autor: Sandra Trümper
Zdravím! =o)
Tahle povídka je už trochu starší. Psala jsem ji někdy v březnu, a to k narozeninám mé drahé Janiie. Takže tohle je pro tebe, zlato! =o)
A ještě jedna věc – dejme tomu, že byli v klubu někde v Americe, kde hvězdy mají přece jen trochu větší svobodu, takže se tenhle jejich moment nijak neprofláknul =o)
Víc už ale prozrazovat nebudu =D
Užijte si povídku!
Bill nervózně přešlápl. Už dobrých pět minut stál před dveřmi do Davidova pokoje. Nesnášel tohle jeho mučení. Vždycky, když měl někdo z nich průšvih, David si ho zavolal k sobě. Jen jeho samotného. Vždycky říkal, že když má někdo samostatně průšvih, nemá cenu, aby to řešila celá kapela. Jenomže pravda byla taková, že Bill sám nikdy průšvih neměl. Vždycky to byl jejich průšvih, jeho a Tomův. Jenomže teď… žádné oni nebylo. A byla to jeho chyba. Svým způsobem.
***Flashback***
„No tak, Tome, přiznej si to! Nejsi takovej Casanova, jakýho ze sebe děláš!“ nadhodil se smíchem Bill a znovu si přihnul něčeho v jeho sklenici. Zábava už byla slušně rozjetá a oni všichni, mírně řečeno, v náladě.
„No dovol! Mám na každou v tomhle baru. Na každou, kterou si ukážu,“ prohlásil hrdě Tom, napřímil se a rozhlídl se kolem. „Klidně ti to dokážu. Co třeba tuhle?“ ukázal na blondýnu nedaleko nich.
„Zbláznil ses? Myslel jsem, že máš aspoň nějakej vkus,“ ohrnul ret Bill a i Tom se musel zašklebit, když se blondýnka otočila a oni všichni mohli vidět, že je zpitá pod obraz.
„A co támhleta?“ pomohl kamarádovi i Georg.
„Ty snad žereš celulitidu?“ I teď se Bill znechuceně otřásl, tentokrát však při pohledu na její stehna, která odhalovala její velmi krátká sukně.
„Tak koho mám sbalit, abys mi uvěřil?“ bouchnul Tom sklenicí o stůl.
„No koho! Tu největší divu v baru!“
„Tak to asi nepůjde,“ odfrkl si Georg.
„A to jako proč?“ Tom nebezpečně přimhouřil oči. Viděl v Georgově poznámce přímou narážku na sebe. Proč by tu babu nemohl sbalit?
„Sorry, kámo!“ okamžitě se bránil Georg. „Já jen chtěl říct, že největší diva široko daleko je tvůj bratr. A toho budeš asi těžko balit,“ Tom ho neposlouchal. Jeho pohled sklouzl do toho Billova. Několik chvil si jen vzájemně hleděli do očí, než se najednou pousmáli. Sázka byla dohodnuta. Tom musí dokázat, že do postele dostane největší divu široko daleko, jinak o něm Bill na koncertě veřejně prohlásí, že je lůzr. A pokud ji (spíše jeho) do postele dostane, má Tom právo jeden den po Billovi chtít, co jen se mu zamane. Kdyby byli střízliví, nejspíš by je něco takového ani nenapadlo. Jenomže oni střízliví nebyli.
„Snaž se, borče. Za dvě hodiny chci jít do hotelu,“ oznámil mu Bill, sebral se a odešel k baru. Tom se jen pousmál a sjel bratrovu postavu pohledem. Nikdy se na něj takhle nedíval, ale… měl by ohodnotit materiál, který má ten večer dostat do postele, ne? Nedokázal zabránit úsměvu vloudit se na jeho tvář. Musel uznat, že jeho bratr má postavu, která rozhodně stojí za hřích. Mlsně si olízl rty, nahnul se ke stolu a dal se do myšlení. Na Billa nemůže tak jednoduše jako na ostatní holky. Ale na druhou stranu své dvojče zná. Musí vědět, na co Bill skočí… ne?
