Redeemer

Nikdy jsem si nemyslel, že bych se stal tím, čím jsem. Že bych to třeba chtěl? Naopak, bránil jsem se tomu, bojoval jsem s tím. Až po nějaké době mi došlo, že to, co je v nás, se jen tak změnit nedá, ani pokud se tím budeme sužovat, bojovat s tím, nebo to snad popírat. I když tohle všechno se ve mně odehrávalo hned, co vyplouvaly jen první náznaky na povrch, jak už to bývá, moje vůle změnit to se zlomila.

…

Byla to moje třetí cigareta v životě, když Jeremy otevřel krabičku Camelek a svým zapalovačem, který nepozorovaně sebral otci přesně před rokem, mi ji zapálil.

„Víš, ale tohle téma už mě nějak nebere,“ zakončil svoje vyprávění o nejhezčí holce naší třídy, jmenovala se Erika. Nepamatuju si přesně příjmení, ale její jméno mám díky pozdějším událostem pevně zachycené v paměti. Byla naše časté téma. Jeremy zrovna vyprávěl, jak mu jiný kluk říkal, co s Erikou dělal o letních prázdninách. Prý si jen sáhl pod tričko, nic extra, ale tehdy to bylo celkem vzrůšo.

„Jak to myslíš, že tě to nebere?“

„Jednoduše se mi už nelíbí,“ prohodil jakoby nic, na jeho plných rtech se objevil menší úsměv.

Těžko říct, proč se mi tak příčilo mluvit tehdy s kamarádem o takových věcech. Měl pravdu, bavili jsme se vlastně téměř o všem, dělali jsme spolu téměř všechno. Dokonce jsme spolu jednou koukali na „dospělácký video“ u mě doma, které vzal doma. Co se dělo po tom, ale už byla jen moje záležitost v koupelně; i když jsem věděl, že Jeremy moc dobře ví, co jsem šel udělat, nemluvili jsme o tom. Možná se mi tohle téma zprotivilo díky máminu příteli. Často mi říkal buzerante nebo teplouši, nelíbilo se mu, že si barvím vlasy tak jako můj kamarád na černou barvu, nebo jak se oblíkám… tak trochu jinak než ostatní kluci. Pořád mi opakoval, že chlap má být na ženský, ale že takové, jako jsem já, žádná chtít nebude. Většinou se kvůli tomu pak pohádali s mámou, protože jí můj vzhled zvrácený nepřišel, aspoň to nedávala najevo. Jedno ale ano, ani ona ani on neměli rádi Jeremyho. Jednou ke mně přišla máma do pokoje, bylo to po tom, co ode mě Jeremy odešel domů, bylo pozdě v noci. Posadila se ke mně na postel a řekla: „Zlatíčko, já vím, že je to tvůj kamarád, máš ho rád, ale… myslíme si s Benem, že na tebe má špatný vliv. Zamysli se nad tím, prosím.“ Věděl jsem, o co jde, myslela si o mně to samé jako otčím. Celkem mě to zklamalo, ale držel jsem hlavu vzhůru. Jeremy vždycky říkal, že to, jací jsme, záleží na nás, ne na názoru ostatních.

A to je asi takový úvod do mého příběhu velkého životního dilema, které začíná patnáctiletému chlapci.

Bylo pozdě večer, seděli jsme s Jeremym na balkóně mého pokoje a jenom tak mluvili o ničem. Dlouho se žádný z nás nezmínil o tom, co jsme řešili na jeho narozeniny. Už druhý den jsme dělali, jako by žádná podobná konverzace neproběhla. Byly to skoro dva týdny, ale mně to stále leželo v hlavě. Byla to jako velká bomba myšlenek odnikud. Každý narážka mého otčíma na moji sexualitu byla bolestivější a každý den těžší. Nikdy dřív jsem si tak nevšímal všeho, co můj kamarád dělá, jak se pohybuje, jak mluví, jeho pohledů… Pokaždé, co se mě jen omylem dotknul, jako by ve mně ta velká bomba vybouchla, co se na mě podíval, uhýbal jsem pohledem, ale zároveň jsem ho občas nenápadně sledoval.

Ten večer jsme jen tak posedávali a pili pivo z našeho sklepa. Mně to moc nechutnalo, ale bylo to chlapské, navíc jsem tím zapíjel chuť cigaret. Jeremy od jeho narozenin kouřil stále častěji a samozřejmě já musel taky. Byl jsem taková ta opička, která dělala všechno jako jeho velký kamarád, ale ne pro obdiv ostatních, ale pro jeho.

„Něco se s tebou děje,“ vstoupil do ticha jeho hlas. Trochu to mnou otřáslo, probudilo mě to z myšlenek.

To byla přesně chvíle, kdy ve mně vybouchla další bomba. Ale nebylo to takové, jako to bylo vždycky. Bylo to špatně, cítil jsem, že se mi to nelíbí. Nechtěl jsem si přiznat fakt, co se mi na té situaci mezi Andym a Jeremym nelíbilo, jako by celé ty dny sledování jeho rtů pokaždé, co k nim přiložil filtr cigarety, nebo pokaždé, co byly tak nějak sladce pootevřené, když se na něco soustředil, všechno to zmizelo. Nepřipouštěl jsem si, že bych snad žárlil, přece to, co Jeremy dělal, bylo špatné. Bylo to špatné tím nejhorším způsobem, popíral jsem, že bych na to snad aspoň na sekundu taky někdy myslel. V mojí hlavě byl teď můj kamarád něco, co jsem chtěl mít z očí, něco, od čeho jsem chtěl být daleko.

„Měl bys jít.“ To bylo to poslední, co jsem mu pro dlouhou dobu řekl. Típnul jsem cigaretu, a tak jako naše přátelství, zahodil ji pryč.

Ne že by bylo jednoduché trávit čas sám bez něj, ale cítil jsem se líp. Nemohl jsem si nevšimnout, že mezi Jeremym a blonďákm Andrewem se zelenýma očima, je něco víc než kdy jindy. Vídal jsem je často spolu, ve škole se vídali na chodbě u skříněk každou přestávku, na chlapeckých záchodech se v hodinách scházeli, a jak tvrdil jeden starší kluk, viděl je se spolu líbat. Nějak se to rozneslo a časem už ani jednomu nevadilo vodit se nejen po škole za ruce a nescházet se tajně na záchodech, ale líbat se rovnou u skříněk na chodbě.

Upřímně, nebylo to nejjednodušší období, co jsem si tehdy zažil. I když už zmizela ta tíha dívat se mu do očí pokaždé, co jsme spolu mluvili, čím víc najevo dával svůj vztah s Andym, tím hůř mi bylo. Zamykal jsem se často ve svém pokoji a s hlasitou hudbou se přehraboval v myšlenkách. Zdávalo se mi o mně a Jeremym, o věcech, jaké dělá on a blonďák, i o větších intimnostech. Velkou překážkou pro mě bylo, když se mi zdálo, jak ležím vedle něj na své posteli. Měl jsem před očima jeho tělo, které jsem dost dobře znal, až na určité partie, které si moje fantazie snadno dokreslila. Dotýkal jsem se ho, on se dotýkal mně. Byl to tak živý sen, že po tom, co jsem se probudil s mokrýma pyžamovýma kalhotama, jsem si ho pamatoval skoro jako opravdový zážitek. Věděl jsem, že po tomhle bych se na něj nemohl ani podívat, už tak bylo těžké na něj jen pomyslet. Ale ani zdaleka tak těžké, jako dívat se sám na sebe do zrcadla.

A byly tady znovu letní prázdniny. Jeremy a Andrew si procházeli těžkým obdobím, jelikož blonďáček občas utíkal za holkama a mému bývalému kamarádovi už nevěnoval tolik pozornosti. Z nějakých důvodů mi bylo líp, když jsem viděl, jak se hádají. Jeremy odletěl s rodiči na dovolenou, což znamenalo odloučení, které skončilo jejich vztah. Moc jsem to nevnímal, mě totiž jakožto šestnáctiletého neoblíbeného chlapce pozvala nějaká kamarádka Eriky na její oslavu. Měl jsem jí dělat doprovod. Hodiny předem jsem se chystal, byl to tak nějak první večírek, na který mě kdo pozval a na kterém jsem kdy byl.

Když jsem Amandu vyzvedl na domluveném místě, hned jsme se společně vydali k Erice domů. Cítil jsem se moc dobře, měl jsem, skoro jako vždy, černé kalhoty, které tentokrát ale doplňovala tmavě červená košile s vyhrnutými rukávy, jelikož bylo i večer opravdu dost teplo. Moc jsem nevnímal, co na sobě měl můj doprovod, a i když se opravdu snažila navázat se mnou konverzaci, moc jsem ji neřešil. Já jsem se těšil na Eriku, to bylo jediné, co mě ten večer zajímalo.

