autor: Lena W.K.T.
A/N: Doporučuji tuhle celou povídku hodit pod perex se značkou 17+, protože mě samotné ještě osmnáct není:D. Na téhle povídce jsem se vážně vypsala ze všech úchyláren a už nad nimi víc nepřemýšlím :).
Nápad mě napadl při twc hře s Kačírkem. Té bych tuto povídku chtěla věnovat. Pak bych ji chtěla věnovat všem, se kterými na icq hraju, jmenovitě: xxx. emo. lucushka. xxx, Mizuki, Atsuko Hotaru, Mecki a nebo se kterými jsem kdy hrála. To znamená: Jiselle, Domč@, Kaki, Teri Kaulitz, Billinka, Billy, Lizatqo. A taky bych ji asi snad nejvíc chtěla věnovat mojí nejmilovanější a nejvěrnější čtenářce mých povídek. Holčině, od které se dočkám vždy krásné kritiky. Pajushko, jsem strašně ráda, že se ti moje povídky líbí a doufám, že je dál budeš hltat stejně jako doteď! Moc děkuji Billince, která mi pomáhala přepsat to z oskenovaného obrázku do wordu:D
Pak bych povídku věnovala Ilon, protože jsem ji prosila, aby k téhle povídce zkusila udělat montáž a Monicce, kterou jsem prosila o stejnou věc. Pak putuje pro Januli, protože pro moje povídky dělá strašně moc, už jen tím, že je opravuje a dává je sem.
Děkuji všem za všechno! MILUJU VAS!!!! :-* Lenna Wolf Kaulitz Trümper
Stál před zrcadlem. Pozoroval svůj obličej. Nebyl tak andělský. Právě naopak. Byl to krvelačný ďábel. Krvelačnější než sám hrabě Drakula.
Pozoroval hlavně svá ústa. Trčely z nich tesáky a jejich okolí bylo potřísněné krví. Krví člověka, kterého miloval. Miloval ho tak neskutečně moc, že se živil jeho krví.
*Flashback*
„Viky. Vittorie!“ zakřičela hubená, ale vysoká postava. Byl to chlapec, schoulený, s andělskou tváří a s hodným srdcem. Nikdo by nedokázal říct, že tenhle chlapec se jednoho dne bude bát sám sebe.
„Vittorie!“ zařval ještě jednou, aby ho skoro dvouletá neteř začala vnímat. Nic. Utekla z pískového hřiště k basketbalovému hřišti, kde právě pár kluků hrálo. Milovala míče. Doběhla k nim a míč jim sebrala. Bill, chlapec, který malou Viky hlídal, se rozeběhl, aby jejich míč zachránil.
„Ježiš, to je trapas.“ Zčervenal pomalu až na zadku, když si všimnul vysokého chlapce, měl černé copánky a čokoládu v očích. Měl co dělat, aby ovládl chuť líbat jeho krásné rty. Díval se na něj a podával mu míč. Koukal mu do očí, a pak, když si uvědomil, jak dlouho kouká, stydlivě
sklopil oči a tiše zašeptal omluvu. Vrátil se i s malým děvčátkem na písek a hrál si s ní stejně nadšený jako ona. Párkrát se ale otočil, aby se na toho krásného chlapce podíval. Věděl, že je gay, ale co on? Nebude mít o něj zájem stejně, jako všichni, které chtěl.
Po chvíli si pro Viky přijela Billova sestra a nechala ho v parku dočista samotného. Sedl si na houpačku, začal se houpat, poslouchat svou oblíbenou hudbu. Pozoroval u toho jejich hru a na chvilku se s ním opět střetl očima. Když copánek dostal ránu míčem do hlavy, upadl a Bill
leknutím seskočil z houpačky, utíkal k němu.
„Jsi v pohodě?“ dával mu koženou bundu.
„Jo, my-myslim, že jo,“ koukal okolo, byl mírně zmatený.
„Můžeš vstát?“
„Jo, můžu,“ zahuhlal a pořád koukal Billovi do očí. Ten mu pomohl na nohy. Oprášil ho. Pak si Bill uvědomil, co dělá, zčervenal a utekl.
