Selling yourself 1/2

Červenající se Muckátko :o* přichází s další jednodílkou, která má ve Wordu 11 stran, tak doufám, že si ji do sytosti užijete a náležitě oceníte. Mnoho zábavy a budu se těšit na komentáře s Vašimi názory.

Muckátko :o*

V dnešní moderní době se dalo prodat téměř vše. Hmotné věci, nehmotné, ty které pro nás mají citovou hodnotu a mnohdy i věci, u kterých bylo zákonem ještě stále zakázáno, aby se s nimi obchodovalo. Všechny, které by ohrožovaly mravnost či lidskost.

Bill vybíral schránku a s obavami se cestou ke svému malému skromnému bytu probíral jednotlivými obálkami a reklamními letáčky. Většinu obálek znal až příliš dobře. Dokonce věděl, co je uvnitř, aniž by je musel otevírat. Říkal jim 3U obálky – upomínky, upozornění, ultimáta. Nezaplacení nájmu, zpožděná platba elektřiny a s tím spojené penále a mezní termín pro zaplacení dodávek vody, jinak bude přívod odpojen. Předposlední obálka však byla podivné krémové barvy, kterou za posledních pár týdnů již párkrát dostal.

Zavřel za sebou dveře od bytu malinko prudčeji než obvykle a nakrčil se, když dveře třískly a na zem dopadl kousek omítky, která se odlupovala u železného rámu dveří. Opět stráví dlouhé minuty tím, aby problém vyřešil dřív, než mu bude chtít správce tyhle škody přičíst k nájmu.

Obávané obálky odložil stranou a nožem, který ležel na kuchyňském pultíku, rozřízl krémovou obálku. Třesoucími prsty a s bolestí u žaludku vytáhl ven obsah a poskládané listy rozložil. Očima přelétl text, jehož velikou částí byl sám autorem, a podíval se na konec dopisu. Vedle místa a data, kdy byl dopis vystaven, byl na řádku Billův podpis a pod ním podpis kupce.

Bill vzhlédl a oči zabodl do ušmudlané bílé zdi ve své malinké kuchyňce.

Obchod byl dokonán. Jeden jediný podpis celé jednání uzavřel a už nebylo cesty zpět. Sice to byl Bill, kdo ve smlouvě uvedl klausuli, že jakmile bude stvrzena podpisem obou stran, nemůže být zrušena, dokud se neuskuteční její účel, přesto v tu chvíli cítil mírné pochybnosti ohledně svého rozhodnutí.

Rychle se však snažil myslet na nemalý obnos peněz, který mu tento obchod vynese. Podíval se na tučně vytištěnou částku, která byla předmětem jejich jednání. Nevěděl, jestli to byl záměr, nebo náhoda, ale v dopisu stála přesně uprostřed strany, snad proto, aby Billa nenapadlo couvnout.

Bill se posadil na židli k jídelnímu stolku a položil si dopis před sebe. Díval se na ta vysoká čísla a jeho vnitřnosti se chvěly. Byl oceněn na tuhle částku? Tolik peněz za něj byl někdo ochotný utratit? Ačkoli byla částka pro Billa více než uspokojující, a dokonce i vyšší než očekával, stále se mu to nezdálo dost. Neprodával pouze své tělo. Prodával svou duši, cudnost, sebeúctu… své panictví. Kdo na světě měl právo ocenit neocenitelné?

Zřejmě ten, kdo se pod tuto nabídku podepsal.

Pravidla zněla jasně. Zájemci měli čas do půlnoci. Jakmile rafička přiskočila na dvanáctku, nabídka byla stažena ze stránek a zájemce s nejvyšší nabídkou vyhrál.

Až na Billovu fotku proběhlo vše anonymně. Bill to tak chtěl. Věděl, že tváře převážně mužů by jej nutily se rozhodovat podle srdce a ne podle rozumu. Vybral by si toho nejlépe vypadajícího, i kdyby nabídl nejmenší částku.

