autor: Joana
betaread: Janule
betaread: Janule
Vlastně jsem nikdy nepochopil, proč jsem se oženil. Snad jsem chtěl přehradit hrází manželství vodopády slz, máčející mé tváře za bezesných nocí. Snad to byly ty černé zešikmené oči mé ženy, které mi pouhým mrknutím dokázaly ukázat správnou cestu. Miloval jsem ji, jak jsem jen dokázal milovat ženu. Protože ona věděla, znala temná zákoutí mé duše a byla mi útěchou, když jsem sledoval točící se modelky po boku mého bratra.
Povzbuzující tisknutí mé dlaně, když se Tomovy hebké pleti dotýkaly ruce s francouzskou manikúrou, když se jeho rty přisály na ústa, lemovaná konturovací tužkou. Šílel jsem, zuřil jsem, rvalo mi to srdce, a přesto jsem mu nikdy nedokázal prozradit své city. Jen jsem odevzdaně nechával otrokáře, aby šlehali má záda ostnatým drátem. Vyžívám se snad v utrpení? Den po dni se posledních pár let propadám do bažiny, jak jsem při procházce po blatech sešel z označené pěšiny. Zoufale křičím a prosím o osvobození. Nikdo, jediná živá bytost mne neslyší. Kdo by taky toužil zachránit ubožáka, zamilovaného do vlastního bratra?
Lan. Když jsem ji poprvé spatřil před budovou německého velvyslanectví v Hongkongu, zarazila mne východní moudrost, sálající z nebezpečně temných duhovek, značící, že zná odpověď na tajemství, jejichž hrůzný obsah si normální člověk nedokáže v omezené kapacitě své fantazie představit. Trpělivě se posadila před kancelář konzula, kde jsme se povalovali na pohovce i my, a v první minutě pochopila, čeho si nikdo z mého okolí nepovšiml dlouhých šest let. Poznání v jejích očích mne donutilo, abych ji pozval na kávu do nedaleké restaurace, než bude mít konzul volno. Šla. Beze slůvka odmlouvání se nechala navigovat k malému stolku v rohu. Nadechl jsem se, ale předběhla mě.
„Každý máme hluboko v srdci skrytá přání a tužby, nebo se snad mýlím?“ Ne, nikdy se nemýlila.
„O čem sníš ty?“
„Já? Naučila jsem se žít dneškem, nemám tajná přání, jen chci získat vaše občanství. Bojím se, v Číně mám nespočet nepřátel.“
Nejspíš z bezbřehého sobectví jsem ji uchvátil a odvezl do zasněžené Evropy, vlasti jejího otce, očarovaného asijskými rysy Laniny matky. Dokázala poslouchat hodiny a hodiny mých citových výlevů a dodávala mi odvahu, že bude líp. Náš tichý pakt spojenectví trval rok, než se stala mým krajanem, a já tím nepatrně splatil svůj dluh.
Dnes měla narozeniny, obdivována, obletována všemi muži v našem malém domě.
Dnes měla narozeniny, obdivována, obletována všemi muži v našem malém domě.
„Co by sis přála?“ Otázal jsem se, ač jsem tušil odpověď, která mi nikterak nepomůže.
„Raději dárky dávám, aby byli lidé kolem mne šťastní.“ Usmála se a letmo mne políbila na tvář, když otvírala dveře své ložnice a chystala se seběhnout do přízemí.
Večer jsem trávil co nejdál od Toma, jemuž na levé paži visela boubelatá černovláska. Nenávidím ho. Proč je tak slepý? Proč se otáčí za každou sukní a lásky v mých očích si nevšímá? Proč za necelých osm let nevyčetl to, co dokázala Lan za pouhých pár minut? Raději jsem se protáhl do kuchyně, abych unikl ze spárů žárlivosti.
Má žena sypala do krvavě rudé porcelánové mísy další pochutiny a vylekaně se otočila, jak zaslechla mé kroky. Bez ptaní mi nalila skleničku whisky a pokračovala ve své činnosti, než se vedle nás zjevila příčina mého trápení.