Přišli jsme na místo konání, Erika s Amandou se vítaly opravdu dlouho, mně jen kývla na pozdrav a řekla mi, ať se bavím. Ale i tak mě to potěšilo. Měla opravdu velký dům, za kterým byla zahrada s bazénem. Narozeninová párty už byla celkem rozjetá, když jsme přišli. Někde v davu lidí se mi Amanda ztratila, ale mně to nevadilo. Dostal jsem se ke stolku s pitím, vzal jsem si jen flašku piva, které mi nechutnalo, ale i když teď nebylo pro koho jej pít, tak trošku mi připomnělo Jeremyho, stejně jako cigarety, které jsem vyndal z kapsy, abych si zapálil. Jen jsem si nad myšlenkou na něj povzdechl – a to bylo naposledy ten večer, co jsem na něj myslel. Pivo šlo jedno za druhým, dokonce jsem s nějakým klukem, co mě prý zná ze školy, vypil panáka něčeho čirého, nepamatuju si už přesně, co to bylo, ale nebylo mi z toho zrovna nejlíp. Každopádně, čím víc jsem byl opilejší, tím mi přibývalo na kuráži. Bavil jsem se s lidma, dokonce jsem tančil s jednou holkou, byla celá mokrá, protože ji chvíli před tím kluci hodili z legrace do bazénu. Tiskla se ke mně, dýchala mi na krk, byla až příliš blízko a mně to dělalo dobře. Až příliš, dokud jsem nezahlédl svoji vyvolenou. Procpal jsem se davem tancujících opilých lidí, abych se dostal na schodiště, kde se válela nějaká opilá holka. Bylo pro mě v opilosti těžké vyjít všechny ty schody do patra, ale nakonec jsem se spokojený dostal tam, kam jsem chtěl.

„Ty seš…?“ podívala se na mě v zrcadle, když jsem vlezl za ní do koupelny. Zavřel jsem za sebou dveře, nebyla opilá jako já, ale neprotestovala proti tomu, být se mnou zavřená v jedné místnosti.
„Jsem Bill. Víš… chodíme spolu do stejné třídy,“ trochu jsem se zasmál. Opřel jsem se o linku umyvadla, u kterého stála. Pomalu jsem si ji prohlédl. Měla po lopatky dlouhé medové vlasy, kůži měla bez jediné chyby, tak jako obličej. Velké modré oči a tak akorát plné rty. Stála přede mnou nejkrásnější holka mého dospívání.

Jak už to tak bývá, moje opilá paměť ani neví, jak se všechno seběhlo. Pamatuju si její rty na svých, na mém krku, na mém horkém těle, její dlaně. Jak její šaty spadly dolů do velké mramorové vany za zbytkem oblečení, kde se všechno seběhlo. I přes alkohol jsem celý moment dokonale vnímal. Vzrušení, horko, jak jsem se chvěl nad jejím tělem, kdy v momentě přišel konec. Nevím, jestli sama vůbec stačila postřehnout, že se něco seběhlo, ale pro mě to bylo víc než dost, i když jen v celé minutě.

Jak jsem ale mohl čekat, víc už jsme spolu nemluvili. Nejspíš si celou událost z jejích narozenin ani nepamatuje, možná to vzhledem k mé rychlosti bylo dobře. Ale nikdo se nesmál, nemluvilo se o mně, takže mi bylo dobře. Aspoň jsem to tak bral, než se vrátil Jeremy zpátky z dovolené někde v New Yorku. Jeho a Andyho rozchod byl celkem rychlý a z mého pohledu nijak zvlášť bolestný. Nedoufal jsem sice, že by se mohl z něj zase stát normální kluk, jako jsem si myslel, že jsem já po zkušenosti s Erikou, ale i přesto jsme se usmířili a stali se z nás zase přátelé.

Čas plynul. Blížily se moje osmnáctiny a k cigaretám a pivu se přidala tráva a levná whisky. Stále jsme čas trávili věrni sobě, jen to tehdejší odloučení nás trochu změnilo. Já jsem toužil poznávat čím dál častěji dívčí tělo tak, jako Jeremy to chlapecké. Bylo to fajn, nemuseli jsme se o žádnou hádat nebo třeba dělit, ten druhý vždycky napomohl kamarádovi. Chodívali jsme často společně do jednoho zapadlého klubu, byl to celkem pochybný podnik, ale oba jsme tam pokaždé našli všechno, co jsme potřebovali. Nijak zvlášť se nezměnilo naše postavení mezi vrstevníky, pořád jsme byli jen my dva mimo naše občasné návštěvy klubu. Posedávali jsme venku nebo u mě v pokoji, na tom se nic nezměnilo. Jen ve mně pořád něco bojovalo a chtělo se dostat na povrch. Smířil jsem se s tím, jaký je Jeremy, ale nedokázal jsem se smířit s chtíčem, který k němu byl pořád silnější. Z omylných snů se staly představy a tajné touhy, za které jsem se nenáviděl. I když jsem už moc dobře věděl, co chci, co jsem, snažil jsem se to potopit v dívčích tělech.

