autor: Nicole Eivissa
Srdečně vás zdravím, milé duše twincestní…:)
Poslední tři roky jsem byla dočista pohlcena Nicotou, spoustu se toho seběhlo a stalo se, že jsem jeden ze svých hlavních smyslů života krutě pohřbila hluboko, hluboko v nitru. Ale pak se jednoho dne objevil twincestní Bůh a musel na mě zasvítit zrcátkem nebo já nevím čím 😀 …a opět jsem se ocitla v říši Fantazie <3
Ten Den jsem byla zrovna nemocná v posteli a začala psát povídku podle jednoho krásného romantického filmu, kde hraje hlavní roli Sara Foster a… ano, Jordana Brewster ♥ 😀 Jenže – zvrhlo se to v to, že jsem si vzala iPhone, pustila ten film v angličtině a začala s malými změnami kopírovat dialogy do žánru twincest. Radši jsem toho nechala. Navíc, když jsem po dvacáté (ručně!) napsané stránce A4 zjistila, že ve filmu jsem teprve u desáté minuty (celý trvá asi hodinu a něco), upřímně mě to znudilo.
Jinak, jestli ho někteří znáte, ten film má opravdu originální příběh a skoro až kouzelnou atmosféru, určitě by se vám to s dvojčaty líbilo…:)
Ten samý den jsem se vrhla do takové „pohádky“, naprosto nesouvisející s tím předchozím, kterou momentálně přepisuji do počítače. Její sepsání mi trhlo osobní rekord 37 hodin bez spánku. A proč to sem tahám? Protože během té doby mě napadl ještě úplně jiný námět (ano, TROCHU neobvyklý 😀 ), který jsem bezpodmínečně musela hodit na papír. A který mě chytl natolik, že si zasloužil i montážku. Sama o sobě napovídá hodně 😉 Jsem zvědavá, co mi k tomu řeknete 😀
Tak už dost povídání, přeji příjemné čtení 🙂
Vaše Nuggie (jinak též Nicole Eivissa, nově 😀 )
P.S.: hrozně moc děkuji twincest blogu, jmenovitě především Januli a Ketty a taky všem ostatním tvůrcům, díky nimž tady tenhle svět stále žije. Danke!!! Mám vás ráda :*
P.S.2: obě písničky na konci najdete snadno na Youtube, přestože se název té jedné tváří všelijak: D Klidně si je pusťte, až k nim dorazíte v povídce. 🙂
Bill klečel před skříní plnou šatstva, s hlavou zastrčenou uvnitř, a horlivě se v ní přehraboval.
V jeho pokoji byl naprostý chaos, zdálo se, že tu nikdo neuklízel aspoň půl roku. Všude se válely haldy již nošeného prádla, povalovaly se tu ale i čisté svršky, které Bill jednou vyzkoušel, zda se mu hodí k tomu, co si chtěl momentálně obléct. Jenže byl líný je složit zpátky. Stejně tak cédéčka, obaly od kosmetiky a spousty, ale spousty pytlíků od Haribo bonbónů leželo pod postelí, za ní, a jeden poloprázdný dokonce v ní. Jako někdo musí mít nonstop v puse cigaretu, on se neobešel bez stálého přísunu těch barevných cukrlátek. Tom si kvůli tomu z něho utahoval, i když ty „žvejkací potvory“, jak gumovým medvídkům s oblibou říkal, sám rád cumlal.
Bill vytáhl ze skříně už asi desátý kus oděvu a srdnatě zaklel. Vtom strčilo hlavu do pokoje jeho dvojče, které Billův ne zrovna nejslušnější výrok bezpochyby zaslechlo.
„Co se děje, Bille?“ černé copánky se mu roztomile houpaly podél obličeje.
„Ale nic!“ odsekl Bill podrážděně, zvedl se a zlostně rozkopl tu hromadu pestrobarevných havajských košil a capri kalhot, co právě vyndal, „nemůžu najít ani jedno svoje sárí!“ dodal.
