autor: Samara
Tato povídka je napsaná na motivy jednoho příběhu, který jsem objevila. Kdo má rád Happyendy, tak prosím vycouvejte 🙁
Dva chlapci vedle sebe seděli na pohovce. Ten s černými vlasy se něžně tulil k chlapci s dredy tmavě blonďaté barvy. Hlavou mu spočívá na hrudi. Tom mu něžně hladí černé vlásky. Namotává si je na prst. Miluje jeho vlasy. Miluje Billa.
„Miluju tě, Billí,“ zašeptal Tom. Černovlasý anděl vzhlédl a zadíval se Tomovi do jeho přenádherných očí.
„Já tebe taky, Tomi,“ špitl něžně a dal mu slaďounkou pusinku. Tomovi ten příval něžnosti vehnal do těla nádherný pocit. S Billem jsou spolu už půl roku. Půl dlouhého roku. Zamilovali se do sebe a Tom měl na rozdíl od Billa dost odvahy, aby mu to řekl. Nikdy nezapomene na tu jiskřičku v Billových očích, když mu to řekl. Byla to jiskřička štěstí. Nejdřív jiskřička, pak plamínek a pak už Billovy oči zářily neskonalým štěstím. Splnil se mu sen. A Tomovi taky.
„Tomi, že mě nikdy neopustíš?“ kníkl najednou Bill a pevně sevřel Tomovu packu.
„Co tě to napadlo, ty blázínku, vždycky budeme spolu,“ ujistil ho a něžně ho políbil. Bill zavrněl jako koťátko, které podrbete za ouškem. „Nemůžu bez tebe žít, Bille,“ vydechl Tom. Bill se k Tomovi ještě víc přitiskl. Jeho srdíčko bylo přesně na jeho. Na těle cítil pravidelné bušení. Usmál se. Bill opatrně zvedl hlavinku a vyhledal Tomovy rty. Nenasytně jej líbal. Tom ho hladil po štíhlých bocích a jemně bráškovi skousával spodní ret. Ach, jak se v tu chvíli navzájem milovali! Do polibků vkládali naprosto všechno, svou lásku, smutek, touhu, chtíč i vášeň. Dívali se do očí. Do stejných očí. Oba měli oči jako moře čokolády. Pevně se k sobě přitiskli. Oba věděli, že se milují nadevšechno.
Tom už rok jezdil na motorce. Před rokem si koupil první a úplně tomu propadl. Billovi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, když viděl Toma, jak se šílenou rychlostí řítí silnicemi. Jen málokdy se nechal přemluvit, aby jel s ním. Vždy se držel Toma jako klíště. Ten měl ale o něj taky strach, protože Bill trval na tom, že bude jezdit bez helmy, protože prý nechce, aby se mu pokazil účes. Ale když někam rychle potřebovali, tak oba překonali strach o toho druhého a sedli na motorku. A dneska zase. Simone už byla doma a kluci spolu tedy nemohli být tak, jak by si představovali. Oba je to nesmírně dráždilo. Seděli vedle sebe v obýváku na pohovce a nemohli se navzájem políbit, pohladit nebo jakkoliv dotknout. Tom se zadíval na Billa, který znuděně seděl na gauči. Vlásky mu padaly do obličeje a on se je ani nesnažil odhrnout. Dvě přenádherné hnědé oči mu jemně podtrhovaly oční linky. I jeho tělo bylo naprosto dokonalé a bez chybičky. Tom polkl. Bill se z ničeho nic pohnul, olízl si rty a začal se vrtět. To už Tom ale nevydržel.
„Mami, půjdu se s Billem projet, jo?“ řekl z ničeho nic. Bill zmateně zamrkal. Tom po něm přímo šlehl přísným pohledem a modlil se, aby byl zticha. Bill sklopil oči a mlčel.
„Tak běžte, ale Tome, jeď opatrně, ano?“ starala se Simone.
„Neboj, mami,“ usmál se Tom. Pak mrkl na Billa. Ten se pousmál a odcupital se oblíknout. Za chvíli už oba dva nasedali na motorku.
„Tomi ale dals ji do servisu, že jo?“ ptal se Bill. Tomova motorka měla totiž nějaké problémy s brzdami. Tom se usmál a políbil ho na čelo.
„Samozřejmě, miláčku,“ řekl něžně a nasedl na motorku. „Billí opravdu nechceš helmu?“ zabodl oči do jeho hlavy, která teď tvarem připomínala dikobraze. Bill se rozesmál a zavrtěl hlavinkou.
„Ne-e,“ usmál se a podal helmu Tomovi. Tom si povzdychl a nasadil si ji. Nastartoval a jeli. Tom schválně jel na silnici, kde jezdilo opravdu málo aut. Čím dál tím víc zrychloval. „Tomi, zpomal!“ dožadoval se po chvíli Bill. Tom se pousmál.
„Ale no tak, Bille,“ řekl něžně. „Neboj se, dám na tebe pozor.“ Bill se nespokojeně zavrtěl. Podíval se na tachometr. Jeli skoro dvoustovkou!
„Tomi, zlato, já se bojím, zpomal!“ řekl div né plačtivě. Tom pootočil hlavu.
„Až mě obejmeš, jako kdyby to mělo být naposledy!“ řekl škádlivě. Bill byl zoufalý. Proč ho Tom tak trápí? Ale opravdu zezadu Toma objal a láskyplně se k němu přitiskl. Do toho objetí opravdu vložil všechno. Pak se narovnal.
