Deník Billa K. 20. – 21.10.

20. 9. 2007

Proč jsem to vlastně udělal? Proč? Miluju toho člověka vůbec? Asi ne, ale už jsem to udělal. Asi největší chybu mého života… A co z toho mám? Nic, jen horu výčitek… Neměl jsem to dělat, jsem jenom další čárkou. Jen další modrou tlustou čárou na tom prokletým seznamu. Chce se mi z toho brečet, připadám si jako coura. Ten dokonalej člověk aspoň neodešel, zmoženě leží na mé posteli a spí. Něco se mu asi zdá, protože se mu klepou řasy. Je tak roztomilý, když nic nehraje. Jeho pravá tvář bez všelijakého machrování, přetvařování a bůh ví čeho ještě. Neovládl jsem se a políbil jsem ho na ty jeho úžasný rty. Něco zavrněl, otočil se zády ke mně a spinkal dál. Musel jsem se usmát nad tou jeho nevinností. Byl to prostě Tom, moje dvojčátko roztomilý… a bohužel i moje doživotní chyba. Neměl jsem se s ním vyspat. Byl tak necitelný, neměl jsem z toho absolutně nic. Vím, že ráno bude dělat jakoby nic. Jako by jsem s ním vůbec v posteli nebyl… Radši se vyspím a ráno uvidím, jak hnusně se ke mně bude chovat…

————-

21. 10. 2007

Ráno jsem se probudil. No ráno, lépe řečeno odpoledne, a Tom už vedle mě neležel. Seděl vedle mě s tácem na kolenou a talířem špaget na něm.

„Dobré ráno, no… udělal jsem ti oběd, ještě je teplý,“ usmál se na mě Tom. Zamžoural jsem na něj a nechtěl tomu uvěřit. Oběd až do postele? To není možný. On mě má asi opravdu rád. Posadil jsem se a nevěřícně koukal na Toma. Tom se na mě usmál, natáhl se ke mně a něžně mě políbil až se mi zatočila hlava.

„Stalo se něco?“ Musel jsem se zeptat, tohle není normální! Tom myslí jenom na sebe…

„Coby, lásko, čekal jsem až se vyspíš a udělal ti oběd,“ usmál se. A cože bylo to druhý slovo? Lásko?

„To je vtip pro skrytou kameru, co?“

„Ne.“

Pořád jsem na něj valil oči a nějak jsem nepostřehnul, že ty špagety už mám na klíně „Vychladne ti oběd.“

No ok, takže jsem se pustil do těch špaget. Mmm, byly výtečný.

„Mňam!“

„Chutná?“

„A jak! Jsou výborný!“

„Pro tebe i zabít.“ Tom mě pohladil po rozcuchaných… moment, rozcuchaných vlasech? Já nejsem učesanej, natož nalíčenej. A kurva, oběd se nekoná, maže se směr koupelna. Už jsem se chtěl zvednou, když Tom asi odhalil tok mých myšlenek.

„Mně se líbíš i neučesanej a nenamalovanej.“ Tom vzal již poloprázdnej talíř i s tácem a položil ho na zem.

Sedl si vedle Billa na postel a něžně ho pohladil po vlasech. Bill se na něj díval, jako když nevěděl, která bije.

„Polož se.“

„Ne.“ Bill začal couvat. Tom nevypadal, že má dobré úmysly.

„Polož se, Bille.“

„Ne!“ Bill narazil na zeď.

„Nechci ti ublížit, lásko.“

Zamotala se mi hlava. Tak tohle je už na mě moc, on mi říká lásko… Z přemýšlení mě vytrhl Tom, který mě začal líbat. Chtěl jsem se bránit, ale chytil mi ruce a zavrátil mi je nad hlavu, takže jsem byl opřenej o zeď s rukama nad hlavou a Tom se mi ještě otírá o rozkrok. Vražedná kombinace.

Tom mi začal svlíkat triko, které bylo za chvilku dole. No to snad ne, on mě snad chce přefiknout. Ne, že by mi bylo jeho počínáni nepříjemný, ale momentálně jsem myslel spíš na to, jak to skončí. Tom mi začal rozepínat jednou rukou kalhoty, druhou mi pořád držel ruce a pro změnu mě líbal na krku. Svlíkl mi kalhoty i se spodním prádlem.

„Tome, nech toho,“ začal jsem sebou cukat, ale bylo to jako házet hrách o zeď. Tom mě svlíkl úplně. Nebylo mi to vůbec příjemné. Styděl jsem se. To, co Tom udělal, mě doslova vykolejilo. Vzal mě do náruče, položil mě NĚŽNĚ na postel a vzal mě do úst. Nepříjemné pocity vystřídal nával slasti. No, musím se přiznat, že moc dlouho jsem to nevydržel, ale Tom je takový zlatíčko, že ani nemukl. Miluju ho, už jsem si jistý. Usínám v jeho objetí a přestávám psát deník.

autor: PethKaulitz
betaread: Michelle M.