Shy boy (1/2)

Bill hodně mluvil, vždycky mluvil. Jeho přátelé na to byli zvyklí. Gustav byl vděčný, protože to znamenalo, že on mluvit nemusel, Georg stejně neposlouchal a Tom byl šťastný, že může poslouchat Billovo klábosení celý den. Tom nemluvil tolik; říkal, že Bill mluví dost za ně oba, ale pokud cítil něco naléhavého, dokázal o tom mluvit okamžitě. Většinou však jen opakoval to, co říkal Bill, nebo dokončil bratrovu větu, když Billovy myšlenky vykolejily a on se neobtěžoval je dokončit.  

Bill miloval mluvit při sexu; nestydatě, sladce – jakkoliv. Miloval všechno. Nemohl přestat mluvit. To byl důvod, proč se tak divil, že Tom nemluví vůbec. Když byl Tom v něm, Bill dokázal říkat jen nejvíce nestydaté a skandální věci, nebo s oblibou vrněl Tomovi do ucha jako kotě, ale Tomovy rty zůstaly zavřené, mimo obvyklého sténání a zavrčení. Billa bavilo, že Tom je tak stydlivý, pokud šlo o slova, a miloval ho mučit.

„Tomi?“ Zafuněl, pomalu dosedal na Tomův penis.  

„Hmm?“ Tom se na něj podíval přivřenými víčky a hladil Billa po bokách.  

Bill zavzdychal a trochu se naklonil dopředu. „Jsem dost úzký?“ 

Tom sténal a kroutil se pod ním, v rozpacích obrátil hlavu pryč a Bill se zašklebil.

„Tome?“ Bill se kolem něj tvrdě sevřel a Tom zasyčel.  

„Mmm,“ bylo všechno, co Tom zamumlal, kývnul rychle hlavou.  

Bill se pohnul dopředu tak, aby byl dostatečně blízko, a rty přejel přes Tomovo ucho.  

„Jsi tak velký,“ zašeptal. „Skoro až příliš velký pro mě.“ Zalapal po dechu, když do něj Tom tvrdě bez varování přirazil. Tom se culil a Bill zužoval oči.     

Předtím, než stačil říct něco jiného, Tom ho chytil a oba dva je přetočil doleva, přitlačil Billa proti matraci, ale ten nechtěl být na zádech a bojoval, dokud z něj Tom nevyklouznul, a pak se Bill rychle převalil na břicho. Smál se, jak dal Tom svoje nohy k sobě a vytáhnul Billův zadek, aby do něj mohl znovu vniknout. Tom se mohl se slovy stydět, ale hrát uměl dobře. Bill si myslel, že je jeho bratr v posteli úžasný, jen si přál, aby o tom Tom mohl mluvit. 

Nadzvedl se, aby přenesl váhu na lokty, přitom se otočil, podíval se přes rameno a zasténal při pohledu na Toma přitisknutého proti svému zadku, jak rukama drží Billova stehna od sebe a přiráží do něj.  

„Vypadáš tak kurevsky dobře,“ zasténal Bill, sotva schopný ze sebe něco dostat. Když je na všech čtyřech, obvykle ještě dokáže mluvit, narozdíl od toho, když je na zádech a skrčí nohy, to Bill stěží dokáže popadnout dech, natož mluvit, když se Tom rozhodne ho šukat dost tvrdě.  

Tom reagoval jen zavrčením a pohyboval se rychleji.

„Je to pro tebe dobrý?“  Bill vzdychal, přirážel se proti Tomovi.  

Velké ruce sjely dolů po Billově hrudi a zatlačily. Bill se snažil protestovat, když byl vytlačen, dokud se jeho záda nedotkla Tomovy hrudi, ale stejně věděl, že by jeho slova byla zkomolená a nesmyslná. Poloha ho vždy dělá neschopným normální řeči; uvnitř Billa, Tom přirazil na jeho prostatu tak tvrdě, že Bill cítil, jako by měl kolena ze želé a potřeboval Toma, aby ho držel.  

„Víš, že je,“ zavrčel mu Tom do ucha, hladce ovinul svou ruku kolem Billova penisu.  

