autor: Tenshi88
„Tomi, já nevím, jestli je to dobrý nápad…“ černovlasý chlapec sledoval svého bratra nedůvěřivým pohledem a kroutil hlavou nad jeho nápadem. Bylo to hrozně riskantní.
„Bille, podívej. Jak dlouho už jsme nebyli spolu? Jen my dva? Hm? Uvidíš, bude to skvělý. Všechno jsem zařídil. Ten hotel je v téměř neobydlené části, personál je diskrétní, jsou tam zvyklý na ledacos. Nikoho nebude zajímat, co a s kým děláme. Vlastní vchod, nikdo nás neuvidí. Vždyť nás ani nepoznají! Bille…“ Tom se podíval bratrovi do očí s veškerým zoufalstvím a touhou být s ním. Bill pokrčil rameny.
„Opravdu ti na tom tak záleží?“ Tom jen kývl. Bill rezignovaně pokrčil rameny a jen jemně se usmál na znamení souhlasu.
„Uvidíš, bude to skvělý. Jen my dva a… navíc každý pokoj má odhlučněné stěny…“ Tom ke svému bratrovi sklonil hlavu a jemně mu polaskal ušní lalůček. „Slibuju, že se ti to bude líbit. Už jsem ti říkal, jak moc tě miluju?“ Bill se jen spokojeně zaculil a nechal svého bratra, aby mu věnoval veškerou svou péči.
Oba bratři prošli dlouhou chodbou, až stanuli před dveřmi jejich pokoje. Měli ho pronajatý na víkend. Víc si nemohli díky zaneprázdnění dovolit. Tom se pousmál a odemkl. Galantním gestem pustil bratra dovnitř prvního a zavřel za nimi dveře. Stanuli v útulném pokojíku, kterému dominovala velká postel. Saténové pokrývky barvy krve dávaly tušit… Bill se pousmál. Vlastně nepotřebovali nic jiného… V opojení z náhle nabyté svobody si Bill ani nevšiml, že klíček ve dveřích se neotočil. Dveře zůstaly odemčené. Pohled mu padl na strop.
„Oh, Tome. To je…“ ztratil slova.
„Úžasné? Skýtá to jisté možnosti…“ zazubil se Tom a plácl bratra něžně po zadku. Poté ho objal a oba ve stejný okamžik zvedli hlavu. Dívali se na svůj odraz, který se objevil ve skleněné ploše lesklého zrcadla. „Je tu ještě jedno…“ zašeptal Tom a odtáhl závěs, který jak si Bill myslel, ukrýval okno. K jeho překvapení se přes celou stěnu vyjímalo obrovské zrcadlo.
„Tomi…“ Bill se zářivě usmíval a v očekávání propaloval bratra pohledem.
„Copak by můj malý bráška chtěl, hm?“ Tom se rozesmál a pomalu se k bratrovi přikrádal.
„Co nejdřív sprchu?“ Zeptal se Bill rozverně, a už se hnal do sprchového koutu, odhazujíc kousky oblečení všude kolem. Tom chvilku počkal a sám pro sebe se musel tajemně pousmát. Tahle noc teprve začíná… poté se odebral za svým bratrem. Rozhodně mu jen nehodlal umýt záda.
Po důkladné sprše vzal Tom svého bratra do náruče a odnesl si ho pěkně do postele. Bill se zvonivě rozesmál, když se rozvalil na úžasně pohodlné posteli. Byl stále nahý a vůbec mu to nevadilo. Hodlal tak zůstat celý víkend.
„Tome?“ Oslovený zvedl hlavu a okamžitě svého bratra následoval. „Miluju tě.“ Tom se usmál.
„Já tebe víc, to ale víš. Už ti to nepřipadá jako hloupý nápad?“ Bill zavrtěl hlavou a tváře mu trošku zčervenaly.
„Nikdy jsem si nemyslel, že je to hloupé, já jen…“ umlčel ho ukazováček na jeho rtech, který za okamžik nahradily Tomovy rty. „Oh, ano.“ Bill zakňučel, když si ho Tom dlaněmi přidržoval pevně na svém těle. Bylo to úžasné. Tak moc hříšné. Billovy oči každou chvíli sklouzly k lesklé ploše. Každý pohled ho nutil sténat. Vzrušení narůstalo. Tomovy boky se tvrdě pohnuly dopředu a Bill vyjekl. Zaklonil hlavu a nemohl odtrhnout pohled. „Bože…“ Tom se pousmál.
