Hodina na klavír? – NE!… Hodina twincestu – ANO!

Černovlasý chlapec se unaveně zvedl z židličky u klavíru a mnul si bolavé klouby.

„Ale copak, bráško, už tě nebaví klavír?“ Bill se zpomaleně otočil na bratra, kterému na tváři hrál spokojený a pohrdavý úsměv. „Si to zkus sám a potom něco povídej, jo?“ Bill si naštvaně založil ruce na prsou a pozoroval Toma, jak si pomalu sedá na židličku u klavíru a začíná hrát. Bylo to dobré, ani nevěděl, co to je, možná to bylo něco vymyšleného. To ho ale teď nějak zrovna nezajímalo.

Se zájmem sledoval Toma, který stejně jako on seděl jenom v boxerkách a vydupával si melodii. Bill hypnotizoval každičký kousek bratrova těla a cítil, že mu boxerky trochu povyrostly. Když Tom dohrál, otočil se na Billa a sjel ho rentgenovým pohledem a zarazil se u jeho klína. Lehce se pousmál a dělal, že nic neviděl. „Tak co, líbilo?“ Bill sebou škubnul a zadíval se někam za Toma. „Nebylo to nic moc.“ Tom přesně očekával tuhle odpověď a přišlo mu to vhod. Toužil po Billovi, chtěl se ho znovu dotýkat, jako před nedávnem, chtěl se sním opět milovat, tolik po jeho polibcích a dotecích toužil, ale bohužel Bill neměl na Toma čas, pořád seděl za klavírem a vyhrával někdy až do rána.

„No, tak ti ukážu, co umím lepšího!“ dodal dvojsmyslně a nemohl si nevšimnout Billova spokojeného úsměvu. Tom vstal, přešel pomalými kroky k bratrovi, vzal ho za ruku a posadil na židličku u klavíru. Posunul Billa co nejblíže ke klavíru, aby si mohl rozkročmo posadit za Billa. Přitiskl co nejvíc své tělo na to Billovo, vzal jeho ruce do těch svých a položil je na klávesy. Bill cítil na svém zadečku Tomovo vzrušení a ani sám na tom nebyl lépe.Tom se co nejvíce natiskl na bratrův zadeček a lehce mu fouknul do ouška. Bill slastně přivřel oči a sledoval své ruce, které za pomoci Toma hrají „Tomovu skladbu“, ale on ani nevnímal co hrají, spíš jen bratrův vzrušený klín, jak se otírá o jeho zadeček.Tom mu vzrušeně vzdychal do ouška a šeptal mu slůvka plná lásky a nezapomněl mu ani říci své zvrhlé návrhy. Billa to dráždilo do nepříčetnosti, odstrčil Tomovy ruce ze svých, přestal hrát, zaklapl klavír a vydrážděně si sedl na bratrův vzrušený klín.

Provokativně se na něm vrtěl a doslova se zahryzl Tomovi do krku. Tom slastně vykřikl bratrovo jméno, tak, že to musel slyšet celý Magdeburk. Bill se snažil alespoň částečně tlumit Tomovy výkřiky svými polibky. Dostal na Toma ještě větší chutě než předtím. Seskočil z něho a vytáhl ho na nohy. Sundal si boxerky a sledoval Tomův nadržený výraz, který čím dál častěji mířil na Billův vzrušený klín. Tom se rošťácky usmál a také si sundal boxerky, které jen tak tak vydržely ten tlak. Nevěděl, co má Bill za lubem, ale to ho ještě víc vzrušovalo…

Bill se na Toma doslova vrhnul a začal jeho tělo zasypávat motýlími polibky. Tom slastně vzdychal a hladil Billa všemožně po těle.

„Chci tě… Chci tě cítit v sobě… Prosím, musím tě cítit!“ Tom se s údivem podíval Billovi do očí. Viděl v nich nevýslovnou touhu a chtíč. Bill si kleknul na zavřený klavír a zavrtěl zadečkem před Tomovým obličejem. Tom se spokojeně usmál, Bill mu nabízel cestu do ráje a to se nestávalo částo.Vyskočil si za Billem na klavír, vzal ho něžně za boky a líbal ho na zádech. Bill slastně vzdychal a nedočkavě zavrtěl zadečkem na Tomově vzrušení. Bratr se nad jeho počínáním pousmál a zavrtěl hlavou. „Zpomal, ty nadrženej úchylku.“ Bill se zasmál a přikývl. Tom naposledy pohladil Billa po zádech a po zadečku a začal do něj pomalu a opatrně pronikat, nechtěl mu způsobit bolest.Ten ale sám vzal Toma za boky a prudce přirazil. „Když řeknu, že se chci s tebou milovat, tak to neznamená, že ze mě budeš dělat nějakou porcelánovou pannu!“ Bill se naoko čertil a lehce se pousmál, Tom byl v šoku, tohle nečekal, ale nijak mu to nevadilo, přinášelo mu to slast a když chce hrubější zacházení, tak proč ne? Vzal Billa znovu za boky a začal prudce přirážet. Místností se nesly vzrušené výkřiky dvojčat a zrychlené dýchání. S posledním přírazem Tom vykřikl Billovo jméno tak hlasitě, že lidi kolemjdoucí jejich domu se poplašeně otáčely a dívali se odkud vzrušené výkřiky vycházejí. Nic ale nemohli vidět.

Tom se unaveně zhroutil na klavír a hladil Billa po linii zad. „Děkuju, Tome bylo to úžasné… Miluju tě.“ Tom se usmál, pohladil něžně Billa po tváři a naoko naštvaně se posadil. „No, to si děláte srandu, Kaulitzi, místo toho, aby jste se pořádně učil skladby, které máte určený, tady děláte takové prasárny! Ale i přesto vám dávám za jedna, takovouhle skladbu jsem ještě nezažil…“

autor: Petrath
betaread: Eleanot