autor: KarlaSka
Ha! Mě jste nečekali, co? Po dvou letech jsem vstala z mrtvých! Ale TWC jsem se za tu dobu nevzdala, četla jsem sice málo (protože toho je zoufale málo) a spíš anglicky. Jasně, byl tu ode mě překlad, ale to se nedá považovat za moji tvorbu (připravuji další, mimochodem, jestli tu do dvou týdnů nebude, kopněte mě někdo, Vy víte kam).
Tahle povídka je kraťoučká jednodílka, ke které mě inspiroval rozhovor pro Rockpalast Backstage (kdo by to byl řekl, co?). Je to oddychovka, nic emotivního, je to skoro PWP, ale jenom skoro! Spíš asi ne… To je jedno, užijte si ji, je to mé nové já! Ale k tomu se dostanu v dalším odstavci, kde vám vysvětlím svůj nový přístup k povídkám a TWC, pokud máte zájem.
Možná už si někdo všiml, že jsem požádala Januli, aby mi smazala Vinné (možná je někdy přepracuju, ale na to bych nespoléhala) a je to hlavně z toho důvodu, že nesnáším svou starou tvorbu, především vícedílné povídky, protože jsou hrozně napsané, naivní, z prostředí, které neznám, absolutně nereálné a dětské a všichni tam papají duhu a kakají motýly. Už jsem holt velká holka, nedávno jsem překročila kouzelnou hranici a od teď budu psát povídky z prostředí, které znám, nebo které si pečlivě nastuduju, moje povídky nebudou plné lásky, ne všichni budou všechno přijímat pozitivně (Simone a Jörg nemusí být vždycky nadšení, že mají v rodině úchyly) a mnoho dalších věcí. Nepíšu to, abyste mi pak všichni psali, že máte moje povídky rádi, sice to potěší, ale tohle píšu jen, abyste věděli, co se se mnou za ty dva roky událo (ale kdybych to psala vše, tak bychom tu byli do maturity a ne letošní). Asi dost keců, kdyby Vás něco zajímalo, hodně z Vás mě má na FB, kdo ne, tak si mě najdete, jsem jediný pitomec s touhle přezdívkou, a možná si Vás i připadám, a můžete mi napsat.
Omlouvám se za dlouhý úvod, ale potřebovala jsem to dostat ze systému,
Vaše KarlaSka
P.S. Kdo by hledal můj blog, nenajde ho, zajistila jsem, aby zmizel ze světa
„Vaše matka byla velmi mladá, když jste se jí narodili. Co takhle mít svou vlastní rodinu? Přemýšlíte o tom, nebo je to stále vzdálené?“ zeptal se Ingo a ihned se mu dostalo odpovědi od Toma, který byl natolik lačný odpovědět, že ho pořádně ani nenechal dokončit větu:
„V kapele je to trochu téma, protože všichni přicházíme do tohoto věku, a vždycky mi to přijde totálně divné-“ Tentokrát byl přerušen Tom a to svým dvojčetem, které rychle potřebovalo sdělit svůj názor dřív, než ho přejde odvaha.
„Je to totálně divné, protože když se s Georgem a Gustavem bavíme o ženění a dětech, tak si říkám: ‚Počkejte, mám pocit, že je nám pořád 13 a jsme v Magdeburku.“
Bill s uspokojením zaznamenal, že Tomův smích byl poněkud nervózní a že ho rychle přerušil, snad jako by se bál, že řekne něco, co by neměl.
„Vtipné je, že dříve jsem se cítil naprosto dospěle, a když jsme teď starší, cítíme se mladší. Teď se někdy cítím jako bych neměl dovolený hazard a alkohol. A věci jako ženění a děti se pro mě zdají být velmi vzdálené,“ Tom Billovi věnoval letmý pohled a ještě chvíli pokračoval v tématu. Ingo se pak zeptal ještě na pár otázek, ale bylo na něm zřejmé, že už to chce ukončit, protože mezi dvojčaty panovalo napětí, které zničilo příjemnou atmosféru rozhovoru, jako bouřkový mrak naruší letní den.
“ Jsi sám se sebou spokojený, Bille? Vyštval jsi ho!“ obořil se Tom na svého bratra hned, jak osiřeli.
„Já jsem ho nevyštval, choval jsem se mile a přirozeně jako na každém rozhovoru, to ty si neumíš pomoct, abys nevysílal vražedné pohledy,“ odvětil Bill nonšalantně z šedé pohovky a vytáhl si z kapsy košile, kterou měl kolem pasu, krabičku cigaret.
„Jak bych mohl nevysílat vražedné pohledy, když jsi zase vytáhl Magdeburk?“ zeptal se Tom. Billův klid ho neuvěřitelně vytáčel, jako ovšem vždycky. To na něm nesnášel nejvíc, že když se hádali, tak se Bill vždycky tvářil jako ten moudrý, který má pravdu a musí mít trpělivost s tím omylným zuřivcem.
„Nic jsem tím nemyslel, to ty zase hledáš narážky tam, kde nejsou. Ve třinácti jsme byli v Magdeburku v jednom kuse, abychom nemuseli být v Loitsche. Zdá se mi, že jsi to ty, kdo se k těmhle věcem rád vrací?“ opáčil Bill a s cigaretou v koutku úst hledal zapalovač. Tom si zkroušeně povzdychl a připálil mu svým vlastním.
„To, co mezi námi bylo, je už dávno pryč,“ řekl už klidněji.
„To není to, co jsi říkal v Mexiku,“ ušklíbl se Bill a vyfoukl na Toma obláček kouře.
„Mexiko je minulost,“ stál si Tom tvrdohlavě za svým, ale odmítal se Billovi podívat do očí.
„Tome, Mexiko bylo před dvěma měsíci,“ zasmál se Bill upřímně a s úsměvem popotáhl z cigarety.
„No… to je už dávno,“ pokusil se Tom odporovat, ale jeho hlas vyzněl do ztracena. Věděl, že má Bill pravdu.
„Hele, Tome, co kdybychom si ušetřili tyhle šarády a rovnou si zašukali. Oba víme, že k tomu nakonec dojde,“ prohodil Bill naoko znuděně, ale uvnitř se třásl napětím, protože si nebyl jistý, jestli Tom po tomhle prohlášení hned neodejde, čímž by zhatil jeho plány.
„Proč si myslíš, že k tomu dojde?“ zeptal se Tom s přimhouřenýma očima a zapřel se rukama o opěradlo pohovky těsně vedle Billových ramen. Bill věděl, že si ho získal.
„Protože vždycky, když vedeme tuhle konverzaci, tak to tak skončí. Přiznej si to, Tome, nikdo není v posteli lepší než já.“
„Mám přítelkyni,“ zatřásl Tom provinile hlavou.
„Což ti nikdy předtím nevadilo. Navíc, sám si řekl, že si ji nechceš brát a mít s ní děti.“
„Neřekl jsem, že si ji nikdy nechci vzít,“ ušklíbl se Tom, jako by svého bratra právě dostal, ale Bill se jen tak nedal.
„Jste spolu už víc jak tři roky-„
„Přes čtyři,“ přerušil ho Tom.
„To je jedno,“ odmávl to Bill, jako by o nic nešlo, „podle mě už tak dva roky čeká, kdy se jí konečně zeptáš. Tím rozhovorem bude velmi zklamaná.“
„To by jí to někdo musel nejdřív říct, ne? Ria nesleduje každý rozhovor, který dáme.“
Aby Bill svým následujícím slovům dodal váhu, stoupl si, čímž přinutil Toma couvnout, a s tvrdým výrazem se mu podíval do očí: „Víš, možná že jí ho ukážu já. A když už v tom budu, mohl bych jí říct i o tom, co jsme dělali v Mexiku. Nebo spíš, co jsme dělali už asi tisíckrát od třinácti let.“ Bill se nerad uchyloval k výhružkám, tím spíš, když byly plané, ale věděl, že se mu to vyplatí.
„To bys neudělal,“ zamračil se Tom a pevně oplácel bratrův pohled.
„Možná, že jo,“ ušklíbl se Bill provokativně.
