Pryč od lásky (3/3)

Bill překvapeně pootevřel ústa. Překvapila jej neobvyklá pohostinnost a to, s jakou láskou jej přivítali. Nebylo tam moc návštěvníků, nevelká rodina přijímala jenom pár nájemníků za nepříliš vysokou cenu, což Billovi v jeho situaci vyhovovalo. Nevyhazoval peníze jenom tak do vzduchu, jako někdy, když byla jejich sláva na vrcholu, jejich příjmy přesahovaly veškeré meze. Nevadilo mu to, vyhodil peníze za jakoukoliv blbost, což by teď neudělal…

„Bille?“ ozval se najednou hlas za ním, napříč jinému jménu, otočil se, pořád reagoval na své pravé jméno.

„Byl bych radši, kdyby jste mi říkali jinak, prosím. Jan.“ Odmlčel se, sympatická, nepříliš stará holka jej s krátkým pokynutím hlavy odvedla do pokoje. Bill si složil tašku na zem, úlevně vydechl. Líbilo se mu to tady, místnost nebyla velká, ani malá, bylo tam útulno. Bill, jak se říká, cítil teplo domova.

„Formality vyřídíme pak, teď potřebujete odpočinek…“ řekla starostlivě, Bill po ní hodil vděčný pohled…

Byla hezká, musel si to přiznat… Jeho srdce však říkalo něco jiného…

Spokojeně se protáhl, tak vydatný spánek potřeboval už dlouho. Měl pocit, že je u Toma, po celou tu dobu, že usíná v bratrově náručí. Nevěděl proč, prostě cítil, že je Tom blízko…

Vstal, na nevelkém stole si všimnul malého papírku, vzal jej do ruky. Promnul si oči, ještě pořád byl rozespalý…

Zněl krátký text na papírku, Bill jej s povzdechem položil. Co teď bude dělat? Je téměř na stejném místě jako Tom, vždyť nemůže ani jít ven, poznal by jej! Poznal jej taxikář, vlastní bratr jej pozná určitě, tím si byl Bill jist. Lehl si znova do postele, jiný plán neviděl…

Polila jej vlna chladu, polekaně se otočil na posteli, pozoroval pootevřené dveře… Otočil se k nim zády, křečovitě přivřel víčka, přikryl se po uši. Měl zvláštní pocit, že jej někdo pozoruje, bál se však otočit, vstát a jít se podívat, co se děje. Byl zvyklý, že tohle vždy udělal Tom, když byli ještě spolu. Napříč strachu se usmál. Když byli spolu… Dost už sentimentu… Pomyslel si, více se zachumlal do peřin. Nepříjemný pocit postupoval jeho tělem… Jako kdyby byl někdo za ním…

Klaply dveře, Bill se třásl…Ucítil na svém levém spánku dotek… Zachvěl se, neotevíral oči, bál se… Někdo s ním prudce trhl, teda spíše jeho hlavou, Bill se donutil otevřít oči. Viděl tmu, sáhl si na oči, měl na nich sametový šátek.

„Co to…? Kdo?…“ Postava za ním vydechla. Bylo tak nádherné slyšet ten hlas. Hlas, který jej provázel každým dnem, který patřil milované osobě… Tom otočil Billa čelem k sobě. Bill automatický sáhl na jeho obličej, něžně po něm přejížděl prsty. Tom zhluboka dýchal, pohled na něj jej dokonale odzbrojil. Neviděl jej dvě léta. Nikdy nezapomněl, jak Bill vypadá, myslel na něj každý den, každou hodinu, vteřinu. Miloval jej víc a víc. To, že byl pryč, jej přimělo milovat Billa mnohem více. Tom si to přiznal. Bill udělal dobře, oba pochopili, co pro ně ten druhý znamená… Že jsou vzájemně nenahraditelní…

Bill se lehce třásl, ručkou pomalu postupoval k Tomovým dredům. To už mu však Tom nedovolil, s určitostí by jej poznal. A to zatím nechtěl…

Bill jej trápil, když odešel, teď jej potrápí on. Aby si Bill uvědomil to, co si měl uvědomit předtím, než odešel. Že se milují. Doopravdy…

Tom vzal Billovu putující ruku do své dlaně, něžně jí políbil. Bill se zachvěl, ne strachem, vzpomínkou. Tolik mu to něco připomínalo. Ten způsob toho, jak se k němu neznámý choval. „Kdo jste?“ špitl potichounku, Tom se opatrně přiblížil k jeho oušku. Měl strach, že jej Bill pozná podle hlasu, proto jen šeptal:

„Stříbrná lilie.“ špitl, Bill pootevřel ústa. Znělo to tak nádherně. Nepoznal jej, přesto se mu líbil.

