autor: Neilinka
Nahrávacím studiem se nesly libé tóny popového hitu. Černovlasý chlapec měl téměř zavřené oči a měnil výrazy ve tváři podle slov písně. Přešlapoval na místě do rytmu, ale víc ze sebe vyloudit nedokázal.
„Dooost. Stop.“ Mužík menšího vzrůstu s asijskými rysy si povzdychl. „Bille… já tě prosím. Mohl bys dělat něco jiného než šlapat zelí? Vypadá to fakt hrozně. Rozvášni se trochu.“
„Snažím se. Ale soustředím se na zpívání a… prostě na pohybové aktivity mi už nezbývá mozková kapacita.“ Vysoký zpěvák si trošku odfrkl. Věděl, že není bůhvíjaký tanečník, ale pořád měl pocit, že při jeho povolání je hlavní to, co vychází z jeho hrdla.
„Na to přece nepotřebuješ myslet. To z tebe musí vycházet, je to přirozený. Teda asi pro zbytek populace. Budeš si na to muset někoho najmout.“ Shiro se zatvářil nesmlouvavě a pro zvýšení klidu si zapálil cigaretu.
„Najmout? Jak to myslíš? Jako tanečního instruktora?“ Zeptal se překvapeně a nevěřil svým uším.
„Přesně toho. Potřebuješ to jako sůl, pokud nechceme, aby si tě média zase za tvůj výkon podaly.“ Změřil si ho soucitným pohledem a pokrčil rameny, jako, že ho to mrzí, ale na svém názoru nehodlá nic měnit.
„Pf… to mi tak ještě chybělo. Jako bych neměl dost zkoušek s váma, ještě se budu kroutit před nějakým cizím člověkem.“ Bill odložil mikrofon a radši upil ze svého čaje a pohlédl na zbytek kapely. Tvářili se stejně jako ten první. „Faaajn!“
„Výborně… vlastně… už jsem si posháněl pár kontaktů a myslím, že mám pro tebe toho pravýho. Je to celkem mladej kluk, ale má za sebou dost úspěchů. Bude se ti líbit.“ Zazubil se Shiro a vyfoukl kouř, který se vznášel ke stropu. Nápis na zdi zakazující tuhle činnost, co právě provozoval, ho nikdy nezajímal. Nehodlal jít ven do té kosy, jen aby si zapálil.
„Mladej kluk? Ty ses zbláznil,… Nemohla by to být holka?“ Bill zakníkal jako štěně. Při představě, že se bude učit se stejným pohlavím, se mu dělalo mdlo.
„Bohužel, holky jsou obsazené. A tenhle je nejvhodnější pro ten styl, co zpíváte, naučí tě ty správný pohyby.“
Bill potlačil myšlenku, jaké „správné“ pohyby tím asi mohl myslet. Doufal, že to nebude něco zoufale kopulačního. Ale i kdyby, vypadalo to, že je stejně rozhodnuto za něj.
* O týden později *
Bill zaparkoval u menšího domečku na okraji Berlína. Musel uznat, že soukromé taneční studio uprostřed instruktorova příbytku přivítal mnohem radši, než kdyby jel někam do okázalého sálu, kde by se producírovali další zbyteční lidé, co by ho mohli okukovat. Bude nejlepší, když tohle zůstane v naprosté tajnosti, nerad by se ztrapnil ještě předtím, než s nějakou lekcí vůbec začne.
Zamkl auto a zhluboka se nadechl. Váhal, zda si má dát ještě cigaretu, i když je měl momentálně zakázané. Nakonec se rozhodl, že nedá. Je to jen lekce tance… Zazvonil u branky a viděl pohyb za záclonou. Netrvalo dlouho a ze dveří se vyřítil flekatý ohař, divoce mávající svou žalostně krátkou oháňkou. Naštěstí neštěkal, ale tvářil se nanejvýš přívětivě, což ho trochu uklidnilo. Nikdy se sice psů nebál, ale nerad by se dostal do mordy nějakému hlídajícímu stvoření. Zvlášť, když plůtek nebyl zrovna vysoký a ten chlupáč by ho bez sebemenšího problému překonal bez velkého odrazu.