„To neuděláš, nebo…“
„Nebo co, Tome? Natrhneš mi prdel? Ty víš, že od tebe bych si to nechal líbit,“ usmál se Bill svůdně a natiskl se na Toma, takže jejich rty byly jenom několik centimetrů od sebe.
„Doháníš mě k šílenství, Bille,“ zašeptal Tom ztěžka, jako by měl problém ze sebe ta slova dostat.
„Proč se tomu bráníš, když víš, že to chceš? Že to oba chceme? Přiznej si to, Tome, jsme jeden pro druhého jako stvoření,“ promluvil Bill svádivě, věděl, že Tom mu neodolá.
„Neříkej to Rie, je pomstychtivá, řekla by to všem,“ zaprosil Tom, protože věděl, že je to pravda. Ria nebyla zlá, ale když jí nebo někomu jí blízkému někdo ublížil, byla odhodlaná jít přes mrtvoly, aby se mstila. Tom ani nechtěl uvažovat o tom, co by udělala, kdyby zjistila, že ji od začátku jejich vztahu už nesčetněkrát podvedl, a to ještě s vlastním dvojčetem.
„Přestaň o ní furt mluvit,“ naštval se Bill a lehce do Toma strčil, aby dodal svým slovům na výhružnosti.
„Nestrkej do mě,“ vyjel na něj Tom, ale taky do Billa strčil, ale o něco silněji, než zamýšlel, a Bill klopýtl a dopadl na pohovku. Vyčítavě se na Toma podíval, aby v něm vyvolal pocit studu, což se mu povedlo, jelikož Tom přistoupil o pár kroků blíž a už se nadechoval, aby se omluvil, když ho Bill chytil za zápěstí a stáhl si ho na sebe. Tom si ani nestihl uvědomit, co se stalo, když se mu Bill přisál na krk a začal si razit cestu až k jeho uchu, kde mu zašeptal pouhá tři slova:
„Vem si mě!“
Tom se mu nebránil, protože Bill ho něžně kousal do citlivého místa za uchem, z čehož se mu dělaly mžitky před očima. Ani jeho dlouholetá přítelkyně ho neuměla tak vzrušit jako jeho mladší dvojče.
Když si Tom trošku přerovnal myšlenky, ucítil Billovy prsty, hledající lem jeho zbytečně dlouhého trika. Trochu hrubě chytil Billa pod krkem, ale ne natolik, aby mu ubližoval, pouze si ho odtáhl zpoza ucha, aby mu viděl do tváře. Bill už se nadechoval, aby řekl něco, čím by Toma přesvědčil, ale dřív, než stačil z úst vypustit aspoň jedno slovo, ho Tom hluboce a vášnivě políbil. Bill mu polibek nadšeně opětoval.
Po chvíli se Billovi podařilo vytáhnout Tomovi tričko až do podpaží a Tom tak musel neochotně líbání přerušit, aby ho mohl Bill svléknout. A aby nedošlo k dalšímu přerušování, rovnou z Billa stáhl i jeho dres, který si z kdovíjakého důvodu oblíbil, a rozvázal mu košili, kterou měl ovázanou kolem pasu.
„Tohle mi chybělo,“ zamumlal, když pod ním Bill ležel polonahý a opět ho políbil.
„Tvoje chyba,“ opáčil Bill, když Tom opustil jeho ústa a začal si razit cestu přes hranu čelisti a krk až na hrudník, kde se začal věnovat nejdřív jedné a pak i druhé propíchnuté bradavce. Nad Billovými slovy se smutně pousmál, ale toho si jeho bratr nevšiml, protože byl příliš zaneprázdněný, jak se snažil vzpomenout, jak se vlastně dýchá.
Bill se nechal chvíli laskat, ale jako vždy se projevil jeho smysl pro dochvilnost.
„Dělej, Tome, máme jenom čtvrt hodiny. Máme před studiem sraz s Alexem a sám moc dobře víš, že jestli tam nebudeme včas, tak sem vtrhne.“
„Aspoň by tě přestal tak očumovat, kdyby viděl, že jsi můj,“ ušklíbl se na něj Tom, ale uposlechl ho a začal si rozepínat kalhoty.