***
„Co dělá tak nádherné stvoření samo u baru?“ Tom si přisedl ke svému bratrovi. Ačkoliv by si každý po právu myslel, že se mu jen snaží vlichotit, nebylo to tak. Nebo alespoň ne docela. Samozřejmě, že kdyby neuzavřeli tu sázku, neřekl by to. Ale svá slova myslel vážně, upřímně.
„Co dělá lamač dívčích srdcí u kluka, o kterém většina lidí tvrdí, že do smrti bude panic?“ vrátil mu Bill otázku. Tomovi přejel mráz po zádech, když mu Bill věnoval jeden ze svých pohledů zpoza řas. Nikdy si neuvědomil, jak smyslné jeho oči jsou, jak svádivý je jeho jazyk, když navlhčuje plné, růžové rty…
„Ujišťuje se, že ostatní se mýlí,“ odpověděl jednoduše Tom a kývl na barmana. „Dvakrát Martiny.“
„Odkdy drzí drsní dobyvatelé pijí Martiny?“ zamrkal na něj pobaveně Bill a do rtů laškovně vsunul brčko ze svého drinku. Toma polilo horko.
„Od té doby, co potřebují zchladit,“ pousmál se a naklonil se blíž k Billovi.
„A pročpak někdo jako ty potřebuje zchladit?“ zeptal se Bill a i on se nahnul k Tomovi. Oba cítili na tváři horký dech toho druhého. Tom se pousmál. Nikdy by ho ani nenapadlo, že flirt s Billem by mohl být tak zábavný.
„Když někdo šikovně tancuje přímo před tvýma očima, když se jeho tělo pohybuje tak, že se ti svírají vnitřnosti a celé tělo se ti rozhoří neuhasitelný ohněm… Pak i někdo jako já potřebuje zchladit,“ Tom věděl, že jeho oči, kterými Billa propaluje, září touhou, chtíčem, zčásti jsou zastřené alkoholem… ale jakási okrajová, zastrčená tvář jeho vědomí mu říkala, že je v nich ještě něco. Sám nevěděl co. Vnímal, jak Bill pootevřel rty, jak z nich nechal vyklouznout brčko. Tom se na něj usmál, odtáhl se a chopil se skleničky, kterou před něj postavil barman. „Na naše zdraví,“ ťukl do Billovy skleničky.
„Na nás… a tenhle večer,“ Bill lehce vytáhl jeden koutek, čímž vytvořil pokřivený úsměv.
Tom ztěžka polkl. Bill použil jeho vlastní zbraň. A i on se mohl osobně přesvědčit o tom, jak nebezpečná je. „Vypadá to, že Georg se konečně odhodlal,“ Bill se otočil čelem k tanečnímu parketu. Lokty se zapřel o bar, ale v jedné ruce stále držel skleničku. Kývl směrem ke Georgovi, který se nemotorně snažil tancovat kolem celulitidové zrzky.
„Ovšem moc mu to nejde,“ poznamenal Tom, když se konečně donutil odtrhnout pohled od svého perfektního dvojčete. Teprve teď pochopil všechny ty ječící holky, které šílely po jeho bratrovi. „Co kdybychom mu ukázali, jak na to má jít?“ napadlo ho to těsně před tím, než se znovu napil.
„Troufneš si?“ střelil po něm pohledem Bill.
„To se ptáš mě?“ Tom si odfrkl a odložil teď už prázdnou skleničku. „Nebýt toho, horší než Georg být nemůžu.“
„Vždycky může být hůř,“ střelil po něm rychlým pohledem Bill, ovšem koutky jeho rtů směřovaly vzhůru. „Ovšem za zkoušku to stojí,“ hodil do sebe poslední hlt Martiny, odložil skleničku a postavil se. To už Tom stál vedle něj a s mírným úsměvem mu nabízel ruku. Byl to jeden z jeho mnoha triků, perfektně nacvičený s jasným úsměvem. Většinou. Tentokrát ten úsměv šel od srdce a on Billovi chtěl nabídnout svou volnou dlaň. A možná i víc.