„Lan, má překrásná Lan, čím bych mohl na tvé tváři vykouzlit úsměv?“ Provokativně si mne změřil brácha a objal ramena mé polovičky. I na ni jsem žárlil, mé vnitřnosti byly rozpálené doběla nesmírnou touhou si s ní vyměnit místa, a alespoň na chvíli cítit horkost jeho těla a lehký závan jeho voňavky. Už dávno jsem neměl možnost zachumlat se do mazlivé mikiny při sledování televize, nedovedl jsem s ním totiž žít v jednom bytě. Míra sebetrýznění byla k nesnesení.
„Což nějaké přání, za které se před ostatními stydíš?“ Přiopile se uculil.
„Uděláš cokoli?“ Zabodla do něj hypnotizující pohled, vycházející z úzkých štěrbin.
„Pro tebe? Jasně.“
„Chci jen jedno.“
„Skromné děvče.“
„Chci vidět, jak se miluješ s Billem.“
Přestalo mi tlouct srdce, při pohledu na jeho zděšení. Lan mu hbitě přilila do sklínky alkohol a nenápadně se rozloučila se všemi hosty, včetně bratrovy přítelkyně. Popadla naše dlaně a vedla nás do schodů.
Nervózní těkání Tomových očí, ledový pot na jeho čele, vše jsem vnímal intenzivněji než doposud. Ponižoval mne jeho strach, cítil jsem se jako špína. Ale Lan nepovolila, ač jsme ji oba značně převyšovali vzrůstem, následovali jsme ji jako ovce pasáčka, bez sebemenšího náznaku pokusu o útěk.
Cvak.
Dveře odhalily pokoj s manželskou postelí a naše kroky vedly dovnitř. Nezavřela, jen se opřela o futro a pošeptala, že jde do koupelny, ať si třeba odložíme. Najednou bylo tíživé dusno. Přál jsem si, aby něco řekl, cokoliv. Aby se mi vysmál, aby mne políbil, aby odešel. Ale on jen stál, mlčky, bez zamrkání mne pozoroval.
Vzmuž se, Bille. V návalu náhlé energie jsem ho popadl za loket a prudce políbil. Konečně zamrkal a začal plakat. Nechápal jsem. Copak jsem mu tak ublížil? Sesunul se na postel a vzlykal do polštáře.
„Proč to děláš, Bille? Proč mě provokuješ? Proč si se mnou tak krutě hraješ?“ Vykoktal ze sebe a já nevěřícně sledoval jeho proměnu ze suveréna na klubíčko emocí.
„Protože po tobě toužím každou vteřinu, co bdím, a zdá se mi o tobě, když spím.“ Vydechl jsem. Už nebylo co skrývat.
„No výborně, ještě si ze mě utahuj.“ Zamumlal a já ho opět políbil, abych mu dokázal pravdivost svých slov. „Bille?“
„Pst, tiše, o tomhle sním už skoro osm let,“ položil jsem mu prst na rty a tentokrát to byl on, kdo zajel rozpálenou dlaní pod lem mého trička a se spalující vášní mne políbil. Když přesunul svá ústa na můj krk a já zaklonil hlavu, proplétajíc jeho dredy mezi prsty, zaslechl jsem tiché klapnutí.
Odešla, stejně náhle, jako se v mém životě objevila, z něj zmizela.
A já? Konečně jsem se probouzel s očima zářícíma štěstím vedle nejdokonalejší bytosti ve vesmíru. Vedle poloviny mé duše i těla. Vedle toho, jehož srdce bilo v mé hrudi a naopak.
Měla pravdu. Má Lan se nikdy nemýlila, ona věřila v dobré konce. Ona je s hlubokým pochopením pro trpící sama vytvářela. Možná, až ji někdy potkám, konečně se dozvím, po čem touží ona sama. Přeci jen, chtěl bych znát tajná přání své ženy. Proč? Abych jí je mohl splnit, protože bez ní bych se nikdy neodhodlal postavit z trosek nový život.
autor: Joana
tak tohle je fakt překrásná povídka! Vážně se ti moc povedla!
jej to bylo krásný a hlavně ORIGINÁLNÍ!!!!
