Příliš pozdě

autor: Lucy

Přijde mi, že mě pronásleduješ. Jako by ses měl objevit za každým rohem, kam se chci schovat. Jsi všude. Jsi jako vzduch. Jsi všechno i nic. Za můj strach můžeš ty. Jsi temný stín.

Tolik probděných nocí. A pořád není konec. Pořád vidím ten závoj havraních vlasů. Potřebuju spát, ale nedovolíš mi to. Proč na tebe nemůžu zapomenout?

Nechci, aby se mi o tobě zdálo. Nechci vzpomínat na tvůj hlas, kolena podlamující úsměv. A už vůbec ne na tvoje ruce. Všechna lživá slova, co jsi řekl, jen abys mě zase dostal do postele. Bille, vždyť ty jsi ze mě dělal loutku. Když se k tomu vracím, je hrozné vidět, jak ses v tom zdokonalil. Denně sedím a jen tak zírám z okna. Přemýšlím, kde nastala chyba. Ten zlom, kdy jsi mě odepsal. Proč mi tě připomíná snad všechno kolem mě?


Kdybys mě aspoň hledal. Přeji si, abys na mě mluvil. Stál u mě a díval se mi do očí. Znát pravdu, tu skutečnou. Jenže bych to neunesl stát u tebe. Raděj uteču, než riskovat, že se mi vysměješ a že já už jsem ti k ničemu. I když…

Čím víc na tebe myslím, tím jasněji si uvědomuju, že mě to nepřešlo. Stále tě chci, i když je to tak dávno. Potřebuju tě, Billi. Jenže nemůžu. Nesmím. Tolik mi chybíš. Zase sedím u počítače a koukám na ty fotky. Slzy mi tečou po tvářích a já si říkám, jak jsem to tehdy dokázal? V sekundě zničit všechno, pro co jsem byl ochotný obětovat i život. A ochotný udělat to i teď. Jen vrátit čas úplně na začátek a tam zůstat. Do chvil, o kterých vím, že jsi mě měl skutečně rád.

Potřebuju vědět, jestli si mě pamatuješ, nebo ti ta získaná sláva stoupla do hlavy až tak moc. Jsem ochotný udělat tu stejnou věc. Budu to zkoušet znova a znova, dokud mě to nezničí. Raděj se nechám zas rozbít, než neriskovat aspoň nějakou tvoji pozornost. Ať už bys řekl: „Mám někoho jiného, Tome“, pořád by to znamenalo, že aspoň malý kousek tebe na mě myslel.

Ty tvoje fotky jsou pro mě naděje. Koukám na ně a věřím, že se něco stane. Něco velkého. A tak napíšu prosté Ahoj a odešlu to i s žádostí o přátelství. Jako žádost o znovu zařazení do tvého života.

Poslal jsem žádost o zničení své duše. Jen kvůli tvé pozornosti. Pro to chci žít…

autor: Lucy

betaread: J. :o)

6 thoughts on “Příliš pozdě

  1. Smutné povídky čtu vážně nerada, a i přes to, že jsem podle názvu věděla, že povídka smutná nejspíš bude, jsem se do ní pustila. Nikdy ničemu novému prostě nemůžu odolat 😀 🙂
    A i přes to, jak strašně smutná povídka byla, se mi vážně moc líbila. Čekala jsem, že tenhle zničený člověk láskou bude Bill, proto mě překvapilo, když to byl Tom a Bill byl naopak ten, kdo zničil Toma.
    Vážně krásně procítěná povídka, až se m z toho chtělo brečet.
    Moc děkuji 🙂

  2. Smutné ale přesto nepřekonatelně krásné :))…když na takovouhle povídku narazím tak jí nepohrdnu je to nádhera :))

  3. Asi po mesici jsem opet k necemu zabloudila a nelituju 😉 Je to povedene, kazdopadne by to chtelo bud delsi a nebo druhou cast, chci vedet jak to dopadlo 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics