Lolitchen

Nikdy bych si nebyl pomyslel, že mě a mého bratra může něco rozdělit. Mýlil jsem se.

Stalo se to jednoho naprosto normálního dne. Už delší dobu jsem pociťoval určitý tlak ve svém nitru, potřeboval jsem, aby se mé dvojče konečně dozvědělo, že mi zdegeneroval mozek pod nánosem popularity a množstvím peněz. Potřeboval jsem mu sdělit, že jsem se naprosto zbláznil.

Příležitost se mi naskytla hned zrána v koupelně. Tom si čistil zuby svým zářivě zeleným kartáčkem a pošilhával po mně. Nervózně jsem se usmál a párkrát si pročechral rukou vlasy. Tom pukne smíchy, pomyslel jsem si, tohle mu nemůžu říct, ne teď a ne takhle. Vycouval jsem tedy z koupelny pozpátku a se sklopenou hlavou jsem zamířil na snídani do kuchyně. Máma lítala kolem linky jako zběsilá a výsledek jejího snažení jsem měl do pár vteřin před sebou na talíři. Důkladně jsem se zamyslel nad tím, jak to Tomovi vlastně řeknu. Tížilo mě to a byl bych radši, kdybych si o tom mohl s někým promluvit. Nechci se už schovávat! Měl bych to udělat nějak nenápadně. Četl Tom někdy Nabokova? Ne, nemůžu přece říct – Tome, jsem jako Dolores Hazeová… Vyznělo by to pěkně trapně a navíc pochybuji, že by mu došlo, co jsem tím měl na mysli. Ještě by si myslel, že jsem svedl nějakého čtyřicátníka. Nezbývalo mi tedy, než mu to prostě a jednoduše ukázat.

Celý den jsem čekal na vhodnou příležitost. Té se mi dostalo záhy, neboť oba naši rodiče se vydali na ples a nechali nás doma samotné. Po jejich odchodu jsem vtrhnul do svého pokoje, pečlivě za sebou zamknul dveře a shodil ze sebe veškeré ošacení. Tom mě zabije!

Před kulatým zrcadlem zavěšeným na stěně jsem si doupravil make-up. Troška kouřových stínů, troška tmavě modré rtěnky a zdokonalit dva culíčky na hlavě. Pochválil jsem se mrknutím na svůj odraz v zrcadle a odemknul dveře. Znervózněl jsem, ale opravdu nehorázně.

Nesměle jsem zaklepal na dveře Tomova pokoje.

„Co chceš?“ protočil jsem očima a prohlásil jsem něco smysluplného o přiznání se.

„Nemůže to počkat?“ Jasně, typický Tom!

„Ne Tome, nemůže to počkat!“

„Okay, okay, pojď dál,“ zhluboka jsem se nadechl a stisknul kliku. A všechno je rozhodnuto, napadlo mě. A skutečně bylo.

„Bille?“ Tom mě udiveně pozoroval s otevřenými ústy. To mě samozřejmě ještě víc rozhodilo, takže jsem si nevědomky stoupnul do postoje všech lolitek – špičkami k sobě, ruce spojené u klína. Musel jsem vypadat vážně skvěle v těch dokonalých černých šatech s krajkami a sukní nad kolena, v bílých podkolenkách a černých panenkovských botách na platformách.

„Vypadáš… nádherně!“

Trošku jsem se zarazil. Opravdu řekl, že vypadám nádherně? Nestihl jsem si to ověřit, protože se Tomovy rty záhadným způsobem dostaly na ty mé.

„Tome? Co to mělo znamenat?“ čekal jsem všechny možné odpovědi, ale to, že mě místo slov dotáhne ke svojí posteli a povalí na ní, to jsem opravdu nečekal.

„Víš, Bille, když už jsme u toho přiznání… lolita šaty jsou pro mě fetiš. A ty tvoje šaty z Moi Meme Moitié! Ach, víš jak miluju Mana?“ zatrnulo mi. Cože to řekl? Fetiš?

Než jsem se nadál, zahrnula mne vlna horka. Tomovy rty se dobývaly na můj sametkou ozdobený krk, jeho ruce se snažily přijít na způsob jak rozepnout krásné gotické šaty od Mana a jeho nohy se naprosto neurvale snažily vzrušit můj rozkrok. Proč já jsem k Tomovi do pokoje lezl?

Té noci jsme se s Tomem milovali celkem třikrát. Pokaždé jsem měl jiné šaty, pokaždé skončily nemilosrdně na zemi.

A tak se stalo, že nás s Tomem rozdělil styl, který jsme oba tajně uctívali. A proč nás rozdělil? Protože jsem spal se svým vlastním bratrem a to je mnohem horší než Hubertova pedofilie.