„Já jsem Jan.“ jeho hlas zněl nejistě, nebyl tak vyrovnaný, jako když mluvil s někým jiným. Měl pocit, že do něj ten člověk vidí.

„Nejsi..“ Tom šeptal, přesto zněl jeho hlas sebejistě…

Bill se ošil, cítil teplý dech na svém krku. Tohle už necítil tak dlouhou dobu, přes ten čas, když nebyl s Tomem, byl jenom sám, v životě by ho ani nenapadlo Tomovi zahnout. I když nebyli spolu.

Tom se na Billa nenasytně vrhnul, snažil se, aby všechno dělal jinak než tak, na co byl Bill zvyklý, nechtěl, aby jej poznal, ještě ne…

Billa ani nenapadlo sundávat si šátek, nechtěl vědět, kdo tak intenzivně laská jeho krk, prostě nechtěl. Nepronásledoval ho pocit, že Toma podvádí, bylo mu to jedno, věnoval se jenom tomu příjemnému pocitu, nedokázal odmítat, po tak dlouhém čase už ne…

Tom si opatřně lehnul vedle něj, prsty se dostával pod Billovo triko. Měl na něj tak velkou chuť. Každý den snil o tom, jaké by to bylo se s ním znovu milovat, teď se mu Bill nabízel v celé své kráse, Tom prostě nevěděl, kde začít…

Bill ani nepípl, nechal Toma sundávat své triko, nebránil se… „Polib mě.“ špitl vzrušeně Bill, Tom se k němu naklonil. „Nemůžu..“ Poznal by jej, tak jedinečné polibky umí dávat jenom jediný člověk, Tom…

Tom skousnul Billův ušní lalůček, laskal jej, Bill pod ním tichounce předl… Tom se začal pomalu svlékat, bylo pro něj nepříjemné cítit oblečení, které se začínalo lepit na jeho vzrušené tělo. Nechal na sobě jenom boxerky…

Oba milovali dlouhé předehry, to Tom nehodlal měnit…

Něžně pokrýval Billovu hruď drobnými polibky, prsty se dobýval pod jeho pásek, který se snažil silou mocí rozepnout. Bill vzdychal, pociťoval znatelné vzrušení, nedokázal svou mysl soustředit na nic jiného… Tom mu sundal kalhoty, naskytl se u pohled na Billovo hubené nohy a napjatý rozkrok. Otřel si o tu napjatou látku boxerek tváře. Měl pocit, že je Bill opravdu hloupý. Tvrdil, že je Jan, však boxerky s nápisem Bill ho nevědomky prozradily… Stejně tak, jako vytetovaná hvězdička na druhé straně podbřišku… Bill nemyslel na detaily…

„Jsi krásný…“ neodpustil si Tom, zvedl hlavu k úrovni té Billově. Nedokázal odolávat nádherným tvarům Billových rtů, nemyslel na nic, vpil se do nich, pronikal mezi ně, Bill dělal totéž… Intenzivně se líbali, bylo jim jedno, jestli Stříbrná lilie nebo Tom, jestli Jan nebo Bill. Žili pro tenhle kouzelný okamžik plný chtíče a slasti…

Tom putoval rukou přes Billovu hruď a bříško, až k podbřišku, které při neustávajících polibcích laskal rukou. Chtěl jej vydráždit… Bill se od Toma najednou odtrhnul. „Prosím.“ Tom se usmál, neodpovídal, odpověď naznačil svou pomalu pohybující rukou, kterou pronikl pod Billovy boxerky… Bill přivřel oči slastí, Tom posunul svou hlavu o něco níž, svléknul Billovi ten zbytečný kus látky… Byl tak dokonalý. Nemohl se nabažit pohledu na Billa, tohle si odepíral tak dlouho… Vnořil se do jeho klína, nemohl už déle čekat…

Bill se slastně prohnul, přirazil do jeho úst, vykřikl slastí… Pro Toma to bylo tak nádherné slyšet Billovo slastné steny, výkřiky… Cítit jej…

Bill klesl zpátky na postel, Tom se k němu opatrně přitulil… Objal jej, zezadu. Bill se o něj provokativně otřel zadečkem, cítil jeho vzrušení. „Udělej to, zasloužíš si to.“ Tom Billa vděčně políbil na krk… Svléknul si boxerky. Odhodil je za sebe… Bill byl připravený, Tomovi však ještě něco chybělo. „Dej mi packu, prosím.“ špitl mu do ouška a při té příležitosti opatrně skousnul jeho lalůček…Vzal jeho ruku do své dlaně, pronikl do něj. Nepříliš něžně, nepříliš tvrdě. Bill zavzdychal slastí, Tom svíral jeho ruku v té své… Přirážel na Billův zadeček, Bill se prohýbal slastí, bylo to jedinečné cítit jej v sobě, tolik mu to připomínalo milování s Tomem. Tak nádherné milování, přesně jako toto… Tom Billa laskal na zádech, jazykem mu přejížděl po krku, zanechával na něm rudé flíčky, značkoval si jej. Patří mu. I když vlastně Tom není Tom a Bill není Bill. Patří si…