Bill ztratil schopnost mluvit, místo toho jen nechal spadnout hlavu na jednu stranu a zavřel oči, když mu Tomova ústa přejela přes šlachy na krku, kde je líbal a sál. Někde v části své mysli si Bill slabě uvědomoval, že tohle je Tomův způsob, jak jej umlčet, tak, že ho šukal; a tak Tom mohl Billa rychle a tiše udělat.  

Fungovalo to.  

***

Byli sami v nahrávacím studiu, čekali na příjezd ostatních a Bill pozoroval Toma přes celou místnost, sledoval jeho prsty, jak nehrály na struny jeho Gibsonky v žádném zvláštním pořádku. Bill ho rád pozoroval, Tom byl jeho neoblíbenější člověk na světě a všechno, co dělal, bylo kouzelné tak dlouho, dokud se to týkalo Billa. Nikdo jiný nemohl Billa donutit smát se tak moc nebo ho dovádět k šílenství. Nikdo jiný než Tom ho nemohl obejmout tak, aby se cítil, jako by bylo všechno v pořádku, i když to tak ve skutečnosti nebylo. Tom byl k Billovi někdy tak sladký, až to ranilo jeho srdce, v dobrém smyslu, a to chtěl svého bratra chytit a vymačkat z něj život. Obvykle nemohl odolat nutkání se Toma dotknout i v případě, že nebyli sami, a svět si na to prostě musel zvyknout.   

Nešlo odolat, Bill vylezl na gauč, kde byl Tom, a přitisknul se proti Tomovu boku. Tom mu věnoval varovný pohled, který říkal: nejsme sami na dlouho, ale stejně ze sebe kytaru sundal a objal Billa kolem pasu.

„Víš, co chci dělat?“ Zeptal se Bill tiše, kousal Toma do brady.  

„Dokážu si to představit,“  řekl Tom. „Ale-„

„Chci tě kouřit,“ oznámil Bill, přerušil ho.  

Tomovy tváře ztmavly a sklopil hlavu. „Bille,“ zašeptal.  

Bill se zasmál, potěšen Tomovými rozpaky.  

„Co?“ Zeptal se nevinně, třel dlaní Tomův rozkrok. „Můžu to udělat tak dobře, nechceš mě to nechat udělat?“  

Tom odvrátil svou tvář a zavrčel, tlačil svoje boky nahoru. Oh, chtěl to, Bill věděl, že to chtěl; Tom to chtěl vždycky.

Tom zasténal. „Ale ostatní…“  

„Půjdeme do koupelny, neuvidí nás,“ sliboval Bill a tahal svého bratra z pohovky.  

Tom byl červený jako rajče, ale poslušně Billa následoval.  

„Dobře, ale musíme být potichu,“ zamumlal, když Bill kopnul do dveří od koupelny, aby se za nimi zavřely, a věnoval Tomovi ten nejvíc rozpustilý úsměv.

„Copak vždycky nejsme?“ 

***

„Co chceš dát za dárek k narozeninám?“ Zeptal se Tom jednoho dne, když jeli domů.  

„Hmm.“ Bill zíral z okna a předstíral, že přemýšlí. „To samý, co loni,“ řekl s malým, zasněným úsměvem.  

Tom pozvednul obočí, ale oči měl stále na silnici před sebou. „Opravdu?“

Billův úsměv se rozšířil, nemohl si pomoct. „Znovu, co přesně to bylo?“  

Tom pevněji sevřel ruce na volantu a na Billa se nepodíval. „Ty víš,“ odpověděl odměřeně. 

„Moje paměť je trochu zamlžená, popiš mi to,“ Bill věděl, o čem se mluvilo, ale někdy ho otravovalo, že Tom s ním nemůže mluvit o sexu; měli by si být schopni říct všechno.  

Minulé narozeniny měl Tom Billa přivázaného k posteli tak, že se nemohl sám sebe dotknout, a potom začal lízat a sát Billův zadek, což se zdálo být snad jako hodiny. Bill ho chtěl zabít, nikdy nezažil tak tak nádherné mučení, a slíbil, že nikdy nebude svého bratra žádat, aby to udělal znovu. Až se nakonec jeho tělo začalo neovladatelně třást a Bill zažil ten nejintenzivnější orgasmus ve svém životě. Po tomhle ještě dny následoval Toma jako štěně.