Chvíli po něm se vynořila na dvorku i vysoká atletická postava jeho páníčka. Billovi problesklo hlavou, že jsou dost možná stejně vysocí, pokud tedy není ještě vyšší. To se vidělo málokdy a bůhvíproč ho to nějakým způsobem potěšilo. Zaměřil se na mladíkovu tvář, krásně rýsovanou s výraznýma čokoládovýma očima, které jí dominovaly. Měl dlouhé vlasy, svázané do ledabylého drdolu, a navzdory počasí jen nátělník, pod kterým byly vidět všechny svaly, jak vyběhl otevřít příchozímu.
„Ahoj, ty musíš být Bill. Vítej.“ Ruka s naběhlými žilkami hmátla po klice a bez odemykání otevřela branku. „Mohls klidně dovnitř.“
„No, většinou nevstupuji na cizí pozemek bez upozornění.“ Poznamenal to tak napůl úst, ale stejně se dočkal odezvy v podobě pobaveného ušklíbnutí.
„Chápu. No, já jsem Tom, mimochodem, ale to, předpokládám víš, když jsi tu.“
Ano, světe div se. Přesně to Billovi problesklo hlavou. Měl chuť protočit panenky, ale upustil od toho a vydal se za majitelem dovnitř.
Prošli do světlé vstupní haly. Celé to tu bylo hodně prostorné. Nepříliš zbytečného nábytku, ani nějakých serepetiček na vystavení. Bill si ze slušnosti zul boty a sundal si kabát, který pověsil na jeden z připravených háčků. Tom se taktéž zul, ale žádné jiné boty si nevzal, a ani nevypadal, že jemu nějaké nabídne.
„Zeptal bych se, jestli si dáš kafe, ale vzhledem k tomu, že dehydratuje a ty se teď budeš potit, vezmu spíš vodu.“
Ah, skvělé, myslí na můj pitný režim. To to pěkně začíná.
Bill měl tendenci se zachechtat, ale nechtěl zesměšňovat jeho slova, protože vypadal, že to bere docela vážně. Měl pravdu, samozřejmě, ale ještě neviděl, že by jedno kafe někoho zabilo předtím, než by šel tancovat. Spíš přemýšlel, jak moc se doopravdy zapotí a kde si pak dá sprchu, aby se nemusel soukat do svého značkového oblečení. Na tancování si přinesl volnější triko a tepláky od adidasu.
„Ehm, mohl bych se tu někde převlíknout? Nechce se mi, však víš… trénovat v tomhle.“
Tom si ho prohlédl, možná až moc zdlouhavě na Billův vkus, a pak se přesunul k jeho očím.
„Klidně se převleč tady, nevadí mi to.“
Ha?!… A co třeba já???
Zůstal na něj maličko zírat. Ten si teda servítky skutečně nebere. Fajn, nebude se mu tady plížit do ložnice kvůli převlékání. Pořád měl trochu holčičí manýry a měl pocit, že jeho nahá hruď by měla zůstat alespoň částečně skrytá, to ale jeho učitel evidentně ignoroval. Popadl svou tašku a otočil se zády. Přehodil outfit a zůstal v ponožkách. Sexy…
„Tohle dolů.“ Ukázal Tom na jeho nohy a přešel k počítači, ke kterému bylo připojených několik velkých reproduktorů po všech stranách místnosti.
„To jako, že mám být bos?“
„Ano.“
„Bude mi zima.“
„Nahá chodidla jsou na tančení nejlepší. K tanci v obuvi se dostaneme až později. Nejdřív se musíš naučit cítit hudbu… protože podle toho, co jsem slyšel, s tím máš trochu problém.“
Bill cítil, jak začíná trochu rudnout vzteky. Bezvadné. Zajímalo by ho, co mu všechno Shiro stihl vyžvanit. Určitě to líčil do nejmenších detailů. Trochu horečně si svlékl ponožky a přihodil je na hromadu k ostatnímu oblečení. Maličko překvapeně se podíval na Toma, když zazněly tóny písničky, kterou nedávno s kluky cvičili ve studiu.