Prosklená výplň skříňky Billovi vrátila odraz jeho zachmuřené tváře. Hluboké hnědé oči, magický pohled, jemné rysy ve tváři a rošťácký rozcuch mu zřejmě pomohly k tomu, aby uspěl a našel se někdo, kdo mu zajistí lepší budoucnost. Ty peníze mu pomohou začít znovu. Jinde, jinak, s jinými lidmi a jinou prací. Od začátku.

Úsměv, ke kterému se Bill donutil, dokonce nepřesvědčil ani jeho samotného, že je upřímný. Ani vidina lepší budoucnosti, možnosti dostat druhou šanci a udělat to tentokrát lépe, nepřekonala ten zlý pocit, jak moc byl Bill ochotný klesnout a snížit se k něčemu tak nemorálnímu. Styděl se sám před sebou. Červenal se a klopil oči k zemi, aby se na sebe nemusel dívat. Sliboval si, že tohle bude poslední ponižující věc v jeho životě. Jakmile své tělo odevzdá neznámému muži, udělá za svým dosavadním životem velikou tlustou čáru. Vykope opravdu hlubokou propast, aby nebylo cesty zpět. Vykročí do nového života pravou nohou a každý metr, který ujde, se ponese ve víře v lepší zítřky. Zapomene, co pro to musel podstoupit a bude se dívat pouze vpřed.

Bill přikývl, souhlasíc se svými vlastními myšlenkami a sklonil hlavu k potištěnému papíru.

Ke kopii smlouvy byl kancelářskou sponkou připnut ještě vzkaz napsaný perem něčí rukou. Jednalo se pouze o upozornění, že do tří dnů od doručení podepsané smlouvy bude očekáván na uvedené adrese. Nestály tam žádné další požadavky.

Bill nehodlal počítat, jestli se do tří dnů počítá i dnešek, když už byl téměř večer, nebo jak jeho obchodní partner zjistí, že dodržel jím stanovenou lhůtu. Co když bude předstírat, že dopis přišel až pozítří, aby získal extra čas dát se dohromady a ztotožnit se s tím, že nevyhnutelné se opravdu stane nevyhnutelným? Ne. On byl ten, kdo tohle vymyslel. Prostě to udělá zítra. Čím dřív to bude mít za sebou tím lépe pro něj. Tím dříve se bude moct znovu postavit na startovní čáru.

Zvedl se od stolu a listy nechal ležet. Čekala jej poslední noc, kdy má nad svým nitrem stále ještě kontrolu on sám. Zítra bude patřit někomu jinému.

*

Těžký pocit uvnitř Billova těla mu následující den nedovolil pozřít sousto. Jeho žaludek byl stažený a jako omotaný drátem. Snědl sotva jeden tenký toust a trochu zeleniny a od snídaně uběhlo už 10 hodin. Vnímal čas daleko intenzivněji než kdy jindy. Přemýšlel, která hodina bude ideální, jak dlouho mu bude trvat cesta, kolik času bude potřebovat, aby našel odvahu a stiskl zvonek.

Stál před rozevřenou skříní a díval se na své oblečení. Zkoumal možnosti, barevné i vzorové kombinace, ale čím víc se snažil najít něco vhodného na sebe, tím absurdnější mu jeho počínání přišlo. Jemu bude jedno, co bude mít na sobě. Pravděpodobně uběhne sotva pár minut a octne se nahý.

Sáhl pro tmavé džíny, šedé tričko se stříbrným decentním potiskem a černou mikinu na zip. Nechtěl být příliš vyzývavý ani nijak provokovat.

Do černé tašky hodil peněženku, mobil, smlouvu a přemýšlel, co ještě bude potřebovat. Netušil, jestli je něco, co by si měl vzít s sebou. Možná papírové kapesníčky. Nějak tušil, že je bude potřebovat, až bude zlomený odcházet. V předsíni si obul boty a v pěsti sevřel klíče. Naposled se rozhlédl po svém malém bytečku a se skloněnou hlavou dveře zavřel.

