ulevil, nemohl to být nikdo jiný než jeho bratr. V tichosti kráčel vedle strážníka, ruce pro jistotu semknuté v nepříjemných zrezlých poutech před sebou a ohlížel se kolem na ostatní trestance. Snažil se odhadovat, jak moc velké činy museli oni způsobit, proč jsou tady oni. Když se dostali z veliké chodby určené jen pro cely, Tomovi jako by spadl kámen ze srdce – ta atmosféra tam přímo nutila každého si uvědomit, že život je nebezpečná hra a porušení pravidel má také své následky. Jenže pro Toma nebylo nic tak hazardního, tenhle život chtěl jet na plno – vždyť žijí jen jednou. Bill mu často říkával, že v sobě musí mít kriminální duši od samého narození. A taky že nejspíš ano.

„Dovnitř!“ Poručil mu, když odemkl velké dřevěné dveře, které už byly v té slušnější části. Tom vstoupil do menší kanceláře, po jejíchž stěnách bylo několik knihoven a uprostřed velký, masitý stůl, za kterým seděl chlápek v saku, a Tomovi byl už od pohledu odporný. Za ním dva typicky odění policajti, asi jako jeho osobní strážníci, a na druhém stolu, naproti tomu odpornému chlápkovi seděl Bill, otáčejíc hlavu po nově příchozích. V ruce držel kufřík a Tom se okamžitě snažil vyslat děkovný signál. Bill se však tvářil chladně, otočil se zpátky k chlapíkovi a přehodil ležérně nohu přes nohu.

„Tady máš to, co jsme si domluvili,“ hodil kufr na stůl a sledoval, jak jej muž otevírá. Mezitím si Tom stačil přečíst jeho ceduli na stole – tak ředitel věznice, aha. A taky si stačil všimnout jeho nechutného, úchylného pohledu, kterým jeho bratra sjížděl. „Za mého bratra, jsme vyrovnáni,“ dopověděl a pozvedl obočí.

„Ano, opravdu.“ Kufřík se zaklapnul a pokynul strážníkovi, který byl neustále v patách Tomovi, aby jej uvolnil z pout. Tom promnul lehce odřené zápěstí. Bill se zvednul, přešel ke dveřím a ředitel jej následoval, aby je mohl vyprovodit. „Doufám, že už se to příště nestane a nebudeme se tu muset takhle scházet. A že vy berete pobyt v cele jako své ponaučení. Není radno si zahrávat se zákony.“

„To určitě.“ Zamumlal napůl úst Tom. Ředitel jim otevřel dveře.

„Ale můžeme se klidně setkat soukromě.“ Neodpustil si s ještě nechutnějším podtónem, než byl on sám, a Tom jen okem zašilhal k jeho ruce, která rádoby nenápadně sklouzla přes Billova záda k zadku. Tom jej pevně za to zápěstí chytil a zavrčel výhružně.

„Ještě jednou a přísahám, že vám všechny ty revolvery, co tu máte, narvu do prdele!“

Nestačil se ani vzpamatovat a už jej násilně odtrhávali od chlápka.

„To by stačilo.“ Jeden ze strážníků vystrčil doslova Toma z kanceláře a zabouchnul za nimi dveře. Tom si odfrknul, zanadával a společně se vydali ven z věznice. Bill stále nekomunikoval a tvářil se naštvaně, nepřístupně.

„Děkuju.“ Zahuhlal potupně Tom a promnul si krk. Bill nic neřekl, jen dál kráčel pár kroků před Tomem. Ten mu chtěl nějak ukázat svoji vděčnost. „Bille, moc děkuju, já… pojď, vezmu tě na večeři nebo nakupovat nebo něco, nechci, abys na mě byl naštvaný.“ Vzal ho za ruku, ale Bill se mu vyškubnul.

„Na tohle si měl, kurva, myslet dřív! Říkal jsem ti to už od začátku, vyser se na to svinstvo, zatáhne tě to akorát do průseru. Ani se nedivím, že nás fotr kvůli tobě vyhodil z baráku, Tome, ty jsi kriminálník už odmalička. Když to není fet, vykrádáš auta nebo paseš holky, já už toho mám dost, to si nemůžeš najít normální práci, rád se štracháš v autech, proč nejdeš do nějakého servisu makat, já už z tebe opravdu nemůžu, Tome. Když ti nedrží bouchačku u hlavy nějaký překupníci, tak skončíš v policejních klepetech. Prober se už konečně!“ bouchnul Bill a vyčetl Tomovi i věci, které opravdu bolely. Tom sklopil hlavu.