„Rychleji, prosím…“ Billovy vzdechy sílily, v tichém penzionu se musely ozývat, jim to bylo ale jedno. Ano, milovali se, bylo jim jedno, že je všichni slyší, žili jenom pro tohle nádherné milování… Tom naposledy přirazil na Billův zadeček, prohnuli se slastí, napnul se snad každý sval v jejich těle, hlasitě zasténali. Bill doslova drtil Tomovu ruku, musel někde kompenzovat tu obrovskou vlnu slasti, která jej polila…

Tom se unaveně svalil k Billovi, přitulil se k němu. Bill si položil hlavu na jeho hruď. Bylo to pro něj zvláštní nevidět toho, kdo jej pomiloval. S Tomem si při milování hleděli do očí, nebyl na to zvyklý…

Vzrušení z tohto nádherně silného vyvrcholení po ještě nádhernějším milování pomalu ustávalo, Bill a Tom se k sobě tulili, mazlili se… Bill už něco tušil… Všechno, ty způsoby, doteky, vzdechy v něm vyvolaly vzpomínky. Všechno si to pamatoval do detailu, každé milování s Tomem, každou vteřinu s Tomem. Něco si uvědomil. I když bylo tohle milování nádherné a tolik podobné tomu s Tomem, uvědomil si to…

„Víš. Já jsem zamilovaný. Pobláznil jsi mě, to je pravda. Ale musím ti něco říct. Odešel jsem od své lásky. Tolik jsem jej miloval.“ odmlčel se, Tomovi se na tváři rýsoval úsměv. „Ale odešel jsem od něj. Udělal jsem chybu… Nikdy jsem jej nepodvedl, nedokázal bych to, na to jsem jej moc miloval. A vlastně, ještě pořád miluju. A teď. Podvedl jsem jej. Bylo to s tebou nádherné, ale… On je pro mě jediný. Je pro mě všechno, znamená pro mě celý svět. Byl jsem tak hloupý, když jsem od něj odešel. Ale nevím, jestli se mu dokážu podívat do očí po tom všem. Chtěl bych jej zpět.“

Tom jej zlehka líbl na rty.

„Nepodvedl jsi jej, Billí…“ Bill vydechl. Nikdo jiný než Tom mu neřekl ‚Billí‘. Přitáhl si jej k sobě. Hladově se vpil do jeho rtů. Ta chuť… Počas bouřlivého milování tu chuť necítil, spíše ji nevnímal, byly pro něj důležitější věci…

„Tome… Bože, Tome. Jsi to ty…“ Bill strhl šátek ze svých očí, opatrně mu přejel prsty po tváři. „Tomi, lásko.“ špital Bill a objal jej… Měl pocit, že větší radost v životě nezažil. Nezlobil se na něj, že jej celou dobu vodil za nos, byl šťastný. Radost však na sobě nedával znát, možná jen trochu, všechno prožíval vnitřně, každá buňka jeho těla měla radost…

„Jak jsi mě našel?“ zeptal se šťastně, přitulil se k Tomovi. Nemohl uvěřit, že to, po čem toužil, je teď při něm. Měl nádherný pocit, stejně jako Tom.

„Já nejsem žádný béčko…“ řekl Tom vážným hlasem, už nešeptal, Billa jeho hlas naprosto dostával… Bill byl tak rád, že je jeho samolibý hip-hoper zpátky. Byl rád, že se vrátil on sám. Další den ve Španělsku by nepřežil…

„A proč ta Stříbrná lilie?“ Bill se Tomovi zadíval do očí, Tom mu pohled opětoval. Hleděli si do očí, jako kdyby si vynahrazovali, že při milování to nedělali.

„Víš. Nevím, jestli si to pamatuješ. Ale náš dědeček… Dal nám malou stříbrnou lilii pro štěstí. Aby nás chránila.“ Tom vzal do rukou svoje džínsy, z kapsy vytáhl stříbrný kvítek. Položil ho na Billovou nahou hruď.

„Tomi?“ špitl najednou Bill, Tom pokýval hlavou na znamení, že poslouchá. Billovi se na tváři vykouzlil úsměv: „Te quiero!“

*Te quiero – Miluju tě (španělsky)

autor: Peťushka
betaread: Ter