„Co nemůžeš najít?!“ vypoulil na něj své oříškové oči Tom nechápavě.
„Sárí! Ty moje, jak jsem nedávno objednal přes internet!“
Nevypadalo to, že by z toho Tom zmoudřel.
„Koupil jsem si hned dvě, aby se mi hodily k různým tričkům. Jedno černý se stříbrným zdobením a tmavě rudý se zlatým. A teď je sakra nemůžu najít!“ vyštěkl podrážděně a jal se znovu přehrabovat ve skříni. Tom se na okamžik zamyslel.
„Počkat, máš na mysli takový ty sedmimetrový pruhy látky, co na sebe nabalujou Indky? Ty sis něco takovýho pořídil?!“ svraštil obočí a sjel Billa nedůvěřivým pohledem. Znal jeho módní výstřelky až moc dobře, jenže tohle už zavánělo krajní nenormálností.
„Ano! A pro tvou informaci – já si můžu kupovat, co se mi zachce, prachy na to mám, tak co! Á, tady jsou moji miláčkové!“ zavýskl Bill a celý se rozzářil. Tom zkameněl na místě a šokovaně pootevřel ústa, zatímco Bill se kochal pohledem na skvostné saténové látky.
„Který se hodí k tomuhle triku?“ prohodil Bill jakoby nic a zamával Tomovi před nosem kouskem oblečení.
„To nemyslíš vážně, že ne?“ zeptal se Tom nevěřícně, „vysvětli mi aspoň, proč sis to pořídil, k čemu ti to bude?“
„Vezmu si to na sebe,“ řekl naprosto klidně Bill, omotávaje si kolem pasu dlouhatánský pruh černého postříbřeného saténu a laškovně se na sebe usmál v zrcadle.
Můj bratr se dočista zbláznil, problesklo Tomovi hlavou a dál nestačil zírat.
„Tebe někdo praštil do hlavy, Bille? Tohle je módní možná někde v Bombaji, ale ne tady, Pokud vím, tak to nosí ženy, Bille. Bille! Posloucháš mě vůbec?!“
Bill si ledabyle přehodil konec sárí přes rameno dozadu a prudce se otočil k dvojčeti: „To už jsem si dávno zjistil, ty chytráku!“ dal si ruce v bok a pokračoval: „Nejsem zas takovej idiot. Zato ty se teď tak tváříš. Abys věděl, zrovna tenhle skvost mě stál přes pět set euro, jedno z nejdražších sárí, co tam nabízeli. Vyrobený z pravýho saténu, a ty výšivky, všechno ruční práce. Zamiloval jsem si ho na první pohled,“ nahnul se blíž k Tomovi, zabodl mu pohled přímo do očí a ztišeným hlasem dodal: „Tobě se snad nelíbí?“
Chvilka napětí. Tom ztěžka polkl. Jeho žaludek prostoupilo takové podivné chvění, jaké Tom dosud nepoznal. Naprosto nový pocit. Musel uznat, že Bill v sárí vůbec nevypadal špatně, ba naopak. Přesto mu něco uvnitř našeptávalo, že se jeho bratr zdaleka nechová tak, jak se sluší a patří. Německý kluk si na sebe vezme sárí. No prostě šílenost.
„Ehm,“ Tom se kousek odtáhl a zkoumavě si prohlédl Billa v novém ohozu, „povíš mi už konečně, kam to hodláš nosit?“
Billovi spadly ruce podél těla a začal pochodovat po pokoji jako profesor, který se chystá vysvětlovat svým žákům nové učivo. Tom se na to musel posadit. Bill dostal od rodičů obrovskou postel, Tom však nikoliv, a tak ji alespoň občas okupoval při návštěvě bratrova pokoje. Byla úžasně pohodlná.