„Co? Myslels, že budeme cvičit na Britney Spears?“ Všiml si, jak nepotlačil zazubení. Aha… takže Shiro líčil do VELKÝCH detailů.
„Ne. Jen mě překvapilo, že už vůbec něco pouštíš, když jsme si vlastně ani ještě nic neřekli.“
„Nejsem učitel konverzace, ale tance. Mluvit budeme u toho. Ukaž mi… jak tak obvykle… tančíš.“ Důraz na tom posledním slovu se nedal přeslechnout ani se špatně vyladěným naslouchátkem. Evidentně pochyboval, že Bill někdy v životě vůbec tančil. Možná tak mazurku.
Černovlásek potlačil naštvání nad celou touhle trapnou situací a zopakoval si, že to dělá pro sebe a pro kapelu. Přestal se dívat do všeho obklopujících zrcadel, zaposlouchal se a předvedl mu svůj standardní fyzický projev.
Tom ho sledoval bez poznámek. Bude tady potřeba hodně práce. Došel k němu a rukou naznačil, že toho může nechat.
„Víš, co je tohle?“
„Eh… boky?“
„Správně. Ty ale vypadáš, že je vůbec nemáš. Nepoužíváš je. Jediné, co děláš, je, že se trochu pohupuješ v kolenou.“
„Nejsem holka, abych se vykrucoval.“
Nastalo pár vteřin ticha, kdy Bill očekával, že Tom pronese něco zesměšňujícího, ale nestalo se tak.
„Holka sice nejsi, ale jsi androgynní. To ti dává daleko víc pohybových možností, aniž bys při tom vypadal hloupě.“ Pronesl to zcela nezaujatě, jako by to říkal každý den. To Billa přinutilo se nad tím přeci jen trochu zamyslet.
„Stydíš se?“
„Co?“
„Když máš tančit… stydíš se?“
„No… am… já nevím, asi… asi ne, jen to prostě neumím.“
„Nevěřím, že jediné, co zpěvák dokáže vypustit na povrch při své oblíbené písni, je tohle. Buď se stydíš, nebo máš bolesti, nic jiného mě nenapadá.“
„Hej, není mi osmdesát, aby mě bolelo pohnout zadkem.“ Zadurdil se Bill.
„Fajn, v tom případě se stydíš.“
„Jo, tak se možná stydím, protože to neumím.“
„Tak tě to naučíme.“
Poté se beze slova sebral a odešel z místnosti.
Ha? Jak se to mám naučit sám?
Po chvíli se ale jeho mentor přeci jen vrátil a v ruce nesl kus hedvábné látky. Vlastně dva. Stoupl si za něj a bez vysvětlování mu začal zavazovat oči.
„Hej, co to děláš?“
„Vidím, jak zíráš na svůj odraz. Potřebuješ se sám sobě skrýt, aby ses uvolnil.“
Pfuuu… tak jo, to znělo logicky. Bill se poslušně otočil a nechal namakaného tanečníka, aby mu udělal před očima tmu.
„Bezva… a co teď?“
„Zkus rozhýbat boky do rytmu. Trochu rozkroč nohy a houpej se.“
Bill byl rád, že teď opravdu nevidí, jak vypadá. Olízl si rty a udělal, co se po něm chtělo, ale Tomovi to pořád připadalo strojové a vynucené. Vzal si proto druhý kus látky a tiše ho provlékl mezi jeho nohama, aby mu s ním přejel po vnitřní straně stehen. Ozvalo se zalapání po dechu a něco jako vyděšené zakuckání.
„Co to sakra…?“
„Jsi jako robot. Musím ti trochu pomoct.“
Páska z očí letěla dolů, aby dotčený mohl zpříma pohlédnout na toho, kdo ho tak hrubě rozhodil. S červenými tvářičkami si ho nedůvěřivě měřil a snažil se přijít na to, jaké všechny šílené metody je schopný tenhle blázen použít.
„Mohls mě aspoň upozornit.“
„To by nemělo ten účinek.“
„Myslíš infarkt?“
„Myslím vyvedení z míry.“
„Hele… tohle byl blbej nápad… a ještě ke všemu ne můj.“
„To je mi jasný. Shiro říkal, že se budeš vztekat.“
Grrrrrr!
