„Tome…“ šeptl do tmy bledý chlapec. Bez odpovědi. Jako jindy, pokaždé. Skoro si už zvykl, pokud by se vůbec dalo. Byl to stereotyp? Možná. Ironie. A to vše dohromady ho zlomilo.
I could stay awake just to hear you breathing
Watch you smile while you are sleeping
While you´re far away and dreaming
I could spend my life in this sweet surrender I could stay lost in this moment forever
Where every moment spent with you is a moment I treasure
Watch you smile while you are sleeping
While you´re far away and dreaming
I could spend my life in this sweet surrender I could stay lost in this moment forever
Where every moment spent with you is a moment I treasure
Pěstí udeřil do nadýchaného polštáře, nemohl už dále ovládat své emoce. Přes dlouhé černé zábrany v podobě řas, se mu valily slzy smutku nad sebou samým. Jediná chyba, jeden okamžik omylu. A platit za to bude celý život.
Tenkrát, tenkrát bylo vše jinak. Plni láskou a vášní, v opojení citů, propojili své životy, své osudy vpletli v jeden silný, vnějšími vlivy neporazitelný. Ano, to byla ta ironie. Nejpevnější ocelí oddanosti a důvěry, vyztužili svůj společný štít zvenčí, ale zevnitř? Obal pouhé naivní mladé lásky, přelétavé jak holub z jednoho hnízda do dalšího. Ale oni v ní věřili, oba. Byla jejich společná, pomohli jí vzniknout a posílit, nechtěli se jí vzdát. Dali do toho vše, svá srdce. A to se neklame.
Don´t want to close my eyes
I don´t want to fall asleep
Cause I´d miss you babe
And I don´t want to miss a thing
Cause even when I dream of you
The sweetest dream will never do
I´d still miss you babe
And I don´t want to miss a thing
I don´t want to fall asleep
Cause I´d miss you babe
And I don´t want to miss a thing
Cause even when I dream of you
The sweetest dream will never do
I´d still miss you babe
And I don´t want to miss a thing
Věřili, že dělají správně, věřili v sebe, navzájem. Když svá těla tiskli k sobě a šeptali si „Navždy spolu“, lásku do konce věků, Osud se usmíval nad tím přesvědčením o pravdě jejich slov, nitky budoucnosti jim sám splétal dohromady. Ale existuje vůbec čistá pravá láska, na celý život? Jen pro vyvolené. A byli to snad tito dva chlapci, slibujíc si smrt ve stejném okamžiku, v objetí v jedné posteli, s odhodláním pokračovat v očích? Doufali. Ne, nedoufali, byli si tím jisti. Kdo by byl vhodnějším nositelem tohoto daru? Hodili se na to, dokonale. Tím utvrzovali především sami sebe…
Vzepřel se na slabých loktech, ani se nenamáhal kontrolovat matraci vedle sebe. Jak dlouho byla opuštěná a chladná? Ta nádherná vůně naděje a lásky z ní už skoro vyprchala, Bill však vnímal každou molekulu. Ale jeho srdce už ne, bylo odevzdáno do neznáma, kde strachem samo sebe zničilo.
Mihotavé světlo pouliční lampy házelo na tmavý strop oranžové pruhy, občas překryty zářením reflektorů z právě kolem projíždějícího vozidla. Jak dlouho sledoval tyto bezútěšné obrazce? Nevěděl. Čas již v jeho životě nehrál roli. Ať zemře zítra, nebo za padesát let, stále bude stejně zhrzený a prázdný, zoufajíc nad sebou samým.
Byli šťastni, co se stalo? Měli jeden druhého a svou víru ve společnou lásku a budoucnost, opečovávanou jako vlastní dítě. Ano, měli strach, bylo to neobvyklé, zakázané. Ale také měli odhodlání všem ukázat pravou stránku tohoto soužití, bojovat se všemi překážkami, společně, ruku v ruce je kořit a vrhat se na další. Ale právě v jejich srdcích zahlédl Strach svou možnost plenit a ničit, dovést je ke konci. A bez váhání se do toho také vrhl.
