První opalování

autor: SkaLucy

Zdravím všechny přítomné a jsem tady se svou úplně první povídkou. 🙂 Myslím, že to půjde poznat, tak prosím o hodnocení, ať už bude jakékoli. Ještě bych chtěla říct, že je to taková oddychovka, a doufám, že do mých příštích výtvorů vymyslím něco lepšího. 🙂 Tak snad jen už popřeji příjemné čtení. Mějte se!

Teď když konečně začaly teplé dny, jsem v jednom kuse venku. Už jsem se nemohl dočkat. Ta zima mě začínala celkem štvát. Pořád samé deprese a než jsem vyšel z domu, strávil jsem půl hodiny oblékáním. To mi vadilo asi nejvíc, protože jsem začal posilovat, a teď už mám pěkně vyrýsované svaly. Jenže jak se mám někomu ukázat, když mám na sobě tři svetry?

Hned jak jsem ráno vstal a podíval se na teploměr, který ukazoval 25 °C, jsem málem začal radostí skákat do stropu. Nadělal jsem při tom tolik hluku, že jsem vzbudil Billa. Bratr se ospale přišoural za mnou do kuchyně a udiveně se na mě zadíval.

„No co je? Co tak koukáš? Copak jsi nikdy neviděl šťastného člověka?“ zeptal jsem se zvesela a pořád se pitomě usmíval.

„Jo, to viděl,“ odpověděl trochu naštvaně. „Ale nemusíš při tom dělat tolik hluku! A co je vůbec příčinnou tvé úžasné nálady?“ dal si ruce v bok a čekal na mou odpověď.

„No tak, Bille… podívej se ven a usměj se trochu. 25 °C ve stínu! Vem si něco k jídlu a pojď se mnou ven,“ přikázal jsem mu a sám jsem si začal chystat snídani.

„Tak na to zapomeň. Já nikam nejdu. Ty toho zas naděláš, vždyť jen svítí slunko.“

Abych řekl pravdu, jeho reakce mě moc nepřekvapila. Ještě nedávno bych se docela divil, že nechce nic podnikat, ale teď je to jiné. Celé dny je zalezlý doma a pořád naštvaný. Po několika marných pokusech přesvědčit ho, aby mi pověděl, co se stalo, jsem to s ním vzdal.

„No fajn… jak chceš,“ odpověděl jsem nevzrušeně a sehnul se pro mléko do ledničky. Trochu se mi sesunuly kalhoty, takže byly vidět moje černé trenky. „Chceš aspoň nachystat snídani?“ zeptal jsem se a otočil se k němu. Bill neodpověděl a s pootevřenou pusou koukal tam, kde se před chvilkou nacházel můj zadek. „Bille, co to děláš?“ řeknu opatrně a Bill, jako by se právě probudil, upřel na mě své čokoládové oči a ihned celý zrudnul. Už jsem chtěl zase něco říct, ale on jen zatřepal hlavou a rozběhl se po schodech nahoru do svého pokoje. Chvilku jsem překvapeně stál na místě, ale pak jsem pokračoval v přípravě své výborné snídaně.

Hned po jídle jsem si oblékl jen své nové bermudy a vydal jsem se s dekou a mp3 na naši zahradu. Roztáhl jsem si deku na trávu a labužnicky jsem se na ni natáhl. Zastrčil jsem si sluchátka do uší a pustil Sammyho. Spokojeně jsem zamlaskal a zavřel oči. Ah… tohle mi tak chybělo. Ještě že je víkend, protože kdybych musel tento úžasný den strávit ve škole, asi bych to nepřežil. Zaposlouchal jsem se do rytmu a snažil se úplně vypnout. Ale v hlavě mi pořád běhal obrázek Billa, jak se na mě v kuchyni překvapeně hledí. Nemohl jsem si pomoct, ale jak potom zčervenal, připadal mi jako ta nejroztomilejší věc na světě. Když jsem nad tím tak přemýšlel, ten jeho pohled byl tak… hladový, dalo by se říct. Ale ne, to je přece blbost. Muselo se mi to zdát. Třeba se nad něčím jen zamyslel. Po chvilce přemýšlení jsem usnul.