Po dosednutí na okraj lůžka Toma ovanula osobitá vůně, linoucí se z povlečení – Giorgio Armani s Billovou vlastní; působila až podivuhodně příjemně na Tomovy smyslové buňky. Vykouzlila mu mimo jiné i úsměv na rtech, jenž bezděčně věnoval Billovi.
„Takže ty chceš, abych ti něco pověděl, ale sám seš myšlenkama úplně jinde,“ Bill se zastavil u okna, „neposloucháš mě!“ Jak to poznal? V tomto okamžiku nemohl jinak, než dát Billovi za pravdu.
Vedle polštáře se válel otevřený sáček Haribo medvídků. Tom se po něm nenápadně natáhl, zalovil v něm, a hned si nacpal do pusy pár bonbónů.
„Já to můžu zopakovat klidně ještě desetkrát, aby tady pán dostatečně pochopil,“ procedil Bill jízlivým tónem, „poslouchej mě už laskavě. Mám sraz se svými přáteli z čajovny v klubu Es Paradis.“ Tom pozvedl obočí. Bill a čajovna?
„Domluvili jsme se, že se oblečeme stylově.“ Na slovo „stylově“ dal zvláštní důraz. „Bude to spíš taková párty s tancem a já tam dneska v osm bezpodmínečně musím být.“
Tom vyskočil z postele.
„Ale dneska večer jsme pozvaný na oslavu kolaudace bytu k Inken!“
„To ty ses sám pozval, je to tvoje kamarádka. Mimochodem, nikdy jsi nás nepředstavil, takže nevím, co bych tam jako dělal,“ odfrkl si Bill a dál se pyšně procházel po místnosti ve své róbě.
„Nechceš mi tím snad naznačit, že místo na oslavu půjdeš na nějakej pitomej sraz čajíčkářů?! Inken s náma počítá! Bille, to jí nemůžeš udělat. Ani mně ne! Ty idiote, máš vůbec představu, jak to bude vypadat? ‚Nazdar, já jsem Tom Kaulitz, a proč se mnou není brácha? No, ono se nechtělo, víte, měl na programu něco důležitějšího, než jít se mnou na předem domluvenou akci, musíte ho omluvit!‘ Hm, super! Kdyby to bylo poprvý, Bille, jenomže není. Vždyť jsi s tím souhlasil, proč jsi nic neřekl dřív? Mě už to fakt přestává bavit, ty tvý náhlý změny našich plánů, Bille, chápeš?“
„Ty mě už taky přestáváš bavit! Nemám absolutně žádnou povinnost držet se nějakých plánů, prostě tam nejdu a basta. Jsem dospělej a nikdo mi nebude kecat do toho, co můžu a nemůžu! Ani ty ne!“ vyrazil ze sebe Bill jedním dechem. Sebral druhé sárí, otočil se na patě a uraženě vypochodoval z pokoje. Černá vlečka se za ním ladně zavlnila.
Své dvojče za sebou nechal zírat s otevřenou pusou. Toma poslední rozhovor zasáhl víc než kdy jindy. Cítil se zklamaný a zároveň rozčarovaný; jedna polovina já ho ubezpečovala, že právo stojí na jeho straně, druhou sužoval pocit viny a lítosti, že ublížil svému dvojčeti. Praly se v něm protikladné emoce a on tam jen tak seděl a nechal je.
***
Bill se mezitím zamkl do koupelny i se svými sárí. Co měl na sobě, to si svlékl a společně s tím druhým položil na pračku. Pak se vykoupal a umyl si vlasy. To mu nějaký čas zabralo.
Tom mu neporadil, které sárí by si měl vzít, tak Bill sáhl po jednom se zavřenýma očima. K černému tričku mu slušela obě. Hodil na sebe tedy tričko, úzké hladké kalhoty, aby měla látka na čem držet, a nakonec se zabalil do luxusního červeného saténu se zlatými výšivkami. Vypadal vskutku neodolatelně. Černé vlasy si nechal schválně jen tak volně rozpuštěné, slavnostně se nalíčil a na čelo si přilepil jednu malinkou, zato velice efektní zlatou bindi* s rudým kamínkem.