„Já vím, nemůžu si pomoct.“ Sklopil hlavu a natáhl se po Billově ruce znovu, tentokrát se nechal.

„Měl by ses začít snažit, Tome, protože mně dochází trpělivost.“ Zamručel. V tu chvíli oblohu protnul blesk a okamžitě na to se oblohou snesla miliarda studených kapek deště. Bill obrátil oči k nebi a cosi zaklel.

„Pojď, schováme se!“ popadl Tom Billa za ruku a někam ho táhl. Bill cosi naštvaně mumlal o podělaných kriminálnicích a studeném dešti.

Tom vůbec netušil, kam běží, prostě jen hledal nějaký přístřešek, kde by se s Billem mohli schovat nebo nějakou kavárnu, cokoliv, jen aby tam bylo sucho a mohl pokračovat v usmiřovaní se. Jenže zrovna jako na potvoru nikde nic takového nebylo, proto se nakonec ocitli v nějaké pochybné uličce schováni pod malým přístřeškem u vchodu do nějakého skladu. Bill si ukazováčky otřel tváře, po kterých se mu pomalu roztékal make-up, a potom si dal pramínky promočených vlasů za ucho.

„Za to můžeš ty. Kdybych tě nemusel vyzvednout z toho podělaného lapáku, tak jsem mohl být dále klidně zavrtaný v postýlce po noční!“ remcal Bill a objal se pažemi, aby zahnal alespoň trochu z té spousty chladu z jeho těla. Tom stále klopil pohled, cítil, jak mu v pěšinkách mezi copánky pod šátkem stéká voda.

„Bille, mě to opravdu mrzí. Vynahradím ti to.“ Brouknul a přejel mu dlaní po paži, snažil se jej třením alespoň maličko zahřát. Nakonec neustále brblajícího bratra přitáhl k sobě a dlaněmi rychle přejížděl po jeho zádech. Pohled na silně se klepající dvojče jej deprimoval.

„C-c-co to děláš?“ zakoktal Bill.

„Snažím se tě zahřát. Nevím, jak jinak se ti omluvit.“ Pošeptal Tom do kůže na Billově krku a Billovi naskočila husí kůže.

„Tome?“ Bill nasadil zmatený hlas, když ucítil jeho horký dech, ruce přejíždějící po zádech a tlak na jeho tělo, který jej nutil se opřít o studené dveře. Hned na to cítil prsty na jeho bocích.

Byl zmatený.

Hodně zmatený.

Protože jemu samotnému se toto líbilo.

Cítil mokré tričko, jak se mu lepí k tělu, a Tomovy horké prsty, jak jemně hladí jeho podbřišek. Cítil, jak chlad z jeho těla odcházel a začínalo mu být naopak horko. Nohy mu zdřevěněly a ruce jakbysmet, nevěděl, jak se zachovat, a proto jen stál a čekal, jak se situace ujme Tom.

Když se zvedl velký vítr, mohl dokonce cítit dešťové kapky na své tváři, jediný způsob, jak mohl ochladit své tělo nyní rozžhavené nepoznaným druhem vášně.

„Už je ti tepleji?“ pošeptal Tom, dech tříštící se o kůži pod Billovým dechem způsoboval neustále nálety husí kůže. Když už ale Tom přitiskl své rty k Billově porcelánové pokožce, vydechl a dlaně položil na jeho ramena, která začal mnout.

„Tome!?“ vydechl překvapeně a hrozně si přál, aby nepřestával.

„Klid, jen… si tě chci… prozkoumat.“ Pošeptal Tom a cítil, jak se do jeho zad opíraly vodní kapky.

Bill lehce zaklonil hlavu a protočil oči k naprosto šedivé obloze, která nevypadala, že by se měla každou minout vyjasnit, ba naopak. Neměl chuť se nějak vzpírat, protestovat. Přestože si uvědomoval, že bratrovy doteky nejsou čistě sourozenecké, tudíž mají oba našlápnuto k jednomu z dalších porušení zákonů – říkalo se tomu incest, který byl pro tuhle chvíli naprosto zastíněný. Jako obloha mraky, které se nad nimi stahovaly a vytvářely větší a větší tmu.

„Neměl bys.“ Zamumlal potichu, přesto pokorně.

„Já vím.“ Odpověděl mu Tom, jehož dlaně pomalu sjely po vodou naprosto nacuclém tričku. Vjely pod něj a zkoumaly tu chladnou, hladkou pokožku pod ním. Bill tiše povzdychnul a nevědomky se napínal každý jeho sval v těle – vzrušením a adrenalinem.

