Midnight Kiss (2/3)

Den probíhal docela obyčejně. Kluci chtě nechtě museli pomáhat s úklidem a přípravou jídla na zítřek. Zítřejší Silvestr totiž nebude čistě rodinná záležitost, ale přijdou i dvě rodiny ze sousedních domů, se kterými se už dlouhou dobu Kaulitzovi přátelí.

„Aah, je po mně!“ padne Bill vyčerpaně po vykoupání na postel.

„Už jen dva řádky, odešlu to a vypadnu,“ hlásí Tom od Billova notebooku, ze kterého si odesílal mail.

„Nee, to je v pohodě, buď tam jak dlouho potřebuješ.“ Bill si lehl na břicho a bolestně se prohnul v zádech. Jen zkřivil obličej a zavřel oči.

„Bolí tě záda?“ zeptal se Tom, když při vypínání počítače zpozoroval bratrův výraz.

„Jo… už tak dlouho jsem nevysával!“ postěžoval si Bill.

„A nechceš namasírovat?“ nabídne se Tom.

„Jee, tak jo“ Bill s úsměvem zavře oči a pořádně se natáhne přes celou délku postele.

„Můžu si na tebe sednout?“ zaváhá Tom, když vidí Billovo tenké tělo.

„Mmm…“ zamumlá Bill na souhlas, ani oči neotevře. Tom se mu opatrně posadí přímo na zadek, vyhrne Billovo bílé tričko, kydne tam trochu krému a začne mu promasírovávat záda. Bill si tohle naprosto užívá. Už si ani nepamatuje, kdy si od bratra nechal masírovat záda. I přesto, že do něj ráno tak rejpal, teď se mu sám nabídl, že pro něj udělá tohle.

„Promiň,“ pípne Bill, oči neotvírá.

„Za co, proč?“ Tomovi se objeví překvapenej výraz ve tváři.

„Za to, že jsem do tebe celý dopoledne rejpal, to s tím, kdo se komu líbí. Promiň, byla to blbost.“

„Jo, to je v pohodě, nemusíš se omlouvat.“ Bill se najednou necítil vůbec dobře, jako by na něj snad lezla nějaká depka, či co. Tolik… tolik mu chybí fyzická láska. Prakticky nikdo se ho nedotýká. Tolik chtěl někomu padnout do náruče, nechávat se líbat… Tak se zamyslel, že ani nepostřehl, že začal hlouběji dýchat…

„Bille, nevzdychej!“ probudí jej z přemýšlení Tom.

„Cože?“ Bill otevře oči.

„Abys nevzdychal.“ Zopakuje.

„Já… já nevzdychám, jen hlouběji dejchám. Tobě to vadí?“

„Ne. Vadí mi, když vzdycháš.“

„A proč?“ Billovi se už zase začíná na obličeji objevovat pobavenej výraz. Depka je rázem ta tam. Tom zčervenal.

„Proto,“ řekl zarytě. Nehodlal mu potupně vykládat, co mu můžou takový vzdechy způsobit!

„Aha,“ řekl vševědoucně Bill, až mu začínají cukat koutky.

„Nesměj se!“ plácne ho Tom se smíchem přes holý záda.

„Nemlať mě, nebo zavzdychám!“ Bill už nevydrží a vybuchne smíchy až se celej poprská. Je vlastně ve výsledku jedno, jestli se Bill směje nebo vzdychá, protože jak sebou pod bratrem smíchy pohyboval… Tom vyskočí, rozběhne se ke dveřím, zmizí za nima a vykoukne jen červená dredatá hlava.

„Co blbneš?“ zvedne Bill překvapeně hlavu z polštáře.

„Vidíš? Ani nemusíš vzdychat!“ vysvětlí s nervózním úsměvem Tom a radši zhasne světlo, aby nebyl tolik vidět jeho planoucí obličej.

„Ty seš fakt nadrženej!“ vyčte mu se smíchem Bill „Přefikl bys i bráchu, jen aby sis udělal dobře!“

„Vole! To není pravda! Já za tohle nemůžu!“ kouká dolů…

„Já vim, to já, co?“ mrká Bill a válí se smíchy po posteli.

„Dobrou!“ zavrčí Tom.

„Dobrou!“ zazpívá Bill a pošle vzdušnou pusu. „A nech si o mě něco pěknýho zdát! xD“ opět se celej poprská.

„Haha!“ odsekne Tom, zavře dveře a nechá Billa, kterej se pak ještě dobrech deset minut směje, samotnýho.