„Zdá se mi to, nebo žárlíš?“ oplatil mu úšklebek Bill a vysoukal se zpod něho, aby se taky mohl co nejrychleji vysvléknout.
„Přiznávám, že žárlím, protože jsi můj. Nikdo kromě mě nemá právo tě očumovat,“ přiznal Tom překvapivě ochotně a už už se chtěl vrhnout zpět do akce, když ho Bill zastavil.
„Počkej chvíli,“ zapřel se mu dlaní o hrudník, kdyby mu pouhá slova nezabránila, „jsem už zase trochu neopotřebovaný, na sucho to nedám.“ A sáhl po kabelce, kterou měl hozenou za pohovkou, a začal z ní něco lovit.
„Pěknej zadek,“ poznamenal Tom s úsměvem, když ho tak pozoroval, jak nahý a nahnutý přes gauč hledá lubrikační gel.
„Dík… asi,“ zarazil se Bill, ale s hledáním nepřestal, dokud z tašky nevytáhl tubičku, kterou s sebou nosil pro všechny případy. S Tomem se to dalo málokdy předvídat. Hodil ji po Tomovi a bez jakékoliv cudnosti se pohodlně uvelebil, rozhodil nohy od sebe a pravou položil na opěradlo pohovky, aby k němu měl Tom lepší přístup.
Ten mezitím dokončil nanášení gelu na své bolestivě tvrdé mužství a už se nemohl dočkat, až zase bude v Billovi. To teplo a těsno mu chybělo, tím spíš, že to bylo teplo a těsno jeho mladšího bratra, to mu žádná holka nikdy vynahradit nemohla.
„Tak šup, už máme jenom,“ Bill se odmlčel a kouknul se na hodiny na stěně, „11 minut.“
Tom se nenechal dvakrát pobízet a bez zaváhání se přesunul na Billa. Bez varování a bez přípravy do něj tvrdě vnikl až po kořen. Když to chce mít Bill rychle, bude to mít rychle.
Bill se prohnul v zádech a slastně zavzdychal. Tomovi se hned napoprvé podařilo otřít o jeho prostatu, ale to nebylo žádné překvapení. Už to měl s Billem natrénováno za těch dvanáct let, co si spolu užívali, ať už zadaní nebo ne.
„Pohni se, sakra,“ zaláteřil Bill a zaťal Tomovi nehty do ramen, ačkoliv to už nebolelo tolik, jako když je měl dlouhé a umělé. A Tom se pohnul, začal rychle a rytmicky přirážet, záměrně se otíral Billovi o prostatu, aby si to neužíval pouze on, a opřel se čelem o to Billovo, což dělali vždycky. V tu chvíli jim to připadalo intimnější než polibek, protože si viděli do očí a mohli sledovat měnící se výraz toho druhého.
Bill se co nejvíce prohnul v zádech a s každým Tomovým přírazem mu vycházel vstříc, čímž si zároveň třel penis o jeho břicho a cítil, že se pomalu, ale jistě blíží k vrcholu. Ani nemusel Tomovi nic říkat, protože ten to vždy rozpoznal sám a nechal ho udělat se prvního. I tentokrát Tom chytil Billův penis do ruky, palcem obkroužil žalud a několikrát přejel rukou po celé délce. Bill se s hlasitým stenem udělal Tomovi na břicho a co nejpevněji ho v sobě sevřel, záměrně i v návalu orgasmu, a za několik vteřin později se stejný vzdech vydral i z Tomových úst.
„Ještě ne,“ chytil Bill Toma za paže, když cítil, jak se od něho odtahuje.
„Proč ne?“ zeptal se Tom zmateně. Bill přece tak chvátá.
„Ještě máme čtyři minuty a já nevím, kdy tě budu mít zase takhle blízko,“ přiznal Bill.
„Možná dřív, než si myslíš,“ usmál se Tom a políbil Billa něžně na rty, které měl opuchlé, jak se do nich po celý jejich akt kousal, a pomalu z něj vyšel ven. Bill mu úsměv opětoval a pomalu se posadil.