Bill se na něj usmál zpátky a vložil svou ruku do té Tomovy. Oba cítili spokojenost nad tím, jak perfektně do sebe jejich dlaně zapadaly. Společně se vydali na parket, ve skutečnosti však nic kolem sebe nevnímali. Soustředili se jen na vzájemný dotek a pohled. A najednou stáli uprostřed parketu.
„Nemám se snažit balit tě já? Čekal jsem z tvý strany odpor, ale ty mi spíš pomáháš.“
„Kdepak, já pouze flirtuju,“ Bill se konečně odprostil od Tomova pohledu a rozhlédl se kolem. Nakonec pustil Tomovu ruku a rozhýbal své tělo do rytmické hudby dunící celým klubem. Zpoza řas se koketně zadíval na strnule stojícího Toma. „Myslel jsem, žes mi chtěl dokázat, že nejsi takový mamlas jako Georg.“
Tom reagoval na jeho poznámku po svém. I on se vložil do víru tance, ovšem čím víc se snažil na Billa zapůsobit, tím víc si připadal jako neschopný idiot. Nakonec to vzdal. Zadíval se na Billa. A najednou jako by z něj opadla jakási zábrana, jeho tělo se přizpůsobilo rytmu a Billovu tělu. Byli ztraceni v sobě, absolutně nevěděli, co se kolem nich děje. Možná proto v jejich očích přišla změna tak náhle. V jednu chvíli tancovali spolu, ale přesto každý zvlášť na svižnou, energickou hudbu. A hned v té druhé stáli těsně vedle sebe, klubem zněl baladický ploužák, Bill měl své ruce spojené za Tomovým krkem a Tom ty své na Billových bedrech. Byli si k sobě tak blízko, že se jejich nosy téměř dotýkaly. A svět definitivně přestal existovat. Tom si své dvojče přitáhl ještě o kousek blíž, Bill pootevřel rty a horce vydechl. Tom se pousmál a naklonil svůj obličej blíž k tomu Billovu. Na malý moment zaváhal, ale když si uvědomil, že Bill v očekávání rozevřel rty ještě o něco víc, vpil se do nich těmi svými. A v tu chvíli už neexistoval nejen svět, ale nebyla ani žádná minulost nebo budoucnost. I samotná sázka upadla v zapomnění. Byl jen polibek, něžný, opatrný a především dychtivý.
Společně, zapleteni do sebe, se vydali zpátky na hotel.
***flashback***
Bill si nemohl pomoct. Pokaždé když na to vzpomínal, na tváři se mu objevil lehce připitomělý úsměv s doprovodem v podobě růžence ve tvářích. Ani tento okamžik nebyl výjimkou.
Společně se dostali až do Billova pokoje, kde černovlasý prožil nejkrásnější noc svého života. Jako by jejich mysl byla zastřená čímsi silným, magickým, co ještě podporovalo vliv alkoholu. Ale Bill na to vzpomínal s láskou. Větší něhu nikdy nepocítil. Ani na svém těle, ani v srdci. Jen…
Povzdechl si a opřel se o dveře, do nichž měl vstoupit už před dobrou čtvrt hodinou. Jeho štěstí se změnilo na smutek.
Ráno se vzbudil do prázdného pokoje. Po Tomovi nebylo nikde ani památky. Nejdřív si myslel, že se jen šel vysprchovat, najíst nebo třeba projít. Ale nebylo to tak, jak se později přesvědčil. Nepamatoval si, že by se k němu Tom někdy choval tak hnusně, tak ledově jako v několika posledních týdnech. Mezi bratry byl spor, který se téměř rovnal válce. A tu válku rozpoutal a vedl Tom, Bill se jen chabě bránil.
Skupina se rozdělila a Bill zůstal sám. Gustav zastával názor, že je lepší být nestranný, neplést se do konfliktů. A ani za normálních okolností to nebyl hovorný člověk. A Georg se, pochopitelně, přidal na stranu Toma, ačkoliv vůbec netušil, o co jde. A Bill zažíval peklo. Tomovy poznámky, tvrdé pohledy… všechno ho to neskutečně zraňovalo.
