Hnědá vášeň

„Tak promiň, sakra!!! To vážně nebylo schválně, byl to omyl!!! Tak na mě nemusíš furt řvát!!!“
„Ne, vůbec ne!!! Já vážně nechápu, o co ti jde! Poslední dobou se chováš strašně!!! A víš co, já tady vůbec nemusím bejt!!!“

Hořce se pousmál. Od téhle hádky už uběhla noc. Jedna dlouhá temná noc.
Dobře, bylo to schválně!!! Bylo!!! Ale copak se mohl koukat na svého bratra, jak flirtuje…
Flirtuje. Má na to právo, a ty mu v tom nezabráníš!!!
A to si, do háje, nemůže ničeho všimnout? Vážně ho to nenapadlo? Copak se mu to pokouší dát málo najevo?
Ne, ne. Prostě si za to můžu sám.Usoudil Bill a opět položil hlavu do polštáře.
Bylo deset hodin dopoledne, pro něj pořád příliš brzy. Měli výjimečně pár dní volna a hodlal je využít k odpočinku, i když zrovna včerejší večer nebyl dobrý začátek.
Spát se mu kupodivu nechtělo. Měl hodně špatnou náladu. Jak dlouho bude trvat, než se zase usmíří? Oba byli tvrdohlaví, egoističtí a ani jeden nechtěl přijít dřív.
Protáhl ztuhlé končetiny a vstal. V domě bylo teplo, neoblékal se. Zamířil do koupelny.
Vysprchoval se, což mu mírně pozvedlo náladu. Umyl si vlasy, včera to nestihnul a pak je vysušil fénem. Nechal je volně rozpuštěné. Podíval se do zrcadla. Bez nalíčení, s volně rozpuštěnými vlasy, vypadl jinak, cize. Nikoli podle svého mínění – přesto však vypadal neodolatelně.
Vešel do kuchyně. Tom zřejmě ještě pořád spal.
Na lince spatřil přichystané rohlíky od mamky. Zazíval a zadíval se do lednice. Vytáhl sýr a namazal si dva.
Posadil se ke stolu a za chvíli je snědl. Pořád ještě hladově se rozhlédl po kuchyni. Měl na něco chuť.
Zvedl se a otevřel nejvyšší skříňku se sladkostmi. Bylo to již určené z dětství, kdy schovávali rodiče sladkosti a cukroví před dvojčaty. Posléze je oba kluci přerostli a bylo to již zbytečné.
Zašmátral rukou ve skříni a vytáhl tabulku mléčné čokolády. Zajásal a posadil se s ní ke stolu.
Ulomil si kostičku a rozhodl se pro vychutnávání, což obvykle nedělal. Většinou sladkosti mizely v jeho ústech, ani nevěděl jak.
Do kuchyně vešel Tom. Zamračený, nerudný.
Ani jeden nepozdravil. Tom i stejně jako bratr namazal dva rohlíky a sedl si naproti němu.
Měl hlad. Rohlíky zládoval za chvilku a pak upřel oči na to, čím se „uspokojoval“ bratr.
Tom žádostivě sledoval kostičky čokolády, které měl Bill u sebe. Bill se pousmál. Tom miloval čokoládu stejně jako on.
Tomovi se sbíhaly sliny. Div neslintal na stůl a po chvíli představy, jak asi chutná, se nesměle ozval: „Můžu taky?“ Nejistě se zadíval Billovi do očí.
„Hm?“ Přisunul k němu papír.
Tom blahem přivřel oči a vychutnával. Vzhlédl, až když Bill promluvil:
„Tome?“ Počkal, až bratr kývne, ať mluví.
„Já, totiž… mno…“ Překonal se. „Chtěl jsem… se… ti omluvit…Byla to moje vina…“
„V pohodě.“ Zamručel Tom a polkl.
„Jenom nechápu… proč jsi to udělal?“
Bill vydechl. Má? Nebo ne?¨
Ulomil si kus čokolády. Roztřesenými prsty jí uchopil a přiblížil Tomovým rtům. Přejel jí po nich.
Bratr vydechl a olízl jí. Bill pozoroval jeho rty, které smyslným pohybem vstřebávaly čokoládu a jak ta hnědá vášeň mizí v jeho ústech…
Naklonil se k němu a lehce se jich dotkl. Jak velké bylo jeho překvapení, když ho bratr chytil kolem krku, přitáhnul si ho blíž a netrpělivě se k nim přisál. Ucítil sladkost čokolády, ale ještě něco jiného… tu nejsmyslnější chuť na světě…
„J´adore la chocholat…“ Zašeptal omámeně Bill.
„Moi aussi…“ Tomovy rty se roztáhly do širokého úsměvu.
„Miluji čokoládu… miluju tebe!!!“

autor: Nicy
betaread: Janule