autor: Mary
Dnes začíná tak trochu maraton 😀 povídek od Mary. Ta si je totiž sušila v šuplíku dlouho, než mi je všechny v počtu 18 najednou poslala, takže teď vám je sem budu postupně dávat. Užijte si to… :o) J.
„Kdo mohl vymyslet něco tak stupidního?“ Z Billových očí doslova létaly blesky. „Vystoupení! Před rodiči! Vždyť to je ta největší hovadina, o jaké jsem kdy slyšel!“ nadával.
Tom byl naopak úplně klidný.
„Ředitel.“
„Kdo taky jiný, že? To mě mohlo hned napadnout, že to byl on! Stejně nám to dělá naschvál, dědek jeden!“
„To je sice možný, ale co chceš dělat?“
„Hodím se marod?“ ušklíbl se.
„To ti neprojde. Mamka tě tam dokope, i když budeš mít čtyřicítku horečku, takže jsi bez šance.“
Bill si povzdychl.
„Máš to kvádro?“
„Jo,“ vyprskl znechuceně. „Mám ho už i vyžehlený, je nahoře v pokoji. Ale nedělej si žádné naděje, že mě v něm uvidíš. Říkám ti, že mě do něj nikdo nedostane.“ Pomalu se uklidňoval. Když si všiml rošťáckého záblesku v bratrových očích, rychle dodal: „Ani násilím!“
Tomův úsměv povadl. „No jo.“
„Jak zrovna po nás můžou chtít, abychom někde tančili?!“
„Jak po nás? Mě do toho nezatahuj, já s tím problém nemám. Na rozdíl od tebe jsem se totiž ty kroky naučil.“
Bill vykulil oči. „Ty ses je naučil? Jak? Vždyť jsou příšerné, já si je nemůžu ani zapamatovat!“
„Prostě to musíš zkoušet,“ poradil mu bratr trpělivě. „Zkoušej je furt dokola a uvidíš, že ti to půjde.“
Bill se na něj nedůvěřivě podíval. „Myslíš?“
„Jasně že jo,“ dostalo se mu ujištění.
Bill bratra chvíli zamyšleně pozoroval, a pak pokýval hlavou na souhlas. „Tak jo, zkusím to. Ale jenom kvůli tobě.“
Tom se zazubil. „Dobře.“
Bill se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahy, a začal. Levou dozadu, pravou k ní, pravou do strany, levou k ní… Zaklel a vztekle zadupal. Nohy se mu pletly tak, že si na nich málem udělal uzel. Nemohl za to, prostě mu to nešlo.
„Seru na to!“ vyprskl nakvašeně. Prudce se otočil na patě a chystal se hezky svižně odejít a vrátit se, až bude po všem. I kdyby ho za to snad měli vyrazit ze školy.
Bratr, který v mžiku odhalil jeho zaječí úmysly, ho chytil za předloktí a trhnutím přitáhl k sobě. „Neblázni…“ vydechl. „Naučím tě to.“
„Jo?“ Bill překvapeně zamrkal.
„Povedu tě, chceš?“ Tom se usmál nad bratrovým horlivým přikyvováním. Jemně stiskl jeho dlaň ve své, druhou rukou ho chytil v pase a udělal první krok. „Zahrajeme si na hříšný tanec.“
„Okey.“ Bill se uchechtl, opřel si hlavu o bratovo rameno a zlehka se pohupoval do rytmu melodie, kterou mu Tom polohlasem broukal přímo u ucha. Nechal se vést, zcela se oddal bratrovým rukám, tančil, jako by to dělal odjakživa, přesně kopíroval Tomovy pružné pohyby.
„Jde ti to,“ pochválil ho bratr a sevřel ho o něco pevněji. Billovi vyschlo v krku, měl jeho tělo tak blízko tomu svému… až příliš blízko na obyčejné sourozence. Pod vlivem okamžiku spokojeně přivřel víčka. Bylo to tak opojné…
„V-vážně mi to jde?“ zakoktal se a líce mu zrůžověly.
„Hm…“ Tom zamručel na souhlas a sjel tváří po bratrově krku. Chtěl se jen nadechnout jeho vůně… I to stačilo, aby se mu zatočila hlava. „Vlastně…“ promluvil mírně chraplavým hlasem, „bys měl vést ty mě.“
„Ano?“ Bill se zákeřně pousmál. Jen on věděl, co jeho a bratra čeká, a to velmi brzy. „Můžu to zkusit.“
Tom přikývl. „Rozhodně bys to
měl zkusit.“
Bill neodpověděl, jen objal bratra silněji a přitiskl se k jeho tělu. Tvář proti tváři, klín proti klínu. Tom překvapeně rozevřel oči, když ucítil, jak Bill sjíždí rukama po jeho těle a dotýká se ho na místech, kde by se ho jako bratr dotýkat určitě neměl.
„Co to děláš?“
„Vedu tě.“ Bill zamručel a smyslně se prohnul v bocích, aby mu mohl být ještě o kousek blíž. Zblízka se mu zadíval do očí a lišácky zamrkal.
„Kam?“ zeptal se Tom, hlas mu přeskočil. Přece to Bill nemohl myslet takhle… nebo ano?
„Tam, kam jsem tě měl zavést už dávno.“ Bill pohodil hlavou, až se mu vlasy roztančily kolem obličeje a polechtaly Toma na tváři. Přivřel oči a šeptl: „Tam, kde tě chci už dávno…“
„Jsi si jistý?“ Tom věděl, že tahle otázka je zcela zbytečná. Ale neodpustil by si, kdyby ji nepoložil. Nechtěl, aby měl bratr pocit, že ho do něčeho tlačí. I když ve skutečnosti ho na tohle naváděl už hezkých pár dní. Protože si to přál už hezkých pár týdnů.
„Naprosto.“ Zaútočil svými rty na jeho ústa a hladově je prozkoumával jazykem.
Tom rozechvěle zasténal. Pozpátku zacouval k pohodlné sedačce a táhnouc Billa za sebou na ni se smíchem dopadl, přičemž velice ochotně stáhl bratra s sebou, aby se nemusel ani na okamžik rozloučit s jeho tělem.
Tady teprve začal ten pravý hříšný tanec…
autor: Mary
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Strašne krásné!! Milujem tanečné prostredie keďže mi je veľmi blízko pretože tancujem :DD…Ale táto poviedka je úplne dokonalá!!!!Nemám na ňu slov!!Proste ÚŽAS!!!!!!!!
Bylo to opravdu krásné, škoda, že to nepokračovalo. Mohlo to být i delší, ale bylo to skvělé 😛
jezisi, ale to je dokonala povidka 🙂
Mary jen tak dale 🙂
krásný…takový vášnivý..wow.
🙂
Krásný 🙂
milunké 🙂
to je dobrý :)) moc povedené přirovnání
prostě to vystihlo tu atmosféru x) také mám k tanečnímu prostředí blízko (jak už tu bylo napsáno) protože jsem sama tanečnice.. takže mě tohle vždycky dokáže okouzli x)
Tak nenápadně vzrušující ^^
Dokonale vášnivý^^