*konec flashbacku*
Teď se soustředí na ten pocit, jaké to je, když ho v břiše hřeje jeho krev. Smyslná, horká, životodárná. Kapesníkem otíral kapičky krve z jeho krku, dělalo mu to neskutečná muka. Nejradši by ho vysál do poslední kapky.
„Napij se nebo zkolabuješ,“ špitnul svým chtivým hlasem. Zatímco pil, z něj vyšel, a díval se, jak semeno vytéká z krásné prdelky. Když dopil, Bill si ho otočil, sednul si na něj, začal ho víc něžně vášnivě líbat. Skousával mu ret, což se oběma neskutečně líbilo.
*Flashback*
Celou noc se toulal městem jako vždy. Doma ho bijí a nebo nevnímají jako syna, ale jako toho nechutnýho buzeranta. Přišel kolem páté ráno a šel hned spát. Vstal kolem třetí. Najedl se, osprchoval, namaloval, učesal a šel zase ven. Rovnou do parku. Doufal, že zase potká tu andělskou
tvář. A potkal. Kolem páté odpoledne šel kolem a naštěstí se k němu rozeběhl jeho pes.
„Shilow! Ke mně!“ okřikl ho.
„Ahoj, krasavče! Tak Shilow se jmenuješ!?“ usmál se Bill a začal psa ochotně hladit.
„Promiň, trošku neposlouchá,“ usmál se copánek.
„To je v pořádku. Doufal jsem, že přiběhne,“ usmál se na oplátku Bill a vstal, aby se mu mohl podívat do očí. Ale zasekl se na červené bouličce na čele.
Pohladil ho po ní.
„Bolí?“ kouknul na něj.
„Už ani ne. Ehm… jsem Tom!“
„Já jsem Bill!“ usmál se sladce, zčervenal a podal mu stydlivě ruku. Tím to celé začalo.
Bill pozval Toma na párek v rohlíku, protože měli hlad. Když si oba večer přiznali sympatie a políbili se, Tom Billa pozval domů, kde se celou noc vášnivě milovali. Netušili, že tím rozehrají bitvu o holý život.
*konec flashbacku*
Sex se pro ně stal drogou. Oba si taky brzy začali uvědomovat, že jejich těla se navzájem vyžadují až příliš často.
„Chceš připoutat a zbičovat, Billy?“ zavrčel nadrženě Tom a Bill radostí div nevyjekl. Ihned z Toma slezl a chytil se pelesti postele, ke které ho Tom připoutal. Následně se natáhl pro bič a uhodil Billa. „Ty děvko líná, roztáhni nohy!“ okřikl Billa a flákl ho přes záda hned několikrát. Bill vzrušeně a bolestivě kňučel. Miloval, když s ním Tom zacházel jako s levnou děvkou.
„Promiň, můj pane!“ zakňučel a roztáhnul nohy. Věděl ale, že Tom nezasune hned. Bude chtít slyšet jeho nadržené prosby. A taky, že ano.
Tom se sklonil a začal ho jazykem dráždit kolem vstupu. Bill okamžitě začal sténat slastí. Tom ho k tomu všemu vzal za penis a začal rychle pohybovat rukou. Když ucítil slabé přírazy do ruky, byl si jist, že škemrání přijde každou chvíli. Bill byl vzrušený na maximum. Vzrušení se roznášelo celým tělem a jeho pánev měla tendenci přirážet. Věděl, že kdyby nebyl připoutaný, už by dávno pod přírazy drtil Toma. Teď mu ale nezbývalo nic jiného, něž prosit Toma o slitování.