„Tumáš,“ hodil po bratrovi kapesníky, které našel v kabelce, a sám se dal do čištění sama sebe pomocí druhého balíčku.
„Díky,“ zahuhňal Tom, utřel se a začal se oblékat.
„Tome?“
„Hm?“ otočil se na svého mladšího bratra s otázkou v očích.
„Zničil jsi mi košili,“ vyčetl mu Bill a zvedl svou košili do výšky očí, aby Tomovi ukázal bílou skvrnu, která se utvořila přesně tam, kde na ní Bill ležel.
„Aspoň máš vzpomínku,“ vyplázl na něj jazyk a přetáhl si tričko přes hlavu.
„Tak ti pěkně děkuju,“ zahudroval Bill a zmuchlal si ji do kabelky tak, aby se od ní nic neušpinilo.
„Nemáš za co,“ usmál se Tom, „a dělej, máme už jenom dvě minuty, ani ne.“
„Doufám, že to z nás nebude cítit,“ zamračil se Bill a stříkl si na krk svůj nový parfém od Diora.
„Ze mě je to cítit pořád,“ mrknul na něj Tom, „takže nic neobvyklýho.“
„Už jsem ti někdy řekl, že tě nesnáším?“
„Jo, už asi tisíckrát. A vždycky po sexu.“
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Perfektní! Takovéhle povídky, založené na nějaké skutečné události mám úplně nejradši. Jen jsem měla trošku problém si Billa představit přímo při akci, protože takhle v reálu se pořád, i v tom interview, tváří jako neviňátko, které v životě neslyšelo slovo sex… :DDD
Ale moc se mi to líbilo!
Takze, zaprve: kakaji motylky? To me neskutecne rozesmalo. Ale znam ten pocit, kdy si prijdes uz prilis vyspela na stare "detske" povidky.
Zadruhe musim rict, ze tuhle povidku jsem si opravdu hodne uzila. Jak uz psala Zuzu, kdyz je to zalozene na nejake realne situaci, je to proste bomba. Ale ja nemam problem si predstavit Billa jako peknyho parchantika, ten angelface mu nezeru 😀 libilo se mi, ze si Toma tak pekne omotal. Ale nejlepsi bylo, ze mu vubec nevadilo podvadet Riu 😀 a uprimne, taky mam pocit, ze holka po takove dobe ocekava to "vezmes si me". Treba se toho docka :)))
Diky za peknou povidku 😉
Skvelé:) to bolo ako keby sa im niekto neviditeľný nasťahoval do bytu a napísal reportáž o tom čo sa tam dialo.
Ďakujem a ešte si takéto prosím:)
Škoda že to není třeba vicedilka moc pěkná povídka děkuji 🙂
Moc pěkná povídka možná i pravdivá.
Také se přidávám k holkám, protože s nimi musím souhlasit v tom, že povídky založené na nějaké skutečné události mám strašně ráda! Přijde mi to pak všechno takové skutečné 😉
Tahle povídka rozhodně neměla chybu, skvěle se četla, moc se mi líbily některé Tvoje slovní obraty a slova. Bylo to skvěle záživné, ani trošku nudné a celou dobu čtení jsem si opravdu užívala. Trošku se přiznám, že mi i ty zmínky o Rie vadily, protože bych byla raději, kdyby byli kluci jen a jen spolu :-D, ale chápu její roli. Prostě si budu myslet, že se Tomovi konečně po těch letech rozsvítilo a konečně bude už jen s Billem, když je přeci on ten jediný, kdo Toma dokáže takhle odvařit. 😉
Moc díky za hezkou povídku! 🙂 A budu doufat, že se tu od Tebe zase něco objeví! 😉
Moc děkuju za krásné ohlasy 🙂 Taky mám ráda povídky založené na skutečných událostech, protože co kdyby, že? 😀
Určitě se tu ode mě něco objeví, píšu vícedílku, překládám a ještě si plánuju víceméně autobiografickou povídku, ale ještě si nejsem jistá, do jaká míry se mi chce svěřit, takže asi takhle 🙂
Ještě jednou díky 🙂