„Hele… snažím se ti jenom pomoct. Tvůj tanec je opravdu žalostný. Ale věřím, že se dokážeš hejbat pěkně, když se nebudeš tak nervovat a objevíš to v sobě. Ale to se ti nepodaří, když mě nenecháš ukázat ti, jak na to.“
Nastalo pár dlouhých minut ticha, kdy tam oba stáli proti sobě a nespouštěli ze sebe oči. Pak se ozval hluboký nádech, jak se hrudník útlejšího z nich mohutně nadzvedl a svěsil.
„Okej…“ pronesl rezignovaně a nandal si zpátky pásku.
Nastalo několik mučivých desítek minut učení, na jejichž konci Bill opravdu cítil, jak mu po čele tečou čůrky potu. Nikdy by nevěřil, že tanec může být tak namáhavý. Vděčně se o přestávce svalil na gauč a hltal doušky studené pramenité vody.
„Když jsi unavený, začínáš se lepšit. Svaly už nemáš v takové křeči, ale pořád to není ono.“
„Výborný… to si mám zajít na masáž před každým koncertem, nebo co?“ Pronesl jízlivě a přemýšlel, že by to vlastně nebylo až tak špatné, jen kdyby to bylo vůbec účinné. Zadoufal, že dostane pozitivní odezvu.
„Masáž by tě možná uvolnila, ale spíš bys tam usnul, než abys pak šel zpívat, tančit a běhat. Ty potřebuješ něco mezi uvolněním a vyburcováním.“ Tom se otřel ručníkem, protože i on měl zvlhlou kůži od tělesných tekutin.
„Skvělý… a toho mám docílit… jak?“
„Mmm… měl bych nápad…“
„Ano? A proč jsi mi ho neřekl už před půl druhou hodinou?“
„V tu dobu jsem si ještě nemyslel, že by takové opatření bylo nutné.“
Bill polkl. Jaký sakra opatření?
„Promiň mi tu osobní otázku. Ale… ty jsi bisexuál, ne?“
„Ehm… co to má společnýho s tancováním?“
„Jsi, nebo ne?“
„… Jo, jsem… Proč?“
„Odpusť. Jsi dole?“
„Co prosím???“ Bill cítil, jak se mu zase začínají vracet síly.
„Když jsi s mužem, jsi aktivní nebo pasivní?“
„No dovol…“ Tohle už na něj bylo trochu moc. Vztekle položil láhev s vodou a začal se balit.
„Počkej.“ Tomova ruka ho jemně chytila za předloktí. „Omlouvám se… nechtěl jsem tě urazit. Jen… něco mě napadlo a potřebuju vědět, jestli je to realizovatelné. Tohle s tím souvisí.“
Pevně semknuté rty trochu povolily a blesky, co metal Bill z očí, už se také zdály být menší.
„Pasivní. Teda většinou.“
„Děkuju… Pak bych měl nápad… Dám ti domácí úkol.“
„Co, jakej úkol?“
„Půjdeš nakupovat.“
„Ahm… a to jako přesně… co?“
„Bezdrátové vibrační vajíčko s dálkovým ovládáním.“
„CO?“
„Slyšel jsi dobře.“
„To… nemyslíš vážně, že ne?“
„Myslím… jsi oříšek… potřebujeme tě trošku… nakřápnout.“ Uculil se smířlivě a místo, které předtím tiskla jeho ruka, jemně pohladil, až Bill zrudnul jako rajče.
„To mi chceš říct, že jako budu tancovat s…“
„S tím uvnitř. Přesně tak.“
„Ty jsi přišel o rozum… vážně. Dočista ses zbláznil. Tohle není sexuální výchova.“
„Bille, je to možnost. Ty jsi tak strnulý v pohybech, že už nevím, jak s tebou pohnout. Tohle nám může pomoct překonat počáteční bariéry. Navíc si spojíš tanec s něčím… slastným.“
Černovlásek cítil, jak mu jen při té představě vysychá v krku. Preventivně polkl, než se zadusí.
