Bar (1/3)

Sedím vedle Billa u baru a klopím do sebe jeden drink za druhým. Moje hlava se začíná trochu točit, nemluvě o zpomaleným vnímání okolí. Okolo se motá hrozně moc lidí, každou chvíli do mě někdo vrazí až se málem poleju tou zářivě růžovou tekutinou ve skleničce.

„Tome, to by stačilo!“ zavelí Bill, když přede mě barmanka postaví další pití. Tupě se usmívám a zkoumám citrónek na okraji skleničky.

„No tak, bráško, ještě jeden…“ škemrám, ale Bill nemilosrdně kroutí hlavou na náznak odporu. Natáhne hubenou ruku po MÝM drinku a odsune ho do bezpečný vzdálenosti ode mě. „Už takhle jsi dost opilej!“ Smutně koukám do zbylý prázdný sklenky před sebou.

„Ááááá Kaulitzovi!!!“ zapiští mi za zádama něčí hlas. Oba se s Billem nastejno otočíme. „Fanynky…“ vzdychne brácha, načež protočí oči v sloup.

Vytáhne z kapsy u tašky Tazuma černou lihovku a zamává s ní ve vzduchu, připravenej podepsat se tý holčině na požadovanou část těla.

„Twinceeeeest!“ zaječí ta holka a prudce vyskočí do vzduchu.

„Cože?“ vyvalíme nastejno oči a vyděšeně se na sebe podíváme. Přiběhne k nám s rozzářenýma očima, hned se nalepí vedle mě na barovou stoličku.

„Já jsem Ally, “ hned se představí a spustí na mě další vodopád slov, kterej moje přiopilá hlava nestačí pobrat.

„Tom,“ podám jí ruku a nahodím úsměv. Zamrká na mě řasama snad s půl tunou řasenky a usměje se. Nakloním se k ní blíž, abych jí mohl na seznámení políbit, holt bych to nebyl já, ale ona se odtáhne. Ona se odtáhla!! První holka, která odmítá pusu od TOMA KAULITZE?? Bill se škodolibě ušklíbne a posadí se zpátky k baru. Otráveně se na ní usměje a zamává si před obličejem fixem.

„Tak co, chceš podpis?“ Ally na něj upře nechápavej pohled.

„Ne, ne…“ zavrtí hlavou.

„Tak co chceš?“ zeptám se jí trochu podrážděně, protože pořád nemůžu pochopit, že někdo odmítnul pusu ode mě!! Tss…

„No… hih… já… mám takový… speciální přání…“ začne se hihňat jak parta puberťaček na školním dvoře. Naposled po mě nějaká fanynka chtěla jako speciální přání, abych jí věnoval svoje boxerky! Ano, BOXERKY!! A od té doby se těmhle situacím radši vyhýbám!

„Já – mám dneska narozeniny…“ zhluboka se nadechne a pokračuje dál. „… a já… hrozně miluju TWINCEST…“ při slově twincest se zasněně usměje a připadá mi jak kdyby se převtělila na nějakou cizí planetu.

„CO?“ vykulí Bill nechápavě oči.

„No, twincest jako… eh… vy dva… spolu… jinak než jako… bráchové…“ sklopí oči k zemi a trochu se začervená. Vzápětí se ale vymrští zpátky obličejem k nám. Prsty spojí v takový srdíčko a zamrká.

„OM… to jako MY dva… SPOLU?!“ zadržuju smích, úplně mi cukají koutky… nevydržím t… xD Zato Billův výraz je úplně kamennej, bílej jak stěna a jeho smysl pro humor se pohybuje kdesi v bodech hluboko pod bodem mrazu.

„No a já jsem myslela, jako, že když mám ty narozeniny, tak…“

„COOO!?!?!?!?!?“ Bill jí skočí do řeči a nervózně se kouká střídavě na mě a na Ally.

„… pusu … vy dva … spolu …“ špitne nadšeně. Oči je jí rozzáří a plná očekávání si nás měří pohledem.

„NIKDY, V ŽÁDNÝM PŘÍPADĚ!!“ zaječí dotčeně brácha. Kopne do sebe drink, kterej postavil k sobě, abych ho do sebe nemohl nalít.

„Promiň, ale to fakt ne,“ zavrtím se smíchem hlavou.