„Možná ti jen koupím nové  šperky,“ zamumlal Tom.  

„Ne ne, tvůj jazyk v mém zadku bude stačit, děkuju,“ Bill se zamračil, když Tom změnil směr a téměř shodil ženu na kole, pod vousy si mumlal nadávky a ostře se na Billa mračil.    

***

Tomův jazyk byl v Billových ústech horký, jeho rty měkké a mokré, když klouzaly po Billových. Bill zasténal a naklonil se, snažil se přiblížit, ale v přední části Tomova vozu to bylo těžké. Zaparkovali v tmavé, tiché ulici, mimo byty, kde žil Georg se svou přítelkyní. Dvojčata se s ní ještě nesetkala, předpokládali, že se s ní setkají dneska v noci. Ale museli čekat na Georga, až jim napíše a dá vědět, že je vše v pořádku. Zřejmě byla Georgova dívka plachá a možná ještě nebyla připravená na Georgovy neurvalé spoluhráče. Bill byl trochu uražený, že Gustavovi bylo dovoleno se s ní setkat už dávno.  

Bill cítil Tomovu horkou ruku na svých zádech, posouvala se pod bundou a pod Billovým tričkem. Přál si, aby to Georgovi trvalo dlouho; mohl by Toma přesvědčit na trochu víc než jen polibek. Ve chvíli, kdy tahle myšlenka vstoupila do jeho mysli, Tomovi hlasitě zavibroval telefon na přístrojové desce a dvojčata se neochotně odtrhla.  

„Trvalo jim to dlouho,“ zamumlal Bill, když se dostal krokem k Tomovi. „Co myslíš, že dělali?“

Tom si odfrknul a věnoval Billovi zvláštní pohled. „Co myslíš ty, že dělali?“  

Billova ústa se otevřela. „Ugh! Radši by neměli! Ne, když se tam chystáme jít! Hnus.“

Tom se na něj podíval jako na blázna. „Uh, dobře.“

Když se dostali ke dveřím domu, Bill Toma šťouchnul do boku. „Myslíš, že s ní mluví nestydatě?“ Škádlil, jen trochu.

Tom protočil oči. „Nevím, Bille, a ani to vědět nechci,“ řekl. „Počkej… neptej se jí na to, jasný?“  

Bill se zasmál. „Oh no tak, jako bych chtěl.“    

***

Bill byl přitulený tak blízko, jak jen se k Tomovi mohl dostat, aniž by byl na něm. Sledovali televizi v Tomově posteli. Bill ten film nesnášel, myslel si, že hlavní postava je idiot, ale zůstal tam stejně, protože Tomova ruka byla pohřbena v jeho vlasech a prsty masírovaly jeho pokožku a bylo to tak dobré. Ačkoliv to Billa v kňourání nezastavilo.

„Tenhle film je tak stupidní,“ zamumlal předtím, než si vytáhnul z balení na posteli gumovou žížalu. „Je tak chabý, nikdo se ve skutečnosti takhle nechová, když ho nějaká dívka odmítne.“

Tom se zasmál. „To je hnusný, Bille.“

„Co?“ Bill cucal gumovou žížalu a naklonil hlavu, až se díval do obličeje svého dvojčete. „Proč?“

„Protože nevíš, jak se cítí, možná, že to bolí,“ odpověděl Tom. „Možná jí miluje.“

Bill pokrčil rameny. „Jo, to fakt nepobírám.“ 

Tom ho láskyplně pohladil po tváři. „To protože jsi nikdy nepoznal, jaké to je, nebýt milován.“

Bill nad tím přemýšlel a za chvíli se začal usmívat. Byla to pravda; Tom ho vždycky miloval a Bill to vždycky věděl. Tom nemusel mluvit nestydatě, ale stále věděl, co udělat, aby Billovo srdce poskočilo.  