Další slza mu stekla po nezdravě bílé líci. Zoufalství, opovržení nad sebou samým. Proč to nezvládl? To nikdy neměl dopustit. Neměl se nechal zviklat a ovládnout, nikdy. Tím zradil jedinou osobu, kterou miloval. A navždy milovat bude, dal by cokoliv za příležitost ukázat mu to.
Lying close to you feeling your heart beating
And I´m wondering what you´re dreaming
Wondering if it´s me you´re seeing
Then I kiss your eyes
And thank God we´re together
I just want to stay with you in this moment forever
Forever and ever
And I´m wondering what you´re dreaming
Wondering if it´s me you´re seeing
Then I kiss your eyes
And thank God we´re together
I just want to stay with you in this moment forever
Forever and ever
Zrovna když to nejméně čekal, jako blesk z čistého nebe, zalekl se toho. Couvnout už se nedalo, jedině všechno zničit, včetně sebe a svého bratra. Teď by si jistě vybral jinak, nikdy by to neopakoval. Ten zoufalý pohled kaštanových očí, které tolik miloval. Tkvěla v nich obrovská beznadějná otázka: Proč? Proč najednou, po tak dlouhé době? Co se stalo?
Vlastně, když se nad tím zamyslel, sám nevěděl. Bylo to snad procitnutí? Tenkrát si naivně myslel že ano, ale až později zjistil, že vlastně sám sebe zahnal do záhuby. A zároveň svého bratra, ale každý už s ní musel bojovat zvlášť, už nebyli „oni spolu, dohromady“, už byl pouze každý zvlášť.
Konečně odhrnul slabou přikrývku a vstal z postele. Jeho lehounké krůčky byly o tolik jiné než radostné dupání a poskakování jeho bratra, které vždy tlumeně znělo celým domem. Byl vážně jako malé dítě. Radoval se z maličkostí, výskal a tleskal, smál se, jiskry v jeho očích rozzářily i nejčernější temnotu. A jeho srdce? Pělo zamilované ódy. Jen a jen pro Billa, bilo pro něj, každý Tomův nádech byl pro něj. A toho se on zalekl…
I don´t want to miss one smile
I don´t want to miss one kiss
I just want to be with you
Right here with you, just like this
I just want to hold you close
Feel your heart so close to mine
And just stay here in this moment
For all the rest of time Yeah yeah yeah
I don´t want to miss one kiss
I just want to be with you
Right here with you, just like this
I just want to hold you close
Feel your heart so close to mine
And just stay here in this moment
For all the rest of time Yeah yeah yeah
Po špičkách sešel do kuchyně, mířil najisto. Po kolikáté tam už šahal? Odhad už mu selhal, jako vše ostatní. A on jen doufal, že i jeho život ho už přestane mučit a on bude moci odejít do Věčné země, čekajíc na svého milovaného staršího bratra.
Vytáhl poloprázdnou láhev s čirou tekutinou. Nechť proudí jeho žilami jako jed, snad otráví tuto ubohou duši, vyčerpanou žitím… Psychopaticky se pousmál, potřeboval to. Roztřesenými prsty odšrouboval červený uzávěr a zhluboka se nadechl. Ano, cítil ho, zase. Ten opojný závan alkoholu, pro něj již nezbytný k přežití. Hrdlo lahve si přiložil k suchým popraskaným rtům a rychlým pohyb láhev obrátil dnem vzhůru. Pálivá kapalina mu vtékala do úst, dráždila jeho jazyk, naplňovala jeho ústa. Zhluboka si lokl, konečně se dostala i do jeho krku. A putovala dál, cestou pálila vše, co mohla. Nezaháněla žízeň, ale úzkost.
Po pár dalších locích cítil, jak se mu horká krev žene do promrzlých končetin, stoupá mu vzhůru, do hlavy, kde likviduje všechny mozkové buňky, které se nestačily ubránit. Člověk potřebuje k životu srdce i mozek, na co je mu funkční mozek bez srdce?
Konečně otočil flašku zpět a položil ji na stůl. Pro dnešek měl dost. Špičatým jazykem slízl všechny kapky ze svých rtů, vše, co ho mohlo zabít pro něj bylo nanejvýš cenné. Uvědomil si, že jeho zrak není tak ostrý, jako býval dříve. Pousmál se, to bylo dobré znamení. Natáhl vyhublou paži, láhev zašrouboval a vrátil zpět na své místo, kde ji zas zítra bude hledat. Zbyla z něj jen troska, nic víc. Obyčejný ubožák, blouznící bez své jediné záchrany, cesty do záhuby. Litoval sám sebe, ale svého bratra víc, sám jej zničil.
