autor: S & Lenna W.K.T.
Vítejte ve světě, kde je všechno možné, vítejte ve světě Dolce&Gabany, Diora, Huga Bosse, Lacoste… vítejte ve světě, kde šílení lidé dělají z normálních ještě šílenější, než jsou oni sami. Vítejte ve světě sexu, vášně, dobrého jídla. Vítejte ve světě šílené uklízečky, heterosexuálního zahradníka a homosexuálního pracháče! Vítejte ve světě Lenny a Schmetti!!!
Bill
Slunce pálí, už ani není příjemné. Prostě pálí, je horké a nemilosrdné. Všichni, kdo můžou, se raději schovávají do stínu s ledovým drinkem. Mně ale nějak to horko nevadí. Ležím rozvalený na lehátku. Nastavuji svoje tělo těm horkým paprskům. Ničí moji bílou kůži, ale mně to vůbec nevadí.
Zapálím si cigaretu, přemýšleje. Je to tak dlouho, co skončil ten teror, co jsem prožíval a pomalu jsem přicházel na to, že už bych možná chtěl opět nějaký vztah. I když… mám trošku strach, že tím přístupem, jakým ke mně můj bývalý přítel přistupoval, změnil mou romantickou duši napořád. Jeho zacházení s mým tělem neznalo meze. Což o to, zvykl jsem si a snažil se i v tom špatném najít cosi dobrého. Nějaký světlý článek. Malou útěchu. Našel jsem ji. Byla to slast. Ano, naučil jsem se ponořit do toho všeho a ukradnout si alespoň něco pozitivního. A má duše? Je roztrhaná na tisíce kousků. Udělal ze mě sexuální monstrum. Jsem jak zvíře prahnoucí po uspokojení.
Otočím se na bříško a vlasy odhrnu stranou, lezly mi neposlušně do úst.
Zatímco já jsem takhle ničil svou panensky bílou pokožku, moje matka prováděla po zahradě nového zahradníka. Co mi říkala, že mu je prý asi devatenáct. Je to kluk. Od první chvíle jsem byl zvědavý. Doufal jsem, že to bude někdo, kdo mě po té dlouhé době abstinence uspokojí alespoň rukou nebo ústy. Takhle jsem o mužích začal přemýšlet, to je pravda, jen jako o strojích, které dokážou přivodit slast a bolest. Tak si uvědomuju… jsem ještě schopný přemýšlet o mužích jinak? Jsem schopný milovat tak, jak jsem miloval jeho? Nevím, asi už ne. Možná nejsem schopný ani opravdového vztahu. A stejně jsem na toho zahradníka zvědavý… určitě si mě splete s holkou.
A když tak přemýšlím… miloval jsem vůbec svého bývalého přítele? Co když nejsem opravdu hoden lásky? Jsem nečistý a moc špinavý k tomuto nebeskému citu. Možná ani nevím, jak chutná pocit někoho milovat a být milován. Jen o tom sním. Teda snil jsem. Mé romantické sny se změnily v pouhý tvrdý sex. Možná to je má obrana. Nechci, aby mi už někdo jakkoliv ubližoval. Už opravdu ne, nemusel bych to psychicky zvládnout.
„Tady v odlehlé zadní části zahrady se nachází venkovní bazén,“ slyším mamky hlas. Povytáhnu jedno obočí, pozdvihujíc hlavu. „…ano, spousta keřů, trávník. V domě máme ještě jeden bazén, zase spousta květin.“ Bože, máti a její starost o květinky. Přehání to. Ale toho kluka vidím pořád zezadu. Něco jako hopér, nesnáším tyhle týpky. Mám dost. On má na hlavě copánky. No jo, gangsta. Tvrďák. Mhm, Bille, máš po kořisti. Tohohle si k růžovému krásnému tělu nenecháš pustit. Ještě bych si poničil svou alabastrovou pleť.
Má namakané ruce a podle mě v hlavě úplné hoperské hovno. Doufám, že mě bude buzerovat jako ti blbečci ve škole. To by ho nečekalo nic jiného než vyhazov. Neseru se se zaměstnanci. Jediná, kdo u nás vydržel, je Gaga, a to jenom proto, že je to trochu i moje kamarádka. Radí mi co a jak a má šílené nápady.