Cesta na určené místo nebyla dlouhá. Bill seděl na sedadle autobusu, čelo opřené o chladivé sklo a díval se na svůj odraz tváře v okně. Vypadal trochu unaveně. Jeho oči pozbývaly jiskru a víčka byla mírně přivřená. Vypadal otupěle a smířený se svým osudem. Podivného pocitu v jeho břiše se nemohl zbavit. Nevěděl, co jej čeká a strach byl na místě.

Vystoupil na předposlední zástavce před tou konečnou a po chodníku se vydal dolů ulicí. Lidé na pěkně upravených předzahrádkách si jej trochu kriticky prohlíželi, protože už od pohledu tam nepatřil.

Plížil se ulicí v ležérním oblečení jako tělo bez duše a snažil se být neviditelný, když míjel krásné domy či vilky s anglickým parčíkem kolem, vkusně zastřiženými stromky a keři, a bohatě vypadající kovové zdobené ploty a brány. Sáhl do kapsy pro lístek s číslem domu a teprve po několika krocích začal na domech vyhledávat čísla.

Číslo 16 se nacházelo téměř na konci ulice a vilka, na níž bylo číslo přibito, se nijak nelišila od těch, které Bill minul. Šedo-zelenkavá fasáda byla na několika místech doplněna nalepenými dekorativními kameny, kovový plot a na něm schránka. Chodník vedl až k domovním dveřím. Bill se zastavil a rozhlédl se kolem. Dům nebyl nijak odstrčený od ostatních, ale přijde někdo, když bude potřebovat pomoct? Uslyší jej někdo, když bude křičet?

Tyhle otázky Billově odvaze příliš nepomáhaly. Spíše jej nutily udělat krok zpět a rozutíkat se stejnou cestou zpátky.

Muž z jednoho z protějších domů si všiml Billova podivného chování a zůstal na něm viset podezíravým pohledem. Nejspíše si myslel, že je to nějaký pobuda a povaleč, který si přišel obhlídnout prostředí, aby se později mohl vrátit a dům vykrást.

Bill sebou nepříjemně trhl a pronásledován mužovým pohledem byl přinucen překonat několik ozdobných kachlí k hnědým dveřím a stisknout zvonek.

Jeho ruce se roztřásly, když se zevnitř ozval šramot a následné cvaknutí klíče v zámku. Vyděšený Bill čekal, až se dveře otevřou a on poprvé stane tváří v tvář tomu, kdo si jej koupil. Mezi futry se objevil mladý blonďák, který mohl být jen o pár let starší než Bill sám. Billovo srdce se trochu uklidnilo, když si prohlídl mužovu tvář. Netvrdil, že byl typem muže, po kterém by se Bill okamžitě otočil a ještě několik dní by na něj myslel, ale tohle bylo dobré. Čekal nejhorší. Bál se, že mu otevře starý úchylný chlap s nevzhledným velkým břichem, funící při každém kroku, nebo naopak nějaký nabušenec, který z Billa vymlátí duši.

„Bill Kaulitz?“ zeptal se blonďák neutrálním hlasem.

„A-ano. Dobrý den,“ dostal ze sebe Bill přiškrceně.

„Dobrý den, pojďte dál,“ ustoupil muž stranou a vpustil Billa dovnitř. Bill vydechl a sledujíc svou pravou nohu, jak překračuje práh toho domu, zmizel s blonďákem za zavřenými dveřmi.

„Tady si můžete odložit boty, mikinu a svoji tašku. Budete si přát něco k pití?“ zeptal se muž, zatímco ze sebe Bill stahoval svůj svršek a obuv.

„Možná jen trochu vody, prosím,“ pronesl vyprahle a odložil tašku na botník.