Naposledy svůj vzhled zkontroloval v zrcadle, popadl kabelku a s nově nabytým sebevědomím se nepozorovaně vypařil z domu. Venku na něj čekal taxík.
***
Tom už dávno seděl připravený v obýváku, sluchátka na uších, a cpal se pizzou. Havajskou, se šunkou, sýrem a ananasem, tu měl, stejně jako Bill, nejraději. Televize běžela naprázdno. Na Vivě moderátorka občas okomentovala hudební klip, dávali TOP 100 – sto nejoblíbenějších písniček, jaké si odhlasovali diváci. Tom ji však nevnímal, nevnímal ani song, který se mu zrovna přehrával v i-Podu. V hlavě měl prázdno a současně jako by mu jedna myšlenka vytěsnila všechny ostatní.
Georg s Gustavem ho měli vyzvednout každou chvíli. No a co, tak by jel bez Billa. Zase tolik by se nestalo… Ukousl si další kus pizzy. Něco se tohle odpoledne ale změnilo. Něco zásadního, co nemohlo zůstat jen tak bez povšimnutí. Najednou se mu vůbec nechtělo na oslavu k Inken. Tom si namotal na prst jeden z černých copánků a zadíval se na displej, když vtom dostal nápad. Hbitě se vyhoupl z gauče a pospíšil si po schodech nahoru do Billova pokoje.
***
V podniku, kam Bill dorazil, bylo na tu dobu už celkem rušno. Lidé se scházeli a on se s každým známým pozdravil vřelým objetím. Všichni jeho přátelé z čajovny se přijímali navzájem takoví, jací byli, na nic si nehráli a respektovali se. Tudíž Billova snaha vypadat poněkud zženštile nikomu nevadila. Ba naopak, pochvalovali mu nádhernou látku a vůbec celý jeho elegantní vzhled. Samozřejmě, pokud by rád vyrazil oblečený stylově, mohl vsadit na nějaký pánský indický outfit. Jenže jemu se zalíbilo právě sárí. Koneckonců, slušelo mu to ohromně.
Bill se v prostředí klubu cítil skutečně dobře. Měkké tlumené světlo navozovalo příjemnou atmosféru, stejně jako uspořádání a design klubového nábytku – stolků, židlí, pohovek, baru a doplňků. Do stropu se tyčily majestátní iónské sloupy, stěny krášlily malby a antické reliéfy. Když se Bill trošku rozkoukal, připojil se ke skupince přátel na malém tanečním parketu.
***
„Tome, seš tam?“ ozvalo se z verandy, kde přešlapoval Gustav s Georgem. V domě ticho, zhasnuto.
„No to mě podrž, je vůbec doma? Nebo si z nás zase dělá srandu?“
Gustav ani Georg tomu nerozuměli. Vždyť ho tu v osm měli vyzvednout!
„Hele!“ Georg strhl ze dveří vzkaz, očividně psaný kvapně na koleně: „Musel jsem nutně odjet pryč, užijte si to beze mě. Sorry, Tom.“
Géčka si vyměnila tázavé pohledy.
„No jo, Tomův rukopis,“ uznal Georg, „tak jedem, aspoň tam jednou dorazíme včas.“
Nastartovali svého trojkového bavora a frčeli k Inken.
***
Tom se proplétal večerními ulicemi centra. Zrovna vjížděl na most, když se mu před zrakem vynořilo úchvatně osvětlené panorama Main Tower, Commerzbank Turm a dalších mrakodrapů. Trochu jako v jiném světě. Znal jediný Es Paradis tak akorát na Ibize, ale ne ve Frankfurtu. Odevzdal tedy svou poslední naději navigaci.
