Všechno bylo poprvé… 1/2

autor: PeTiŠka

Zdravím všechny čtenáře 🙂. Jsem tu s další jednodílovkou. Poslední dobou jsem se nějak rozepsala, ale to je snad dobře. Nebudu se tu nějak rozepisovat, jen jsem chtěla podotknout, abyste tu povídku tolik nebrali, protože je dosti možné, že Tom Billa pohladil dřív, že si dali pusu dřív, než v letech, co píšu. Prostě nebuďte v tomto ohledu detailisti ;). To je snad jediná věc, kterou jsem chtěla sdělit. Tak snad se bude líbit :).

První pohlazení

Sotva nám mohly být dva roky a naše chůze ještě nebyla plynulá. Neměl jsem ještě ani ponětí, co to život je. Byl jsem dítě, stejně jako můj identicky stejný bráška. Zajímaly mě jen věci, které se nějak zajímavě hýbaly, nebo vydávaly zvláštní zvuky. A taky moje malé dvojče. To propojení bylo mezi námi už tenkrát neskutečně silné.  

Matka nás vzala jednoho letního dne na nedaleké dětské hřiště. S úsměvem si kráčela držíc každého za ruku. Ťapkal jsem, jak jen to šlo, ale občas jsem to nevytočil a dopadl na kolena. Stejně jako malý bráška Bill, který měl občas stejný problém udržet rovnováhu. Konečně jsme dorazili na ohraničené hřiště, kde už lítalo plno jiných dětí. Mamka si sedla na lavičku a společně s Billem jsme se rozprchli do víru dětského ráje. Dřív jsem byl opravdu nadšený z každé maličkosti. Možná proto že jsem byl dvouleté dítě. Běhali jsme s Billem kolem pískoviště s pištěním a myslím, že to byla hra na honěnou. Utíkal jsem, co mi nohy stačily, když jsem najednou uslyšel jekot. Zastavil jsem se a otočil se na svého ubrečeného brášku, který ležel na zemi. Měl odřená kolena až do krve. Vyděsil jsem se a ve stejnou chvíli jako mamka k němu přiběhl. Koukal jsem na něj vykuleně, co se mu děje. Matka ho konejšila a šeptala slova útěchy.

„Tome, pohlaď brášku, ať ho to tolik nebolí…“ usmála se a malý Bill na mě zamrkal ubrečenýma očima. Natáhnul jsem k němu ruku a dětinsky jej pohladil po hlavičce. Takové bylo první pohlazení.

První  objetí

Asi o rok později slavila mamka své narozeniny. Naše rodina byla početná, stále se objevovali noví a noví lidé. S Billem jsme od sebe byli k nerozeznání. Možná barva kšand nás odlišovala, ale to bylo stejně naprosto zbytečné. Seděli jsme na schodech a hráli si s roztahanými hračkami. Často někdo prošel, mluvil na nás, chvíli si s námi pohrál, nebo v případě babičky nás zulíbal.

„Simone, drahá, máš nádherné chlapečky…“ usmála se jedna z máminých kolegyň z práce, když se společně s mamkou zastavili u nás. Oba s Billem jsme vzhlédli a usmáli se na mamku, které se pyšně uculila.

„To já přeci vím. Jsou to moje zlatíčka.“ Mamka si k nám klekla. „Čí jste, drahoušci?“ Tradiční otázka, na kterou jsme s Billem vždy nadšeně vypískli a vrhli se mamce kolem krku.

„A co já?“ zahuhlal jsem naoko žárlivě, když jsme se od mamky odtáhli. Bill se usmál a skočil tentokrát po krku mně. Zašvitořil, že můj a já jej spokojeně přijal do náruče. Mamka se dojatě usmála a nechala nás o samotě. Takové bylo naše první, opravdové objetí.

První  pusa

A jsme u dalších narozenin. Tentokrát u našich. Dnes jsme slavili já s Billem. Nadšeně jsme od rána pobíhali v kuchyni s mamkou, vesele pořvávajíc a pomáhali jsme s přípravou občerstvení pro hosty. Mamka si dala vážně záležet, protože celý barák zářil barevností.

„Už jsme velcí kluci, Tomi…“ usmál se nadšeně Bill, držíc v ruce chlebíček, který ukořistil z připraveného tácu. Kousnul se a podařilo si mu zamazat si čisté tričko. Protočil jsem pobaveně očima.

„Ještě ne, šest let není moc, Bille. Deset, to už je věk!“ Nakrčil jsem nos a zabavil jsem mu chlebíček se slovy, že by se pak mohl rovnou naložit do pračky. Urazil se a šel se radši rychle převléct, než to uvidí mamka.

^_^

„Tak honem, kluci, všechno sfouknout a něco si přát!“ zavelela mamka nadšeně, když jsme klečeli vedle sebe na židlích a nakláněli se nad obřím dortem, který obsahoval šest svíček. Celá rodina byla rozestavěna kolem stolu a pobízela.

„Na tři?“

„Na tři.“ Přikývnul jsem.

„Raz…“

„Dva…“

„Tři…“ oba jsme se zhluboka nadechli a úspěšně sfoukli všech šest svíček najednou. Zazubil jsem se a Bill si nadšeně zatleskal. Otočil se ke mně, objal mě a vlepil mi pusu na rty. Uculil se.

„Všechno nejlepší, bráško.“

„Tobě taky, Bille…“ usmál jsem se a s další ignorací na dort jsme se vrhli s pokřikem k hromadě dárků. Taková byla naše první opravdová pusa.