„Prosím…“ roztomile se na mě podívá a položí ruku kamsi k mýmu klínu. Heh, asi není tak blbá jak jsem si myslel…

„PROSTĚ NE!!“ tentokrát už Bill dupne vší silou a já na něj zůstanu vykuleně civět. Takhle nervózního jsem ho dlouho neviděl!

„Mám přece narozeniny…“ sleduju Allyin škemravej pohled a zároveň vzteky rudýho Billa. Démon alkoholu až jaksi ovládá můj mozek a mě začnou napadat trochu zvrhlý myšlenky.

„No tak, Bille, když má ty narozky…“ mrknu na něho a jen tak tak se uhnu, aby mi nepřiletěla od brášky facka.

„NE, NE, NE!“ pomalu mi ty písmenka hláskuje do obličeje a já s lehkým úsměvem sleduju míhající se kuličku v jeho jazyce. „Pojď ven, prosimtě!“ mávne rukou a táhne mě ven z baru. Posadí mě na lavičku a stoupne si přímo přede mě. Netrvá to ani dvě minuty a za našima zádama stojí Ally.

„Prosím… sním o tom tak strašně dlouho… vždyť to je jediný přání, který mám!!“ do očí se jí nahrnou slzy a ve mě se něco pohne. Dyť to snad nic není, ne, dát pusu bráchovi a udělat dobrej skutek?! „Copak vy jste si nikdy nic nepřáli tak moc, že byste pro to i dýchali?“ to už se tam skoro hystericky rozbečí. Tak to ne, kašlu na Billovy protesty, za prvý od ní pak budeme mít navždycky pokoj a za druhý, stejně jsem opilej a zítra to nebudu vědět.

„No tak, Bille…“ hodím na něj poslední tázavej pohled, ale když mi na to odpoví rázným zakroucením hlavy na náznak odporu, přitáhnu si ho prudce za boky k sobě a strhnu ho na svůj klín. Úplně vykuleně na mě kouká, snaží se bránit, ale já ho chytím tak, že prostě nemůže. Teď už vůbec nevnímám ani Ally za našima zádama a jenom sleduju pobouřenýho Billa.

„Tome, nech toho, pusť mě, dělej!!!“ vzteká se. Nehorázně se vzteká. Zahrnuje mě ne zrovna lichotivejma osloveníma, ale co, no… To asi už fakt ta opilost nebo Allyin hysterickej pláč stále doznívající v mých uších, mě donutí naklonit se těsně k Billovým ústům. Prudce si prorazím jazykem cestu mezi ně a v tom se všechny bráchovy protesty anulujou. Přestane mě mlátit, přestane se vzpínat a mlet pode mnou. Hltavě líbám, nemůžu, nechci, NEDOKÁŽU přestat !!

„Ty kreténe, co si jako myslíš, že děláš?!“ konečně se mi podaří odlepit od jeho pusy a následně se prudce zvednu z jeho klína. Hřbetem ruky si prudce utírám pusu a vytočeně se na něj podívám, co mi na to hodlá říct .. Vidím jen jeho naprosto vyděšenej výraz, jak kouká kamsi za mě. Otočím se teda taky… TA KRÁVA DRŽÍ FOŤÁK A S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI SI NÁS NATÁČÍ!! Prudce po něm stáhnu ruku, ona je ale rychlejší, schová si ho za záda a ustoupí o několik kroků dozadu.

„Dej to sem,okamžitě!“ křiknu po ní.

„To určitě! xD“ směje se mi přímo do ksichtu. Nebudu tady ze sebe dělat debila, když ona je viditelně hbitější a na rozdíl ode mě, neměla nejspíš ani kapku žádnýho chlastu, což mi do karet taky moc nehraje.

„Ty!“ ukážu vzápětí na Toma. „Jestli s tím něco neuděláš, tak tě do smrti nechci vidět!“ naposledy křiknu a jdu pryč a je mi srdečně fuk, jak se Tom s těma svejma promilema dostane domů!

„Bille, počkej!“ křikne po mě ještě, ale vzhledem k jeho stavu nemám strach, že by se mě pokoušel dohnat.

Sakra! Bill se pomalu vzdaluje a vypadá pěkně nasraně. No nic, tohle je teď vedlejší… s použitím všech sil se seberu z lavičky a namířím si to rovnou k té krásné potvoře.