Po očku ale musím pokukovat po tom hoperovi. Pche, hoper-zahradník. Ale měl velké ruce a svaly. Ale kuš… je hnusnej už zezadu, rádoby velkej frajer. Když se ale otočí, slabě zalapám po dechu… vypadá skoro jako… Carlos. Ihned uhnu očima. Mám sice brýle, ale nehodlám ho pozorovat, připomínat si toho vola.
Jenže tenhle vypadá mnohem víc sexy a tak zakázaně. Carlos byl… idiot. Nebudu se s ním zatěžovat a obtěžovat svou mysl. Skončil u mě, nikdy ho nechci vidět.
Nedá mi to a zase pozvednu hlavu. Co tam tak dlouho klábosí s mamkou? To by mi ještě chybělo, aby si nabalila šamstra ona a ne já. Stačí jí ten její milenec. Heey, sakra, blíží se sem oba. Rychle sebou fláknu zpět na lehátko a dělám mrtvého brouka. Já nic, já Bill. Spím a opaluju se. Kručí mi v břiše, znervózňuje mě to.
„Bille, zlato, spíš?“ mamka. Snaží se být milá ještě víc, než je. Cukrkandl. „Bille?“ přitvrdí. Ježíš! Nechci s ním mluvit! Musí mi představovat každého zaměstnance nebo co?
„Co je?“ hlesnu rádoby ospale. „Spím, nerušit, prosím.“
„Ne, potřebuju ti dát instrukce a představit našemu novému zahradníkovi,“ bože… ok, dobře. Vymámím se z lehu do sedu a hraně zamžourám. Vykouzlím umělý, ale perfektní úsměv, který mi zamrzne na rtech v okamžiku, kdy pohlédnu zblízka do jeho tváře.
„Uhm,“ polknu sucho v ústech. Kolaps. Dostanu infarkt. „J-já spal,“ vykoktnu ze sebe omámen jeho vyzařujícím charismatem. Nevšímá si mě, je pěkně znuděný. Ležérní typ, nad věcí. Typický hopér.
Znuděně okusuje svůj šperk ve rtu a musím přiznat, že to je maximálně sexy. Hrkne ve mně. Sakra, tohle mi tak chybělo. Máma se jen sladce usměje.
„Takže, Tome, tohle je můj syn Bill… myslím, že si budete rozumět…“ ‚To určitě…‘ pomyslel jsem si během matčiny mluvy. „…A kdyby něco, on ví, kde co je, a tak se můžete obrátit na něj… Bille, tohle je Tom a prosím, buď na něj milejší než na toho předchozího,“ zasyčela. Pak mlela něco ve smyslu, že tu týden nebude. Chtěl jsem si na tu dobu najít nějakýho nabíječe, co by mi z dírky udělal fašírku, ale nějak se mi to nepovedlo. Ale třeba Tom bude tak hodný a ojede mě jako děvku. Že bych začal flirtovat? Oh, to by bylo pod mou úroveň, já vím, ale nutně potřebuju vyšukat mozek z hlavy.
Nutně potřebuju rozedřít záda o kmen stromu a ukázat všem ptákům na nebi, jak se správně zpívá. To jejich cvrlikání je oproti mému sténání naprostá shitka. Já jsem symfonie.
„Ahoj, Tome,“ kývnu hlavou, sundávajíc si sluneční brýle od Diora. Pohodím je ledabyle stranou a můj uhrančivý pohled musí připoutat jeho pozornost. Vlasy rozpité na ramenou. Vím, že jsem hezký. Vím to.
Jeho oči se na mě zastaví. Trošku překvapený. Nečekal plochou hruď a ptáka mezi nohama.
„Ahoj…“ houkne jenom. Chci s ním flirtovat, musím. Je hezký, namakaný… obsah jeho kalhot by mohl být dostačující, aby mě uspokojil. Chci pro něj roztáhnout nohy.
Tom:
Velký barák a ještě větší zahrada. Celkem pohoda. Ale bydlet tu je pohoda ještě větší. Nezávidím boháčům, ale někdy bych to chtěl okusit. A on? Svádivě se na mě dívá. Si jako myslí, že jsem buzna nebo co? To se mnou flirtuje? Nechává mě to docela chladným.
