Here Without You

3 měsíce a 8 dní.
100 dní.
100 dní od chvíle, kdy jsem tě naposled políbil.
100 dní od chvíle, kdy jsem tě naposled viděl.
100 dní tě miluji láskou, marnou, ztracenou a hlavně nekonečnou.
100…
Stovky něžných slůvek, stovky polibků, stovky dnů…
A ta poslední stovka je nejhorší.
Stovky milování, ale i stovky zraněných slov, pohledů, stovky problémů i starostí…
Poslední slova byla pouze dvě.
Ale nádherná…
Znamenají pro mě moc.
Tak proč je nesmím slyšet znova?
Proč na sobě nemůžu cítit tvoje pohledy, smutné či veselé, nesmím pocítit žár tvých doteků, tvůj rozklepaný hlas? Plný štěstí?
Proč sakra?
Neodpustím ti to, neodpustím ti, že jsi mě tu nechal!! Proč tu musím sedět, pozorovat šedou bledou a prázdnou oblohu?
Prázdnou… jako já. Jsem prázdný pro vše okolo… vím, že už se nikdy neusměji, nikdy nepocítím radost, protože tu nic radostného není…
Ale jsem i plný. Jako sklenice vody, která přetéká.
Plný láskou. Tou, která nebude nikdy naplněná…
Fráze.
Jo?
Ne.
Prosil jsem tě… ať to neděláš, ať se to nestane….
Bohužel. Už nejsme ani dva.
Jsem tu pouze já. A ještě ne celý…
Část mě odešla spolu s tebou.
Ale na tvá slova nezapomenu.
„Miluji tě…“
Zavřeš oči.
Jsi pryč. Je tu… tak… prázdno.
Jsi jednoduše a prostě pryč.

autor: Nicy
betaread: Janule