„Hele, kočko,“ zkusím to prvně po dobrým. „Co kdybys mi ten foťák dala, já bych to smazal a pak bysme si dali něco dobrýho k pití?“

„Mmm…“ s ukazováčkem na rtech zamyšleně vzhlídne k černý obloze nad náma… “ To druhý beru, to první ne!“ vyplázne na mě jazyk. Už už jsem se nadechoval, že na ni vybalím snad všecky hnusný věci, co mám ve slovníku, ale jestli opravdu ten foťák chci (A to CHCI! Opravdu netoužím, aby se celej svět dozvěděl, že jsem násilím… líbal Billa!), bude lepší zkusit to v klidu.

„Hmm, tak fajn, ale to mě mrzí, víš? Ze začátku jsi vypadala docela sympaticky… jako hodná a milá holka…“ bla bla bla… kecám hovadiny, jen abych dostal ten pitomej foťák.

„Nejsem hodná holka!“ ‚drsně‘ na mě sykne, když procházíme dveřmi zpátky do baru. Jen v duchu obrátím oči v sloup a pokračuju dál k baru. Objednám nám oběma něco ostřejšího a jen jí posunky popoháním, aby to do sebe koukala klopit. Pokaždé, když se otočí, tak nenápadně uliju trochu ze své skleničky na zem. Nemůžu si dovolit víc pít, protože pak by mohla natáčet třeba ještě spoustu zajímavejch věcí a to je to poslední, co potřebuju. Takhle to pokračuje dál, až jí poslední kapka ze čtvrtý skleničky přistane se smíchem z výšky přímo na jazyku. Já ze sebe dělám děsně opilýho, směju se jejím nevtipnejm vtipům, ale vypadá to, že to přece jenom nějakej efekt má – ona se uvolnila a co chvíli se ke mně naklonila a dlouze mi šeptala do ucha věci, kterejm jsem nerozuměl, ještě když se pořád chichotala. Oči jsem nespouštěl z její kabelky, kterou nechala položenou na baru v bezpečné vzdálenosti ode mě a ve který byla moje kořist. Zase se ke mně naklonila a při tom šeptání se nezapomínala rty dotýkat přímo mýho ucha… je jasný, že chce víc… fajn, otočím s úsměvem hlavu k ní, zakoukám se svůdně na její pusu a pak jí začnu líbat… pěkně pomalu a po chvíli otevřu oči a zaměřím se na kabelku. Opatrně, aby si toho nevšimla, natáhnu levou ruku… ale kabelka je příliš daleko… pravou jí obtočím kolem pasu a přitisknu se víc k ní. Výborně, nebrání se. Znova natáhnu ruku po kabelce a nahmatám konec jejího ucha. Opatrně kmitám prsty, abych na ní ještě líp dosáhl… chytnu jí celou rukou a vítězně přitáhnu k sobě.

„Krásně líbáš!“ zavrčí mi do obličeje a chce pokračovat, ale odtáhnu se od ní.

„Jo, to ty taky, měj se!“ chci seskočit ze židličky a i s kabelkou vzít nohy na ramena, ale jak doskočím na zem, nohy mi podjedou na té obrovské louži, vzniklé ze všech těch drinků, co jsem tam vylil. Rozplácnu se tam, ale naštěstí nepovolím sevření a kabelku pořád pevně držím. Spousta lidí okolo mě se mi začne smát, ale já hledám ji… kouká na mě, je poznat, že si ještě nevšimla, že nemá kabelku, sleze z židličky a pomůže mi na nohy. Další salva smíchu, když všichni uvidí mou mokrou prdel a záda. Moje ještě před chvílí čistě bílý tričko je v háji. Už konečně na nohách velkým krokem překročím tu louži, ještě se otočím a uvidím, jak její oči sklouznou ke kabelce…

„To je moj-“ dál neslyším, protože se rozběhnu jak o život. V baru to ale nejde dost dobře, tak nějak se probojovávám davem a napadne mě, že bych si tu kabelku vlastně nemusel brát celou – nejsem žádnej zloděj. Nehledě na to, že bych asi nevypadal jako velkej borec s holčičí kabelkou přes rameno… Vydoluju z toho hroznýho bordelu, co se v ní skrývá, foťák, kabelku pohodím na lavičku venku… nezaobírám se tím, že jsem to hodil spícímu klukovi přímo po hlavě a tím ho vzbudil. Utíkám tak rychle, jak jen to jde a ještě zrychlím, když slyším zvuk rozrážejících se dveří a pak dusot podpatků. Možná po mě něco křičí, možná ne, mizím ve ztemnělejch ulicích Berlína a hledám nejkratší cestu do hotelu. Netrvá to dlouho a vyčerpaně se opřu o stěnu hotelového výtahu.