Je pravda, že málokterá zbohatlická dceruška ze mě nebyla vlhká, proto jsem většinu z nich po práci náležitě zpracoval. Roztáhla mi nohy skoro každá, ale kluk se mnou nikdy neflirtoval. Trošku protočím oči. Bože, vypadá jak holka. Jako hezká holka, to ano, ale ta boule v plavkách mě celkem slušně odrazuje.
Se mu ještě postaví a můžu si jít pískat, že vzrušuju kluky. Mein Gott, mám dost. Skousnu si pierc a přešlápnu z nohy na nohu. Ruce v kapsách. Podívám se na špičky bot.
„Zvládneme to určitě s Tomem v pohodě, máti,“ řekne až moc zvesela ona černovlasá barbína. Má dredy. Černé s bílýma. Já měl taky. Shodil jsem je před časem.
Jeho máma se až moc sladce usměje. Líbne ho na tvář, načež se jemně ošije. Pak svojí ladnou chůzí, kdy nezapomíná houpat boky ze strany na stranu a kroutit prdelí, odejde. Oh, divná to rodina. Pustím se tedy do práce, co mi rovnou nandala paní domu.
Je to nuda, otrhávat z keřů oschlé lístky. Protočím oči, když asi po půl hodině vyleze Billova mamka i s tátou a mávají na něj. Dva velké kufry bere řidič taxíku a skládá je do kufru.
„Miláčku, na stole máš ode mě papírek, kdybys nevěděl, co a jak s těmi kytkami. Za týden jsme zpět!“ usměje se, nasedne a jede do Prčic. V tu chvíli to začne.
„Dáš si něco k pití?“ oči černovláska se otočí ke mně. Bože, asi mě sežere, mám strach…
Bojím se ho docela. Vypadá jak andělský ďábel. Ještě rohy mu přidělat a může si jít užívat s Luciferem. Zase přemýšlím nad blbostma.
„Hm, dal bych si. Ale prosím, vykat,“ zahučím k němu, hledajíc svou Mp4ku. Ipoda dostanu až k Vánocům.
Jen se škodolibě usměje. „Neříkej mi, že ti mám vykat, když jsi zhruba stejně starej jako já…“ zahihňá se. Jo, je to ďábel. Nevypadá tak, ale už jen ten jeho styl, jak se směje. Rozdělávám sluchátka.
„Jako sorry, pane, ale my dva jsme naprosto cizí osoby vůči sobě,“ rozmotám je konečně a strčím do ucha. „Vy jste mladý pán a já váš zaměstnanec,“ zaujmu majestátný postoj a žvýknu do neexistující žvýkačky. Pozvedne jedno obočí. Borec. To neumím.
„Děláš si ze mě prdel nebo co?“ zase se culí jak koketa. Úžasný. Kam jsem se to jen dostal? Nejen, že se budu bát o svůj zadek, ale i nerespektuje slušný chování a bude mi tykat.
„Vždyť právě proto, že jsi náš zaměstnanec, ti můžu tykat…“ zahihňá se pobaveně. Si jako ze mě dělá prdel nebo co? Mám chuť mu dát facku, a to řekl čtyři věty. To se mnou jako bude zacházet jak s hadrem. Bože, chci pryč. Pomalu leze do bazénu. Si jako myslí, že když bude mokrej, tak že se mi z něj postaví? Zavrčím, neříkal něco o pití?
„Svalovče, pojď ke mně se trošku zchladit!“ houkne po mně. To by se ti líbilo, ty jedna malá koketo… To víš, že jo… a ty mi ho narveš mezi půlky. Zas tak blbej nejsem.
Nejlepší odpálkování je ignorace. Takže zahajuju onu činnost. Nevšímat si ho. Ať mi dá pokoj.
„Tak ty jsi hluchý?“ na mé rozpálené pokožce přistane ledová kapka vody. Ošiju se a prudce se k němu otočím.
„Hele, tak to by, mladý pane, stačilo! Nejsem žádný hadr a nic podobného. Budete mi slušně vykat a respektovat má přání, nebo si můžete najít jiného zahradníka a ne někoho, jako jsem já. Já ze sebe vola dělat nenechám,“ a má to.
Bohužel si neztrácí svůj prohnaný výraz.