„No tak, zpomal, Tome!“okřikl ho.
„Nóó, ale první mi dej nejsladší pusinku na světě,“ zasmál se Tom. Bill přivřel oči a pak je otevřel.
„Ty blázne,“ řekl láskyplně ale i vyčítavě. Tom se otočil a Bill se přitiskl na jeho rty. Byla to opravdu nejkrásnější pusa, co kdy Tom dostal.
„Děkuju, Bille,“ špitl. Bill se usmál.
„Ale teď už zpomal, Tome,“ řekl vážně. Tom se zhluboka nadechl. Zavřel oči.
„Hned, miláčku, ale prosím, vem si tu helmu, překáží mi,“ řekl. Bill se zamračil.
„Né, můj účes!“ kníkl.
„Bille, prosím,“ prosil Tom. Billa udivovalo, jak naléhavě to znělo.
„Dobře,“ povzdychl si. Něžně sundal Tomovi helmu a nasadil si ji na hlavu. Tom uviděl les. Po tváři mu začaly téct slzy. Věděl, že je konec.
„Sbohem, Bille,“ zašeptal tiše, aby ho Bill neslyšel. Pustil řidítka motorky. Slyšel, jak Bill vykřikl. Pak ucítil náraz. A ticho. Požehnané ticho.
Na druhý den byl v novinách velký titulek. Celý svět drží smutek! Kytarista populární skupiny Tokio hotel je mrtvý! A pod tím ještě článek.
Dne 23.5.2008 se stala tragická nehoda kousek od dálnice H67. Kytarista skupiny Tokio hotel Tom Kaulitz si vyjel na motorce spolu se svým bratrem. Ovšem motorka měla už předtím nějaké závady a bohužel se je nepodařilo úplně odstranit. To se stalo kytaristovi osudným. Nefungovaly brzdy a motorka byla příliš rozjetá na to, aby se dala nějak zastavit. Ale Tomova smrt není jediným šokem, který nám dvojčata Kaulitzovi připravili! Bill Kaulitz, bratr Toma Kaulitze, se nám v jednom rozhovoru přiznal, že svého bratra miloval a on jeho. Bill je s bratrovy smrti pochopitelně v šoku, ale přesto nám k celé věci pár věcí řekl. „Tom věděl od samého začátku, že brzdy nefungují, ale neřekl mi to. Nechtěl mě děsit. Jel rychle a já ho prosil, ať zpomalí. On mi řekl, že jedině, když ho obejmu a políbím. A já si myslel, že se zbláznil. Ale teď to chápu. Věděl, že má poslední šanci, aby jsme se objali a políbili. Pak mi řekl, že si mám vzít jeho helmu, že mu překáží. Vždyť si mohl zachránit život! Ne, on ho raději zachránil mně! Vím, že toto si nikdy nepřečte, ale kdybych mu mohl ještě něco vzkázat, bylo by to: miluji tě, Tomi.“
autor: Samara
betaread: Janule
:'( :'(
Tak to mě dostalo *fňuk*
ten pribeh znam..ale tohle me taky dojako :'(
To je krásný :´(
Jo.. Ten příběh znám… Smutné..
jo znám ten příběh!!je to skvěle napsané!!ale ten článek bych vynechala!!..ale je to fakt pěkné!!!
moc krásný…Škoda že smutný:-D
:-(((((
Chjo že já nedala na warowání… Ae jinak je to moc hezký, smutný, ae hezký:'(
I když ten příběh znám rozbrečela jsem se znovu.
fňuk,brečím tu jako želva,ale je to krásný:***
ten příběh znám, ale v této chvíli mě to fakt dostalo…je to nádherně napsaný…
*fňuk* miluju smutný konce, ale happyendy taky *fňuk* a je skvělý se jednou za den *fňuk* u nějaký povídky rozbrečet *fňuk* krásně procítěně napsaný *fňuk* ale nevim, proč to Tomi udělal?
to je krásné!!! a smutné…nádhera!!!!
Ano,taky to znám…To bylo dokonalý! *brečí*
teda Samaro, to se ti povedlo!!! hodně smutný sice…. ale tak neskutečně pravdivý. o tom, jak je důležitý brát si helmu… nevěnovat se jiným věcem, než řízení, pusinky by měly počkat na domů…. držet hlavně KONTROLOVATELNOU ryhlost a nejezdit nikam, když vím, že nemám v pořádku brzdy…. jako povídka nádherná, ale od Toma mi to přijde nechutně nezodpovědný… stát se to ve skutečnosti, tak ho vytáhnu z rakve a uložím ho tam znovu ve chvíli, kdy ho důkladně profackuju tak, že mu z toho dredy odpadají do všech světových stran!!!!
Ja jsem teda asi nejak nepochopila, proc se chtel Tom projet, kdyz vedel to o tech brzdach a jel na smrt, kdyz byl stastnej a miloval Billa….
Lidičky..největší náhoda….nevěděla jsem co ta povídka obsahuje ale pustila jsem i do pozadí video kde je to s klukem a holkou
http://www.youtube.com/watch?v=ojQGhN7rLEQ&feature=related
:'(Smutnééé
Aja: Tam je to myšleno tak že Tom si myslel že ty brzdy jsou už spraveny a že jsou pokažený zjistil až v půlce cesty když nabral už moc velkou rychlost
Výroba pístů pro motocykly:
http://www.almet-pistons.com/small-pistons/