Make-up (1/2)

Dnes je pro Billa velký den. Konečně mu to řekne. Konečně řekne bratrovi, že ho dlouho tajně miluje. Těšil se. Tak moc se těšil! A přesto se bál. Bál se bratrovy reakce. Bál se, že už se s ním odmítne bavit, vymaže ho ze svého života… To by Billa mrzelo. Bill chtěl, aby dnes bylo vše dokonalé. Všechno, takže vlastně… on musel být dokonalý.

Uklidil v celém domě, vyvětral, vyluxoval, utřel prach. A teď právě stál v koupelně, několikrát vykoupaný, vymydlený, vyvoněný, oblečený a tupě zíral do zrcadla. Světlounký make-up si pečlivě roztíral po ještě světlejší pokožce a zakrýval tak drobné pupínky. Linkami obkroužil svoje hnědé oříškové oči, tolik podobné Tomovým. Rozklepala se mu ruka, když si toho všiml, ale radši se díval na svoje vrchní víčko, na které právě nanášel černé stíny. Dával si dost záležet, chtěl být opravdu dokonalý. Na rty nanesl vrstvičku růžového lesku a stiskl je. Vypadal božsky. Každá holka mu záviděla jeho perfektní vzhled a Bill si to moc dobře uvědomoval. Do vlasů si vetřel tužidlo a když byl hotov i se svým tolik známým dikobrazím účesem, sešel dolů po schodech.

Tom byl ve svém pokoji u počítače, jako vždycky. Bill nechtěl, aby za ním musel zajít a tak si vzal do ruky mobil a písnul mu SMSku: cekam dole v kuchyni, prijd prosim, musim ti neco moc duleziteho rict. -píp a odesláno.

Za chvíli se zeshora ozval Tomův maličko nevrlý hlas: „Co je?!“

Bill neodpověděl. Místo toho vyťukal další SMSku: vazne je to moc nutne, musime si promluvit z oci do oci, vazne musim ti to rict. -píp a zase odesláno. Schoval se do stínu za schody a vyčkával. Po chvilce se ozvaly dunivé skoky po schodech.

„No tak, Bille, co se děje?“ rozhlížel se Tom.

Bill si ho obešel a zezadu mu položil dlaně na ramena. „Baf tady jsem.“

Tom se otočil a polekal se. Ne z toho nečekaného vylekání, ale z Billa. Strnul. Byl nádherný. Bill vypadal jako porcelánová panenka. „A… a… ahoj..“ Tom nasucho polknul. Nezmohl se ani na slovíčko.

„Chtěl jsem ti něco moc důležitého říct,“ začal Bill. Očima těkal tam a zpátky, až se nakonec odhodlal pokračovat. „Tome, já… vím, že jsi můj bratr, ale…“ Bill se odmlčel a chytl Toma za ruku.

„Ale?“ Tom dělal, že si toho nevšiml.

„Ale já… tě moc miluju,“ vysoukal ze sebe nakonec a byl rád, že přes make-up Tom nevidí, jak rudne.

„Co prosím?“ Tom si myslel, že špatně slyší. Vždyť mu Bill právě řekl to, co mu chtěl říct on sám!

„Nic už… zapomeň na to,“ sklesle se Bill otočil a chystal se odejít, když v tom ho Tom popadl za ruku.

„Bille… Já… nevím, co na to říct já…“ vyjeveně koktá Tom.

„Vždyť je to jedno… je to hovadina, Tome,“ sklesle odvětil Bill.

„Ne, to není hovadina. A … já ti to chtěl dávno říct, Bille, jenže… bál jsem se… že… „

Bill se na něj upřeně zahleděl. Takže on opětuje moje city? Myslel, že Tomovi skočí kolem krku, to však neudělal. Místo toho se k němu přitáhl a zašeptal mu do ouška: „Miluji tě, Tome Kaulitzi.“

Toma to zaskočilo ještě více. Přitáhl si Billa a bylo mu jedno, jestli mu pocuchá vlasy, rozmaže make-up a nebo zmačká oblečení. Bill je teď jeho. Něžně ho líbal na měkkoučké rty a vychutnával si bratrovu blízkost. „Bille, tolik jsem toužil to udělat…“ špitnul Tom těsně u Billovy tváře a znova jej něžně políbil. Zasunul ruku pod Billovo uplé červené tričko a začal ho dráždit na prsou. Lehce ho štípal a škrábal a už už se chtěl na Billa vrhnout, jenže Bill se zasekl. Chtěl ho, moc Toma chtěl, ale ne takhle. „Počkej… Ne.. takhle ne, Tomí…“ odtáhl se Bill s maličko vyděšeným pohledem.

„Tak… jak?“ Tom byl zaražený. Bill ho za ruku vyvedl po schodech až do svého pokoje. Uvnitř Toma posadil na postel a obkročmo si na něj sedl. Dlaň Tomovi položil na hrudník a zrychleně dýchal. Pomalu se přibližoval k Tomovým suchým rtům a něžně je vlhčil těmi svými. Tom se nebránil, naopak ochotně a velmi rád spolupracoval. Jemně stiskl Billův malý zadeček v dlaní a posunul si Billa ještě o něco výš. Bill se zapřel kolínkem vedle Tomova stehna a žádostivě jej líbal.

„Láskoo..“ zasténal Tom potichu a poškrábal Billa v kříži. Bill se prohnul, lechtalo ho to, ale tím si vyhrnul tričko na bříšku. Tom se chytil šance a zasunul pod to tričko ruce. Přitáhl si Billa za bříško k sobě blíž a něžně ho líbal na rameno.