„Aw.“ Bill strčil gumovou žížalu mezi Tomovy rty a usmál se na něj. „Víš, žes mi nikdy neřekl, že mě miluješ, když to děláme?“

Tom se zašklebil a spolknul gumovou žížalu předtím, než odpověděl. „Říkám ti to pořád, to se nepočítá? Chci říct, neměl bys být radši rád, že to říkám, a ne, že bych měl něco říct jen proto, že spolu… víš co.“  

„Předpokládám, že jo,“  řekl Bill s povzdechem, v břiše mu narůstalo teplo. Tom byl příliš sladký pro to, aby Bill něco namítal jako vždycky.  

„Počkej,“ řekl najednou. „Říkám ti to, když to děláme, to si myslíš, že to tak v tu chvíli nemyslím?“ Billovi se nelíbila ta myšlenka, že si Tom myslí, že když mu Bill při sexu šeptá něžné věci, tak je to stejné, jako by ho jen škádlil těmi nestydatými slovy, které Bill říkal jen pro zábavu. Ale pak mu Tom palcem přejel přes nos a usmál se.  

„Samozřejmě, že vím, že to myslíš vážně,“ řekl.  

Bill se posadil, ale nakonec skončil na břiše s podepřenýma rukama. „Přesně tak.„

Tom se zasmál a obrátil svou pozornost zpět k filmu. „No, možná to řeknu příště.“

Bill se usmál a přitisknul se zpět k Tomovu boku. Tom to pravděpodobně říkat nebude, ale to je v pořádku, Bill už to věděl.    

***

Bill chodil po obývacím pokoji a pokukoval po Tomovi, byl opřený o svoje záda a ruce měl za hlavou. Jeho oči byly zavřené, ale Bill mohl říct, že nespal, jen odpočíval. Vypadal tak vyrovnaně.

„Myslím, že si nechám propíchnout bradavku,“ řekl Bill hlasitě.  

Tom otevřel oči. „Ty, co?“

„Hmm jo, tuhle,“ dotknul se Bill přes tričko své levé bradavky a cítil, jak mu mezi ukazováčkem a palcem ztvrdla.  

Tom vypadal zděšeně, svoje ruce spojil na hrudi. „Ow.“

„Oh, ticho, nemluvíme tu o tvých bradavkách, i když jsou tak hezké, jak jsou,“ řekl Bill.    

„Ale proč? Proč bys to chtěl udělat?“

„Protože si myslím, že to dobře vypadá, a může to být příjemný,“ dodal Bill, poslal Tomovi úsměv.  

Tom zavrtěl hlavou. „Jsi šílený.“

„No a co,“ odfrknul si Bill a sednul si na svého bratra. „Budeš to milovat.“

„Nebudu,“ tvrdil Tom, různě se posouval, aby udělal místo pro Billa, který se na něm rozkročil.  

„Oh, myslím, že budeš,“ řekl Bill, vytáhnul si tričko a odhalil svou hruď. Popadnul Tomovu ruku a třel si s ní jeho brzy propíchnutou bradavku. „Kdybych to udělal, hrál by sis s tím?“ Šeptal jemně.  

Tom zasténal a odendal ruku. „Oh můj bože, Bille,“ zamumlal, „drž hubu.“

Bill se jeho přehnané  reakci zachichotal. „Jsi rozkošný.“

„Nejsem!“

„Oh, ale jsi.“

„Jen to, že mě zbožňuješ, mě nedělá rozkošným,“ řekl Tom, uculoval se.  

„Myslíš, že jsem rozkošný?“ Zeptal se Bill zvědavě.

„Jsi až moc roztomilý,“ zamumlal Tom.  

„I když si nechám propíchnout bradavku?“

„Možná.“

„Lízal bys to?“

„Bille!“ Tom se smál a své dlaně si dal na obličej, ale nemohl zakrýt svoji rudou tvář.

„Co?“ Zeptal se Bill, snažil se, aby to znělo nevinně, ale sám se smál. „Ale lížeš je pořád!“ Řekl škádlivě.  

„Upřímně, někdy nechápu, co z tý tvojí pusy může vyjít,“ řekl Tom, pokukoval na Billa skrz prsty.

Bill mu věnoval úšklebek. „Líbí se ti to. Víš, jak to vím? Takhle.“ Bill si sednul na Tomův rozkrok. Billovo břicho udělalo salto nad tou tvrdostí, kterou cítil, když se proti němu třel.