Tom fascinovaně přejížděl dlaněmi po mokré kůži a vnímal ten lehký elektrický výboj mezi nimi. Instinktivně se přitiskl na jeho tělo intenzivněji a rty se otřel o ty protější. Bill přivřel oči a nakrčil nos, stejně jako to dělával, když se v něčem hodně přemáhal.

„Je to-“

„-trestný, já vím. Ale co oči nevidí, srdce nebolí. V našem případě zákon nezkazí.“ Pousmál se Tom, odhrnul několik mokrých pramenů vlasů z bratrovy tváře. Jeho ruka jej chytla pevně za krk a opřel se o jeho rty mnohem jistěji než před chvílí. Billovi naskočila husí kůže, rukama obemknul bratrovy boky a po chvíli přemlouvání otevřel ústa, hned cítil horký jazyk, jak laská jeho, tancuje s ním.

Tom zamručel. Laskal Billovy rty se vší něhou a upřímností. Ten fakt, že jsou dvojčata, teď netížil ani jednoho z nich, tohle byla chvíle vypětí, které nelze zastavit.

Bill neodolal a odhrnul rukáv krátkého trička až úplně k Tomovu krku, aby se podíval na malou, přesto pro něj cennou kresbu. Jeho jméno v zakrouceném písmu. Přejel po tetování lehce prsty a prohloubil na důkaz oddanosti polibek.

On jej měl také, nad klíční kostí. Bylo to jejich malé tajemství, jejich malý důkaz nepřetížitelného souznění.

V tu chvíli roztomile sklopil oči. Nikdy si nahlas neřekli, co pro ně jejich tetování znamenala, oba to věděli, ale Bill přeci jen cítil v sobě něco zvláštního, co ho nutilo sklopit pohled. Jemně se přikrčil a trošku se pod Toma schoval, takže snad poprvé byl Bill níže než Tom. Cítil Tomův dech blizoučko na své tváři. Billovy ruce se přesunuly na Tomovy paže a on zčervenal ještě více. Lehce odhrnoval krátké rukávy Tomova trička, dokonale přicucnutého k jeho tělu, a on jen mohl užasle kulit oči. Sledoval své prsty, jak přejíždějí po vyrýsovaném svalu, a tiše zakňoural. Věděl, že jej Tom sleduje a strašně ho to znervózňovalo.

Ten jej ale za ruce vzal a opatrně je dal Billovi nad hlavu, čímž si vyžádal dlouhé setkání jejich očí.

Tom využil celkového rozpoložení svého dvojčete, moment překvapení a intimity mezi nimi. Využil Billova postoje a natiskl na něj své tělo tak, že by se mezi ně nevešla ani jediná kapka deště. Propletl prsty se svým bratrem a stehnem se ‚nechtěně‘ otřel o jeho rozkrok a Bill sebou šokovaně cuknul. Natáhl krk, čímž udělal rastovi místo pro další lavinu sladkých a měkkých polibků.

Oblohu protnul další z deštivých blesků. Na zem začal déšť padat ještě intenzivněji, oblaka plakala nad jejich společným hříchem. Oběma to ale bylo úplně jedno.

Když následně oblohu protnul i druhý blesk a následovala smršť hromů, Bill, který by se normálně leknutím div nezahrabal pod zem, teď rozvášněně zasténal, když Tom jeho ruce nechal nad jeho hlavou. Přejel po pažích až na boky, kde až surově zatáhl za lem jeho trička. Bill poslušně stál, rty pootevřené a oči zavřené, vnímal jen svého bratra. Nechal se svléknout a v momentě jej Tomovy ruce pohladily po hvězdičce na podbřišku. Polibky ustaly, ale cítil Tomův horký dech na svých rtech a věděl, co chce bratr dělat, chtěl totéž. Sám přerušil tu malou vzdálenost a přidal na rychlosti do jejich jiné dimenze. Tomův jazyk si dychtivě a velmi aktivně hrál s jeho. Sál jej, až Billa nutil mručet. Střapatý chlapec by nikdy neřekl, že je v tom jeho bratr tak pekelně dobrý. Cítil jeho palce, jak projíždějí mezi lehce vytvarovanými svaly na jeho břiše. Byl na něj nesmírně pyšný. Teď ano.

Mladší z chlapců si uvědomil, že stoji jako dřevo a jen se nechá líbat a osahávat. Ruce pomalu dal dolů na Tomova ramena, přes hruď, kterou chvíli lehkými stisky laskal, bříško a boky se dostal k lemu Tomova trička, ten se poslušně zapřel rukama o zeď nad Billovou hlavou, aby mu jej bratr mohl bez problému svléci.