„Jen se dívej, dívej se…“ šeptal zastřeně a mnul bratrovy boky, sem tam si ho za ně tvrdě přitahujíc co nejvíc k sobě. Tohle byla sama o sobě hříšná poloha a pohled do zrcadla je zbavoval schopnosti myslet. Tom ležel na zádech a sledoval každý bratrův pohyb uchváceně v zrcadle na stropě. Bill s nohama kolem jeho boků se na jeho těle pomalu pohyboval a nutil ho usykávat pokaždé, když to udělal silněji. Jeho bratr věděl, co na něj platí…
Náhlý zvuk otevíraných dveří donutil oba chlapce vyjeknout. Tom se maličko pousmál, zatímco Bill zbledl.
„Co…“ Pomalu otočil hlavu, a když spatřil chlapce u dveří, málem se musel štípnout. „A… Andreasi?“ zašeptal Bill a snažil se z Toma slézt a nějak tuhle situaci uklidnit. Tom mu to ovšem nedovolil. Nepouštěl jeho boky. A usmíval se. Bill pohledem těkal mezi nezvaným hostem a svým bratrem, který nevypadal nijak znepokojeně nastalou situací. Bill nakrčil obočí. Tom nadále jeho tělu nedovolil pohyb, a tak Bill jen odevzdaně čekal na vysvětlení.
„Ahoj, Bille.“ Usmál se Andreas jeho nechápavému pohledu. „Promiňte, že jdu pozdě…“
Tom pod Billem zůstával nadále v klidu a Bill začínal mít divný pocit v žaludku.
Tom pod Billem zůstával nadále v klidu a Bill začínal mít divný pocit v žaludku.
„Co… co se děje?“
Tom se usmál.
„Vůbec nic, lásko.“ A pak se Tomovo, doteď klidné tělo pohnulo, a donutilo Billa proti své vůli vyjeknout.
„Vysvětlíte mi to někdo? A ty toho laskavě nech a pusť mě!“ Vyjekl na svého bratra. Ten jako by jeho námitky nebral na zřetel. Naopak tvrdě si Billovy boky přitáhl k svému tělu a slastní přivřel oči. Billovi se motala hlava. Co se tu sakra dělo? Vykřikl, když do něj Tom silně přirazil. Zaklonil hlavu a pohled mu padl na stále téměř nezúčastněného blonďáka u dveří. Ten jen stál a pozoroval je.
„Andreasi, nejsem si jist, jestli to vydržím.“ To se ozval Tom. Andreas se ušklíbl.
„Oh, tak promiň, ale nic tak dráždivého jsem už dlouho neviděl. Live péčko…“ Uchechtl se a pak začal dělat něco, z čeho se Billovi zatočila hlava.
„Dost! Nevím, o co tady jde, ale rozhodně se toho nechci účastnit!“ Bill začínal panikařit. Mezitím se Andreasova košile svezla k zemi a jeho prsty obratně rozepínaly pásek.
„Klid, broučku. O nic nejde. Jeli jsme sem přece za neobvyklými zážitky, ne? Tak se neboj. Slibuju, bude se ti to líbit. Tak to nekaz, lásko.“ Zašeptal Tom a zkoprnělého Billa se vší něžností políbil. Cítil, jak pod ním Bill taje. Usmál se a téměř neznatelně kývl na teď už úplně nahého bloňdáka.
Bill naléhavě opětoval bratrovy vášnivé polibky. Jako by se tím chtěl utvrdit, že Tom by neudělal nic, co by se mu nelíbilo. Nikdy by… miluje ho přece… zasekl se, když na svých zádech ucítil cizí dlaně. Chtěl protestovat, ale bratrovy polibky a sevření mu téměř nedovolovalo dýchat. Dlaně putovaly níž a Tom se v jeho těle dráždivě pohyboval. Nutil Billa myslet jen na to, jak dobré to je. Náhlý nával paniky projel jeho tělem, když ucítil dobře známou chladnou tekutinu a pro něj neznámé prsty, které se snažily dostat do něj. Tom ho nadále dravě líbal a nedovoloval mu protest. Bill ztrácel dech. Téměř násilím se od bratra odtáhl. Nemohl popadnout dech. Prsty se mezitím dostávaly hlouběji. Tom se pod ním kroutil, několikrát slastně zakňoural. Líbilo se mu to? Bill konečně popadl dech.
