autor: Jitulík
Ahojky, tak jsem zpět z další jednodílnou FF. Doufám, že se vám bude líbit. Psala jsem jí v sedm hodin ráno. A chci jí věnovat hlavně mému zlatíčku Verunce, a taky všem ostatním. Tak příjemný počtení.
Černovlasý chlapec si promnul oči a postavil se na zem. Už zase, zase se mu motala hlava. Nemohl chodit, chtělo se mu pořád spát. Udělal tedy pár kroků, aby si mohl vzít prášek na spaní a odešel si zase lehnout. Když už nic jiného nemůže dělat, tak bude alespoň spát. Přikryl se až po uši a zahrabal se, jak nejvíce to šlo. Ještě než usnul, ozvalo se slabé ťukání na dveře. Bill věděl, že je to Tom, ale za žádnou cenu ho nechtěl pustit dovnitř. Tom byl v poslední době dost opatrný a všímavý. Všiml si každého detailu na všem, co Bill nosil. Všiml si dokonce i toho, že má Bill na zadku přilepený kus listu z parku, když seděli na lavičce.
Bill neměl na výběr. Vstal a šel Tomovi otevřít. Už se natahoval po klice a chtěl to udělat, když v tom mu zazvonil mobil. „Uf… To mám ale štěstí. Tom bude muset počkat.“ Bill vzal do ruky malý moderní mobil a přijal hovor. Tom nemohl ten hovor ignorovat, měl o brášku starost. Znovu zaťukal a nastavil ucho ke dveřím. „Jo, neboj se, nějak to domyslíme.“ Tom se zarazil a poslouchal. „Neboj, nějak to vyjde.“ Tomovi už bratrovo chování připadalo víc než divné. Chtěl rozrazit dveře a vtrhnout tam, ale to si nemohl dovolit. Bill by všechno, co říkal, potom zapíral. Takže jen mlčky stál za dveřmi a hypnotizoval dřevěnou podlahu.
Bill po chvíli ukončil hovor a vzpomněl si na Toma, že stojí pořád za dveřmi. „Co když všechno slyšel?“ Bill se zhrozil a na chvíli si sedl na postel.
„Bille? Otevři prosím.“ Bill vstal tedy z postele a pomalým krokem si to mířil ke dveřím. Tom se zarazil, když ve dveřích spatřil Billa, který na sobě neměl nic kromě svých boxerek na spaní a úsměvu, který se mu vykouzlil na tváři.
„Potřebuješ něco, Tomi?“ Tom jen zatřepal hlavou a kývl.
„Musím s tebou mluvit.“ Bill se docela lekl. Tom mluvil vážně. Poznal to z jeho hlasu, že něco není v pořádku.
„Tak mluv, řekl Bill a pozval ho dál k sobě do pokoje.
„Víš, Bille, já se chci zeptat… Kdo ti volal?“ Bill se zarazil. Ano myslel si to správně. Tom to slyšel, slyšel hovor, který slyšet neměl.
„Tome, podívej. Byl to jeden bývalý kamarád ze školy a potřeboval půjčit nějaké staré sešity.“ Tom se ušklíbl a prolomil to ticho, které mezi nimi nastalo.
„Žádné sešity nemáme! Všechny jsme spálili. Ty si to nepamatuješ?“ Bill ze stydlivě usmál.
„No víš, on je chtěl pučit a já jsem mu řekl, že už je nemám.“ Tom se musel zasmát. Bill lhal. Poznal to na něm.
„Nelži, Bille, byla to tvoje holka? Nebo snad nějaký mafián? No tak, řekni mi to. Mně můžeš říct všechno.“ Bill sklopil hlavu a zadíval se Tomovi do těch jeho velkých nádherných čokoládek, které byly vykulené a pozorovaly ho střídavě na obličeji a ramennou.
„Ne, Tome, byl to můj kamarád, jenomže mi nevolal kvůli sešitům, ale kvůli tobě.“ Tom ještě víc vykulil ty svoje čokoládky a pozoroval Billa co z něj ještě vypadne. „Tome, on se mi svěřil.“ Tom objal Billa kolem ramen a hladil ho po vláskách.
„V čem?“ Zeptal se Tom a koukal na jeho sevřené rty, jako by nechtěly nic říkat.
„Že, že tě miluje.“ Tom polkl a snažil se nedat na sobě nic znát.
„Bille? Kdo to byl.“ Bill jen koukal do stropu a zase zpátky.
„Andy.“ Zašeptal a přitulil se k Tomovi ještě víc. Tom vykulil oči. Nemohl uvěřit, že se Andy do něj zamiloval. Vždyť s Billem byli jeho nejlepší kámoši.
„Bille, to není možný.“ Bill zavrtěl hlavou.
„Myslíš, že bych si to vymyslel?“ Tom kývl a utěšoval Billa, který malinko popotahoval. „Bille, já ti chtěl vlastně taky něco říct.“ Bill zvedl k bráškovi hlavu a podíval se mu do očí. Tom se k němu začal přibližovat a pomalu otřel svoje rty o ty jeho. Byl to jenom letmý dotek. Bill se usmál. Už věděl, co mu chtěl Tom říct. Zadíval se na něj a zkoumal prstíkama jeho tvář.
„Tomí, nepůjdeme si lehnout?“ Tom se usmál a Billa dlouze a vášnivě políbil. Lehl si na postel a objal ho kolem pasu.
„Miluju tě, Bille.“ Bill se usmál a nakreslil mu na bříško srdíčko.
„I já tebe, Tomi.“
autor: Jitulík
betaread: Janule
jak sladké!!! Ale je mi líto Andyho…
týjo, no tak ted mi řekni, jestli si to bill vymyslel, páč jinak chudák andy 🙂 ale takhle je to samozřejmě lepšíí! 🙂 je to pěkný!
chtělo by to pokráčko…
Chudák Andy 🙁 Myslím, že Bill si to doopravdy nevymyslel, ale stejně pořád tak trochu douám, že nakonec jo 😀 I když je to asi zbytečný. No tak hlavně, že dvojčátka jsou spolu 🙂
Mmm..taky si myslím,že by to chtělo pokračování 😀 hlavně bych chtěla vědět,co dělali v té posteli :D:D
Takovou povídku už jsem dlouho nečetla. Vlastně asi dva a půl roku 🙂 Taková nevinná, sladká :))) Já právěže pokračování nepotřebuji, vrzání postele si užijeme v jiných povídkách 😀
to je milé:)