Když se jejich horká, mokrá kůže otřela o kůži toho druhého, oba zasáhl jeden z blesků, které obloha metala na důkaz své rozzuřenosti. Oba sladce zasténali, toto setkání bylo lepší než cokoliv jiného, a ani jeden si to teď nechtěl a nemohl odepřít. Bill šokovaně zasténal a zatnul nehty těsně pod Tomova prsa a žádoucně přejel po jeho břiše, tvoříc tak silné šlince. Tom usykl, ale nechal se, jen se víc přitiskl na Billa a rukama hledal jeho pásek.

Tohle už nešlo zastavit a ani jeden by to nezastavil, i kdyby to šlo.

Hrom přehlušil tiché vášnivé štěbetání, vydechování, a jejich malý svět, který tvořila jen jejich rozpálená žádoucí těla, začínal být rozžhavený do běla.

„Miluju tvoje tetování, vypadáš jak kriminálník.“ Vydechl Tom tiše, když pohladil pár písmen těsně nad lemem Billových kalhot.

„Já miluju tebe, protože jsi kriminálník.“ Zavrněl vzrušeně Bill na oplátku, ale Tom si byl jistý, že tohle přiznává jen díky svému rozpoložení a díky tomu horku a slabému tlaku v rozkroku. Normálně by to nepřiznal, aspoň ne takovým tónem.

Chňapl jej za boky, přitiskl k sobě a otřel o sebe. Bill překvapeně zalapal po dechu a zatnul nehty, které se zatím přesunuly na ramena, a opět se přitiskl na rty rasty. Ten zjistil, že čím více vášnivě, dravě a jistě se bratra dotýká, tím je chtivější, tím více potřebuje ukázat, že jej bratr zároveň s jeho dravostí zbožňuje tak, jak to umí jen on, že umí být i vášnivě něžný, že je teď jen jeho.

„Tomy…“ zakňoural a skousnul ozdobu v bratrově rtu. Sladké, zoufalé oslovení mohl sotva slyšet ten, jemuž byl věnovaný, protože ten sladký tón hlasu přehlušil další děsivý hrom.

„Není ti zima?“ zahuhlal Tom mezi polibky potichu a řasy se mu chvěly samým rozrušením. Jeho prsty tančily po černém, koženém pásku kolem Billova pasu, ještě vyčkával na nějaké znamení, aby se ujistil, že jeho bratr souhlasí s tím, co se od momentální chvíle a situace očekává. Nic by nemohl udělat proti jeho vůli, i kdyby měl vzrušením zešílet. Nikdy.

„Jak by mi mohla být zima.“ Pronesl Bill s tichým uchechtnutím. „Ten studený déšť na tvoje horké těla nemá. Ale zahřát mě dokážeš určitě pro každý případ víc, viď?“ zašeptal téměř neslyšně a na chvíli oddálil Tomův obličej od svého, aby se mu mohl zpříma podívat do očí. Ve kterých se okamžitě začal topit.

Pro Toma to byla jasná odpověď, signál, který dovoloval.

Signál, který říkal, že jeho bráška bude pod jeho rukama svolný.

Že mu dovolí se ho zmocnit. Vzít si jeho tělo a naplnit jej slastí. Spojit je jinačím poutem, než je dvojčecí.

„Vždycky.“ Přikývnul Tom a jeho prsty okamžitě dobyly pásek a tím povolily hranici, která je dělila v tom nejintimnějším pojmu. Líbal Billa na krku, na jeho vlhké kůži a občas si neodpustil trochu skousnout zuby, bylo to nevědomé, kompenzoval si tak tím své silné vzrušení a chtíč, nechtěl být jak utržený ze řetězu. Chtěl mít na jejich poprvé jen ty nejlepší vzpomínky.

„Ach.“ Zasténal tiše Bill, když se velká dlaň ocitla pod jeho spodním prádlem a příjemně se otřela o jeho už naběhlý rozkrok. Billa polila husí kůže a pro Toma to byla rajská hudba, slyšet své dvojče tiše vzdychat a sténat. Prosit. Přejížděl hodnou dobu po horkém penisu a se spoluprací jej osvobodil z nepříjemného sevření. Kalhoty se spodním prádlem nechali klesnout až k jeho nohám a v tu chvíli Tom slisoval Billa téměř přímo do zdi. Mladší z dvojčat nakrčil nohu a hlasitěji zasténal, když cítil Tomovu erekci i přes kalhoty otřít se o tu svou. Byl už nedočkavý.

