autor: Lussyeta
betaread: Janule
betaread: Janule
Prší. Už zase. Sedím znovu u okna a pozoruji ten déšť. Opět přemýšlím nad tebou. I po tak dlouhé době, jakou jsou dva roky, nad tebou musím přemýšlet. Cítím se tak zmatený. Vím, co cítím, ale nejsem si jistý sám sebou. Dokážou mě mé pocity oklamat?
Kručí mi v žaludku, ale já to ignoruji. Jako každej den v tomhle dlouhým týdnu. Už ani nevím, kdy naposledy jsem něco jedl. Pořád jenom sedím u okna u sebe v pokoji a přemýšlím. Mám už odpudivě mastné splihlé vlasy, kruhy pod očima. Dostává mě to. Ten cit k tobě.
„Bille? Pojď se najíst!“ řekls mi po tom, co jsi zaklepal a vstoupil.
„Ale já nemám hlad,“ odporuji sám sobě. Mám! A velkej! Jenže nechci jíst, chci ještě chvíli přemýšlet. Chci tady sedět a fantazírovat. K mé smůle mi docela hlasitě zakručí v žaludku. Tom se jenom zářivě usměje a jde ke mně. Cítím, jak mi z něj naskakuje husí kůže. Navíc na sobě cítím, jak mi růžovějí tváře. Chytne mě za ruku a táhne do kuchyně.
„Ale já nemám hlad,“ odporuji sám sobě. Mám! A velkej! Jenže nechci jíst, chci ještě chvíli přemýšlet. Chci tady sedět a fantazírovat. K mé smůle mi docela hlasitě zakručí v žaludku. Tom se jenom zářivě usměje a jde ke mně. Cítím, jak mi z něj naskakuje husí kůže. Navíc na sobě cítím, jak mi růžovějí tváře. Chytne mě za ruku a táhne do kuchyně.
„Na, jez! A všechno!“ Chci něco říct, ale položí mi dlaň na pusu se slovy: „Jez!“ Pomalu do sebe soukám jeden toast za druhým. Tom si s tím dal určitě práci. „No vidíš! A já myslel, že mi umřeš hlady!“ smál se. Já jenom sklopil hlavu. Možná by bylo všechno snazší, kdybych zemřel. Povzdechnu si.
„Co se děje Bille?“ zvážní Tom. Jenom sedím a mlčím. „Co se s tebou poslední týden děje? Jsi pořád zavřený v pokoji a nic neděláš! Jenom tam sedíš u okna. Bille! Co s tebou je?“ Neodpovídám. Nechci odpovídat. Nechci mu říct, že ho už dva roky strašně miluju, ale až tenhle týden mi došlo, že ho nikdy mít nebudu. Teď povzdychne on. Vstanu a odcházím, nezastaví mě. Zrychlím krok, aby Tom neviděl slzy, které mě začaly pálit do očí.
„Co se děje Bille?“ zvážní Tom. Jenom sedím a mlčím. „Co se s tebou poslední týden děje? Jsi pořád zavřený v pokoji a nic neděláš! Jenom tam sedíš u okna. Bille! Co s tebou je?“ Neodpovídám. Nechci odpovídat. Nechci mu říct, že ho už dva roky strašně miluju, ale až tenhle týden mi došlo, že ho nikdy mít nebudu. Teď povzdychne on. Vstanu a odcházím, nezastaví mě. Zrychlím krok, aby Tom neviděl slzy, které mě začaly pálit do očí.
Vstal a prostě odešel. Nechápu ho. Můj malej bráška je z něčeho smutnej a já tomu nemůžu přijít na kloub. Půjdu taky do pokoje, co tady. Sám.
Teď si připadám jako Bill. Sedím na okně, rukama si objímám kolena a bradu mám na těch kolenou opřenou. Koukám z okna ven a dívám se, jak prší. Tohle melancholické počasí nemám moc rád. Padá na mě vždycky mírná deprese. V hlavě se mi honí tolik myšlenek, ale já se snažím soustředit jenom na jednu. Snažím se přijít na to, jak ti říct, že tě miluju. Nemám na to odvahu.
„Já…“ Bill ke mně vtrhl z ničeho nic. Kouká na mě vyplašeně, jakoby nevěděl, co říct. „Miluju tě!“ zašeptá. Co? „E… Tome, promiň, ale potřeboval jsem to ze sebe dostat. Já…“ Už ho nechci dál poslouchat. Vstanu z parapetu a jdu ho políbit. „Ty taky?“ usmívá se Bill se slzami v očích. Jen kývnu.
autor: Lusyetta
moooc rychle ae klaaasne….
MUCKY MUCKY MUCKY
nebylo to rychlé, bylo to tak akorát
líbí se mi to… x))) líbí se mi, jak má každý jiný styl psaní, přemýšlení, pohledu na jednu a stále do kolečka stejnou věc a tou je náš božský twincest… ano, líbí se mi to :)))
Opravdu dost rychlé, a příliš velký zvrat v Billových myšlenkách, aniž by byl vysvětlen nebo naznačen. Ale i tak to bylo pěkný.
hezký,ale já bych to rozepsala aspon na 5 dílů…obdivuju lidi co dokážou napsat jednodílovku…
to je nádhernééé x)
uspechany,ale presto fajn:-)
rychle a krasne 🙂 .. dokazu si to v pohode predstavit jasko vice dilku x)
super!:Dtakový povídky mě vždycky dokonale dostanu…
ach..klaaasa:)
Možná bych taky měla začít jednat impulsivně XD jinak moc hezké 🙂
hezký, dostalo mě to 🙂
sweet 🙂
Hodně urychlené, ale co já mám co kritizovat x)) Pěkné 🙂
uáá, jupíí! 😀 jsem tak štastná za ně, joo-oo! 😀