„Tomi…“ zakňoural a podíval se svému bratrovi do očí. Prsty v jeho těle ho roztahovaly a nutily ho proti jeho vůli zakňourat.
„Klid, zlatíčko. Nic se neděje. Bude se ti to líbit. Nedovolil bych, aby ti někdo ublížil, věříš mi?“ Počkal dokud Bill slabě nekývne a pak se usmál. „Dobře, protože by se tě stejně nikdo neptal.“ Tom se ušklíbl a než Bill stihl cokoli říct, projela jeho tělem vlna téměř bolestivého pocitu. Zalapal po dechu, když cítil, jak se bloňdákům penis tlačí dovnitř do jeho těla, ve kterém už byl Tom. Zajel do něj úplně celý. Andreas mu sténal do ucha a Billovi přišel ten zvuk odporný. Nemohl nic dělat. Tomovy dlaně ho tvrdě svíraly. Bill se snažil zhluboka dýchat. Nikdy tohle necítil. Nikdy… zakňoural, když se v něm Andreas poprvé pohnul.
Pohled mu nevědomky sklouzl k zrcadlům. Jeho pohled byl fixovaný. Díval se na sebe. Jako by pozoroval někoho cizího. Právě teď si připadal jako ta největší děvka. Nechtěl to. Jak to jen Tom mohl dovolit? Po tváři mu stekla jedna osamělá slza, které se ztratila někde v koutku jeho úst. Modlil se, ať už to skončí. Tom si ho tvrdě nadzvedával a přirážel do klína. Andreas se v jeho těle pohyboval pravidelným tempem. Oba kňučivě sténali. Líbilo se jim to. Tomova tvář byla poznačena vzrušením jako ještě nikdy. Andreas mu jazykem přejel po tváři.
„Líbí se ti to? Já vím, že jo. Nejsi totiž nic, než obyčejná coura. Jsi tak kurevsky těsnej…“ Bill zamrkal. Nechtěl brečet. Nic nechápal. Vždyť to byl jejich kamarád…
Tom si přitáhl bratrovu hlavu pro polibek. Zároveň s ním jeho dlaň sklouzla do klína. Začal ho zpracovávat. Hladil ho a stiskával, dokud nedonutil jeho ústa vypouštět hlasité steny. Dva penisy se v něm nadále tvrdě pohybovaly. Zaklonil hlavu a to byla poslední kapka. S výkřikem se udělal na jejich spojená těla. Jeho oči znovu vypustily několik slz zoufalství. Stáhl se kolem nich a mohl cítit, jak se jejich těla napjala. Miloval ten pocit, když mohl cítit uvnitř sebe rozlévající se teplo. Teď se mu chtělo zvracet. Snažil se ovládnout nevolnost, zatímco oba se sténáním plnili jeho zneužitou prdelku. A on byl zneužitý. Oba společníci z něj nešetrně vyklouzli a svalili se do peřin. Se zavřenýma očima oddechovali. Pohled na ně Billa tolik bolel. Byl coura. Panebože. Jeho bratr, ten který mu říkal, jak moc ho miluje, ho donutil cítit se jako kus hadru. Zneužitá děvka. O tom ostatně svědčil pocit, který Bill měl v celém těle. Slzy mu volně stékaly po tvářích. Nesnažil se je setřít. Stěží ovládl nevolnost a při pohledu na svého bratra se bolestně ušklíbl. Jak mohl? Se zavřenými víčky oba spokojeně oddechovali.
Bill vrávoravě vstal. Potřeboval sprchu. Pohled mu padl na klíčky od auta. Ušklíbl se, když si vzpomněl na Tomovo naléhání jet jen jedním autem. Tomovým, samozřejmě. Nebyl čas. Roztřesenýma rukama se rychle oblékl. Když za sebou potichu zavíral dveře, ani se neohlédl. Tímhle pro něj oba přestávají existovat. Prošel kolem šedého kabrioletu. Andreasovo auto. Bez rozmýšlení vytáhl pilníček na nehty a s veškerým vztekem mu propíchal všechny pneumatiky. S uspokojením sledoval, jak splaskly. Nastoupil do auta. Slzy mu přestávaly stačit. Chvěl se. Věděl, co udělá. Pojede domů… místo, kde spolu bydleli, jak si vysnili. Už ne. Sbalí si věci a odjede. Daleko odsud. Nikdy ho už neuvidí.