Bylo půl čtvrté ráno, když se Tom začal nepříjemně převalovat v posteli. Až se nakonec probudil, nahmatal mobil a zkřivil obličej pod návalem světla, které najednou oslepilo jeho oči. Tiše zavrčel, když zjistil kolik je a neochotně se vyhrabal z peřin, protože jeho močovej měchýř by to už asi dlouho nevydržel. Prošel ztemnělým pokojem a naprosto černočernou chodbou, otevřel dveře od záchodu a… už po druhé ho oslepilo ostré světlo. Chvilku trvalo, než se rozkoukal a než si vůbec uvědomil, že před ním stojí bratr zády k němu.

„Ty vole já jsem se lekl!“ vydechne Bill. Čeká, že Tom odejde… „Mohl bys mě nechat dochcat?“

„Jo, sorry…“ Tom sebou trhne a odejde. ‚Teď to bude zase vypadat, jako bych na něj zíral nebo co!‘ pomyslí si Tom a unaveně si promne obličej. Přitom v tom vůbec nic nebylo – jen chvilkovej zkrat, vlastně napůl spal, nepozoroval Billa!

„Už můžeš,“ zasyčí na Toma Bill, když tiše vyjde ze záchodu a chce zmizet u sebe v pokoji, ale Tom zašeptá „Počkej“ a tak se otráveně zase otočí.

„To nebylo… já tě nepozoroval, fakt ne! Jsem rozespalej, nevnímal jsem. Myslíš, že jsem takovej úchyl, že bych musel pozorovat bráchu při chcaní?“ šeptá naléhavě.

„Jasně,“ s ironickým úsměvem se podívá na Toma a kývá hlavou. Chce se otočit a jít, ale Tom ho zatáhne zpátky.

„Tohle je prostě divný, Bille, než jsi o mě věděl, že jsem teplej, nikdy jsem ti nic vysvětlovat nemusel. A ty mě ještě ke všemu provokuješ – jak naschvál!“ vyčte mu.

„Tak já tě provokuju? Jak tě provokuju?“

„Ty moc dobře víš, jak mě provokuješ!“ vzteká se Tom. Bill se potichu rozesměje.

„Tak já tě provokuju…“

„Víš co?“ nadechne se Tom, že řekne něco rázného, ale bohužel ho nic nenapadne a tak po Billově tázavým a zároveň pobaveným pohledu vydechne: „Nic!“. Sebere se a jde konečně na záchod. Když vyjde, Bill tam pořád stojí.

„Víš, proč tě provokuju?“ začne, když Tom zavře dveře. „Protože vím, že bys prostě nikdy nic neudělal, tím myslím třeba tu pusu… a mě to hrozně baví vidět tě, jak se vztekáš a tváříš se, že bys to klidně udělal a tak… ale oba víme, že bys to neudělal. To mě baví,“ rozhodí rukama Bill a usměje se. V Tomovi všecko vře… zase ZASE mu strká, že by to neudělal… a s takovou jistotou! >=o/ Tohle je poslední kapka!

„Jo? Myslíš?“ začne vztekle. „Tak tady máš to svý‘ neudělal‘!“ popadne Billa za ramena, přirazí ho na stěnu a silně políbí na ústa. Po asi třech sekundách se odtrhne s vítězným úšklebkem. „A máš to! Příště už nerej a neříkej, že něco neudělám, víš, jak mě to pak nutí!“

„Tome, cos to-“ chytí se Bill za pusu.

„Ty sis o to sám řekl!“ skoro vyjekne Tom.

„To není prav-„

„Ale ano, Bille, řekl! Nee doslova, ale těma provokacema jo!“ Tom pořád šeptá, ale nemá daleko od toho, aby začal křičet. „Kdybych tvrdil, že neumíš dobře milovat, tak mě na důkaz opaku znásilníš?“ zeptal se s naprostým klidem Bill. Tom netušil, co na to říct. Jistě, že NE! Ale teď si začal připadat hloupě za tu ukvapenou pusu. Podíval se na Billa, kterýmu cukaly koutky… po chvilce se už naplno usmívá… Tom taky… a oba vyprsknou smíchy. xD

„Sorry,“ omluví se Tom.

„Nee, to je v pohodě… máš pravdu – bejt tebou, taky by mi asi ujely nervy. xD“

„Takže všecko v pohodě?“ zaváhá ještě Tom.

„Joo, prosimtě! O nic nejde, zapomenem na to, hm?“ poplácá Bill bratra po rameni.

„Ok.“

„Mno, vida… dvou a půl letej půst jsem porušil… teda TYS porušil! xD Takže můžu počítat znova,“ nahodil Bil optimistickej výraz.

„No vidíš, ještě mi poděkuj!“ rozesměje se Tom. Bill se jen uchechtne 🙂

„Tak jo, bráško, brou noc.“ Projde kolem Toma, ještě mu zamává a s úsměvem zmizí ve svém pokoji. Tom jen s úsměvem zakroutí hlavou, zaleze do pokoje, zabubá se do peřin a spokojeně znova usne.

autor: *Nicky*
betaread: Janule