„Buu!“ udělá a zahihňá se. Jo on vůl je. „No tak, chtěl jsem jen, abychom vůči sobě nebyli tak chladní… víš, jak to myslím, abychom byli přáteli…“ koukne na mě. Asi to nevypadá, že by se konečně rozhodl mě respektovat.
„Tímhle přáteli rozhodně nebudeme…“ zahuhlám.
Vrátím se zpět k trhání toho křoví. Tohle není keř. Hlavně, že jsou boháči a ani postarat o kytky se neumí. A tenhle? Ten umí tak určitě jenom kouřit. A nemyslím tím cigára.
„Tak si trhni, netykavko!“ kopne nohou, až mě celého ošplouchne.
„Hej, teď už ale fakt brzděte… přišel jsem sem pracovat a né šukat!“ zařvu skoro už nasraně… Celej promáčenej. Ať se fakt zklidní, nebo se naseru a dám mu pěstí.
A že se rvát umím. To, že vypadá jak štětka, mi nezabrání. Jestli takhle bude probíhat celý týden, tak to tady nevydržím. Už teď jsem na pokraji nervovýho záchvatu. Bude mě štvát ještě chvilku a uvidí to rodeo, co s ním provedu.
„A co jako čekáš! Že zařveš a mně se z tebe postaví? Pche… takej nanicovatej hoper jako ty se mnou nic neudělá!“ zaječí, vyleze z vody. Vím, že teď lže… jinak by se tolik nesnažil.
„Už teď se bojím o svojí prdel!“ zahulákám.
Třísknu připravenýma nůžkama o zem a odkráčím k němu. Je vyšší než já! Proč?!
„Copak, copak, hopérku, už sis rozmyslel, co chceš k pití?“ zase na mě vycení ty své umělé zuby. Ale září mu jak krystalky, to je fakt.
„Ne sere mě, že mě nehodláte respektovat!“ zavrčím naštvaně. „Dal bych si vodu, jestli můžu poprosit…“
„Mile rád…“ skloní svádivě hlavu. „Převelice rád. Tak pojď za mnou, brouku.“
„Říkal jsem něco přece!“ tak teď už to přehnal opravdu.
Asi bych se s ním neměl srát, protože on se asi jen tak nezmění, jdu za ním k domu. Jde přede mnou a vrtí zadkem. To má za následek, přesně to, co chtěl. Koukám mu na něj. Jo, má pěknej zadek. Musí být asi úzký, ale aby mi při každým přírazu plácl pérem o břicho… bleh…
Říkám. Nejsem gay. Prostě ne. To bych se musel nějakým zázrakem hodně rychle přeorientovat.
„Dáš si jen vodu?“ optá se mě, jakmile vejdeme do honosně vybavené kuchyně. Páni… už kuchyň je jak nějaký bejvák. Rozhlížím se okolo. Bílé, všechno bílé. S černou a červenou. Naprosto perfektně vystylováný. Ale chválit mu to nebudu. Namyšlený je až dost.
„Oprava; Dáte si jen vodu?“ protočím jako vždy oči. Ta malá mrcha, co je větší než já, se zapírá nataženou rukou o ledničku a mrká jak mrkací panna. To tak. On a panna. I kdyby byl dívka, tak má dávno roztaženou dírku a… nic radši. „Vodu nebo sodovku bych prosil.“
Bill:
Však on jednoho krásnýho dne povolí. Možná ještě dneska. Potřebuju ho dostat nějak, abych mu ho mohl aspoň vykouřit. Pak by si uvědomil, že lepší kuřbu nezažil a třeba by chtěl víc.
Kouknu do lednice a jemně vyšpulím zadeček. Vyndám sodovku a naleju to do velký sklenice, postavím před něj. Koketně se opřu o linku. Dívá se na mě a prohlíží si mě.
„Hele… ty…“ zakoktá se. „Vypadáš jak holka, ani se mi nechce věřit, že máš koule…“ řekne a já upa ztuhnu.
„J-já?“ vyvalím na něj svá dokonale nalíčená očka, i když jsem se cachtal ve vodě. V chlórované vodě bazénu.
„Ne, babička Boženy Němcový,“ protočí zase ten boreček panenky a sedne si na stůl.