Bill vyjekl a jen stěží chytal rovnováhu, když se dveře, o které se opíral, otevřely. Rychle odehnal sebelítost a otočil se. Před ním stál zachmuřený David.
„Čekám na tebe už dvacet minut.“
„Omlouvám se,“ rychle zamrkal. David si jen povzdychl a gestem ho pobídl ke vstupu. Bill vklouzl do jeho pokoje a posadil se do křesla.
„Co se stalo s kapelou, Bille?“ David si sedl naproti němu. Snažil se zadívat mladšímu chlapci do očí. Černovlasý však zdárně pohledem uhýbal. „Byli jste taková skvělá parta, ale teď…,“ Bill i nadále mlčel. David si povzdechl. Nechtěl tento rozhovor vést v čistě profesionální rovině, ale Bill mu neumožnil výběr. „Zavolal jsem si zrovna tebe, protože jsi frontman. Je mi jedno, jaké jsou vaše vztahy v soukromí, ale na veřejnosti jste prostě stejně ideální parta jako dřív. A vy s Tomem máte naprosto dokonalý dvojčecí vztah. Fanynky to milujou. Rozumíš?“
„Ano, Davide.“
„Tak jdi.“
***
„Byl jsem u Davida,“ začal nervózně Bill. Gustav ani Georg mu nijak nevadili, to z Toma byl tak neuvěřitelně nervózní. Jeho dvojče ho v posledních týdnech vždy propalovalo tak zvláštním, intenzivním pohledem. Ze začátku měl pocit, že v jeho očích je čirá nenávist, což nechápal. Teprve nedávno mu došlo, že je to cit stejně nezkrotný, ale přesto docela jiný. Avšak stále nevěděl jaký.
„Páni, to jsme fakt nečekali. Rozhodně ne po tom, co ti dopoledne řekl, ať za ním přijdeš,“ ale Tomův pohrdavý tón vždycky zasáhl cíl. Přesně se zakousl do jeho srdce a zraňoval samotného černovláska. Už po něm ani nestřelil ublížený pohled, jen bolestivě přivřel oči.
„Chce, abychom se na veřejnosti chovali stejně jako dřív. Proto…,“ zhluboka se nadechl a otočil se na Toma. „Omlouvám se. Nevím, co jsem ti udělal, ale, prosím, promiň mi to,“ Tom jen mlčky hleděl do Billových očí plných stesku, smutku a bolesti.
„Gustave, Georgu… Vypadněte,“ jeho hlas byl tichý, lehce roztřesený.
„Ale-„
„Vypadněte!“ tentokrát jeho hlas ostře rozřízl vzduch. Géčka ho mlčky poslechli.
Tom vykročil k Billovi. Černovlasý se napjal. V posledních týdnech si zvykl, že pokud se k němu Tom přiblíží, tak jen kvůli tomu, aby mu nějak ublížil. Ale tentokrát si ho Tom přitáhl do teplé náruče.
„Och bože, Bille, omlouvám se. Mrzí mě to, dvojčátko moje, opravdu mě to strašně mrzí. Omlouvám se. Prosím, promiň, odpusť mi to.“
„Tomi,“ zamumlal lehce překvapeně Bill a rukama nejistě vyjel až k jeho dredům. Tom se od něj lehce odtáhl a zadíval se do jeho čokoládových očí. Pohled měl stále stejný, ale výraz v jeho tváři zahnal zdání nenávisti. V Tomových očích zářila láska. Nahnul se k Billovi a spojil jejich rty. Billovi se zatočila hlava. Bez alkoholového oparu byl jejich polibek ještě o něco sladší a měkčí. „Tomi, co-„
„Miluju tě, Bille,“ nenechal ho domluvit Tom a znova ho zlehka, krátce políbil. „Vím to od tý nádherný noci,“ pomalu, houpavě se s ním vydal do křesla, do kterého si sedl a přitáhl si své dvojče na klín. „Když jsi spal, já se na tebe jen díval a držel tě v náruči. Postupně jsem si uvědomoval, že jsi to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy viděl, to nejkřehčí, co jsem kdy držel, a přitom to nejdivočejší, co jsem kdy měl. Vždycky jsem věděl, že máš v mém srdci pevné místo, ale až v tu chvíli mi došlo, jak velké to místo je. Lekl jsem se,“ přiznal nenadšeně Tom. Bill se pousmál a věnoval mu nevinný polibek na tvář. Tom se usmál, přitáhl si ho ještě blíž a zabořil mu tvář do krku. Bill se zachichotal, když mu Tom do citlivé kůže cosi zamumlal. „Odpusť mi,“ rozeznal v tom.