„Hmmm.“ Tom mu věnoval rozpačitý úsměv a přitlačil Billa dolů.  

Billovy oči byly zavřené  a lehce se mu třásla víčka a cítil jazyk, který kmital přes jeho bradavky, a Tom začal třít jejich těla ještě silněji.  

Bill ten piercing rozhodně  chtěl.  

***

Bill si třel ruce, snažil se zahřát. Chtěl jít dovnitř, ale Tom se chystal točit záběr pro video a on se chtěl dívat. Byli v Jižní Africe uprostřed ničeho a Bill se chtěl zoufale vrátit domů, nebo jen zpátky na hotel. Měl to být den v pohodě, jezdit po poušti cool auty, řádit, jak to mají chlapi rádi.  

Místo toho to byla tvrdá  práce, což dávalo smysl, protože to technicky bylo to, co chtěli dělat. Bavit se, by bylo hezké, ale nepodstatné. Neexistoval žádný závod pouští, žádné polykání prachu, jak si Georg a Gustav představovali. Jen hodně seděli v autech, aby se natočily konkrétní záběry, a velmi málo jezdili. Den začal dobře, což bylo štěstí, protože předtím byl Bill schopen se usmívat do kamery a myslet to vážně, ale teď už byl připraven to zabalit a jít dovnitř. Alespoň že na zítra měli slíbený zábavný den, po dnešku to potřebovali; všichni se cítili dost bídně.  

A k tomu všemu Bill mrznul a cítil se trochu směšně v tom, co měl na sobě. Zřejmě vypadal dobře, podle Toma, i když Tom mohl být mnohem velkorysejší se svou chválou.  

Bill ucítil, jak mu přes záda velmi krátce přejela ruka, a zachvěl se.  

„V pohodě?“ Zeptal se ho Tom a přešel k němu čelem.  

„Jsem unavený a je mi zima,“ zamumlal Bill, věděl, že tomu Tom rozumí dokonale; byl schopný Tomovu náladu cítit celý den. Samozřejmě, že byl Tom náladový po tom, co ztratil svou milovanou kytaru při přeletu. Bill dělal co nejvíce, aby na to Tom nemyslel, ale věděl, že pro jeho bratra to byla velká rána.  

Tom si sundal svou tlustou černou bundu, kterou měl na sobě, a dal ji na Billova ramena. „Vezmi si to, stejně to v záběru mít nebudu.“

Bill protáhnul ruce rukávy bundy a vděčně se na své dvojče usmál, když se obejmul v teple, které vydávalo Tomovo tělo. Cítil vůni Tomova deodorantu a známé pižmo, které bylo právě Toma, a Bill k němu toužil přistoupit, aby se s ním mohl obejmout, položit hlavu na Tomovo rameno a nechat se obklopit jeho náručí. Kdyby byli sami, kdyby mohli.  

Našpulil rty a ucítil, jak Tom zatahal za zip bundy.  

„No tak, Bille,“ řekl tiše. „Dneska potřebuju tvůj úsměv.“

Bill zvedl oči a zasněně  se na něj podíval, věnoval mu malý úsměv.  

„Já jen…“

„Já vím,“ řekl Tom, „já taky. Ale už jsme tu skoro hotoví.“ Díval se na Billa, jak se objímá, kroutil svou horní částí těla ze strany na stranu. „A potom tě pořádně rozehřeju,“ dodal, díval se na Billa s láskou.  

Bill mu věnoval skutečný  úsměv, ten drzý. „Jak?“

Tom se zasmál a zakroutil hlavou. „Musím jít,“ řekl a otočil se a šel tam, kde na něj čekal tým a kamery, ale podíval se zpět na Billa a ušklíbnul se, Bill si nemohl pomoct a oplatil mu to.

Bill si přitáhnul bundu těsněji kolem sebe a tiše je pozoroval z dálky. Jenže brzy tým Billovi výhled na Toma zablokoval, tak se s povzdechem vydal dovnitř, kde byli i Georg s Gustavem, což se hodilo, protože se chtěl zeptat na pár otázek.    