„Pojďte za mnou,“ pokynul mu blonďák a Bill ještě více znervózněl. Choval se k němu tak zdvořile a s úctou. Billa to mátlo. Došel širokou chodbou do obrovské a nádherně zařízené kuchyně. Takovou si vždycky přál. Možná ne úplně stejnou, ale rozhodně podobnou.

„Pomerančový džus, může být?“ zeptal se muž a připravil si nízkou sklenici.

„Ano,“ odpověděl Bill a zajímalo jej, co se stalo s jeho vodou. Tento dům byl ale asi příliš bohatý, aby k pití nabízel pouhou vodu.

Brzy byla k Billovi přisunuta sklenička s oranžovým obsahem. Billovo hrdlo bylo stažené a vyschlé, přesto se neodvážil obsah skleničky vpít na jeden hlt. I když tu byl z ne zrovna standardních důvodů, chtěl ukázat, že je slušný a slušně vychovaný. Popíjel chladivý nápoj a očima se nesměle ohlížel kolem. Blonďák nevypadal nervózně ani uspěchaně. Trpělivě čekal, až Bill dokončí své občerstvení, a vypadal, že by tam stál tak dlouho, dokud by si Bill svůj nealkoholický drink neužil do poslední kapky.

„Děkuji,“ pípl Bill, když v něm zmizel poslední doušek džusu. Blonďák přikývl a odklidil skleničku stranou.

„Pokud jste připraven, následujte mě,“ vyzval Billa a vydal se domem dál. Zastavil se u bílých dveří a vzal za kliku. Oba vešli do poměrně velké koupelny. Billovo čelo se trochu nakrčilo. Nebyl si jistý, proč si jej blonďák přivedl sem. Byl snad zastáncem sexu ve sprše?

„Svlékněte se, prosím,“ řekl muž a do sprchového koutu začal chystat vše, co bude potřebovat. Bill se zasekl a přimražený k místu, kde stál, zůstal zírat na muže neschopen pohybu. Druhý z mužů se otočil a pozvedl obočí, když bylo Billovo tělo stále ještě zahalené oblečením.

„Nevěděl jsem, že bude problém se svlékáním,“ poznamenal a bez potíží přistoupil k Billovi. Naprosto automaticky položil dlaně na Billovy úzké boky a v prstech stiskl okraj Billova trička.

„Ruce nad hlavu, prosím,“ vyžádal si a začal sunout okraj nahoru. Bill polkl a vztáhl paže nahoru. Muž díky zhruba stejné výšce přetáhl svršek přes Billovu hlavu a odložil jej na proutěný koš. Bez zaváhání prsty přesunul k zipu na Billových džínech a zručně vyvlíkl knoflík z dírky. Kalhoty sklouzly z Billových boků, lechtajíc jeho nohy. Bill poslušně z kalhot vystoupil a sledoval, jak se shrbený blonďák jal sundat Billovi při té příležitosti, kdy byl sehnutý, i ponožky. Oblečení odložil stejně jako tričko a natáhl ruce k Billovu spodnímu prádlu, které během vteřiny zmizelo z Billova těla. Bylo položeno ke zbytku ošacení.

Muž se bez výrazu natáhl pro Billovu ruku a s mírným tlakem jej dovedl ke sprchovému koutu.

„Já-já se sprchoval, než jsem sem šel,“ zaprotestoval Bill mírně.

„Vstupte dovnitř, prosím,“ řekl muž, ignorujíc Billovu připomínku. Byl si jistý, že se chlapec před ním nesprchoval tak, jak bylo třeba. Přidržel Billovu ruku, aby bezpečně vešel do prostorného sprchového koutu, a zavřel pouze polovinu dveří, aby později voda nestříkala ven, jelikož se blonďák potřeboval pohybovat uvnitř i venku.

Jakmile Bill stál na porcelánovém dně, muž se napřímil a bez okolků si Billa prohlížel.

