autor: Sabča
~o~
Tom ještě několikrát zapohyboval rukou a pak táhle vykřiknul. Jeho tělo se sesunulo na blízkou židli a jeho dech byl zběsilý. Otřel si hřbetem ruky orosené čelo a snažil se uklidnit. Takhle silný orgasmus už dlouho nezažil.
Taky doufal, že jeho ‚práci‘ nikdo neslyšel. Bože, bylo by to tak trapné. Tom Kaulitz zavřený u kytar, uspokojujíc se rukou v klíně.
Celá tahle situace vlastně byla totálně trapná. Proč tady vlastně skončil? Protože četl Billův text.
Udělal se z textu. Snad poprvé v životě se po orgasmu styděl. Trápil ho důvod, který tohle všechno spustil.
Svoje chování si sice mohl omlouvat tisíci výmluvami o selhání ze stresu a neustálé práce na desce, ale to, že mu v průběhu celé akce běhal v hlavě obraz Billa v nejrůznějších momentech, si nijak zdůvodnit nemohl. To byl prostě fakt, se kterým se Tom odmítal smířit.
Zapnul si kalhoty a zvednul se ze židle. Tohle se nikdy nestalo. Nikdo o tom neví a on od téhle chvíle už taky ne. Zůstane to zamčené tady, stejně jako jeho kytary.
~o~
„Kluci, já vážně nechci vypadat jako zlej strejda, ale jste si jistí, že tam tu písničku vážně chcete? Nepřijde mi, že se k vám hodí. Že je to způsob, kterým byste se měli prezentovat,“ nakrčil David ustaraně obočí a ještě jednou se podíval do textu Reden.
Tak moc v ní chtěl najít nějaký světlý bod. Ale nenacházel. Jevila se mu jako absolutně vulgární, nevhodná pro sedmnáctileté kluky. Už takhle je probírala média dostatečně za to, jak se chovají na večírcích. Kdyby takhle písnička vyšla ven, všechno by bylo ještě horší.
„Rozhodně. Jestli tam nebude, jsem proti vydání desky,“ řekl Tom rozhodně.
I když si to odmítal přiznat, od jeho akce ve skladu nástrojů si tu písničku jednoduše zamiloval. Snažil se na celou tu situaci zapomenout, ale nešlo to. Tahle písnička ho prostě pojila s Billem zakázaným způsobem, a to se mu líbilo.
„Je v pohodě. Příjemná melodie, chytlavej text…jsem pro,“ řekl Georg a věnoval se zpátky svému mobilu.
„Já taky. Líbí se mi,“ přidal se Gustav.
Bill zatím svůj názor nevyslovil, ale nikdo nepočítal s jiným, než pozitivním vyjádřením. Bill byl autor. Určitě tu písničku na albu chtěl.
„Já jsem proti,“ řekl Bill do ticha, „David má pravdu, nehodí se k nám.“
Tom se na něj šokovaně otočil, ale Bill mu nevěnoval pozornost. Od doby, co mu ten text dal se celkově choval divně.
„Cože? Napsal jsi jí, nemůžeš jí odmítnout!“ rozčiloval se Tom.
„Napsal jsem hodně písniček. A cpu je všechny na desku jako debil? Necpu,“ zavrčel Bill a šlehnul po něm nevraživým pohledem.
„Ale tahle je…speciální. Nemůžeš říct, že se k nám nehodí. Je to písnička o našich životech,“ argumentoval Tom. Byl teď bojovně otočený celým tělem na Billa, snažil se udržovat oční kontakt. Bill se proti tomu nevzrušeně válel v křesle a cpal se gumovými medvídky.
„Je to písnička o tvém životě, Tome. Nedělej laskavě ze všech děvkaře. Řekl jsem, že jí nechci a tečka,“ uzavřel Bill debatu.
Nikdo další už nemluvil, Tom se trucovitě otočil zpátky.
„Já osobně souhlasím s Billem, ale… většina tam ten song chce, takže ho máte mít,“ řekl David rezignovaně.
„Super. Budeme všichni s láskou sledovat, jak díky němu náš drahý Tom kosí další a další fanynky,“ odfrknul si Bill a hlasitě zmuchlal sáček od gumových medvídků.
~o~
„Ne! Prostě to tak nechci!“ zakřičel Bill a samým zoufalstvím bouchnul pěstí do stolu. Připadal si jako v místnosti plné hluchých lidí. Nikdo ho neslyšel a neposlouchal, na rozdíl od jeho bráchy. Tom měl samozřejmě všechnu pozornost v místnosti.
„Důvod, Bille. Řekni závažný důvod, proč bychom to tak nemohli udělat,“ zeptal se Tom. On byl jediný, kdo s ním ještě diskutoval. Jediný, kdo na to ještě měl sílu.
„Na tom albu je dvanáct písniček. Nevím, proč by se všechna naše práce měla točit kolem jediné. Shodou okolností tvé nejoblíbenější,“ řekl Bill jízlivě.
Tom uvolnil svůj bojovný pohled, chtěl s Billem zkoušet vyjednávat. „Dobře, takže podle tebe by to měla být která písnička?“
„Spring nicht,“ odpověděl Bill.
„Nebudu točit klip ke Spring nicht!“ vykulil na něj Tom oči.
„A já nebudu točit klip k Reden. Nebo spíš – nebudu se dívat, jak ty točíš klip k Reden,“ rýpnul si Bill.
Dvojčata stála proti sobě, jeden propaloval pohledem druhého. Tohle už rozhodně nebyla diskuze o písničkách. Tohle byl boj.
„Jsi sobec,“ promluvil Tom. „Jedině ty máš pravdu, ty dostaneš, ty chceš. Všechno se točí kolem tebe.“
„Nenechám se komandovat od někoho, kdo nenechá holku v klidu přejít po ulici,“ syknul Bill.