„Odpuštěno,“ oba věděli, že prázdné fráze, že není co odpouštět nebo že se vlastně nic nestalo, nejsou pravdivé, takže je nemá smysl používat. Bylo toho hodně, co odpouštět. Týdny samoty, dny sebelítosti, hodiny marného přemýšlení, co udělal špatně… Ale Bill měl pocit, že tohle všechno mu vynahradil už jen ten jeden jediný polibek.
„Jen mě už nikdy nenechávej vstávat samotnýho, dobrá?“
„To už se nikdy nestane,“ Tom se od něj znovu odtáhl, překrásně se usmál a opět zlehka spojil jejich rty.
„Takže… co byste si přál teď, můj pane?“
„Tvůj pán?“
„Sázka přece jasně zněla, že-„
Billa zarazil Tomův smích a následně i jeho rty na těch svých.
„Nech toho, Bille. Vyhrál jsem, ale mnohem víc než sázku.“
Bill se šťastně usmál. Jeho Tom byl zpátky. A dokonce je ochotný mu poskytnout víc než kdy před tím. Musel sice vydržet pár týdnů bolesti, ale… ta mu za život plný lásky stála.
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Já jsem dneska tak přecitlivělá, že jsem se málem rozbrečela. 🙂 To bylo krášný…já nevím, ale prostě mám ráda tyhle jednoduché příběhy, kde není potřeba si moc vymýšlet, jen správně popsat ty emoce…takže u mě za jedna. 🙂
zlato moje, děkuji ti moc za krásné věnování.. ta povídka se ti nehorázně moc povedla 🙂
chudák Billy, vždycky to všechno odnese za kluky..
představa nemotorného Georga tancujícího s celulitidovou zrzkou.. oh.. 😀 😀 😀
a scénka z baru je moooc hezkaá 🙂 jak si kluci nejdřív tak nevinně povídají, popíjejí, pak flirtují a nakonec tancují až nakonec dospějí k polibku.. ohh =333
chudák Billy.. nejenže má problémy se stranícím se Tomem, ale ještě dostane "vynadáno" do Davida… ten má taky štěstí 🙁
teeda.. odtažitý Tom se změnil na křičícího Toma.. jen ať je na Billa hodný.. 🙁
jééé Tom se tak krásně omlouvá.. tak něžně.. to je roztomilý =3 jsem ráda, že to dopadlo dobře.. oba se mají rádi a mají mezi sebou úžasný vztah.. přece by se něco tak krásného nedalo zničit.. Tome.. Bille.. jsem ráda, že jste spolu.. jen ať vám to dlouho vydrží 🙂
opravdu moc se ti to povedlo Sandro 🙂 ještě jednou děkuji za věnování 🙂 :-* ♥
ten konec byl najednou nějaký strašně rychlý…asi bych to více rozepsala. Klidně na nějakou velkou hádku s usmířením 🙂 Ale pěkné to bylo…
Pěkná povídka, jen ten konec byl strašně rychlý…
Moc zajímavá a nádherná povídka….moc se mi to líbilo
Jůů moc krásná povídka :)) povedla se
ja tak miluju stastny konce!! ta povidka je moc pekna, velmi me zaujala…jen pokracuj :)) ♥
Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) 🙂
Naaadherna povidka, hrozne procitena!💗💗💗 Miluju happy endy, jiny ani nechci cist:D