„Zvedněte ruce, prosím,“ požádal a čekal, dokud tak mladík neučiní. Bill nechápavě zvedl ruce. Jeho nepatrné svaly na břiše se napnuly. Blonďák přistoupil blíž a za boky si Billa přitáhl blíže k sobě, aby na něj pohodlně dosáhl.

Pohladil chlapcovi paže od loktů do podpaží, zjišťujíc, že je chlapec na tomto místě oholený a pokožka je hladká na dotyk. Pohladil boky Billova hrudníku a žebra, dokud nesjel na boky.

„Ruce můžete spustit,“ povolil Billovi. Dlaně, které svíraly Billovy boky, se bez upozornění ocitly v jeho klíně. Bill tiše zakňučel a otočil obličej stranou, zahanben. Drobné slzy ponížení si razily cestu do Billových očí, když cítil, jak muž před ním neomaleně bloudí rukama v jeho klíně, sahajíc naprosto na všechno.

Blonďák hladil Billův podbřišek a třísla až mezi Billova stehna. Oholení těchto míst už nebylo perfektní, tudíž se domníval, že to musí být pár dní, co se chlapec v klíně holil naposled. Drobně se mračil, jak rašící chloupky píchaly do jeho dlaní a kazily tak dojem dokonale hladké kůže.

„Otočte se zády, prosím,“ vrátil se dlaněmi na boky a mírně zatlačil, aby chlapec z poloviny otočil vlastní silou. Bill se ocitl tváří proti světle hnědým kachličkám a otevřel oči. Zamrkal, aby zahnal vlhkost z předchozích nepříjemných pocitů. Dlaně, které před tím pohladily Billův hrudník, se nyní dotkly Billových ztuhlých ramen a přes celou délku zad pohladily jeho tělo až na zadeček.

„Předklonit, prosím,“ zatlačil blonďák na Billova bedra, aby jej donutil klesnout trupem níž. Bill se dlaněmi zapřel o kachličky a sjel hrudníkem blíže dnu. Zalapal po dechu, když dlaně stiskly jeho půlky a rozevřely je. Bill si silně skousl spodní ret a snažil se nevyvádět.

Muž si levou dlaní přidržel Billovy hýždě od sebe a pravou rukou sjel od kostrče přes Billův vstup, hráz až k Billovým varlatům. Několikrát přejel tam a zpět, aby i na tomto místě otestoval kůži.

„Hotovo,“ pronesl a sáhl po sprše. Pustil vodu a začal nastavovat teplotu. Bill sebou cukl, když se proud nejdříve ledové vody odrazil ode dna a smočil Billova lýtka.

„Kdyby vám voda nevyhovovala, ozvěte se,“ oznámil Billovi a namířil proud teplé vody na Billovo tělo.

Několik minut nechal vodu stékat po Billově těle, dovolujíc stroužkům, aby se dostaly do každého zákoutí těla, které měl před sebou. Poté vodu vypnul a hadici odložil stranou. Natáhl se po připraveném sprchovém gelu a začal Billa mydlit. Nevynechal jediné místo, a proto se Bill znovu neudržel od napnutí, když kluzké prsty zabrousily do Billova klína i mezi jeho půlky, mydlíc vše opravdu důkladně. Následně byla veškerá pěna z jeho těla spláchnuta a v bílých chomáčcích mizela u Billových nohou v odpadu.

Muž sáhl někam za Billovo tělo a sklopil bílé plastové sedátko, které bylo přišroubováno ke zdi.

„Posaďte se, prosím,“ ukázal a otočil se k Billovi zády. Bill se posadil na mokré sedátko a poprvé za celou dobu měl chuť toho muže praštit. To jeho věčné ‚prosím‘ mu lezlo na nervy a trhalo uši. Bylo mu fuk, jak slušně se k Billovi chtěl chovat. Krátce zauvažoval, že by mu bylo milejší, kdyby si jej už konečně vzal a odpustil si tohle divadlo, které Billa jen ponižovalo.

