Pro slávu cokoliv 3/3

autor: Kattulkaa

K poslednímu dílu „Pro slávu cokoliv“ vám řeknu asi jen toto… Konec možná bude jinej, než jste všichni očekávali… Já to ale tak napsat chtěla… 🙂 Doufám, že nebudete z toho zklamaní ;D Katt <3

„Bille, kdybych řekl, že se mi to nelíbilo, lhal bych. Líbilo se mi to. Moc.“ Zašeptal Tom a hladil Billa po rukou. Očekával jeho reakci. Netušil, jaká bude. Vždy mu vše dokázal z očí vyčíst, nyní však ne… Ztrácel se mu v nich. Nevěděl proč. Zdálo se mu to opravdu zvláštní.

Bill se usmál. „Mně se to taky líbilo. V celém těle jsem měl báječný pocit. Pocit, který jsem nikdy v životě nezažil.“ Černovlásek se podíval bráškovi soustředěně do očí. Zračilo se v nich něco neznámého. Nikdy to neviděl. Nedokázal rozeznat, co se mu v očích zračí…

„Opravdu?“ ujišťoval se Tom. Byl z toho překvapený. Nechtělo se mu věřit tomu, že Bill cítil to samé. Ano, byli dvojčata, ale zdálo se mu to neuvěřitelné…

Bill na znamení souhlasu přikývl. Na Toma se usmál a ruce mu zlehka stiskl. „Nechápu to. Jsme bratři, neměli bychom k sobě cítit víc, než pouze bratrskou lásku.“ Zakroutil černovlásek hlavou. To, co cítil k Tomovi, byl nový, dosud nepoznaný, pocit. Bylo možné, že je to zamilovanost? Možná…

Tom si skousl ret. Vše, co říkal Bill, dávalo smysl. Také se sám v sobě nevyznal. Když si představil, že miluje svého bratra větší láskou, než jen bratrskou, tak si o sobě myslel, že je nechutnej zvrhlík… Měl okolo sebe tolik holek, a on se musel zamilovat zrovna do Billa. Do svého mladšího brášky…

Bill přemýšlel. Ve tváři měl neidentifikovatelný výraz. Krabatil obočí, olizoval si rty. Pohled měl sklopený do stolu.

„Tome, nepůjdeme?“ zvedl Bill pohled od stolku k bráškovi. Ač bylo odpoledne, chtěl si jít lehnout. Potřeboval přemýšlet o tom všem. Chtěl být chvíli sám jen se svými myšlenkami.

„Ty nechceš tu pizzu?“ podivil se Tom. Pizza byla Billovo nejoblíbenější jídlo…

Bill zakroutil hlavou a zvednul se. Vytáhl z kapsy peněženku a položil na stůl nějaké peníze.

„Pojď prosím.“ Podíval se prosebně na bratra.

Tom se usmál a přikývl. „Dobře.“

***

Černovlásek se doma natáhl na svoji postel. Zavřel víčka a oddával se proudu svých myšlenek. Přemýšlel, co by se dělo, kdyby se narodil buď jen on, nebo jen Tom. Bylo by vše jednodušší. Nemuseli by se teď trápit…

Nikdo si nedokázal představit, jak Billovi bylo. Sám si to nedokázal vysvětlit. Nevyznal se sám v sobě. Pevně zavřel víčka. Snažil se tak zadržet slzy, které se tlačily ven. Neúspěšně. Slzy si našly cestu i skrz zavřená víčka.

***

Černovlásek se zvedl z postele. Za těch pár hodin, kdy ležel jen nečinně na posteli, vymyslel, jak se zbaví svého trápení. Sešel po schodech do kuchyně. Otevřel skříňku, ve které byly léky. Vyndal si krabičku se silnými prášky na spaní. Vytáhl z ní jedno platíčko a schoval ho do kapsy svých kalhot. Poté přešel k lednici. Po krátkodobém rozmýšlení vytáhl láhev vodky. Neobtěžoval se s hledáním skleničky – vzal si do pokoje celou láhev. Přál si, aby při zpáteční cestě do pokoje nepotkal Toma. Kdyby ho viděl, nedokázal by to. Vyhlídl z kuchyně. Nikde nikdo…

***

Bill seděl u svého stolu. V ruce měl propisku a před sebou papír. Psal, a přitom na bělostný list dopadaly černé slzy.  

                 Miluji tě…

Černovlásek papír s dopisem pro svého brášku přeložil na polovinu. Tiskacími písmeny na něj nadepsal Tom.

Bill nechal ležet dopis na svém stole a i s láhví průzračného alkoholu došel k posteli. Lehl si a na dlaň si vymáčkl pár prášků. Položil je na jazyk a pořádnou dávkou vodky je zapil. Po chvíli cítil, jak mu tělo pomalu slábne. Vstupoval mu do něj chlad. Na nic nečekal a spolykal i zbytek prášků z platíčka. Zaklapl k sobě víčka a naposledy vydechl…

***

Tom se probudil ze spánku. Zdálo se mu divné, že nikde neslyší Billa. Neslyšel žádné  zvuky… Rozhodl se, že ho půjde najít.

Dredatý chlapec šel rovnou do bratrova pokoje. Zaklepal a otevřel dveře. To, co viděl, mu ale vyrazilo dech. Při pohledu na Billovo bezvládné, křehké tělo mu srdce zapomínalo tlouct.

Šel pomalu roztřeseným krokem k jeho posteli. Vzal mezi své horké dlaně Billovu studenou. Tisknul ji a z očí mu kapaly slzy. Díval se mu do tváře.

„Bille, proč? Proč jsi to udělal? Každý problém má své řešení.“ Říkal Tom k bráškovu tělu mezi svými vzlyky. Přemýšlel, proč to Bill udělal. Nevěděl o žádném důvodu, proč by si měl brát bráška svůj mladý život. Měl, co chtěl…

Tom se rozhlížel okolo sebe. Všiml si přeloženého papíru na stole. Pustil Billovu ruku a šel ke stolu. Do třesoucích se rukou uchopil list. Začal pomalu číst. Na papír dopadaly Tomovy slzy, které rozpíjely inkoust z propisky. Dredatý chlapec přejížděl po písmenkách opatrně prsty. Nechtěl tomu pořád uvěřit… Vyčítal si to.

Tom si tuto část dopisu četl pořád dokola. „Ne, Bille. Slíbili jsme si, že zemřeme společně. Dodržím to.“ Zašeptal Tom k bezvládnému tělu.

Chvilku jen nečinně  stál a přemýšlel. Po lících se mu koulely slzy. Odhodlal se. Šel do koupelny. Ze skříňky vytáhl lesklý předmět. Schoval ho do dlaně a šel zpět do bratrova pokoje. Lehl si vedle něj.

Tom se zadíval Billovi do tváře a pohladil ho. „Bille, slíbili jsme si, že zemřeme společně. Sliby se mají plnit… Půjdu za tebou.“ Řekl pevným hlasem a žiletku přitiskl na zápěstí. Zaryl si ji hluboko pod kůži. Z rány mu proudem vytékala krev.

„Miluji tě.“ Zašeptal a políbil Billa na studené rty. Lehl si vedle něj a přitulil se k němu. Zavřel oči.  

Tom pomalu viděl světlo před sebou. Ve světle kráčel usmívající se Bill. Rozběhl se k němu a pevně ho objal. Nyní byli oba šťastní. Tento svět neměl žádné zákazy. Nebyla zakázána láska mezi bratry… Věděli, že nyní už budou jen a jen spolu…