Naštvaně vyhrabu v tašce klíč od hotelovýho pokoje a nelítostně ho vrazím do zámku. Prudce s ním otočím, ale… Sakra! Zaseklo se to !!! Cloumám s dveřma, nadávám na všechno okolo, kopnu do zdi, až vyjeknu bolestí a hodím s klíčem o zem.

„Já se na to všechno můžu vykašlat!!“ To už fakt křiknu HODNĚ nahlas. Kleknu na všechny čtyři a začnu tu malou kovovou potvoru hledat. Se škodolibým úšklebkem a chutí se klíči pomstít, ho znova strčím do zámku a tentokrát už poměrně V KLIDU odemknu.

Sláááááva!! Jde to!! Aspoň na druhej pokus se to proti mě nespiklo!! Zapadnu do pokoje a vší silnou třísknu dveřma. Sám se až leknu té rány… xD Jsem fakt na dně! Prostě na dně!! Sházím ze sebe věci na jednu hromadu a je mi úplně jedno, že ta kupa se zůstala válet vprostřed pokoje!! Aaaah… teď chci jenom… chci to všechno vrátit zpátky!! Zítra každou hlavní stranu bulvárních plátků zahrnou fotky líbajícího se Toma a Billa!! No skvělý!!! To jsem opravdu potřeboval!! Všechno je ztracený… Vyčerpaně se přesunu k minibaru, vytáhnu hned dvě flašky ‚čehosi’… nemám ani ten nejmenší zájem zkoumat, čím se jdu právě opít do němoty!! Všechen ten vztek, nenávist k Tomovi a Ally… nenávist k sobě, že jsem to vůbec připustil, chci utopit v alkoholu… Jo, zapomenout na to všechno… Aspoň pro tuhle chvíli. Neobtěžuju se se skleničkou, leju to do sebe přímo z flašky… stejně je to jedno, tak co! Sakra, proč to nemůžu vrátit zpátky?? Proč?? Neříkám, že bych vracel všechno… Stačilo by mi to do doby, co se Ally objevila za našima zádama… Kdyby tam nebyla ona, tak bych se třeba vůbec nebránil!! Naopak!! Ale tohle nikdo nemůže vědět… a Tom už tuplem ne. Aaaah bože… Nejvíc mě na tom štve to, že ON to udělal jenom ze srandy, nebo z opilosti, zatímco já… já o tom snil skoro každou noc, než jsem šel spát… Ale tohle taky nikdo neví… Nikdo o mě nic neví!! Všichni na mě kašlou,nikdo mi nerozumí… Zase začínám plácat kraviny… Alkohol… Před očima mi bliká Allyin vysmátej obličej… jo, kdo by se nesmál, když právě ukořistil video líbajících se DVOJČAT live! Potřebuju ten foťák… já… já… NEMŮŽU si dovolit, aby se to provalilo… Postavím první prázdnou láhev na stůl, vstanu z postele a chci si to vykročit pryč odsud… Ale sotva vylezu na chodbu hotelu, nohy se mi zamotají tak šíleným způsobem, že okamžitě přistanu na zemi!! Těsně vedle malýho stolku poblíž, o kterej jsem si málem rozrazil hlavu xD Aaaau… můj mozek právě utrpěl silnej otřes… asi tak milion hvězdiček se mi míhá před očima… Chytím se za hlavu a pokouším se vstát…

„Bille?!“ za zády uslyším něčí hlasitej smích. Otočím se s rukou pořád připlácnutou na čele. TOM! Jak vůbec může?! Jak se po tom všem vůbec opovažuje se ke mně ještě přiblížit?? Hodím na něj nenávistnej pohled a začnu se hrabat na nohy. Jenže k mé smůle se při pokusu vstát ze země chytím ubrusu na tom stolku a strhnu ho sebou zpátky na zem. SAKRA!! To ten chlast… UŽ NIKDY VÍC!!

autor: *Nicky*, Týnka
betaread: Janule