„Tome….“ špitnul potichounku Bill. Nemohl se od něj odtrhnout, miloval ho. Svlékali se navzájem, až na Billovi zbyly jen upnuté boxerky a na Tomovi volné trenky. Bill byl k sežrání. Tom se po něm vrhnul a málem mu oslintal celý obličej. „Néééé, rozmažeš mi make-up Tome…“ zaskuhral Bill a posadil se.

„Tak tě odlíčím, chceš?“ navrhl Tom a ze stolku vytáhl Billovy odličovací tamponky a pleťovou vodu.

„Cože?“Bill nestačil valit bulvy. Tom si opřel Billovu hlavu mezi kolena a začal mu pleť třít namočenými tamponky. Po chvilce s vypiplaným balením tamponků byl Tom se svou prací hotov a Bill měl zase obličej čistý.

„Teda, tam toho make-upu bylo….“ zasmál se Tom, ale Bill se cítil bezcený. „Copak jsi tak smutný?“ zaráželo ho to.

„Nic já jen… Chtěl jsem se ti dneska líbit. A ty to takhle zničíš. Celou mou čtyřhodinovou práci v koupelně!“ chtělo se mu brečet.

„Ale vždyť jsi nádherný i bez šminek lásko…“ nadzvedl mu Tom bradu a zahleděl se do oříškových očí.

„Vážně?“ špitnul Bill se zachmuřeným pohledem.

„Skutečně,“ líbnul ho Tom na krk a sjížděl jazykem níž a níž.

„Tome…“ Bill zarýval nehty do té světlé pokožky na Tomových zádech a zakláněl hlavu. Tom mu tričko svlékl a překulil ho pod sebe.

„Jsi nádherný,“ pohladil Billa za uchem a přesunul se k jeho pravidelně se zvedajicímu hrudníku. V zubech jemně stiskl maličkou bradavku. Bill se zachvěl. Chtěl to Tomovi jen říct, ne se s ním vyspat! „Ne, Tome, ne, prosím,“ kníknul potichu.

„Copak? Nelíbí?“

V Billových očích se mísila touha s obavami. „Tome, já…. mám strach.“

Tom Billa nechápal. „Vždyť… to chceš, ne?“

„No ano chci, ale… o něco… jinak než ty myslíš. Na dnešek jsem se připravoval snad sto let. A konečně to přišlo. My dva sami doma, žádný Gustav, Georg nebo Andreas, žádný natáčení, nic. Vybíral jsem si oblečení týden dopředu. Speciálně jsem se několikrát koupal. Maloval jsem se tak dlouho. Chtěl jsem být dokonalý, Tome!“ opět měl slzy na krajíčku.

„Ale vždyť jsi dokonalý, Bille!“ líbl ho na čelo a lehl si za něj. Lepší by bylo nic neříkat a tak Tom tedy mlčel. Bill si myslel, že Tom usnul, ale ne. Tom zůstal sice ležet se zavřenýma očima, ale pozorně naslouchal. Naslouchal tichým vzlykům třesoucího se Billa. Ne, teď ho musel nechat, nesměl do něj rejpat. Bill potichu vzlykal do polštáře a třásl se zimou. Tom už to nemohl vydržet, a tak Billa přikryl tenkou bílou přikrývkou. Bill jakoby si toho ani nevšiml, snad jen přestal o něco méně plakat. Třásl se však pořád. Tom mu položil svou horkou dlaň na bok a trochu víc se k němu přitulil. „Billí?“ Chtěl mu pomoci, ale nevěděl jak. Vždyť se mají oba dva rádi, tak v čem je problém? V tom, že Bill se konečně nemaloval pro fotografy, ale pro něj? „Hmmmm?“

„Už neplač, prosím,“ špitnul Tom potichu a ruku posunul o něco výše na Billově boku. Bill syknul. Protestuje snad? Ne, tohle přece ne, nechce dělat něco proti Billově vůli. Stáhl ruku a odtáhl se asi půl metru. Bill se otočil. Zadíval se na něj skleněnýma očima a pak… Přitáhl se k Tomovi a schoulil se do klubíčka. Chtěl cítit jeho blízkost, když jej drží v náruči. Billovi bylo najednou teplo. Přitulil se k Tomovi. „Myslel jsem, si že… se mi vysměješ do obličeje, lásko,“ fňuknul potichu Bill.

„Nee, to bych ti neudělal. Billí… dej mi pusu…“ žadonil Tom a špulil rty.

Bill nereagoval, jen o maličko víc přiblížil tvář. Tom se otřel o Billovy plné rty a přivřel oči. Bill nespolupracoval. Že by se mu to nelíbilo? Ne, to ne, určitě by protestoval. Tom se na jeho rty přisál ještě více. Bill pomaličku otvíral ústa. Tom do nich pomaličku vplul jazykem, nechtěl na bratra tlačit. Bill však byl jako omámený. Lenivě se s Tomem líbal a vůbec si neuvědomoval, jak ho tím provokuje. „Bille…“ fňukal naoko Tom, chtěl víc. Mnohem víc, ale nechtěl na bratra tlačit, to ne. Konečně Billa přestala bavit nečinná role a hltavě Toma líbal. Překulil se nad něj a polibek prohluboval. Čím dál více mu strkal jazyk do pusy. Tom už skoro nemohl dýchat.

autor: Kodou
betaread: Michelle M.