„Můj pane, prosím!“ zakňučel Bill. „Vem si mě, prosím!“
„Ještě neškemrej!“ začal Tom Billa opět bičovat. Ten se prohýbal v zádech. Nakonec škemral tak, jak si Tom přál. Po dlouhé chvíli mučení do Billa Tom prudce proniknul. Bytem se nesly hlasité steny. Vzdychy, praskání biče, bolestivé křiky, vzrušené prosby a nakonec i pleskání, jak Tom přirážel a narážel pánví na Billův zadeček. Milovali se tvrdě a pro Billa bolestivě, tak, jak to od Toma doslova žádal. Miloval, když ho bil do bezvědomí, řezal a sál jeho krev. Miloval bolest a Toma, a nejvíc miloval bolest, co mu způsoboval Tom. Měl rád, když nad ním Tom měl jasnou převahu. A miloval, když směl mluvit sprostě. Všechny zvrácenosti ho tak vzrušovaly a miloval Toma o to víc, když zjistil, že má násilí také rád.
„Tomy? Lásko, napij se ještě! Mám strach!“ pošeptal Bill, když spolykal všechno Tomovo sperma. Tom se poslušně napil, odpoutal Billa a láskyplně ho políbil.
„Upírku. „
„Copánku, víš, že nemám rád, když mi říkáš upírku,“ přerušil Toma Bill. Hladil ho na krku. Na krku plném Billových kousanců. Na tom krku, který by Bill klidně snědl. Ano, miloval Toma tak strašně moc, že by ho vážně snědl. Byl jím posedlý. Posedlý víc, než je zdravé. Víc, než se smí.
„Promiň, kocourku,“ pošeptal Tom. Bill vstal a nahý šel do kuchyně. Po bytě se oba pohybovali zásadně nazí. Bill si prohlížel svá ústa v zrcadle, které měli naproti kuchyňské lince. Rty byly rudé. Od Tomovy krve. Nakonec přešel k lince a přemýšlel, jestli to má udělat.
„Nad čím dumáš?“ koukal na Billa Tom.
„Nad tím, jestli tě ojet teď nebo až za dvě minuty…“ maličko zalhal. Neotáčel se. Smyl si krev ve dřezu, a až pak se otočil. Tom stál od něj ani ne pět centimetrů.
„Nad tím, jestli tě ojet teď nebo až za dvě minuty…“ maličko zalhal. Neotáčel se. Smyl si krev ve dřezu, a až pak se otočil. Tom stál od něj ani ne pět centimetrů.
Dal Billovi ruce na boky a přitiskl ho k sobě. Čímž začal o sebe otírat jejich rozkroky. Začali se líbat. Bill jemně vzdychal Tomovi do úst. Nakonec si ho přitiskl ke zdi zády k sobě.
„Tomy, tvoje tělo, ty… mě jednou zničíš!“ zašeptal a roztahoval Tomovi půlky a nakonec s dlouhým stenem zasunul. S rukou na Tomově krku, po kterém ho hladil, a druhou v jeho klíně, přirážel tak tvrdě, jak to měl Tom rád. Ten se rukama opíral o zeď. Jemně se předkláněl a tím stále víc tlačil vůči Billovým bokům. Chtěl ho v sobě cítit, a to hodně hluboko. Vzdychy a hlasité steny se nesly celým bytem, snad až k sousedům.
Bill sténal Tomovo jméno celou dobu, co Tomovo tělo těsně obepínalo jeho penis. Jejich sperma se mísila v místě, kde se spojovalo Tomovo i Billovo tělo v jedno. Když se oba, poprvé v jeden a ten samý okamžik, prohnuli ve slastné křeči, Bill vyčerpaný padl na kolena a těžce oddychoval. Tom se otočil a svezl se podél zdi na zem. Hned, jak to udělal, Billy bleskově vstal a utekl do koupelny. Tam vzal žiletku. Udělal si hlubokou ránu na předloktí. Sál svou vlastní krev. Dávno přestal jíst i pít normální věci. Tedy… třeba tatarsky biftek a nebo slabounce opečený steak. To bylo jediné, co jedl. Musel cítit krev. To byla celá jeho obživa. Krev a on už pár dní pěkně trpěl hlady.
„Billy, co to…! Ah…!“ Tom musel přestat mluvit. Miloval jeho pohled, jeho divokost, když sál krev. Vždy se proměnil v divoké zvíře a při sexu to bylo něco, co nedokázal ani pojmenovat. Malý upír si všiml Toma a strachem se mu rozšířily zorničky. Utekl na opačný roh místnosti.