Když jsem se probudil, rozhodně nebylo tak teplo, jako když jsem na zahradu přišel. Foukal trochu studený vítr a slunko už taky moc nehřálo. Hudba nehrála, takže se mp3 musela vybít. To by mě teda zajímalo, jak dlouho jsem tady ležel. Zvedl jsem se z deky a pořádně se protáhl, protože mi celé tělo ztuhlo. Po chvilce jsem taky uslyšel hlasité kručení v břiše. Další známka toho, že jsem venku rozhodně nebyl chvíli. Vešel jsem do kuchyně a překvapeně se podíval na hodiny. Půl sedmé! To není možné, že jsem tak dlouho spal. I když je fakt, že včera jsem se vrátil domů až kolem 4 ráno. Ale potom jsem se necítil nějak unavený. No co… teď už s tím nic neudělám. Ale proč se na mě nepřišel Bill třeba podívat, když jsem se celý den neukázal.

Udělal jsem si večeři a šel si sednout k televizi. Jen co jsem se opřel, ucítil jsem nepříjemné pálení na zádech. Tak jsem se znovu zvednul a kouknul se do zrcadla. Když jsem se ale spatřil, zaskočil mi kousek masa, který jsem zrovna žvýkal. Jednu stranu obličeje jsem měl úplně červenou a záda na tom nebyla o moc líp. Zářila tak rudě, že bych byl vidět snad i ve tmě. Opatrně jsem se dotknul ramen, ale hned jsem usyknul. No super… až teď mi došlo, že jsem se ráno nenamazal opalovacím krémem. Ale kdo by taky mohl vědět, že tam budu ležet celý den. Nechal jsem jídlo jídlem a šel jsem do pokoje pro krém. Opatrně jsem si namazal obličej a ramena, protože to ukrutně pálilo, ale na záda jsem si nedosáhnul. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem se vydal do bratrova pokoje. Zaklepal jsem na dveře a vešel dovnitř. Bill seděl u počítače a zaujatě ťukal do klávesnice. Nevšimnul si mě.

„Ehm… Bille, potřeboval bych od tebe laskavost,“ začal jsem opatrně. Bill ale leknutím povyskočil na židli a vyděšeně se podíval mým směrem. Byl tak sladký… velké překvapené čokoládové oči směřovaly přímo na mě a jeho dlouhé havraní vlasy měl trochu rozcuchané. Na co to kruci myslím?!

„A co by to mělo být?“ zeptal se otráveně hned, jak se uklidnil.

„No…“ sáhnul jsem po vypínači, protože měl zatáhnuté závěsy, takže v pokoji byla celkem tma. Bill trochu zamrkal, jak se po místnosti rozlilo světlo, ale za chvíli se svíjel na židli v záchvatu smíchu. Vlastně se není čemu divit. Můj obličej vypadal jako polská vlajka.

Nechal jsem ho vysmát se a znuděně jsem mlasknul. Ale když už jsem tam tak stál, zatáhnul jsem pořádně břicho, přece jen jsem pořád neměl tričko. Hned se ukázaly moje svaly. No co, že to byl Bill, mám potřebu se předvádět. Bratra pomalu začal přecházet smích a vystřídal ho zase ten chtivý pohled. Trochu jsem znervóznil a Bill se taky nezdál zrovna v pohodě. Do jeho tváře se zase vrátil ten ruměnec.

„Asi si to trochu přehnal s opalováním ne?“ ušklíbl se na mě.

„Usnul jsem na zahradě, no… a proč ses na mě nezašel ani podívat, co?“ vyčetl jsem mu jemně.

„Nevím… asi jsem tě nechtěl otravovat při tvé dobré náladě, víš?“ usmál se.

