Love story

Už jsem se bál, že mě ani nepolíbí. U vlaku se objevili jeho známí. Holka s klukem a pes. Když nastoupili, jemně se otřel o mé rty. Nenápadně. Stydlivě. Přesto jsem měl pocit, jako by to byla nejúžasnější scéna z filmu. Stál na nástupišti a mával mi. Nejradši bych vystoupil a byl s ním. Proč je život tak nespravedlivej? Jak dlouhá doba uplyne, než ho zase uvidím, a nejen to?

Přisedl jsem si k jednomu staršímu manželskýmu páru. O něčem se tiše bavili. Nevěnoval jsem jim pozornost. Myslel jsem na něj celou svou bytostí. Znali jsme se dlouho. Asi dva roky. Bral mě jako kámoše a mezitím chodil s různejma klukama. A já se bál mu říct, co k němu cítím, abych ho neztratil. Danyho miloval, ale každej bydlel moc daleko. Tak nakonec z lásky nic nebylo. S Marcusem to bylo horší. Jenom ho deptal. Tolikrát se to snažil ukončit. Vleklo se a to a nervovalo ho to.

I já jsem se snažil chodit s jinejma klukama, ale pořád jsem myslel na něj. Bylo to jako posedlost. Pak jsme se viděli. Několik našich setkání bylo tak zvláštně rozpačitých. Povídali jsme si a nebo šli ven. Psali si sms a nebo po netu vymejšleli příběhy. Všechno se zlomilo před Valentýnem. Konečně se zbavil Marcuse. Nechtěl být ten den sám, když všude uvidí zamilovaný párečky. Chápal jsem ho. Bill byl zvláštní kluk. O tři roky starší než já. S tmavýma vlasama a blonďatýma pruhama nad očima. Extrémně hubenej, ale ne moc vysokej. Byl menší než já. Oblíkal se do upnutejch barevnejch džín a praštěnejch mikin, který občas vyměnil za rockovej styl. Myslím, že byl vidět na dálku. Někdy byl veselej a byla s ním sranda a někdy přišlo horší období, kdy nechtěl vylézt ani z baráku. Utápěl se ve svých depresivních náladách. Vymyslel si, že budeme stavět sněhuláky. Souhlasil jsem. Nedokázal jsem mu nic odmítnout. Odvedl mě k lesu. Na pravý straně několik dětí sáňkovalo.

„Tady je to místo.“ Ukázal na bílou plochu. Snažili jsme se vytvořit něco, co by vzdáleně připomínalo sněhuláka, ale nedařilo se to. Sníh se sypal. Nakonec se nám přece jenom podařilo vyrobit pár útvarů nebo spíš patvarů… „Jůůů, to moje připomíná sopku i s mrakama.“ Ječel Bill. „Škoda, že nemáme taky sáňky.“

„Můžeme se třeba projít.“

„To by šlo.“

Vydali jsme lesní cestou dál a dál. Šlo se nám špatně. Neovládl jsem se. Byl tak blízko. Stačilo ho chytit za barevnou rukavici a jeho tlapka by zmizela v mý. Strčil jsem do něj a on spadl do závěje. Začal jsem ho lechtat. Ječel a snažil se na mě házet sníh. Ovládl jsem se a nepolíbil ho. Měl jsem strach, jak by reagoval. Nakonec jsem ho za ruce vytáhl zpátky na cestu. Oklepával se.

„Jsem úplně mokrej. Musím se jít domu převlíknout.“

Šel jsem s ním. Převlíkl se ve svým pokoji a uvařil mi čajík. Chvíli jsme se s jeho tátou koukali na hokej, a pak mi ukázal své doupě. Posadil se na postel a pustil věž. Sedl jsem se vedle něj. Chvíli jsme si povídali, a pak jsem mu ukázal pár novejch videoklipů, co jsem si stáhl do mobilu. Byl jsem nervózní a klepal se. Nakonec se to stalo. Váhavě jsem ho políbil. Nebránil se. Dodal jsem si odvahy a pokračoval. Opláceli jsme jeden druhýmu doteky. Jeho pusinky mi přistály na nose, tvářích. Byly tak dětsky roztomilé. Jen vzpomínka mě pekelně vzrušila. Nervózně jsem začal tahat za svý dredy, jinak by moje ruka zmizela tam dole a začal bych se uspokojovat. Naštěstí v kupé byla tma, ale přece jen mi to bylo trapný. Co by si o mně ta ženská naproti mně pomyslela?

Dnešní den jsem si taky báječně užil. Byli jsme v čajovně a pak u Billa.
Máma mě vyzvedla na nádraží. Už z dálky jsem poznal našeho modrýho forda. Byl jsem jí vděčnej. Nemusím čekat na další vlak. Těch šest kilometrů bych k babičce asi nedošel. Cestou jsme mlčeli. Po příjezdu jsem se sebe shodil věci a šel se mejt. Dolů do kuchyně jsem přišel jenom v triku a v boxerkách. Babka se na mě divně dívala. Už před tím měla kecy, proč za mnou kamarád někdy nepřijede. Co já jí budu povídat o Billových finančních problémech. Ohříval jsem si guláš od oběda v mikrovlnce, když v tom to přišlo.

„Tománku, nechceš mi něco říct?“

„Co jako?“ Otočil jsem se k mámě.

„No, víš. Co to máš na krku? Jsi to měl i posledně.“ Přejel jsem si rukou po krku. Bill do mě kousal. Bolelo mě to, ale zároveň to bylo vzrušující. „Tománku, ty s tím chlapečkem souložíš?“ Zeptala se mě, jako bych chodil do mateřský školky. Kdyby se zeptala ‚chodíš‘, ale tohle? Začínalo to bejt važný. V horším případě mě vyhodí z baráku. Nevím, kam bych šel. V lepším jsem bez večeře.

„Ne mami. Já… chtěl bych s ním bejt.“

Do toho se vložila babka.

„Já ti říkala, že je divnej. Už od narození.“

„Mami. Prosím. Nech nás samotný.“ Neměla chuť na přednášky. Babka vztekle odešla do obýváku. Neměl jsem náladu mamce vysvětlovat, že bych se s Billem rád vyspal. On by chtěl, ale zároveň se bál, že by to znamenalo konec našeho přátelství. Prej by nic nebylo jako dřív. A další problém byl v tom, že to nechtěl dělat bez ochrany. Tolik jsem ho chtěl cítit tělo na tělo. Ponořit se do něj. Označkovat si ho tam hluboko uvnitř. Byl by jenom můj.

Uslyšel jsem zapípání. Vzal jsem si utěrku a vytáhl jídlo ven. Položil jsem talíř na stůl a najedl se. Máma mlčela. Mladší bráchové se začali honit po kuchyni. Naštěstí zase vypadli. „Mami. Ty se na mě zlobíš?“

„Ne. Jenom mě to překvapilo.“

„Chceš vidět jeho fotky?“ Přikývla. Došel jsem si pro mobil. Máma konečně překonala rozpaky. Ještě dlouho jsme si povídali.

„Tak ho někdy přiveď ukázat a tátovi zatím nic neříkej. Musíme ho na to připravit.“