Jeremy se dost změnil, ne k nepoznání, ale změnil. Jeho hnědé oči zdůrazňovaly mnohdy velké černé stíny a linky, občas dokonce nosil make up, smál jsem se, ale líbilo se mi to. Jeho tělo bylo dospělejší, mé samozřejmě taky, ale nepozoroval jsem to tak detailně jako na něm. Líbilo se mi, jak se nestydí za to, co se mu líbí, co nosí, jaký je, i když jsem to navenek odsuzoval. Taky jsem občas sáhl po tužce na oči, ale s tím rozdílem, že to bylo v souladu s mými bundami a uhlově černými vlasy.

„Přespíš?“ nahodil jsem uprostřed konverzace o něčem nedůležitém. Znovu jsme seděli na mé posteli, opírali jsme se o velký plakát Davida Bowieho jakožto Ziggy Stardust a kouřili jsme jednu za druhou, v ruce whisky se sodou.

„To mi vysvětli, Bille. Věci na probrání?“ Trochu jsem se nad tím zasmál. Vždycky když jsem nechtěl, aby mi holka ještě utekla z postele, používal jsem tahle slova. A teď jsem je použil na svého kamaráda. I když byla pravda, že s největší chutí bych s ním dělal všechny ty věci, tajně jsem pokaždé doufal, že se to stane.

„Chci, abys… něco věděl,“ řekl jsem tiše a přisunul se po kolenou k němu. Olíznul jsem si suché rty a díval se do jeho tváře. Jak měl na rtech ten jeho typický úsměv, jak se mu leskly oči, když se na mě podíval…

Cítil jsem, jak se pode mnou chvěje stejně jako já. Hluboké polibky, chtivé doteky a škrábance vystřídala slast, když se naše těla propojila. Úplně jiný pocit, než jsem znával, a taky úplně jiné, mnohem větší vzrušení, když se naše horká vlhká těla o sebe třela. Pohyboval jsem boky proti němu a ztrácel se v něm, cítil jsem jeho dlaně všude, zarýval mi nehty do kůže, což mě ještě víc rozpalovalo a nutilo být tvrdší. Jeho nemotorné polibky, které se mi snažil v průběhu věnovat doprovázené vzdechy, steny a prosbami, jeho tělo, které se pode mnou prohýbalo, chvělo, jeho boky, které narážely do těch mých… Vedlo to k tak silnému, intenzivnímu konci, jaký jsem do té doby ještě nezažil. Vysílený jsem ležel na jeho těle, vnímal jsem, jak mé i jeho srdce zrychleně bije. Pocítil jsem velké uvolnění, po kterém jsme oba vyčerpáním spolu usnuli.

To, co se mezi námi stalo, nebylo v té době naposled. Párkrát se to opakovalo, než se nám to oběma zalíbilo natolik, že se sex mezi námi stal běžnou rutinou. Najednou jsem nepotřeboval holky k tomu, aby mi bylo dobře, ale taky jsem nenechal Jeremyho chodit za jinýma klukama. Samozřejmě, cítil jsem se občas špatně, měl jsem výčitky… ale oproti tomu se mi hodně ulovilo.

Nebyli jsme pár, naše přátelství pokračovalo dál tak, jak mělo. Aspoň jsme si to mysleli, dokud nenastaly hádky. Mohli jsme se hádat kvůli největším drobnostem, stačilo mi, aby s Jeremy podíval na jiného kluka a mohl jsem zešílet, to platilo ale i obráceně. Jenže oba jsme to, bohužel, brali stejně. To, co u mě vadilo jemu, nebylo vůči mně fér, ale on to dělat nesměl ani náhodou. Nejvíc jsme si nakonec rozuměli se sklenkou whisky nebo flaškou piva, po čemž vždycky následoval sex. A byl chvíli klid.

Ale nic netrvá věčně, samozřejmě. Pokračovalo to takhle rok, možná by to pokračovalo takhle i dál, kdybychom nebyli rozděleni. S rodiči jsem byl nucen přestěhovat se do New Yorku, pryč od Jeremyho. Jeho rodiče tam každé léto pracovně jezdili a on to měl jako dovolenou, aspoň něco pozitivního na tom bylo. Hodně jsme to oba prožívali. Pláč, hádky, křik. I když mezi námi nebyl úplně klid, nějaká zamilovanost tam byla, a já se ho prostě vzdát nechtěl. Nakonec jsem stejně pryč musel. Ale i přes sliby, které jsme si dali, a všechny ty řeči, do léta jsme si napsali jen dvakrát. A Jeremyho jsem už nikdy neviděl.