Proč ho od sebe odháněl, když potřeboval teplo jeho těla? Proč na něj křičel, když mu chtěl do oušek šeptat láskyplná slova? Proč mu nadával, když mu chtěl lichotit? A proč jej uhodil, když jej chtěl políbit?
Otočil se. Je snad tady? Vidí tu zkázu, co jsem natropil? Ne, hloupost. Jen už vážně nevím, co je realita a co výplod mé mysli. A najednou ho uviděl. Na zdi, celý černý, byl to on. Pro něj, pro jeho oči. Chtěl ho vidět, proto ho viděl, spletl si ho s obyčejným stínem čínské vázy, stojící v koutě u okna, kde její skvost nevidí žádné oči.
„Tome…“ šeptl. Nechápal. Co tu dělá? Natáhl před sebe ruku. „Já… Bráško…“ rozplakal se. Nemělo smysl zapírat. Zklamal ho a teď musí nést následky své chyby. Poklesl v kolenou, s hlavou skloněnou dopadl na zem. Vlastní strach ho pokořil.
„Prosím, odpusť… Nikdy jsem to neměl dopustit, zklamat Tě, neoplácet Tvou lásku stejnou měrou… Jsem stejný zbabělec jako dřív, raději budu utíkat než bojovat, stále…“ šeptal do ticha místnosti své omluvy. Tíha vlastních chyb na něj dopadal stále víc, dusila ho, škrtila, svazovala jeho krk. Nemohl mluvit, dýchat, jen hystericky naříkat. Však pouze nad sebou samým.
Když Billa opustil, nevěděl, co dál. Zničil ho, tento hubený černovlasý chlapec zničil veškeré jeho naděje, ale lásku nikoliv, ta jeho byla skutečně neporazitelná, pramenila ze samotné posvátné Studánky citů, která pro něj nyní značně vyschla bratrovým přičiněním. Nikdy mu to nezazlíval, zároveň mu nikdy neodpustil. Láska dělá divy, nikdy ji nepochopil. Ale poznal, když se vkradla do jeho srdce a naprosto ho ovládla.
„Tome? Promiň… Byl jsem hlupák. Neměl jsem ti dovolit odejít. Ale to uvnitř mě, to jsem nebyl já! Byl to někdo jiný, sám Ďábel mě ovládal! Jinak bych nezničil nečistší pouto, jaké nás mohlo pojit…. Bráško, miluju tě, pořád! Nikdy se to nezmění, i když vím, že mé zhřešení vůči tobě je neskutečné… Prosím, na kolenou zahanbeně skrčený,“ plazil se Bill dál, ke stínu připomínajíc pro jeho zmátoženou mysl jeho bratra, „tě prosím o odpuštění… Miluju tě…“ šeptal sotva pootevřenými rty, „Miluju… Navždy, skutečně…“
Don´t want to close my eyes
I don´t want to fall asleep
And I don´t want to miss a thing
I don´t want to fall asleep
And I don´t want to miss a thing
Ale odpovědi se nedočkal…
***
(Aerosmith – I Dont Wanna Miss A Thing)
autor: Eleanot
betaread: Janule
Eleanot.. ať přemýšlím, jak chci, vidím tvé řádky prostě poprvé. a pevně doufám, tajně si přeji a tiše prosím, aby to nebylo naposledy! 🙂 talentem a nadáním ten někdo nahoře určitě jen tak neplýtvá a věřím, že ho dal těm správným lidem. a proto jsem moc ráda, že i ty ses rozhodla neskrývat ho jen pro sebe, ale podělit se o to potěšení i s ostatními.
moc mě tvůj příběh dojal, byl úžasný… 😉
nádhera!!! bylo to užasný!! smutný, ale nádherný!!
ach x) Si tak optimistická a okážeš napísať niečo tak moc neuviritelne smutného ! Krása x) Táto poviedka nenechá NIKOHO chladným …nádhera