„No to je sice hezké, ale kdybys přišel, nespálil bych se. No ale teď potřebuju, abys mi namazal záda.“

„Cože… záda a-a proč?“ ztuhnul a zakoktal se. Nad tím jsem se musel pousmát. Ani nevím proč.

„No nevím, třeba protože jsem se spálil?“ zeptal jsem se ironicky.

„Jo jasně, promiň… dej to sem,“ přišel jsem k němu a dal mu do ruky krém. Pak jsem si sednul na postel.

Bill si sednul za mě a vymáčknul si do dlaně trochu krému. Slyšel jsem, jak se zhluboka nadechl a přiložil mi ruce na záda. Byl úplně ztuhlý a bylo poznat, že zadržuje dech.

„Au…“ usyknul jsem, když trochu přitlačil.

„Promiň, já nechtěl,“ začal se hned omlouvat a stáhnul se.

„Ne, pokračuj prosím… ještě dole mě to pálí,“ poprosil jsem a on mi své roztřesené ruce přiložil na bedra. Pomalu mi krouživými pohyby masíroval záda a mně to bylo čím dál tím víc příjemnější. Bill má strašně jemné ruce. Úplně jsem si to užíval.

„Ou… mm…“ nevydržel jsem to a z úst mi unikl tichý, ale dost zřetelný sten. Bill se na chvilku zarazil, ale pokračoval. Pak jsem uslyšel hluboký nádech a o chvilku později jsem cítil bratrův horký dech na svých ramenech. Ztuhl jsem, ale to nebylo všechno.

„Promiň,“ zašeptal Bill a já jsem už cítil jeho vlhké rty na krku.

„Co to děláš?“ vyjekl jsem zděšeně a vystřelil na nohy.

„Promiň, promiň, omlouvám se!“ zasypával mě omluvami a schoval si tvář do dlaní. Potom jsem uslyšel tiché vzlyky, které se postupně zesilovaly. Ale ne… nerad ho vidím brečet.

„Bille… co se stalo, proč si to udělal?“ zeptal jsem se pomalu, aby se nerozbrečel ještě víc.

„Řekni mi to, prosím… já ti nic vyčítat nebudu, ať je to cokoli, jen mi to vysvětli,“ řekl jsem mile, ale ustaraně.

„N-no já nevím, j-jak to mám říct.“

„Prostě to řekni, neboj se,“ usměju se povzbudivě.

„Asi jsem se do t-tebe z-zamiloval“ zavzlykal potichu a sklonil hlavu.

„Zamiloval?“ zeptal jsem se překvapeně. Tohle jsem opravdu nečekal. Bylo mi ho líto. To se kvůli tomu tak trápil?

„Ne! Ne, zapomeň na to,“ rychle se to snažil zamluvit. Vstal z postele a chtěl vyběhnout z pokoje. Já ho ovšem chytil za ruku, a tím ho zastavil.

„Počkej, je to pravda?“ zeptal jsem se váhavě a otočil si to čelem k sobě. Nevím, co to dělám.

„Jo…“ hlesnul a stále se díval do země. Zvedl jsem mu hlavu za bradu, aby se na mě podíval. Zahleděl jsem se do jeho krásných uslzených očí. Najednou mi už nepřipadal jako můj bratr, ale stál tu přede mnou překrásný kluk. „Zavři oči,“ přikázal jsem mu a on tak udělal.

Chvilku jsem zaváhal, ale pak jsem pomalu přiložil své rty na ty jeho roztřesené. Cítil jsem, jak se Bill trochu pousmál a polibek jsem prohloubil. Položil jsem dlaně na jeho útlé boky a přitáhl si ho víc k sobě. Absolutně jsem nechápal, co to dělám, ale pekelně se mi to líbilo. A rozhodně vím, že to nebylo naposledy. Úplně jsem zapomněl na svoje spálení, ale myslím, že mi za to stálo.

autor: SkaLucy