Chodil jsem moc rád do jednoho klubu, bylo to nedaleko od našeho bytu. Byl to „Club 483“, líbilo se mi tam hlavně proto, že se tam našlo od každého něco. Tam v tom rohu se líbaly dvě holky, na záchodech si to rozdávali kluci a venku za klubem odcházeli dva chlapci s jednou holkou. Každopádně, bylo tam opravdu živo. Já se nechtěl pouštět do nějakých velkých věcí, mně stačilo jedno a vždycky jsem si ulovil to, co mi bylo po chuti. Pokud se to nezdařilo, opil jsem se a šel domů.

Jednou večer, kdy jsem posedával nad ginem s tonikem, seznámil jsem se s někým zajímavým. Ten kluk se mi moc líbil, ale i když mi tvrdil, že tam chodí hodně často, ještě jsem ho předtím neviděl. Hned jsem si všiml jeho tvarovaného těla, které zahalovalo jenom tenké šedé tílko. Moc se mi zalíbily jeho rty a kovová věc, kterou držely. Ten piercing mi trochu připomněl Jeremyho, pořád o takových věcech mluvil. Na chvíli jsem se nad tím zamyslel, ale pro tu chvíli mě neznámý zaujal víc než vzpomínky.

Mluvili jsme spolu dlouho, dozvěděl jsem se, že pochází z Německa, je to začínající podnikatel. Byl starší než já, a to mě k němu ještě víc přitahovalo. Jmenoval se Tom a podle všeho jsem se mu nejspíš opravdu líbil. Utrácel za všechno, co mi viděl na očích, i když v tu chvíli šlo jen třeba o pití nebo cigarety. Moc dobře jsem věděl, co se tuhle noc bude dít. Bylo to zvláštní, měl jsem z toho trochu obavy. Dlouho jsem čekal na to, než se najde nějaký tak akorát muž, který by byl hoden to udělat. A čím víc se moje premiéra blížila, ubíhal čas, tím jsem byl vzrušenější.

Tak jsem to ještě neznal. Líbal jinak než ostatní, věděl přesně, jak a kde se mě má dotknout, aby mě třeba jen na chvíli nepřešlo vzrušení, ba naopak, ještě ho zvyšoval. Svým tělem zalehával to mé a já jsem se jím nechal unášet pryč na obrovské posteli v sametovém povlečení. Trochu se vzdálil a přetočil mě na záda. Tak nějak se mi to líbilo, ležel jsem nahý na těch jemných látkách, které hladily mé tělo. Zavřel jsem oči a byl plně submisivní celé situaci, jemu. To, co přišlo, se nedalo popsat vůbec s ničím. Bolest, kterou mi to nejdřív přinášelo, nebyla vůbec křečovitá, jen jsem se tomu poddával. Naopak, i když to bolelo, ještě víc mě to vzrušilo a zvýšilo chtíč dostat víc. Poslouchal jsem vzdychání, které se mísilo s mým. Těžkost jeho těla a to, jak mě pod sebou držel, mi dávalo totální bezmoc nad mým tělem, které si bral pěkně po svém. Škrábal jsem nehty do postele, do zdi i do sebe samého. Křičel jsem a naříkal, polévaly mě pocity neskutečné slasti. Moje tělo se každou chvíli chystalo totálně explodovat, což se během chvilky stalo dvakrát po sobě.

Ten pocit, který jsem měl tehdy s Jeremym, nebyl zdaleka srovnatelný s tím, co jsem prožil s Tomem. Strávil jsem u něj ještě pár nocí, než jsem se vrátil domů. Milování s ním bylo pokaždé jiné, bylo správně rozmanité a nikdy nebylo předpovídatelné. A to je jen jeden z mála důvodů, proč jsem jednou z jeho bytu už neodešel. Tohle všechno pro to, abych potkal někoho, jako je on. Kolik výčitek a bolesti pro štěstí. Nelituju ničeho, co se předtím stalo, protože by mě to nejspíš nedovedlo k němu a nebyl bych šťastný tak, jako mě dělá on.

Nakonec… není to vždy nejhorší přijmout fakt, čím jsme, nebo jací jsme. Pokud se to naučíme přijmout a žít s tím, přijde něco dobrého.