„Nenávidím tě, Tome,“ zašeptal a nastartoval. Ve zpětném zrcátku zahlédl Andrease, lamentujícího nad svým autem. A jeho. Nesnažil se mu zabránit. Snad věděl, že by to bylo zbytečné. Jen tam stál a sledoval své auto, jak mizí z jeho dohledu, stejně jako jeho bratr. I na jeho tváři se objevilo pár drobných slz. Možná si v tu chvíli uvědomil, že to bylo naposledy, co svého bratra viděl.
autor: Tenshi88
betaread: Clarrkys
Oh, tak to bylo kruté. Čekala jsem cokoliv, jen Andrease ne. Jen ať jim Bill oběma setře úsměv, dobře jim tak. 🙂
a já se chtěla radovat, že to bude romantika, do které se zařadil i můj blonďatý miláček a ono hovno! ale docela by si to říkalo o pokračování 🙂 co autorka na to?
no teda, překvapivý, ale líbí se mi jak je to napsaný
souhlasím s ÁĎou… chtělo by to pokračováání !!:-)
krvak jak hovado 🙂 hmm pekne :DD
Tohle musí mít pokráčko!! Je to úžasná povídka ale bez pokračování nepřežiju!! Prosíííííím! x)
OMG uzasne, hodilo by sa pokracko!! (ja wiem ako lahko sa to pise ale co uz, mna nezmenite)
ty vole…to začínalo tak romanticky, a pak tohle krutý vystřízlivění…chudáček bill, to bylo strašný 🙁
jinak jakože dobře napsaný a skvělej nápad, ale víš co 🙂
Nádhera… nesnáším Andrease v povídkách a abych pravdu řekla, nesnáším když se někdo – kdokoli – 'míchá' klukům do sexu. Obyčejně se to ale oběma líbí… proto jsem teď strašně, strašně moc ráda, že jsi napsala povídku, ve které se stal pravý opak. Ty pasáže, ve kterých si Bill připadal jako coura a zneužitý byly sice smutný a možná i hodně bolestivý, ten konec byl ale parádní. Ta poslední věta… prostě od začátku až po konec skvělá práce, gratuluji!!!
Bože Tenshii, ty mě jednou zabiješ! Jako by ses vždycky přímo strefila na mojí strunu. S každým dalším slovem jsem byla víc a víc zkoprnělá a na konci zůstala jenom konsternovaná tím šokujícím skvělým zážitkem. Já moc dobře vím, jak výborně píšeš, ale to, jak se alespoň v mých očích neustále zlepšuješ, je nehorázný! Ježiš… Tohle budu ještě hodně, hodně dlouho zpracovávat. Jdu si to zkopírovat a číst znovu. To dlouhý čekání na další perlu od tebe se vyplatilo. Díky. ♥
A ještě něco. 😀 Pokračování navzdory všemu nežádám. Protože je to perfektní tak jak to je a všechno ostatní by byl jen zbytečnej nadbytek. Lépe ta povídka dopadnout nemohla. 🙂
úžasné, hlavně ten konec :))
Představa Billa, propichujícího pneumatiky auta pilníčkem na nehty, mi příjde fak komická, to by se mu asi těžko podařilo…xD
Jinak perfektní, krásně popsané Billovy pocity, a ten konec, prostě třešnička na dortu ♥
Pěkná povídka, krásně napsaná, dobře se čte. Pěkně jsi vysihla ty Billovy pocity. A je dobře, že to není happy end 🙂
Opět mazec, začalo to tak sladce, romantika a zvrhlo se to v něco… ne fakt jako zatím všechno, co jsem od tebe četla, je to neuvěřitelně napsané… procítěně, jenom si tak říkám, o co vlastně Tomovi šlo? musel vědět, jak to dopadne, to už se chtěl svého brášky zbavit? přece ho zná celý život, to nemohl očekávat, že mu na tohle s radostí kývne ne? tak proč brečel na konci? uvědomil si svou chybu? nebo za tím bylo ještě něco jiného? tak si říkám, že je docela škoda, že tohle nemá pokračování… nebo alespoň Tomův pohled… paráda jinak, i když miluju happy endy 😀