***

Tom to ještě nevěděl, ale Bill měl plán. Po rozhovoru s Gustavem a Georgem – bez odhalení svého stydlivého chlapce, Bill věděl, jak Toma donutí mluvit. Než to uvede do praxe, počká, až zase budou doma, a celé to záleží na Tomovi a tom, jak se bude snažit mezi nimi něco podnítit, takže Bill nemusí čekat dlouho.  

Opřený v Tomově posteli jednoho dne jedl toast a díval se na kreslený seriál. Bill radostně zahučel, když Tom přišel zpět do místnosti potom, co nakrmil psy a vlezl si zpět pod peřinu.

„Chceš to?“ Bill ukázal zbývající kousek jeho toastu a Tom přikývl, takže ho Bill začal krmit a nechával si lízat i prsty.  

Když se přesvědčil, že jsou jeho prsty čisté, se Bill sesunul, dokud neležel vedle Toma, a přitáhnul si peřinu až k bradě. Pořád se díval na televizi a čekal na Toma, kdy udělá nějaký pohyb, který Bill věděl, že udělá, protože neměl sex od doby, co se vrátili, a Tom bez něj nemohl být dlouho. Ale Bill mu to nebude ulehčovat.

Sám pro sebe se usmál, když  ucítil, jak se Tom přiblížil a třel Billovu nohu. Bill naklonil hlavu, aby měl Tom přístup k jeho krku. Tom ho jemně políbil krk a klíční kost, zatímco hladil jeho břicho. Bill ho bude muset zastavit, jestli zajede rukou ještě níž, protože pokud se ho tam bude dotýkat, bude to konec hry; Bill měl dost času nereagovat na Tomovy pokusy.

Tom si všimnul, že je Bill trochu tichý, ale nic neřekl. Chytil Billovu ruku a umístil ji na rozkrok, povzbuzoval ho k dotekům. Bill se musel zastavit před uchopením Tomova penisu přes boxerky, před něčím, co by udělal automaticky, něčím, co právě teď udělat chtěl. Pocit tlaku proti jeho dlani ho po těch letech stále vzrušoval.  

Bill byl silný a neudělal nic; jeho ruka tam byla, ale nepohyboval s ní. Tom si toho prvně nevšiml a začal Billa líbat na ústa, pohyboval svými boky proti Billovým v rytmu, který Billa obvykle tak rozdráždil. Bill byl skutečně pobavený; Tom se ho stále snažil líbat, i když na to nereagoval, a divil se, kdy si jeho bratr konečně uvědomí, že něco není úplně v pořádku.  

„Co se děje?“ Tom své rty oddálil jen tak, aby je mohl přesunout na Billův nos.

„Nic,“ odpověděl Bill a skousnul si tvrdě ret, aby se nezačal smát.

Tom se urazil a znovu vsunul svůj jazyk do Billových úst a Bill znovu nic nedělal.

„Bille,“ Tom zakňučel a trochu se posadil, aby na něj dobře viděl. „Co to děláš?“

„Nedělám nic,“ řekl Bill, jako by to nebylo jasné. „Co chceš?“

Tom trochu nakrčil obočí a vypadal velmi zmateně. „Ty víš, co chci.“ 

„Hmmmm ne, budeš mi to muset říct,“ Bill jen stěží udržel vážnou tvář.  

„Přestaň být hloupý,“  řekl Tom nevrle, tlačil Billovu ruku na svůj penis.

„Chceš, abych udělal něco s tím?“ Zeptal se ho Bill nevinně.

„To by bylo hezké.“

„Co mám dělat? Budeš mi to muset říct, protože já nevím.“

„No, nikdy předtím jsi s tím problém neměl,“ sklonil se Tom a políbil Billa znovu na krk.  

„Řekni mi, co chceš,“  řekl Bill trochu udýchaně, jak jej na krku lechtaly Tomovy rty.

„Cože kurva?“ Tom teď vypadal naštvaně. „Co se děje?“

Bill zúžil oči, nebyl připraven to dát najevo. „To, co se děje je, že udělám, co chceš, pokud si o to požádáš. Můžeme dělat, cokoliv máš rád, ale budeš mi muset říct, co chceš.“

Genialita tohoto plánu je v jeho jednoduchosti, a když ho Gustav předtím v Africe navrhnul, Bill nemohl uvěřit, že to ještě nikdy nezkusil.