První  mazlení

„Tome, já už chci domů, nezvládnu to tady…“ zasípal vedle mě Bill, když jsme běželi už nejméně osmé kolečko kolem tábora. Možná se to jako tábor tvářilo, ale já to tady už od začátku nesnášel, byl to spíš teror. Bill na tom byl ale hůř. Nesnášel přírodu, nesnášel hmyz, nesnášel, když na něj byl někdo tvrdý. Což vedoucí tady byli.

„Nekecám a makám!“ zavrčel vedoucí a Bill klopýtnul.

„Vydrž, už jen pár dní…“ vydechnul jsem a snažil se pravidelně dýchat v poklusu. Bill popotáhnul a já mohl vidět, jak bezmocně vedle mě brečí. Rád bych se zastavil a utěšil ho, ale znamenalo by to více koleček. A po tom vážně netoužím.

^_^

Desátá večerní  odbila a já zmoženě ležel ve své posteli. Je správné se takhle chovat k desetiletým dětem? Připadalo mi to, že jsme spíš na vojenském výcviku, žádný dětský tábor. Uslyšel jsem vzlyknutí a natočil hlavu k Billově protější posteli.

„Bráško?“

„Stýská se mi…“ popotáhnul ublíženě. Povzdychnul jsem si.

„Pojď sem…“ zvednul jsem svoji deku a za chvíli na sobě ucítil nalepeného Billa. Přehodil jsem přes nás přikrývku a přitisknul jej k sobě. Vděčně mě objal a začal se uklidňovat. Jemně jsem se probíral v jeho delších vlasech a šeptal mu slova na uklidnění. Vnímal jsem jeho blízkost a jeho přítulnost. Doslova se s mým tělem mazlil a pomalu upadal do hlubokého spánku. Políbil jsem jej na čelo.

„Miluju tě, bráško…“

„I já tebe, Tome…“ šeptnul potichu a po chvíli jsme oba usnuli. Takové bylo naše první mazlení.

První  polibek

„Kámo, neuvěříš, co se včera stalo!“ doběhnul nás Andreas po cestě domů ze školy a tvářil se opravdu pyšně. Bill s nezájmem kopal kamínek teniskou před sebou a já jsem pozvedl tázavě obočí. Ledabyle jsem pohodil s taškou na rameni a povytáhnul si své džíny velikosti XXL. Je nám s Billem 14 a pomalu jsme nacházeli naše styly. Byly odlišné. Bill si potrpěl na úzké oblečení, jemné líčení a jeho vlasy teď byly černé, krátké s ofinou. Zato já byl přesný opak, preferoval jsem volné hoperské oblečení a hlavu mi zdobily krátké dredy. A respektovali jsme se s bráchou navzájem.

„Včera jsem se líbal s holkou!“

„Cože?! Kecáš, ty vole, s jakou?!“ překvapeně jsem na něj zamrkal a zároveň závistivě. Já ještě žádnou holku nelíbal, byl jsem pozadu.

„Denisu z vedlejší třídy…“ vypnul pyšně hruď Andreas a Bill protočil očima.

„Co se divíš? Neříkej, že ses ještě s žádnou nelíbal…“ Andy mi věnoval šťulec do ramene. Zamračil jsem se.

„Samozřejmě, už dávno!“ zalhal jsem. Bill se na mě překvapeně otočil a už se nadechoval k poznámce. Kopnul jsem ho neznatelně do lýtka a vítězně se zašklebil na Andyho. Ten mi úsměv oplatil a Bill po mě házel celou cestu nechápavé pohledy.

^_^

„Tak ty ses líbal s holkou a já o tom nic nevím?!“ pronesl Bill ironicky, když večer vešel ke mně do pokoje. Znuděně jsem ležel na posteli, zavřené oči a byl jsem zaposlouchán do Sammyho Deluxe. Mojí euforii přerušil bratr, když mi strhnul sluchátka z uší.

„Hej!“…

„Líbal ses už s někým?!“ vyhrknul na mě a já se posadil. Tvářil se rozzuřeně.

„Samozřejmě, že ne, ale nechtěl jsem vypadat před Andreasem jako debil.“ Pokrčil jsem rameny a odložil svůj mp3 přehrávač na stůl.

„A myslíš si, že lhaní je nejlepší možnost? Co když se tě zeptá, jaký to bylo… co řekneš?“ pozvednul chytře obočí a posadil se vedle mě. Zamyslel jsem se. Měl pravdu…

„To je fakt. Měl bych to udělat, než se provalí, že jsem lhal. Ty ses už s někým líbal?“

„Ne, ale láká mě to zkusit. Proč to nezkusíme spolu? Víš, šlo by jen o zvědavost…“ Bill zrudnul a byl rozpačitý, ale tomu jsem nevěnoval pozornost. Chtěl jsem znát ten pocit za každou cenu.  

„Tak dobře…“

„Vážně?“

„Ano, jdeme to udělat…“ přisunul jsem se k Billovi a pomalu k němu začal sklánět hlavu. Bill červenal každou vteřinou a hlavu nechal ve stejné pozici.

„Hej, ale spolupracuj,“ vyhrknul jsem nejistě. Bill sebou škubnul a přitakal. Znova jsem sklonil k němu hlavu a Bill mě napodobil. Letmo jsem se otřel o jeho rty a Bill s přivřenýma očima povzdychnul. Opřel jsem se do doteku našich rtů a téměř ho donutil ústa pootevřít. Jakmile se tak stalo, vplul jsem jazykem dovnitř. Musel jsem uznat, že nám to oběma šlo. A mně se to líbilo, naskočila mi z toho husí kůže. Neměl jsem k tomu se odtáhnout, ale po pár minutách to ukončil Bill. Odtáhnul se ode mne a pousmál se, červenajíc se. Otřel jsem si rty a vzpamatovával se z nové zkušenosti. Takový byl náš první opravdový polibek…