To bylo naprosto nadherne.. me dochazeji slova *UDIV* je asi jedine co me napada… tak nad timhle budu premyslet jeste hodne slouho x) mooc krasne…krasne…opakuju se..al ej eto krasne x-P
to je dokonalost……………chtěla bych aby ji někdy našel a zjistil co chce ona……..
tohle bylo perfektní! skvělej nápad a nádherně napsaný…..prostě bobma.
jůůůůůůůů nádhera
Perfektní! Po dlouhé době jendodílka, která má úroveň, nápad a hloubku. Je opravdu perfektní. Moc se ti to povedlo!!!
jééé, Joana píše i twincest;) četla jsem tvoje netwincestní povídky, ale tohle je přece jenom lepší:) ještě bys mohla zkusit nějakou vícedílku, máš talent:)
nádherný!
ááááááááá! si moc dobrá ! náádhernáá ffka x) napíš viacdielovku
Nezbývá mi než ještě jednou poděkovat za povídku, je opravdu skvělá, originální a měla jsem z ní jako z dárečku ohromnou radost… a jak vidíš, Joan, měla jsem pravdu, že by byla škoda si jí nechat jen pro sebe, komentáře nade mnou o tom svědčí a myslím, že tě i těší. :o) Je to důstojná twincestní premiéra a těším se na další povídku z tvé dílny, pokud se ti do ní bude chtít. Budeme všichni moc rádi. 🙂 <3 Dík J. :o)
užasný:)..strašně to na mě zapůsobilo a ani nevím proč!! Líbil se mi ten originální nápad!;)..Určitě napiš ještě něco!:)
nádherný,perfektní, dokonalý!!! Je to fakt úžasný…….staršně se mi to líbí!!
staršně krásný…nádhera:-*
skládám poklonu, napsat opravdu originální a dobrou povídku je v současné době řekněme lehce obtížnější, ale ty jsi to zvládla na jedničku…!Opravdu pěkné..
No tak tohle se mi tedy líbilo moc. Bylo to neotřelé, nápadité a takové svěží. Myslím, že jedině někoho jako Lan bych si dokázala představit po Billově boku, tedy myslím tím v povídkách ( v reálném životě ať si Bill vybere po libosti:-)). A určitě bych se s Lan ráda setkala i já. Mám totiž spostu tajných přání…
Joano, bylo to opravdu krásné! K.
wow..to bylo krásné..respekt..;)
moc vám všem děkuju za povzbudivé komentáře, jelikož to byl můj první twincestní počin, tak jsem se popravdě kapku bála :o)
ÚCHVATNÉ! Neotřelé, fantasticky napsané x))) Doufám, že tohle byla první, ale ne poslední povídečka, kterou si sem poslala :))) ráda bych toho viděla víc… :DDD
nádherné a hlavně originální!!!!!!!!!!!!
Tak jsem se po delší době zase jednou dostala k nějaké jednodílce..a byla jsem příjemně překvapena..x) Konečně taky jednou někdo, kdo dokáže napsat dívčí postavu, kterou dokážou mít i čtenáři slashe rádi, přestože je provdaná za Billa…díky bohu za její přejícnou povahu..;))
Bylo to pěkně napsaný, šlo to všechno pěkně rychle, nezdržovala ses detailama, to je věc, kterou jsem se nikdy nenaučila a četlo se to dobře, mělo to zajímavej, originální nápad a nebyla to žádná taková ta klasická sladká hovadina nebo naopak přehnaná depkovka..x) Lan nebyla žádná vysoká miss s očima, co mění barvu, byla to více méně normální postava, celý to bylo tak nějak..střízlivě napsaný..možná až na ty dialogy, tady bych možná řekla, že zrovna od Kaulitzů bych takhle vyčerpávající a spisovný věty nečekala, ale sem to prostě sedělo..x) no, zkrátka to bylo moc pěkný..x) Těšim se, až zase něco napíšeš, třeba se k tomu jednoho dne dostanu..x))
Zajímavá povídka. Těším se na nějakou další.
to je úžasné!!!nemám slov,krása!!!skvělý nápad,pěkně napsané!!!perfektní!!
Nádherné! Chvílema jsem nedýchala. Úplně mě to dostalo! Vážně super!
tak tohle bylo fakt uuužasny!! 🙂 naprosto originální a aj jak řika Ketty, tak suprově udělany,že ikdyž je Lan ženská postava,která je provdaná za Billa, můžou ji mít čtenáři rádi.. no nemám slov tohle se ti faakt povedlo!! 🙂 poklona…
Ježíši!!!To je naprosto úchvatná a překrásná povídka!!!!
Také nezvyčajne originálne 🙂