„Samozřejmě, že koule mám!! Nenechám se ponižovat. Copak, chceš je vidět? Možná jsou větší než ty tvoje,“ založím dotčeně ruku v bok.
„No jasně, holky maj vždycky vetší péro než kluci,“ výsměšně na mě mrkne. On si ze mě utahuje?“
„hele, zahradníčku, brzdi jo…“ houknu nasraně.
„Ty jsi taky nehodlal respektovat moje přání…“
„Jenže TY,“ zapíchnu mu nehet do hrudi, oči jako štěrbiny. „Seš obyčejný zaměstnanec. To TY máš poslouchat. Ne já, tvůj nadřízený!“
„Nadřízený děvka?“ pozvednu obočí. „Navíc, jsem člověk stejně jako ty. A kdyby mi řekli, že tu nejsem kvůli zahradě, ale kvůli nadržený díře namyšlenýho spratka, tak jdu radši makat někam na stavbu!“ zařve na mě a já se naseru tak moc, že mu dám facku. Pak jdu k bazénu.
To si dovolil hodně! Hned jdu volat matce, co to sem přivedla za kreténa! Mě si brát do huby nebude. Kráčím vzpřímeně s vypnutou hrudí a pozvednutým nosem po dost neupraveném trávníku.
„A sekat! Žádné lelkování!“ zařvu, i když tu asi není. Blbeček namachrovaný. Tak luxusní tělo jako moje nikdy víc neuvidí. „Má chodidla si zaslouží chodit po perfektně upravené trávě.“
Najednou uslyším přímo za sebou.
„Tvoje nohy? Vždyť je stejně umíš jen roztáhnout na požádání!“ postaví se přede mě, naseru se tak, že do něj strčím a frajer sletí do bazénu. „To ti patří, ty namachrovanej sráči!“
Založím ruce na prsou a pohodím vlasy. Tak… a teď se ukaž, jak se umíš vztekat. Ooh, plácá se ve vodě jak mokrý čokl. A že já mám psy rád.
„Ty buzerante zasranej!“
„Nevedu fekal, abych byl zasranej!“ houknu nasraně. Vylejzá z vody a stoupne si naproti mně. Nasraně dýchá. Jeho dech mě pálí na tvářích.
„To bych se hádal, ty malá levná děvko.“ Plesk. Přiletí mu na druhou tvář. Tohle je na mě moc. Bože, koho to sem máma dotáhla? Vzlyknu.
„Vypadni!“
„A rád vypadnu. Nebudu riskovat svojí prdel, že mi v ní přistane tvůj pták. To radši ošukám děvku u silnice,“ začne si sbírat svoje věci. Házet do batůžku. A… a já… skoro se sesypu. Zpod víček spatří svět první slané perly. Hruď se zachvěje stejně jako mé tělo pod návaly srdceryvného vzlyknutí.
„D-dej… mi p-okoj a jdi!“ propuknu v pláč. „Táhni! Máš padáka!“ třesoucí se spodní ret a mokré řasy. Pálí mě oči. Cítím se jak kus nepotřebné věci.
Tom
Ještě mlátit mě bude? Co si o sobě myslí, začnu sbírat svoje věci. Pak se na něj podívám, jak se hroutí na kolena. Obličej v dlaních. Najednou mi je ho líto.
„Bille, já… omlouvám se…“ špitnu provinile. I když má cenu se kvůli němu cítit provinile.
„Vypadni!“ zařve skoro až hystericky. Cuká s ním pláč. Snad jsem toho tolik neřekl…
„No, tak jo… měj se… a omlouvám se,“ pomalu odcházím.
Mé kroky jsou nejisté a pořád se za sebe otáčím. Sluneční paprsky jako by mě trestaly. Je mi ho vážně dost hodně líto. Že bych ublížil takového tvrďákovi? Zastavím se u růžemi zdobené brány a s rukou na klice na něj hledím. Sklání se na kolenou hlavou k zemi a jeho slabé vzlykání je slyšet až sem.