„Myslím, že mám dost…“ Popadl svoje věci a zamířil k východu z tohohle doupěte hříchu.
„Bille… no tak.“ Slyšel za sebou kroky, ale neohlížel se. Jednou rukou si ledabyle nazul boty a neobtěžoval se s oblékáním kabátu, ten kousek do auta přežije, aspoň se po cestě trochu zchladí.
„Měj se, Tome.“ Bez dalších slov otevřel dveře a opustil jeho sídlo. Pes ho nadšeně doprovázel až k brance, ale na páníčkovo písknutí poslušně přiběhl k noze, kde se vzorně usadil.
„Za tohle asi bude chvilku trucovat, Coppere. Ale věřím, že jsme na dobré cestě.“ Pohladil chlupáče po hlavě a sledoval, jak vysoká štíhlá postava naházela své svršky na zadní sedačky a poté svižným tempem zmizela z jeho dohledu.
autor: Neilinka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35
Hahahahaha :DDDD Tak na Billově místě už bych byla zahrabaná asi tak kilometr pod zemí. Chudák, úplně jsem ten jeho vztek, rozpaky a já nevím co ještě cítila s ním. Teď jsem zvědavá, jestli Billa nakonec přemůže zvědavost, a vážně půjde nakupovat 😀
Noo, tak co k tomu tedy říct? Ten Shiro mě ne že překvapil, ale ještě jsem nic s nim nečetla a připadá mi to vtipné. Billovo rozbalování se je super a Tom je parádní. Oblíbila jsem si jeho chvilku s Copperem. A taky ten Tom, ty jeho metody. Beztak si to určitě vymyslel právě teď tam. Nebo to snad dělá s více lidmi? 😀
Neneeee 😂😂😂😂😂😂 už dlouho sem se takhle nenasmala 😂😂 alespoň víme v čem vezi tajemství billovych tanecku 😂😂😂😂 já chci hned druhou část 😂😂😂
Smála jsem se. Hodně a nahlas.😁 Na jednu stranu si nedokážu Toma úplně představit jako profi tanečníka, ale proč ne. Jeho metody jsou každopádně hodně zajímavé. Kam tohle všechno povede? Jsem zvědavá jak vydrážděný Bill zvládne vůbec tancovat.😁
Díky za povídku
[4]: Já mám takové podezření, že k tanci ani nedojde a povede to k něčemu úplně jinému… 😂 A Bill se prostě bude muset smířit s tím, že je dřevo 😂
No ja odpadnem. To je jaky ulet toto?!?! Hahaha. No kazdopadne som zvedava. A dufam ze dialkove ovladanie od tej hracky dostane do ruk Tom. :-*
Smějí se jak blázen parádní.
Strašně moc se mi líbí banner! ♥ Oba kluci tam vypadají perfektně! 🙂
A samotná povídka? Bože, já se nasmála! 😀 Billa mi bylo děsně líto, úplně jsem se dokázala vžít do všech jeho rozpaků a naštvaná a následném útěku. Já bych zdrhala asi už dávno, protože bych si myslela, že je Tom nějaký perverzák. 😀 Každopádně ale doufám, že Billovi zvědavost nedá spát, půjde nakupovat a nakonec se objeví u Tomovy branky znova.
Moc se těším na pokračování! 🙂
Tom ako učiteľ tanca? 😂 zvláštna predstava 😂😂 som zvedavá čo bude ďalej😊
Bola som zvedavá, akú metódu Tom vyberie, aby Billa uvoľnil, ale toto by ma nikdy nenapadlo. Skvelý začiatok. Teším sa na to, čo bude ďalej. Ďakujem za preklad.
Viem ako sa Bill citil – ja som totalne drevo a antitalent na tanec….na Beyonce sa menim az ked mam 1,5 promile 😀 Tom mohol zvolit aj alkohol ako prostriedok na uvolnenie ale chapem ze to.l musi byt trochu hot 🙂 keby som isla niekde ma hodinu tanca a vyrukuju tam na mna s tymto,zomrem na mieste 😀
[10]: To nebyl překlad 😉 já jsem autor