Ta ho dovedla přímo do srdce starého města. Budova z vnějšku nevzbuzovala zrovna moderní dojmem, ale uvnitř to vypadalo sympaticky. Dokonce i lidé, které potkával, neboť byli oblečeni podobně jako Bill.
Jsem tu správně, pomyslel si a vydal se do středu dění. Mezi ostatní ve svém černém oblečení dokonale zapadal…
***
„Je tady skvělá zábava! Uděláte mi ještě jedno mojito, prosím? Máte ho vynikající!“ Bill si ve svém sárí nejenže připadal královsky on sám, i ostatní kolem již zaregistrovali jeho okouzlující šarm. Směřovaly k němu obdivné pohledy a on si je užíval. Možná mu tu ale přece jen chyběl jediný pohled, kterého si cenil ze všech nejvíc…
„Půjdeme tančit?“ otočila se k němu mladá žena a usmála se.
„Jasně, Leno!“ Bill horlivě souhlasil a společně s několika dalšími lidmi vyrazili na parket. Na parketě bylo akorát tolik místa, aby se tam vešel on a všichni jeho přátelé.
***
Zrovna odbila půlnoc. Klub rozeznívala chytlavá melodie písničky Kiss Kiss od Tarkana. A většina přítomných vypadala značně veseleji než obvykle.
K baru přistoupila dáma oblečená v půvabném černo-stříbrném oděvu a objednala si totéž, co Bill. Poté se i ona vydala na taneční parket. Bill ji ihned zaregistroval.
Vlastně, žádná dáma to nebyla. Byl to Tom. Kamufláž v Billově druhém sárí působila tak dokonale, že absolutně nikdo o jeho ženství nemohl pochybovat. Tomovy černé copánky a kouzelně namalované oči ještě umocňovaly vzhled bollywoodské princezny.
„Ahoj!“ zavýskl Bill a instinktivně Toma objal kolem krku, „jak to, že se neznáme?“
Tom se roztřásl po celém těle. Ach, ta vůně… Živě si pamatoval tu z jeho povlečení, ale tohle bylo… jiné… intenzivnější… a mnohem, mnohem větší, neodolatelné pokušení.
A Tom tušil, jak moc je to pokušení nesprávné. Přesto naposledy zhluboka vdechl, než se Bill odtrhne.
Ne, ještě, zůstaň! Ozvalo se odněkud z Tomova podvědomí. Ale bylo to skutečně jen
Tomovo podvědomí?
Bill logicky očekával odpověď na svou otázku, jak to, že tohoto člena čajovny dosud nezná, a měl by ho po jednom objetí samozřejmě pustit, jenže – Bill zůstal stát jako přikovaný. Náhle mu každou částečkou jeho bytosti projela elektrická vlna. Na okamžik se mu zastavil dech a snad i srdce. I přes pár mojit, která už měl v sobě, dokázal velmi jasně vnímat, co se s ním děje. Ovládla ho silná touha setrvat v této poloze déle – ne, navždycky! Tu vůni přece zná. Ano, důvěrně ji zná! A ty jemné paže zná také. I ta chůze mu byla od začátku povědomá…
Nic mu nedávalo rozumný smysl. A už vůbec ne tyhle dosud nepoznané pocity. Nebo možná jen dosud skryté…? On sám to nedokázal odhadnout. Nicméně právě prožil déja vu, dalo-li by se to tak nazvat.
„Promiň, Bille…“ promluvil konečně Tom a rozbil tím to vražedné ticho mezi nimi.
Ten hlas!
„To snad…“ vydechl Bill, „Tome!“ A vzal do dlaní Tomův obličej. S posvátným výrazem ve tváři hleděl na své dvojče, dokonce se v tom šeru zaleskla i slza radosti.
„Jaks‘ to… proč…“
„Chtěl jsem se ti omluvit… Promiň mi to odpoledne.“ Tom provinile sklopil zrak, stále držíc Billa kolem krku.