Tom zatnul ruce v pěst. Bill začínal přiostřovat hádku. Jakmile Bill začal ubližovat, jediná možnost, jak ho uklidnit, byla ublížit zpátky.
„Chováš se jako fiflena,“ řekl Tom a sledoval, jak se výraz jeho dvojčete mění na ještě více nenávistný. „Možná bys takhle mohl pokračovat. Hodilo by se ti to k vizáži.“
Tom nikdy nic neměl proti Billovu vzhledu. Naopak. Poslední dobou mu přišel až příliš sladký a sexy. A to bylo špatně.
„Urážíš můj vzhled,“ řekl Bill tichým hlasem. Jeho chování se změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Jako by mu ze vteřiny na vteřinu došel benzin.
„Protože ty urážíš moje chování,“ odpověděl Tom tvrdě, i když uvnitř Billa neskutečně litoval. Přál si, aby mu mohl hned teď vysvětlit, proč to řekl.
Bill se rozhlídnul po ostatních v místnosti. Všichni se tvářili, že mají hromadu jiné práce, ale na všech zároveň viděl, jak napjatě poslouchali. Nikdo ale neřekl ani slovo.
„Fajn,“ kapituloval, popadl ze stolu svůj mobil a odešel z místnosti.
Tom udělal několik uvolněných kroků, protáhl si klouby na rukou. Všiml si, že Georg na něj kouká s trochu nesouhlasným pohledem.
„Co je?“
„Urazil jsi ho,“ řekl Georg a pokýval hlavou směrem ke dveřím.
Samozřejmě, že ho urazil. Tom to sám věděl moc dobře. A litoval toho.
„Urazil se sám,“ prohodil s nezájmem a zkontroloval, jestli má v kapse peněženku. „Jdu do bufetu, kdybyste něco potřebovali.“
Svižným krokem vyšel na chodbu a bufet byl teď ta poslední věc, na kterou měl náladu. Nejdřív ze všeho potřeboval najít Billa, protože i když to ještě nebylo dýl než pět minut od jejich hádky, jeho svědomí bylo černější než noční obloha.
Proběhnul několik postranních chodbiček, ale Bill nebyl nikde. Rozhodl se tedy projít nejfrekventovanější trasu – cestu k automatu na pití, na sladkosti a na kafe. Tam se Bill v posledních dnech zastavoval nejčastěji.
Trefil se. Už z dálky viděl Billa postávat u automatu a prohrabávat peněženku.
„Sakra,“ vztekal se, když zjistil, že u sebe nemá dostatek drobných. Všechny je už stihnul utratit, a teď měl u sebe jenom papírovou desetieurovku. A to zrovna tak zoufale potřeboval čokoládovou tyčinku, aby si zlepšil náladu. Chtěl přesně tu, která se na něj za sklem usmívala. „Bere ten automat kreditní karty?“
„Můžu ti půjčit,“ nabídnul se Tom a nahmatal v kapse peněženku. Může tak začít. První pozitivní krok. Prohledal všechny kapsičky, ale nikde nenašel jedinou minci. „Aha, tak asi nemůžu,“ pokrčil rameny a ukázal Billovi prázdnou peněženku.
Bill zavrtěl hlavou a odstoupil od automatu. „Stejně jsem měl dneska už tři,“ vymluvil se a zastrčil ruce do kapes.
Pár kroků popošli v tichu, než se Bill konečně rozhodl promluvit. „Nechtěl jsem dělat problémy kvůli takovým blbostem. Vážně to byla malichernost,“ řekl omluvně.
„Byla to moje vina. Neměl jsem ti nadávat. Byla to podpásovka.“
„Nemusíš to brát na sebe. Patřilo mi to. V poslední době jsem se choval…pitomě. Bude to lepší, přísahám,“ slíbil a naposledy se podíval do Tomových očí s pocitem, že vidí ty nejpřitažlivější oči na světě.
Tohle jeho pobláznění muselo přestat.
autor: Sabča
betaread: Janule
jůůů^^ tak oni se nám zároveň do sebe zamilovali ^^?..nebo tak.:D
wow,,těším se na tu poslední část ^^
už aby tu byla,,jsem napjatá jak kšandy ^^
Ne. Nesmí zkončit.Hádej, co mi teď hraje za písničku.. Ano, Reden xd
Jé,to budu zase tak dlouho čekat na tu třetí část?? Já ji chci číst hned teď!!!!!
Už jsem to chtěla napsat u předchozího dílu (no jo – já a komentáře, to je věčný problém!) – ale tahle povídka se mi vážně líbí, je hezky napsaná, fakt mě zaujala… těším se na závěr 🙂
wow…ještě se hádejte dálll..xD
Bille! To teda si pi, že nepřestane to si zkus a uvidíš, zač je toho loket:D
prosím, chci další dílek 😀 je to úasný!
booože a ještě na poslední část musim počkat. No to ani nedospim. Moc se mi to líbí. Přijde mi to takový přirozený vývoj. FAkt realistický. Znám to, když v sobě člověk chce potlačit nějaké emoce před někým. Vážně to takhle dost často dopadá. TAkže už se nemůžu dočkat závěru a jsem sama zvědavá jak to dopadne. Či tak, či onak 🙂
honem bo mě zabiješ!!!!!!!!!!!!!dokonalost!!!!!!!!!
Řekla jsem si, že si počkám až budou všechny díly dopsané, pak si je všecky přečtu. A udělala jsem dobře… x)) Moc se mi to líbí, talentovaných lidí přibývá. Jdu si přečíst další část.
Som tak rada, že môžem ísť čítať hneď teraz aj tretí diel:) čakanie by bolo ťažké.