Někde jinde

autor: Mary

Slzy, pláč a bezmoc.

„Co je na tom špatného?“
„Nic, lásko, nic špatného na tom není.“
„Tak proč nás za to odsoudili? Kvůli lásce?“
„Nevím.“
„Copak nás nemůžou pochopit?“
„Neplač. Zvládneme to. Spolu všechno překonáme.“
„Já vím…“

***

Vysoký černovlasý chlapec odložil pero a ještě jednou si přečetl, co napsal. Nebylo to dokonalé, ani zdaleka, ale pro jejich účely by to mělo stačit. Alespoň v to doufal. Plánovali to už nějakou dobu, nesnesl by, kdyby to všechno ztroskotalo na jeho, v některých chvílích chabém básnickém umění.

Do místnosti vešel druhý chlapec.
„Tak co, hotovo?“ zeptal se mile.
Přikývl. Chvíli sledoval jeho rysy. I když se celý život snažili o to, aby vypadali každý jinak, byli si nápadně podobní.
„Tak jdem na to, ne?“

Černovlasého chlapce najednou přepadl strach.

„Myslíš, že to vyjde?“

„Musí to vyjít. Neboj se.“ Řekl konejšivě. Ve skutečnosti si tak jistý nebyl, ale věděl, že je to jediné řešení, jediné východisko z jejich složité situace. Oba to věděli.
Tlumeně povzdychl a opět přikývl. Přitáhl k sobě svého druha a věnoval mu krátký, ale o to něžnější a procítěnější polibek plný lásky. Naposledy se na sebe usmáli a ruku v ruce vyšli před dům, kde nasedli do auta, a vyjeli do ulic.

***

„Kde jsou? Víš o nich něco?“

„Copak je vážně nikdo neviděl?“
„Pohřešují se…“
„Musíte přece něco udělat!“
„Prý našli jejich auto. V řece…“
„Cizí zavinění se neprokázalo…“

***

Dva chlapci se procházeli po pláži. Drželi se za ruce a jeden po druhém vrhali zamilované pohledy. Na bosých chodidlech je lechtal bílý písek, vlasy jim chvílemi povlávaly v jemných závanech větru a jen pár metrů od nich šumělo nádherně čisté moře. Krásné prostředí. Maledivy. Už tady kdysi byli a už tenkrát říkali, že se sem vrátí. Udělali to. I když za trochu jiných podmínek, než měli původně v plánu.

Jeden z nich se rozhlédl kolem. Byli tady spokojení. Byla tady spousta příjemných a milých lidí, a i když většině z nich neušla jejich vzájemná podoba, nikdo to nekomentoval, ani se mezi ně nepletl. Poprvé v životě se nemuseli před nikým schovávat. Mohli si dělat, cokoli chtěli.

Došli až do malé přímořské vesničky. Všude kolem nich byly roztažené slunečníky všech možných barev a pod nimi se krčili lidé, snažící se tak utéci před spalujícími paprsky slunce. Nic z toho je však nezaujalo natolik, jako výloha místní trafiky. Mezi hromadou časopisů v různých jazycích byl i jeden německý a obrovský rudý titulek NEZVĚSTNÁ DVOJČATA a fotka jejich zdemolovaného auta nenechal nikoho na pochybách, o kom že tohle vydání je. Bez váhání vešli do trafiky a časopis koupili. Usadili se s ním do stínu rozložitého stromu a zalistovali stránkami.

„Počkej, Tome,“ zarazil Bill své dvojče, které chtělo otočit na další stranu. „Poslouchej: Fanynky truchlí. Slavná dvojčata Kaulitzova se pohřešují už celý měsíc a po nalezení jejich auta klesla naděje na jejich objevení. Navzdory snaze týmu policejních potápěčů nebylo tělo žádného z bratrů dosud nalezeno a téměř nikdo už nedoufá v jejich návrat. Podle všech důkazů šlo o sebevraždu v důsledku nedávného odhalení jejich nezákonného milostného vztahu. Potvrzuje to i dopis nalezený v bytě dvojčat. Jistou roli v tomto případu pravděpodobně hraje i tlak médií, který po skandálním odhalení jejich tajemství ještě zesílil a… Co na to říkáš?“

„Na tohle se dá říct jen jedno,“ odmlčel se. „Vyšlo nám to!“
„Ano!“ zajásal Bill šťastně a vrhl se bratrovi kolem krku. Tom ho pevně objal. Teď, když si celý svět myslí, že jsou po smrti, už mohli být jenom spolu. Navždy.

Začali znovu. Na jiném místě, mezi jinými a pro ně neznámými lidmi, bez starých přátel a bez rodiny. Ale spolu. A to pro ně bylo ze všeho nejdůležitější.

autor: Mary

betaread: Janule

3 thoughts on “Někde jinde

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics