autor: SlashPrincess
Táákže, maličký úvod, nemyslíte? x)
Napsala jsem nový twincest inspirovaný mým milovaným komixem Dark Bill, Red Lights. Strávila jsem nad tím neuvěřitelně dlouhé minuty xDD Ale tak, snad nějaké varování; je to značně depresivní, dále 18+ (za tu sexuální scénku se omlouvám, ale bez ní by to nebylo ono… vymizela by celá pointa) a taky psané v podivné náladě…
(Promiň mi to, zlatíčko… ale už to nešlo a ty to víš…)
Napsala jsem nový twincest inspirovaný mým milovaným komixem Dark Bill, Red Lights. Strávila jsem nad tím neuvěřitelně dlouhé minuty xDD Ale tak, snad nějaké varování; je to značně depresivní, dále 18+ (za tu sexuální scénku se omlouvám, ale bez ní by to nebylo ono… vymizela by celá pointa) a taky psané v podivné náladě…
(Promiň mi to, zlatíčko… ale už to nešlo a ty to víš…)
<><><><>
„Přichází každičkou noc, ale dnes to bylo jiné…
A já nevím, co si o tom mám myslet…“
–
Tiše jsem ležel v posteli, neschopen pohybu, výdechu, ba jediné kloudné myšlenky. Jen jsem konsternovaně zíral na budík stojící na mém nočním stolku. Nervózně jsem vyčkával, až se ručička přehoupne přes bariéru několika minut a on otevře dveře. Naslouchal jsem zvukům z chodby, i když jsem věděl, že je opatrný. Nikdo ho nikdy nespatřil, nikdo ho nezaregistroval. Nemohl si to dovolit, lidi by jej odsoudili… stejně jako mě.
Ale on tady byl… byl tady pořád. V mé mysli, v srdci, v duši… Byla tady jeho vůně a jeho pohyby. S každým silnějším tiknutím budíku jsem zmačkával bělostnou peřinu a bolestně přivíral víčka. Z ulice ke mně dolehlo houkání auta, které teď znělo jako hlasitá požární siréna. Vždyť jsem vlastně hořel… Moje nitro už dlouhé týdny hrozilo vzplanutím. Tak kde byla ta hasičská auta a přívaly vody, aby ten nepříjemný pocit uhasily? Neslyšně jsem vzlyknul. Krůpěj slzy mi stekla po tváři a vpila se do načechraného polštáře, který tolik toužil po jeho dotecích. Ta slza jej vycítila… Byla jen předzvěstí něčeho horšího a já si chlácholivě namlouval, že by mi to nikdy neudělal. Ale v podvědomí jsem to stejně tušil. Jeho podivná gesta, vyhýbavé pohledy, bezcitné doteky. Vždyť jsem si to měl přiznat dříve. Byl jsem jen jeho oslepenou hračkou, jeho cvičeným psem, který poslouchal na slovo.
Jenomže…
–
„Řekl mi, že dnes v noci odchází… a my už se pravděpodobně nikdy neuvidíme… nikdy…
Porušovali jsme naše pravidla…
Já… já ho miloval…“
–
Jenomže… jsem ho miloval
Zaslechnul jsem cvaknutí kliky. Jemně pootevřel hotelové dveře tak, aby na mě dopadly tenké proužky světla a do kůže mi vypálily hluboké jizvy. Otevřel je tak, jak to uměl jedině on. Naslouchal jsem jeho opatrným krůčkům, vnímal jsem každé zašustění kobercových vláken, když se rovnaly zpět. Pokojem se rozlehl zvuk rozepínající se mikiny. Představoval jsem si, jak ji pokládá na béžové křeslo, kterého se nikdy dost nenabažil, a přitom mě se starostlivým pohledem sleduje… Byl jsem bláhový.
Dělil jej ode mne jediný krok. Vždycky jsem předstíral spánek, ale dneškem jsem jej musel překvapit.
Shrnul jsem ze sebe peřinu, majíc na sobě jen černé spodní prádlo, nadzvednuv se na loktech jsem na něj upřel svůj skelný pohled. Na moment strnul… jen mě překvapeně sledoval. Snažil se usmát… ale já… raději jsem přivřel oči, abych to neviděl… To on měl vidět mou bolest, kterou mi svými činy neustále působil… Pořád a dokola, a ještě jednou…
Zajíkl jsem se při jeho slovech…
„Dneska jsem tady naposled, zítra odjíždíme do Spojených států,“ oznámil mi suše, bez jakéhokoliv citu nebo zaváhání. No jasně… jen si jeď. Mě tady můžeš klidně nechat… vždyť jsem jen tvoje děvka, která nedokáže milovat…
Nebyl jsem vyděšený nebo překvapený. Vždyť jsem to celé ty dny věděl. Zato on? On neměl ani ponětí, ani tušení o mé lásce…
Jen jsem smutně sledoval, jak ze sebe stáhnul volné světlé triko a ulehnul za mnou do postele. Otřásl jsem se, když jsem zaregistroval tu jemnou vůni jeho kůže. Chtěl jsem plakat a křičet na něj, jak moc mi ubližuje. Ale… mohl jsem to vůbec dopustit?
–
„On – kytarista slavné kapely…
A já – VIP děvka…
A jen já vím, jak to má rád… jak sladce sténá a… přichází k vrcholu.“
–
Naklonil se ke mně, z tváře mi odhrnul několik pramenů havraních vlasů a motýlími polibky obdaroval krk toho cizího člověka, kterého za ta léta ani trochu nepoznal. Stočil jsem k němu svůj čokoládový pohled, který mu mohl tolik prozradit, ale… on… to on byl ten slepý.
Lačně se vrhnul na mé rty a drtil je těmi svými. Jen zkusmo jsem rukama zabloudil k jeho dredům, než jsem se přesunul na záda a dychtivě do něj zarýval nehty. Pravou nohu jsem přehodil přes něj, abych si na něj mohl obkročmo sednout. Jeho tvář jsem si vzal do dlaní, abych ten chtíč v jeho očích viděl… už naposledy. Znovu jsem se mu vpil do měkkých a vláčných rtů, rukama zkoumal lem džínů, až jsem dorazil k rozepínání. Zatáhl jsem za zip a alespoň trochu uvolnil tak bolestivě pulzující penis… Kdyby alespoň věděl, co je to bolest…
On se mezitím vrhl k prozkoumání mých klíčních kostí. Zlehka po nich přejížděl jazykem, občas zastudil chladným kovem a lhal bych, kdybych řekl, že mě to nevzrušovalo. Všechna zloba se v tu chvíli rozplynula v přebytečný vzduch… Nadzvednul se na rukou a kalhoty ze sebe rychle stáhnul, aby je pohodil na koberec. Já jsem zachytil gumu jeho boxerek a stáhnul je hned poté.
Povalil mě pod sebe a pokračoval tam, kde před malou chvílí přestal. Znovu jsem se napnul vzrušením, když jsem jeho ztvrdlý penis ucítil u kořene toho mého. Vždyť to já bych jej měl takto laskat a rozmazlovat, od toho jsem tady byl já, měl jsem za to dost slušně placeno…
Stále líbajíc má ramena mi nehty přejel po bocích a svléknul mě do naha. Jazykem mi kreslil cestičku přes páteř a já se snažil zapamatovat si tu chvíli až do konce života. Oči se mi musely viditelně rozšířit, když mi prstem zajel do konečníku… Natáhnul ruku k šuplíku nočního stolku, kde nahmatal lubrikant. Zaplaven dalšími vlnami vzrušení jsem téměř nevnímal, jak do mě vstoupil a sladce mi zasténal do ucha.
Na chvíli se zastavil, abych si na něj přivykl, ale copak jsem to ještě potřeboval?
Počal se velmi opatrně pohybovat… Tak tohle byla jediná starost o mě?
Prsty jsem zatnul do prostěradla a tiše vykřiknul, když narazil na mou prostatu. Vynášel mě do nebe a já mu to s lehkostí oplácel.
„Ach, To-Tome…“ vydechnul jsem. Tvrdě jsem k němu přirazil, abych ho trochu popohnal. Byl vždycky trochu moc zdrženlivý. Zkoordinovali jsme své pohyby a ve stejném rytmu jsme se stále rychleji pohupovali. Nedokázali jsme vnímat tiché vrzání postele, kterého si za dveřmi mohl kdokoliv všimnout. Z hrudníku mu na má záda odkapávaly krůpěje potu a mísily se s mými a já věděl, že už to bude… už brzo…
Všechnu vůli jsme vložili do vzrušení, které se s každou vteřinou násobilo, do pohybů, které pohltily naše těla, a užívali jsme si tu chvíli, kdy jsme mohli bezstarostně létat… Jeho tělo se křečovitě sepjalo, hlasitě vykřiknul mé jméno a mé útroby zalilo jeho sperma, které v momentu následovalo i to mé.
–
„Nikdo neví, že mě miluje více než své fanynky…
Říká mi baby…
A nejšťastněji se cítím jen tehdy, když mě objímají jeho paže.
Miluju ho…“
–
Dolehlo na mne jeho zpocené tělo. Neschopni popadnout dech jsme ztěžka sípali. Mé smysly udeřil pach jeho potu… V té chvíli jsem snad ani necítil žádný smutek. Vnímal jsem jen tu vůni… už zase naplnila celý můj pokoj… až k prasknutí. Vystoupil ze mě a svalil se na bok.
Nevěnoval mi jediný pohled, v tváři mu jen pohrával spokojený úsměv, pro který si za mnou chodíval… každou noc. A ty proklaté noci dneska končí. Natáhnul jsem k němu paži a objal jej… naposledy, aspoň chvíli cítit tu rozpálenou kůži… Rty jsem polaskal jeho čelo, jeho nos… zlehka jsem je přitisknul k jeho ústům.
Až se ráno probudím, ucítím jen tu opojnou vůni… už naposledy…
–
„A jenom teď chápu, že tohle je vážně naposled…
Zítra už se za mnou nevrátí…
Nikdy ho neuvidím… znovu.“
–
Po tváři mi stekla další slza. Musela být spíše hořká než slaná… Tiše jsem popotáhnul a přetočil jsem se na druhý bok, abych neviděl jeho dokonalý zjev. Chytnul jsem jeho ruce, přitáhnul je k sobě a pohrával jsem si s jeho zdrsnělými prsty… Do paměti jsem si vtisknul i ty neopečovávané nehty…
Mohl jsem plakat a hněvat se… znovu. Svou úlohu jsem splnil.
Nechat se ošukat jako… jako děvka a jako děvka uspokojit jeho potřebu…
Ale stejně ho miluju.
–
„Jsem k němu připoután neviditelnými pouty…
Jen s ním vidím tahle červená světla…
Nechoď, Tome… zůstaň…
A on odešel.“
autor: SlashPrincess
betaread: Janule
krásný!!!moc se ti to povedlo.Chtělo by to pokráčko jestli ho ještě uvidí
uáááááááá*řve* skvělý
Ach,to je nádherný….sedim právě ve škole na počítačích a na klávesnici mi kapou krokodýlí slzy,tak snad si toho nikdo nevšimne…. 🙂 Nádherná povídka!
taky si myslim, že by pokráčko neuškodilo….x)) opravdu nádherně smutné.. je to takové procítěné…x)) píšeš opravdu dobře….x))
Tak to se mi vážně moc líbilo… krásná povídka, hezky napsaná!
je to fakt úžasné!! moc povedené!!!
bože toe mocko krásný
cos mi to udělala….proboha..néé to né—-zase tři dny bude vnímaní na bodu nula…
nádherne napsaný a překrásně vyjádřený 😉
bože to je naprosto dokonalý….. tak citově založeny…já umřu…krása
děkuju za krásný komentáře x)
opravdu moc povedený;)
Ta povídka je naprosto nádherná … plná citu a lásky. Moc se mi líbila, určitě se k ní ještě vrátím.
to je dokonalé 🙁 brečím 🙁 absolutně dokonalé :((
Ten komix mám taky ráda a tvoje povídka se mi líbí 🙂
ten komix mě přivádí do transu x)
a ještě jednou Vám všem děkuju x)
krasa .. 🙂 moc povedeny!
Obdivujem tvoj talent… na ff mam najradsej pasaze s priamou recou a toto tvoje dovolujem si povedat úCHVATNé dielo ma velmi zaujalo…. mas naozaj velky talent na pisanie, nikdy som necitala nieco tak vydarene. Vzdy ma nudili tie bezvyznamne opisy, ale toto je naozaj jak vy cesi hovorite OSTRÍ…. OBDIV