„Kurva…“ nervózně se kousnu do rtu. Nesnáším, když někdo bulí. A už vůbec kvůli mně. Přehnal jsem to. Dost vulgárně jsem ho poslal do řitního otvoru kvůli jeho orientaci a nadrženosti. Sakra… nejsem homofobní hovado! Nikdy mi nevadili gayové či lesbičky. Celkově jsem ke všem věcem tolerantní. Jenže jsem neměl to štěstí se ještě osobně setkat právě s takovým člověkem. Navíc tak nadrbaným člověkem. Kdyby mě respektoval, choval se sluše a nesvlékal mne byť sebemenším pohledem, držím zobák a nic není tak, jak je teď. Výčitky a trápení.
Moje ruka na chvíli sklouzne z kliky. Pak si to ale rozmyslím, dám ruku zpět a otevřu. Brána jemně vrzne projdu a mířím směrem k autobusu. Sakra, boty mi čvachtaj, jak mě hodil do tý vody. Člověk by nikdy neřekl, že má takovou sílu.
Se sklopenou hlavou se pomalu loudám na autobus.
„Počkej!“ otočím se. Stojí div ne připlácnutý na bráně. Dokonalý make-up rozmazaný. Teď vypadá hrozně zranitelně.
„Ne-nemůžeš jít celej pro-promočenej. Má-mám tu náhradní montérky,“ jemně se chvěje v doznívajících vzlycích a slabě koktá. Teď je dokonce sladký. Otočím se a mířím zpět k bráně. Otevře mi a kouká na mě jak zbědovaný pes. Asi jsem mu hodně ublížil.
S přilepeným pohledem neurčitosti sleduju každý jeho pohyb. Je celý vratký, když zavírá. Zamknul. Asi abych mu nezdrhnul.
„M-musíš se… převléct,“ opět koktne a stáhne dlaněmi vlasy dozadu. Odhalí tak svůj útlý krček.
„Omlouvám se. Vážně, já…“ propletu své prsty. „Neměl jsem v úmyslu tě zranit a ponížit. Jsem strašně nervózní a rozčílilo mě všechno. Jak jsi ignoroval mé nároky a… promiň,“ rezignovaně pokrčím rameny. „Vím, omluva to nesmaže, ale nic víc udělat nemůžu.“
„Ne, to nesmaže…“ broukne plačtivě.
„P-pojď se mnou, dám ti je, ať se můžeš převléct.“ Je skoro až rozklepaný. Jdu za ním. Vede mě do domu a po schodech nahoru, až dojdeme… do jeho pokoje? Vyndá montérky a podá mi je…
„Ehm mám o-odejít?“
No do pr… jaksi mi nedošlo, že bych se převlékal sám. Bože, bude to na nejvyšší míru trapné. Kdyby mi dal nějaké triko jenom a kalhoty bych si nechal. Ona gumička mi stačí. Jinak se sám neobléknu pořádně.
„Víš… ehm,“ podrbu se za krkem a za ouškem. „Mám jistý menší problém.“
„Uhm,“ vyvalí na mě rozteklá kukadla. Nechápe.
„Mám problémy s jemnou motorikou. Moc mi nejde zapnout takto malé zipy a podobně.“
Vyvalí oči ještě víc. Dostanu strach, aby mu nevypadly z důlků. Polkne.
„Takže ti mám rozepnout a zapnout kalhoty?“ broukne. Začíná být silně nervózní. Skousne si ret. Bože, on po mně vyjede. Zajede si rukou do vlasů.
„Jo, to bych potřeboval…“ hýknu. A kouknu na svoje kalhoty.
Už to cítím. Mám před očima naprosto živě filmy, scény. Jak mě perverzně bere do svých úst a tvrdě saje. Jak mlaská a mručí, sténá a tvrdě kouří. Polyká moje mazlavé semeno a já se mu horečnatě vystříkám do ksichtu. Doprdele, ne!
Bill:
Poleje mě mráz. Přesně tohle jsem potřeboval. Mým tělem prochází neuvěřitelný chtíč. Mé tělo se začíná chvět a já se mu podívám mezi nohy. Polknu.
„Jo, po-pomůžu ti…“ zakoktám. A Pomalu se skláním k jeho kalhotám. Rozdělám knoflík a pak zip a přetáhnu mu kalhoty přes zadek. Tak blízko tomu, co jsem chtěl. Jen jedna vrstva látky mě od něj dělí. Normálně se mi sbíhaj sliny. Chci jej vzít do pusy jak hluboko to jen půjde.