„Lásko, teď ke mně nechoď, ano! Prosím!“ ah… jeho vůně. NE!
„Billy, co se děje?“ koukal maličko splašeně Tom.
„Prostě teď ke mně nechoď!“ Bill se bál sám sebe. Opět. Ale tentokrát to nebylo to slabé něco, co mu říkalo zakousni se do něj a vem si ho. Tentokrát to byl hlad, hlad, touha a zvířecí pudy, které se v něm probudily díky tomu, že Tom toleroval Billovu lačnost po jeho krvi. Pro Billa se Tom stal něco víc, než láska. Byl to zdroj jeho života. Jeho občasná obživa. Jeho vůně a všechno, co k Tomovi patřilo, to všechno když viděl nebo cítil, tak přicházel o rozum.
Zakručelo mu v břiše. Hlad ho svazoval už tak šíleně dlouho. Nemohl jíst, pít nic. Jen Tom ho dokázal uspokojit. Teď je hlavní, aby nezavětřil Tomovu vůni. Ten ale udělal tri kroky vpřed. Klimatizace nahnala jeho pižmo až přímo pod Billův nos. Tomu se zalily jeho krásné hnědé, kdysi andělské oči krví. A pro Toma už bylo příliš pozdě utíkat nebo se snažit o cokoli, co by Billovi zabránilo v útoku. Z Billa bylo divoké zvíře. Divočejší než jaké může zkrotit bič.
Skočil na Toma a zakousl se mu přímo do krku. Do jeho nádherné kůže. Prokousl mu tepnu a sál.
Sál a sál. Jako kojenec mléko. Horké a chutné. Bill však mléko nesál.
„Billy, prosím, dost. Není mi dobře…! Prosím… lásko!“ šeptal Tom z posledních sil. Poslední dny strávené tvrdým a nikdy nekončícím sexem byl zesláblý a tenhle úbytek krve ho absolutně oslabil, nemohl se ani bránit. Neměl sílu. Ale věděl to. Věděl, že Bill jednou svůj pud neovládne. Ale miloval ho natolik, že pro uspokojení jeho potřeby byl schopen i umřít.
„Billy, miluji tě! Ch… chci, ab… aby… abys to věděl, že… tě miluju, lásko!“ chroptěl už opravdu z posledního. Pomalu omdléval a hladil Billa po vlasech. Věděl, že je konec, že jeho život právě končí. Bill byl v extázi. Vypil všechno, co mu Tomovo tělo mohlo nabídnout. Co mu dal. Konečně zahnal hlad, ale pohled do Tomových krásných, ale prázdných očí ho bolel víc, než nůž který vrazil do své hrudi. Na stenu přilítla další sprška krve. Tentokrát ale patřila malému upírovi. Probodal sám sebe. Nechtěl bez Toma žít dál. Věděl, že by stejně umřel. Teď nebo za dva dny v hladových křečích. Lehl si na Tomovu hruď. Už se nezvedala v láskyplných vzdychách. Ani srdce netlouklo. A jeho náruč byla chladná. Bill se probodl patnáctkrát. Přesně tolikrát, kolikrát směl sát Tomovu krev. Pomalu usínal na jeho chladné hrudi. Z té jeho vytékala jeho i Tomova krev. Koupelna nyní už nebyla bílá, ale stěny zdobily krvavé cákance a na zemi ležela těla dvou mladých chlapců. Dvou milenců. Milenců se smrtí. A s nimi se tam válela i ohromná kaluž jejich vlastní krve.
„Taky tě miluju, Tomy!“
***
Druhý den se celý svět dozvěděl o hrozné vraždě a sebevraždě. Mladý krásný muž zabil svého milence tím, že vysál všechnu jeho krev, a pak se sám ubodal k smrti…
autor: Lena W.K.T.
