autor: Luciana
Ahoj lidi, jo možná to bude šílené, ale opravdu, ten, díky komu já píšu, by si zasloužil trpět. Ale zas díky němu píšu žejo 😀 Opravdu se cítím tak jak popisuju a přišlo mi užitečné využít toho. Takže si to užijte L.
***
Zničit tě. To je to, co chci. Musíš trpět za své činy.
Je až zvláštní, jak rychle se umí láska změnit v nenávist. Ale je to tvoje vina. TVOJE!
Ty jsi ze mě udělal to, co teď jsem. Lidská schránka bez emocí, bez citů. Tome, jsi proradná vypočítavá svině!
Jak jsi mohl? JAK JSI KURVA MOHL?! To já! To o mně jsi řekl, že jsem lepší, tak proč?
Beru to vše jen jako výsměch tomu, že jsem tě vážně chtěl. Že jsem byl ochoten bojovat za tebe. Dal bych za tebe život. Zaprodal bych duši. Ale co ona?
Byli jsme od sebe tak dlouho a já věřil. Tvá slova mě utvrzovala v tom, že je naděje. Chápeš? Jen sis se mnou blbě zahrával, a teď musíš trpět! Sáhnout si na úplné dno, tam, kde jsem teď já. Ty slzy, co díky tobě tekly po mých tvářích, tolik jich bylo, že mám pocit, že už snad ani žádné nemám. Protože teď, miláčku, už je škoda, abych plakal. Už jsem to pochopil. Vše bude tak, jak musí být.
Víš, jak jsem říkal, že jí ty naše fotky nepošlu, že jsem je smazal? Poslal jsem je. Chci, aby to věděla. Že jsi i ji podvedl, ale hlavně tělesně. Tvrdil jsi, že ji nemiluješ. Že o tobě roznáší pomluvy a tvrdí, že jsi jen hračka podle ní, jak se dáš ovládat.
… Ale zase jsi mě nesmírně překvapil, že jsi ji vůbec opustil. I když jen na 2 týdny. Ubožák seš. Nic jiného. Nechápu se. Nedokážu pochopit, že někdo jako ty je hoden něčí lásky.
Zlomil jsi mě úplně. Cítím lítost s těmi, kteří budou následovat po mně. Doufám, že tě někdo zničí, tak jako jsi ty zruinoval mě. A pokud ne, vždy budu nablízku, abych nějak pomohl.
Udělám ti peklo na zemi, Tome. I kdybych si měl zničit život. Rozumíš?
Chápeš?!
Jsem monstrum bez kouska citu. A to díky tobě! Jsi zmetek.
Mám lepší nápad. Bude rychlejší a nám všem se uleví, že o jednoho, jako jsi ty, bude zase míň.
Až si tohle přečteš, koukni na mě. Chci, aby ses mi díval do očí, až to udělám.
Jsi jako prokletí. Ale chci se ho rychle zbavit, a myslím, že ty už víš, co tě čeká.
Takže nějaká poslední slova?
Škoda vzduchu pro tebe…
… Bill stál nad klečícím Tomem s kamenným výrazem. Držel mu zbraň u hlavy a čekal, až dočte. Tom se na něj tedy podíval a až teď to chápal. Bill jej vážně miloval.
„Teď vidíš, co jsi ze mě udělal. Takže nemám na výběr. Nemohl bych žít s pocitem, že někdo jako ty chodí po světě. Musíš trpět,“ řekl Bill. Naposledy mu koukl do očí a pak bez mrknutí zmáčkl spoušť. Tomovo tělo padlo k zemi a až teď Bill cítil vnitřní klid. Věděl, že se přijde na to, kdo to udělal. Ale to neřešil. Odcházel pryč a usmíval se. Vzal Tomovi život, stejně jako ho Tom vzal Billovi.
autor: Luciana
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Oh, tak tohle je pořádně smutná a depresivní povídka. Většinou takové vůbec nečtu, ale já nějak pořád doufala, že to nakonec skončí dobře. Že se v Billovi něco zlomí a nechá to být. Ne že by Tomovi měl odpustit, to asi nejde..ale je to škoda, že to dopadlo takhle. I když, podle Billových pocitů to ani jinak skončit nemohlo.
Děkuji za povídku 🙂
Jojo láska je svině. Moc dobře ten pocit znám. Ale co ti zbývá že?! Člověk se s tím musí smířit. Jeden debil za trápení nestojí!! 😉 Já už to pochopila… :/
Láska a nenávist jsou sestry.Povídka se ti povedla.