Starší muž se otočil k na první pohled nevrlému Billovi s pěnou na holení a žiletkou v ruce. Výraz v Billově tváři nehodlal komentovat.

„Roztáhněte nohy do stran, jak nejvíce dokážete a podsaďte pánev,“ řekl mírně ostřeji než doposud a vynechal i slovo prosby. Pokud se chlapec bude tvářit takovým stylem, on se přetvařovat nehodlal. Snažil se být milý a zdvořilý, ale s tím byl konec. Bude odměřený a chladný stejně jako mladý muž před ním.

S připraveným gelem čekal, dokud ten kluk neroztáhne nohy. Bill ztěžka polkl a udělal, co se po něm chtělo. Sklonil tvář k pravému rameni a sjel na sedátku níž. Nádoba s gelem byla několikrát protřepána, poté byla dostatečná dávka gelu vytlačena na nastavenou dlaň. Blonďák odložil gel stranou a začal gel rozmazávat po Billově podbřišku a slabinách, dokud gel postupně nenapěnil. Smyl si zbytek pěny z dlaně a natáhl se pro žiletku.

„Žádné prudké pohyby. Nechci vám ublížit,“ upozornil Billa a sklonil se k jeho klínu. Levou rukou si přidržoval kůži napnutou a druhou obratně sjížděl po kůži v Billově klíně, zbavujíc tuto oblast drobného nežádoucího ochlupení. Žiletku po každém tahu vymýval pod proudem tekoucí vody. Podle nejlepšího uvážení oholil, co bylo třeba, a zbytky pěny smyl proudem vody. Zajížděním prstů do všech záhybů Billova klína zjišťoval, jak moc byl v holení precizní a jestli výsledek odpovídal očekávání.

Věci na holení odložil stranou, aby nepřekážely.

„Jak stálo v dohodě, váš společník nepoužije kondom. Poprosím vás, abyste se postavil a pravou nohu dal na sedátko,“ instruoval Billa, zatímco se věnoval vlastní práci. Bill zalapal po dechu a jako v mrákotách se postavil na vratké nohy. Takže tenhle blonďatý muž nebude ten, kdo si jej dnes vezme? Je tu ještě někdo další? Jiný? Možná horší? Možná ten, co bude splňovat Billovy obávané představy?

Ano, souhlasil se stykem bez ochrany, ale jen za podmínky, že se jeho partner nechá otestovat na pohlavní choroby. Negativní výsledky testů staré asi 3 dny ležely s podepsanou smlouvou v jeho tašce, která zůstala v chodbě.

Pootočil hlavu stranou, aby viděl, co se chystá, protože jestli byl muž za ním v něčem dobrý, tak v neříkání věcí, které se chystá dělat.

S rozšířenýma očima viděl, jak muž vybaluje úzkou stříbrnou věc z krabičky a odkládá ji bokem. Natáhl se po sprše, odšrouboval sprchovou hlavici a na její místo našrouboval tu úzkou podlouhlou věc, která měla na vrcholku několik malých otvorů. Ujistil se, že násada drží a přitáhl si trubici blíže.

„Uvolněte svaly,“ řekl, roztáhl Billovy hýždě a špičku věci přiložil k Billovu otvoru. Billův dech se zrychlil a břicho se stáhlo, když ucítil něco cizího u svého otvoru. Muž pevně stiskl intimní sprchu a vláčným pohybem ji začal zavádět do Billova těla. Zajel zhruba do poloviny délky a otočil kohoutkem, aby pustil vodu. Teplá voda z předchozího sprchování olízla v mírném proudu Billovo nitro a zaplavila jeho tělo teplem.

„Oh,“ vydechl Bill a přitiskl dlaň na kachličky, když v sobě cítil teplo, které naplňovalo jeho zadeček. Muž se nepatrně pousmál. Tuhle reakci čekal. Byl si jistý, že když se mladík neprojevil při hlazení jeho intimních míst, jistě z něj dostane překvapivě příjemný výdech při téhle činnosti. Zastavil vodu a přidržel sprchu v Billově zadečku.