„Netrap mě.“ Zavzdychal mu rozvášněně do ucha a krátce přes něj přejel jazykem. Tom se krátce zasmál a nechal svou ruku sklouznout do žádoucího klína. Obemknul kolem něj ruku, stejně jak to dělával v krušných nocích sám sobě, jak to měl rád on, a začal pomalu, ale zato s účinkem, dlaní přejíždět nahoru a zpátky, a stiskl pevně. Ozvalo se spokojené zachrčení a nehty bratra se mu zaryly do ramen. To bylo dobré znamení.

„Počkej, takhle jsem to nemyslel.“ Pošeptal Bill. Byl na něj přímo božský pohled. Bill měl přivřené oči a lehce si přejížděl jazykem po spodním rtu, který si vlhčil, protože díky horkému dechu byly stále suché. Zatínal nehty do Tomových ramen a prsou. Tom musel ten roztomilý pohyb jazykem napodobit a jemně vydechl na Billovu tvář. Ten se začal jako slepé kotě natahovat do prostoru, aby Tomovy rty našel, a hladově se do nich vpil. Tom se musel usmívat čím dál víc, netušil, že jeho bratr může být až takhle žádostivý.

Bill přesunul dlaň z Tomových svalnatých ramen až za krk a násilím si jej přitáhl k sobě na své rty. Přitáhl si ho celého na své tělo a volnou rukou začal třít mezi prsty Tomovu bradavku. Oba spokojeně vydechli. Bill laškovně a velmi chtivě obkroužil rastovy rty, skousl jeho spodní ret a jemně zatahal, cítil, jak stisk Tomovy dlaně ještě zesílil, a to ho donutilo protočit oči slastí, div nevykřikl. Dravě zaútočil na jazyk svého bratra, až měl pocit, jestli je vhodné líbat Toma s takovou vervou.

Toma to ale rajcovalo. Mnohem víc, než byl sám schopen si přiznat. Po chvíli se sám odtáhl a zaútočil na hruď svého bratra, když si začal pomalu klekat. Cítil Billovy nehty, jak se probírají pěšinkami mezi jeho copánky, jak tahají za jejich konce. Až přehnanou péči věnoval slízávání dešťových kapek z jeho vytetované hvězdičky.

Když už u něj klečel, pomohl mu dostat alespoň jeden kotník ze zajetí kalhot, aby jej potom snáze mohl obejmout kolem boků. Následně přejel oběma dlaněmi po mokrých stehnech a se vší vervou vsál Billův úd mezi rty a velmi hluboko do svých úst. Bill překvapením doslova zakřičel a hlavu si chtěl do klína přistrčit ještě více, ale setkal se s odporem. Bojoval sám se sebou, tohle nebylo přesně to, co chtěl, ale když získal tohle, nemohl to odmítnout a zastavit jej.

„To-to-to… Tohle jsem t-aaa-ky nemyslel, Tomy.“ Bill natahoval šíji. Tomovy rty do jeho těla vystřelovaly ohňostroje příjemného tepla, absolutní agónie, extáze, byla to bezpochyby ta nejlepší chvilka jeho dosavadního života. Předtím nenašel nikoho, kdo by tak dokonale dokázal odhadnout to, jak to má Bill rád, ale Tom to odhalil a Billa to přivádělo k šílenství. Tlak pomalu slábnul a Bill měl chuť si dát pěstí, Tomova ústa byla něco, o čem věděl, že se toho nedokáže vzdát. Tom přestal s jakoukoliv činností a Bill mohl jen cítit, jak má špičku penisu opřenou o jeho spodní ret a jak mu na ni dýchá horký vzduch.

„Ne?“ kouknul překvapeně a díval se do Billovy tváře, která nesla mučednický výraz.

„Já… Ah… Je to příliš dobré, myslíš, že bys mohl potom ještě někdy v budoucnu?“ Bill stydlivě naznačil rukama, co by chtěl někdy v budoucnu, a Tom jej místo kladné odpovědi pojal do úst úplně celého, následně propustil a ve finále políbil na samou špičku.

„Pojď ke mně, prosím,“ pošeptal Bill, a když se k němu Tom opět postavil, vzal jej za boky a přejel ke sponě Tomova pásku.

„Tohle jsem myslel, chci tě cítit,“ pošeptal, a aniž by čekal na svolení, povolil přezku, knoflík i zip, a společně s prádlem nechal kalhoty spadnout ke kotníkům. Bill si jej k sobě přitáhl, Tom jej pod návalem slasti vzal za ruce a zvrátil mu je nad hlavu. Levou rukou přidržel z jeho pohledu Billovu pravou ruku a pravicí zamířil opět mezi jejich těla, kde se spokojeně vítali jejich rozkroky, jejich rty se zaklesly do sebe a oni jen spokojeně funěli.