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Nemám slov. Jsem nadšená. Perfektní povídka!! Netušila jsem ani v nejmenším, že píšeš takhle… Ztvárnění bylo moc pěkné. Flashbacky roztomilé a samotný příběh absolutně sexy. Potlesk!
souhlasim s terezkou….mslim ze ty jeste dost dobreho vytvoris:)
to bylo moc krásný….perfektní!!!
Nemám slov..neeistuje slovo které by vystihlo krásu téhle povídky..
Upíři mě fascinujou, prostě úžasná povídka! Ani se mi nezdá, že je to smutný konec 🙂 oba zemřeli pro lásku… Nádherný!!
Nevím co na to říct..je to úžasný *.* Awwf..Vážně..
Úžasné! Miluju násilnické povídky:)
Jsem asi vadná,ale mě to přijde hrozně smutné……:'(
nemůžu mluvit..to je dokonalé..a to povídky o upírech a tak moc nemusím ale tohle…wow wow wow…ten konec..já se rozbrečela..bože…nádhera
mám takové povídky ráda.
ani nevím co k tomu říct…
líbilo se mi to.moc:)
Já jsem Lenu znala jako autorku, která nepíše moc dobře. xD Neber si to jako urážku, ale neznala jsem tvůj talent (který, jak vidím, máš), a měla jsem na tebe úplně jiný názor. Jenže stačí jedna povídka a já jsem úplně hotová… xP Skvělý! Nic jinýho se k tomu ani nedá říct… Myslím, že nám ještě ukážeš, co v tobě je!
absolutne dokonaly! konec me malem rozbrecel 🙁 mela jsem co delat aby mi slzy jako hrachy nestekaly po tvarich. Velmi chvalim 🙂
WooooW kotě.. čekala jsem od tebe wšechno..ale tohle?… wow wow wow.. proste teče mi slin a… děkkuju mocky za wěnowaní… prostě to bylo oooužasné… ikdyž jsem si docela počkala xDD newadí.. stejnak.. *muahh* tebe :-*
Upíři mě fascinují, nápad dobrý, ale styl kterým píšeš… možná bych čekala trochu rozepsání a v některých situacích bych volila jiná slova. Mně osobně se to moc nelíbilo. Asi jsem jedinná 🙂
[14]: jediná asi nejsi… Povídka sama o sobě moc hezká. líbil se mi i styl. Upíry zbožnuju už takových 5 let, ale tohle? v posledních částech se mi až zvedal žaludek (možná tím, že jsem teď jedla:D), ale já nemám moc ráda tyhle sadistický povídky. já radši jemnější povídky:) Ale proti gustu…:)
to je perfektní, mně se to teda hrozně líbilo, i když to skončilo děsně smutně, ale prostě…skvělý!!
[11]: Lofi ja jsem mozna Lenna, ale moje jmeno ve spojeni konkretne se mnou se pise se svema N… 😀 je to takovy muj maly dovetek… jsem desne alergicka kdyz nekdo napise ,,Znas LeNu''
a mysli tim me… jsem desne rada, ze se vam to tolik libi… necekala jsem tak skvelou kritiku…
wáááá krásná povídka ^^ a pro mě taky? xD. kujíí Hoshiko moje hvězdičko :o* ♥♥♥♥
Ježíši !! takovej krvák.. No Lenni mě z tebě jebne jednou. Ty nadržený prasátko xD.
Ale zapomeň že mýmu Tomovy vysaje ta tvoje krvelačná potvora – Bill všechnu krev 😀 To jako néé .. Tom se bude bránit a bojovat o svůj život :-D:-D Hehe …
Ale stejně nejvíc toto … Upa mě mrazilo ten poslední odstavec jak mu pij krev .. Ale krásně si to napsala fakt se ti to povedlo …
*Sakra .. já zapoměla že sem přihlášená u Lenny na blogu .. tak máme s Lenuškou stejnou ikonku *trapas* toto xDD
to je jesno to nevadi:D ja jsem rada ze mi pomahas:D tolik clanku denne na mym blogu dlooouho nebylo:D
Twee!Drsny hejk ty..dobre ty 😀 mam hlad z toho 😀
Perfektní povídka… 🙂