Secret love

Ahoj. Po necelých třech letech jsem se opět vrátila k psaní díky mé kamarádce, která mi připomněla, jak moc jsem tuhle činnost milovala. A když mi pak tahle písnička vnukla nápad, musela jsem ho sepsat a vzhledem k tomu, že se mi to fakt líbí, chtěla jsem se o ni podělit s vámi. Vím, že kluci už dávno nevypadají tak, jak jsem je popsala na začátku, ale prostě jsem to tak viděla, když na mě dýchla inspirace. 🙂 Pro lepší požitek si doporučuji pustit písničku, která vyvolala celou tuhle povídku v mé hlavě:

We keep behind closed doors
Every time I see you, I die a little more
Stolen moments that we steal as the curtain falls
It’ll never be enough.

Dveře hotelového pokoje se zabouchly. Roztoužený mladík přitiskl černovláska na zeď hned za nimi. Líbali se, jako by to mělo být naposledy, hladili svá vzrušená těla. Silnější z chlapců druhého nadzvedl, zatímco ten mu obmotal nohy kolem pasu, aniž by přerušili vášnivý polibek. Černovlasý mladík lehce zatahal za rasta copy svého milého. Plnými doušky si užívali tu chvíli. Tu, kterou spolu tak milovali, přestože by neměli. Když byli o samotě, nechali všechen strach z následků ze zakázaného za dveřmi a dělali jen to, co cítili jako správné, přestože to společnost nikdy nemohla přijmout. Člověk si nevybírá, koho bude milovat. Prostě se to stane. A i když se snažili sebevíc se svými city bojovat, nakonec jim jednoduše podlehli, protože byly příliš silné. Cítili tu lásku v každém kousku svého těla, bylo to jejich součástí. Upřímnější lásku byste v téhle době jen těžko hledali. Starší z chlapců položil mladšího na postel a chvíli na něj jen s láskou hleděl. Mohl vidět v očích toho druhého, jak moc je milován tou osobou, od které si toho cenil nejvíce, a kterou miloval stejně silně jako on jeho. Jak tohle jen mohlo být špatné?
„Miluj mě, prosím,“ šeptl s naléhavostí v hlase černovlasý a on mu tak rád vyhověl.

As you drive me to my house
I can´t stop these silent tears from rolling down
You and I both have to hide on the outside

Seděli v nahrávacím studiu. Černovlasý zpíval se zavřenýma očima, zatímco ho zbytek kapely a týmu pozorovali. Píseň hrající zpěvákovi ve sluchátkách měla melancholický rytmus a v textu byly všechny city, které nemohl dát veřejně najevo. Jeho bratr přesně rozuměl skrytému významu těch slov, která byla jen pro ně dva. Měl lehce skleněné oči. Pevně svíral ruce v pěst, aby neukázal, jak moc ho obsah slov dojímá a zároveň ničí.
Zpěvák otevřel oči a věnoval svému bratrovi všeříkající pohled. Jedna osamělá slza si prorazila cestu po zpěvákově líci, až dopadla na jeho tričko. Jediná slza, kterou jeho bratr chtěl tak zoufale setřít a políbit jejího vlastníka. Oba ta síla citů svým způsobem zabíjela, protože se k nim nemohli nikdy přiznat před celým světem. A přitom tak moc chtěli!

Why can’t I hold you in the street?
Why can’t I kiss you on the dance floor?
I wish that it could be like that
Why can’t it be like that? Cause I’m yours.

Why can’t I say that I’m in love?
I wanna shout it from the rooftops
I wish that it could be like that
Why can’t it be like that? Cause I’m yours.

Pokoj osvětlovalo jen několik svíček, když se oba bratři k sobě naléhavě tiskli uprostřed místnosti a pohupovali se do rytmu pomalých písniček vycházejících z počítače. Chyběla jim tahle malá romantická gesta, která si mohli dopřát jen v soukromí. V jejich malém světě, ohraničeným čtyřmi stěnami a zavřenými dveřmi. Na stole ležela růže, kterou mladší z bratrů dostal od staršího k jejich dalšímu výročí. Oba se snažili nemyslet na to, že jednou to bude muset skončit, protože tak strašně nechtěli, aby se to stalo. Ani jeden nedokázal bez toho druhého dýchat.

„Přál bych si, aby na celém světě bylo místo, kde bychom se mohli schovat před těmi, kdo vědí, že jsme bratři,“ zašeptal s třesoucím se hlasem mladší z dvojice. Druhý ho k sobě jen víc přitiskl, jak mu chtěl odebrat všechnu tu bolest, i když by to znamenalo dvakrát takovou pro něj.
„Já vím, Billi. Já vím,“ zamumlal a políbil ho do vlasů. Z rádia se začala ozývat píseň přesně vystihující, jak těžké to měli. Jak strašně chtěli vykřičet do světa, že se milují, ale museli to držet v sobě. Přáli si, aby to mohlo být jednoduché.
„Přál bych si, aby to tak bylo. Proč to tak nemůže být? Když jsem jen tvůj,“ zopakoval Bill po zpěvačce a zvedl pohled ke svému bratrovi.
„Přál bych si, aby to tak mohlo být,“ šeptl druhý a políbil ho. Předávali si v tom polibku tolik lásky a zároveň bolesti, že se ani ten, co z nich měl být silnější, neubránil slzám kanoucím ze zavřených očí.
„Miluju tě, Tome. Tak strašně moc,“ zašeptal Bill, když rozpojili své rty, aby se o sebe opřeli svými čely.

Why can’t I say that I’m in love?
I wanna shout it from the rooftops
I wish that it could be like that
Why can’t we be like that? Cause I’m yours

autor: Renalli