„Ne, to ty mi promiň, měl jsem ti o týhle akci říct dřív. Je to moje chyba, že jsme se pohádali. Odpusť mi to, Tomi…“ šeptl Bill a přivinul si Toma pevněji k sobě.
„Bille… já už ti dávno odpustil úplně všechno ještě dřív, než jsme se pohádali,“ usmál se Tom srdečně, zadíval se mu do očí a odhrnul Billovi černý pramínek vlasů z čela, „a víš co? Nejsi idiot, jak jsem ti řekl. Ty… jsi můj Billy…“
Klubem se rozezněly romantické tóny indické písně Hum Tum Ko Nigahon Mein. Bill se šťastně usmál. Byla to jeho oblíbená.
Oba si v ten moment byli tak neuvěřitelně blízko, spojeni objetím, očima se vpíjeli jeden do druhého a to napětí… nesnesitelné napětí, které mezi nimi panovalo, zkrátka museli zlomit… Stalo se tak přirozeně, že se jejich rty dotkly a oni se octli ve své vlastní dimenzi. Netřeba nic vysvětlovat. Oba chápali tento důležitý okamžik, neboť právě teď se zase vrátili tam do těch míst, kde byli stvořeni a odkud přišli na tento svět. Vlastně byli spolu už tenkrát, odjakživa. Vrátili se sami k sobě, protože byli jedno.
…
„Jak tě napadlo, oblíknout si MOJE sárí?“ zeptal se Bill poté, co opět oddálili své rty a vrátili se zpět, do času a prostoru.
„Co bych pro tebe neudělal!“ zasmál se zvonivě Tom, což vzbudilo totožný smích i u jeho mladšího brášky.
Tom něžně přejel hřbetem ruky po Billově sametové tváři.
„Ty moje Indko… bláznivá…“ a znovu Billa políbil.
*
Bindi – typická ozdoba čela nošená zejména v Indii a také v dalších zemích jižní a jihovýchodní Asie. Tradičně jde o tečku červené barvy vdaných žen, jinak také o znak či šperk na tomto místě. V dnešní době tuto ozdobu nosí ženy i dívky bez ohledu na věk, rodinný stav, vyznání nebo etnickou příslušnost.
autor: Nicole Eivissabetaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Wow, to je super! Zajímavá povídka 🙂
WOW!nic jiného mě v tuto chvíli nenapadá :Dje to užasně napsané!skvělý nápad :))
super 🙂
Dokonalá povídka!!! Snesla bych i pokráčko XDD a to Sarí- bomba :DDD
No opravdu si nedokazu predstavit kluky v takovych obleccich 😀
Ale jinak pekna povidka 😀
[5]: Souhlasím, taky si nedokážu představit kluky v něčem takovém.:D Ale jinak dobrý nápad na povídku a krásně napsaná ;))
Ja by som si tak rada prečítala aj pokračovanie večera. Je to krásna poviedka.
Namalovaný Tomíí!… Nádherná povídka.. :DD
Ooo…. děkuju děkuju děkuju! za úžasné komentáře, hrozně jste mě potěšili a i trochu nabudili :)) O pokračování popřemýšlím :p
Roztomilá povídka, vůbec jsem nečekala takovou zápletku. Skvělej nápad, máš v hlavě opravdovej poklad 🙂 Krásná povídka na večerní chvilky, moc dobře se mi četla a budu se těšit na další tvoje díla.
Když se člověk po čtyř letech vrací ke svý tvorbě…:D
[10]: Strašně MOC děkuji, Lofi ^^!
Tohle je od tebe úžasná motivace – přesně to, co pisatelé potřebují:) Ani nevíš, jak mi teď povyrostlo ego:DDD
Ale jo, určitě, jestli ještě chodíš na tenhle blog, brzo se něčeho dočkáš 🙂