Jenže já odvrátím pohled od něj, od jeho dokonalého bříška. Vydechnu. Skoro až nadrženě. Chci se s ním udusit. Polknu. Nechám ho oblíct do montérek. Chvěju se. Kurva, já ho chci!
Tom:
No sakra. To říkám. Nemůže to přenést přes srdce. Co srdce, přes jeho staženou prdel a mlsné rty. To vážně působím tak sexy i gayům? A je on vůbec gay? Co když si to jen nalhávám. Zatraceně! Zvrátím hlavu a prudce vydechnu. Je gay. Nebo aspoň bisexuál. Oblékám se. V zádech jeho spalující pohled. Poznám, když mě někdo hltá očima. A ty jeho jsou tak působivě jiskrné. Jo, dobře! Přiznávám to. Kdyby byl holka, přehodím ho přes parapet a budu ji šoustat do bezvědomí. Neměl jsem tu čest poznat tak hvězdnou bytost jako on. Má charisma. Upoutal mě něčím. Jenže já ho nechci!
Bill:
Kurva. Nemůžu ho rozdejchat… on je tak… nadpozemsky sexy. Skousnu si ret.
„M-mám ti to zapnout…“ koukám na něj když vidím, že si je fakt sám nezapne. Kleknu si a zapínám. Kouknu na něj odspoda…. Pak přejedu pohledem po celém jeho těle… Ne, takhle to neskončí… Já… vždycky dostanu to, co chci. Polknu. Pustím kalhoty a nadzvednu mu tričko. začnu ho líbat na bříšku. Oh… jemně vydechnu. Kalhoty zas rozepnu. Pomalu rozepínám zip. Mám čas jen do té doby, než se vzpamatuje z šoku z polibku. Pak mě může zastavit. Do té doby už mu musí stát…
Olíznu si rty a vydechnu mu horký dech na podbřišek.
autor: S & Lenna W.K.T.
betaread: Janule
Já si říkám – na obrázku je Gaga, tak to číst nebudu. Ale přeci jen mě ten úvod dostal a.. tvl, já chci další! 😀 Doufám, že to bude mega sex 😀
No já nevím, je to dobré, ale není to úplně podle mého vkusu. Nemůžu to posoudit jenom podle prvního dílu, ale na mě je tam až příliš drsných řečí o sexu a Tom s Billem jsou teda vyloženě sexuální monstra xD, já mám radši něco "normálnějšího" =) Uvidím, kam se to posune, každopádně si nenechám ujít další díl =)
no…kurva kurva kurva.
vy dvě, když něco mátě tvořit dohromady…to je ….fakt něco, co se nedá jen tak lehce rozdejchat.
jednou mě zabijete, fakt xD
<3 VÝBORNÝ! <3
hlavně ať už je další díl *slintá*
Oh, děvčata! Tak Tom má špatnou jemnou motoriku jo? Pochybuju! Spíš podvědomě čeká, až Bill nastaví tu svoji prdel a vyšuká ho na kuchyňský lince. To znám toto. Ti, co se nejvíc brání, pak vzdychají jak největší děvky xDDDD Fakt the best povídka přesně podle mého vkusu. Chci další díl! A hned! xDDDDDDDDDD
Hádám, že to bude ještě zajímavý…
A to se jim do toho bude angažovat i ta "šílená uklízečka", jo? 😀
ty vole, holky vy mě chcete killnout? omg… 😀
mheha 😀 už aby tu byl další díl, ne?! 🙂
Psychózní !!! xDDD Zabíjí mě to !!! xDDD Nepřežiju ty vaše hlášky a Bill jako rozmazlená Diva je prostě moje the best téma xDDD
… mimochodem, úplně jste mě dostaly Carlosem, ani nevíte jak ^^ taky jedna moje známost ^^
Btw, nechápu Namodralá omačka ??? Wtf ??? xD
To se dozvíš na konci povídky xDDD Myslím, že to je hodně výstižné xD
Upe supeer…To je tak bombastická povídka
Úplně žeru ten styl toho psaní, prostě z toho nemůžu je to dokonalé xD
Bill ako sexuálna mašina mi nesedí, mám ho radšej nežného a milého, ale je to písané veľmi dobre, tak čítam ďalej.