autor: Elis
Tak dneska začínáme s jednodílkami od Elis, které jsou vesměs pasné v letech 2007 – 2008. Jsou smutné i veselé, krátké i delší, některé dokonce extra krátké, ale myslím, že s nimi budete spokojeni. Pa J. :o)
PS: mám vyřídit od Elis, že to všechno prý psala v ranném teenagerovském šílenství 😀 Myslím, že to není nikde znát.
„Má mě rád… nemá mě rád… má mě rád… nemá mě rád…“ mumlal si černovlasý chlapec tiše, když seděl ve vysoké trávě rozkvetlé louky a trhal lístečky z malé nebohé sedmikrásky.
Rostlinka po chvíli letěla vzduchem, doprovázena tíživým povzdechem. Bill si clonil oči před sluncem a pozoroval malé naducané mráčky, líně plující po obloze. Přál si ležet na jednom z nich, nechat se unášet neznámo kam, věčností okamžiku…
Kdyby tak bylo vše snadné. Kdyby měl jen trochu více odvahy. Kdyby jen naznačil… Kdyby…
Pořád samé kdyby. A skutečnost? Prchá v dál. Za obzor.
Lehl si do měkké trávy, v zubech převaloval stéblo a přemýšlel. Přemýšlel o životě, o smrti, o lásce…
A tak jako prve, i nyní se napřímil a utrhl další sedmikrásku, snažící se přiblížit těm hřejivým slunečním paprskům.
Chvíli váhal. Potom utrhl první lísteček..
„Má mě rád…?“ a druhý…
„Nemá mě rád…?“ a třetí… a…
„Má mě rád… nemá mě rád… má mě rád… nemá mě rád… má mě rád…nemá mě rád… má mě rád…“
Zarazil se. Už zbýval poslední lístek, hromadící v duši bolest a stesk. Chmurné myšlenky vířily hlavou. Beznaděj prostupovala celým tělem. Vždycky to skončí stejně, vždycky…
Chystal se utrhnout i poslední lístek, ale něčí horká dlaň mu v tom zabránila. Sebrala sedmikrásku s jedním lístečkem a přiložila si ji k srdci.
Tomovy oči vyhledaly ty Billovy.
„Má tě rád…“
A dva malé mráčky na nebi se spojily a jako jeden celek se vydaly oblohou vstříc osudu.
autor: Elis
betaread: Janule
to je sladký :)Love it:)
souhlasím to je sladký.Taky to zkusím třeba to zabere
Nádherný x)
Jééé, to bylo roztomiloučké čtení. 🙂 Připomněla jsi mi oblíbenou scénu z filmu Emma podle mé milované Jane Austenové, kde to hlavní hrdinka zkouší s kopretinami a též se jí moc nedaří. "Je to ošklivý plevel, už ho pěstovat nebudeme." 🙂 To nic, mě si, milá Elis, vůbec nevšímej, já už se těším na další várku raného teenagerovského šílenství. :)))
Tohle bylo krásný… fakt že jo.
ježiš to bylo nádherný v tak krátkym úseku vyjádřit to takhle smekám klobouk
Teda,fakt moc pěkné!!!Jak mu Tom zabránil odtrhnout ten poslední lísteček,a řekl:Má tě rád,to bylo dokonalé ♥♥♥
krátký..sladký..pěkný..nadšenáá sem 😀
Teenagerovské šílenství? 🙂 Nevšimla jsem si, je to teda úžasné. Krátké, ale připadalo mi to, jako bych to četla mnohem déle než pár minut. Užívala jsem si to, je to plné pocitů a… prostě skvělé 🙂
krátké, ale ohromně roztomilé…x)
jaaaaaaaaaaaaj! to je rostomilé!!
Rozkošné. Nikdy bych nevěřila, že takhle krátká hříčka toho může říct tolik a člověka tak moc rozněžnit. Umíš si perfektně hrát se slůvkama a všechno do sebe zapadá, a když to častokrát bývají jen náznaky, je tam příběh plný pocitů. :o)
Nádhera, rozkošnost. Několik slůvek naprosto stačí, když je napíše někdo, kdo má cit pro psaní. Měla jsem z toho silný a krásný zážitek. ♥