„Pomalu začnu sprchu vytahovat. Jakmile ji dostanu ven, stáhněte svaly, abyste vodu udržel uvnitř,“ nabádal Billa a zahýbal sprchou. Pomalu ji vysunoval ven a byl spokojený, když se Billovy svaly opravdu stáhly vteřinku na to, co špička věci opustila Billovo tělo.

Starší z mužů začal vše vracet do původního stavu. Vrátil sprchu na své místo a našrouboval zpět hlavici. Bill ještě stále roztřesený ze všeho, co se doposud stalo, nebyl schopný soustředit se na stažení svalů, proto po chvíli zadeček uvolnil a voda vytekla z jeho těla ven. Muž se za tím zvukem otočil. Doufal, že v sobě zvládne vodu udržet déle, ale doba, po kterou ji v sobě měl, byla dostačující.

„Bude ještě chvíli trvat, než vaše tělo opustí veškerá voda. Můžete se posadit,“ naznačil mu, aby si udělal pohodlí. Billova noha sklouzla na dno a on se posadil na sedátko. Muž měl pravdu. Zatímco on uklízel všechny přípravky, které na Billa použil na své místo, Bill cítil, jak z něj voda stále v malém množství vytéká. Bylo to nepříjemné, ale musel to vydržet.

Když byla koupelna čistá a uklizená, natáhl se blonďák pro huňatý hnědý ručník. Bill pochopil, když se s ním muž postavil ke sprchovému koutu, a vstal. Muž osušil zbytky vlhkosti a pomohl Billovi ven ze sprchového koutu. Mokro z Billových nohou nasákla podložka, takže když udělal krok po podlaze, nezanechával za sebou stopy. Ručník byl kvapně přehozen přes topný žebřík, aby uschl.

„Tudy,“ řekl muž a rozešel se z koupelny zpět na chodbu. Bill zamrkal. Čekal, že mu dá alespoň župan, nebo suchý ručník kolem boků. Nahý se tedy vydal z místnosti a nesměle se rozhlížel po chodbě, zda v domě není nikdo další, kdo by jej mohl okukovat. Rychle dostihl muže, který svižným krokem mířil k další místnosti, aby se mu neztratil.

Oba vešli do velké místnosti, které dominovala obrovská postel. Bill se zachvěl a podíval se po muži, který přešel k nízké skříňce u zdi a otevřel ji.

„Klekněte si na postel na všechny čtyři čelem ke zdi,“ promluvil k Billovi, aniž by se k němu otočil. Zaměstnaný vytahováním malého kufříku doufal, že Bill za jeho zády udělá přesně to, co mu bylo řečeno. S připravenými pomůckami, zavřel skříň a otočil se k posteli spokojený, když našel Billa klečet na matraci. Vypadal ztuhle, nervózně a nepohodlně. Z jeho pozice vůbec nesálalo nic sexuálního, erotického nebo svádivého. Spíše to vypadalo, jako by se chystal cvičit. Možná dělat kočičí hřbety. Jen kdyby nebyl nahý.

Bill nechápal, co se děje. Co s ním může ještě chtít dělat? Už si ho prohlédl, osahal, oholil a osprchoval jak zevnitř tak i zvenčí. On nebude ten, kdo vstoupí do jeho těla, tak proč byl ještě tady a proč si Billovo tělo šteloval do tak nemravné polohy?

Měl spoustu otázek a další spousta jich přibyla, když viděl, jak muž pokládá na matraci vedle Billa kufřík. Bál se, že v něm budou řetězy, pouta, biče, roubíky a podobné věci. Nevěděl, v jakých sexuálních praktikách si muž libuje a které bude chtít použít na Billa. Co když ho jeho poskok měl přivázat k posteli a zajistit, aby nevydal ani hlásku?