Sklep

autor: Mintam & Libig

Ahoj 🙂 Jednou jsme se s kamarádkou (Libig) nudily, a tak jsme po ajsku něco sepsaly, až z toho nakonec vzniklo tohle a teprve dneska jsme si řekly, že vám to zkusíme poslat 🙂 Třeba se bude líbit třeba ne, ale za zkoušku poslat to nic nedáme 😉 S pozdravem Mintam a Libig 🙂

Dvojčata koukají spolu na net, na stránku: twincest.blog.cz, když Tom objeví fotomontáž jich dvou, při „akci“ ve sklepě… 
B: „Tome, to jsme my??“ 
T: „Bille… mně se to líbí…“ 
B: „Cooo?“ 
T: „Nedělej, že tobě ne!“ 
B: „Takovýhle… to… vždyť je to normální porno…!“ 
T: „Ty toho naděláš! Náhodou, je to umění! Krásný!“ *rozhlídne se* „Ehm… nevíš, jestli je ve sklepě volno?“ 
B: „My máme sklep?“ 
T: „Eh… určitě nějaký jo… půjdeme ho spolu najít, hm??“ *Tomův mozek pracuje na plné obrátky* 
B: „Ale musíš mi slíbit, že se nebudu bát.“ 
T: „To ti předem můžu slíbit… tak pojď už!“ 
B: „Fajn.“ *odcupitají ke dveřím od sklepa* „Jdi první!“ *rozkáže Bill* 
T: *odvážný Tom vejde* „Hu!“ *pro jistotu houkne, aby vystrašil případného bubáka* 
B: *Bill nemůže být pozadu* „Hou hou… to bylo dobré.“ *pyšný úsměv* 
T: „Vidíš, není tu nic, čeho by ses bál… leda já…“ 
B: *Bill se nejistě pousměje, vypínačem rozsvítí světlo a následuje Toma po schodech do tmavého sklepení*

T: *Tom docela nejistě klesá níž a níž, až dojde ke dveřím, nechce ale dát najevo, že se bojí, tak je rychle otevře a uskočí, všude jen tma* 
B: *Bill do Toma šťouchne, aby pokračoval dál v cestě do sklepení, v tu chvíli praskne žárovka* 
T: *lekne se, ale ve tmě věří, že Bill nic nepoznal* „Ehm… no… takže… přece bychom se nebáli…“ 
B: *zašátrá ve tmě rukou, konečně najde Tomovu ruku a okamžitě se jí chytí* „Kdo se bojí… prosím tě… To jen kvůli tobě, aby ses vůbec nebál.“ 
T: „Tak to je fajn, že se ani jeden nebojíme.“ *utěšuje sám sebe* „Ehm… nepřišli my jsme si ten sklep prohlídnout? Jak to chceme udělat bez světla?“ 
B: „Tak to se budeme muset vrátit… jinak si tu ještě něco uděláme… a nikdo nás nezachrání.“ *začne fňukat* 
T: *tichounce se k Billovi přiblíží asi na vzdálenost pěti centimetrů* „Ale když mě nezajímal jenom ten sklep…“ 
B: „Ne…?“ *zašeptá* 
T: „…víš, ty obrázky na tom počítači… já… bych se chtěl inspirovat…“ *zvolí výšku hlasu stejnou jako Bill, takže šeptá* 
B: “ Tomi… ty jsi se úplně pomátnul… to nejde…“ 
T: *nadechne se pro odvahu* „Bojíš se?“ 
B: „Ty ne…?“ 
T: „…chtěl… chtěl sem to jen zkusit… ale pokud nesouhlasíš…“ 
B: „Takové věci jako bráchové spolu prostě dělat nemůžeme…“ 
T: „Tak… na to zkus chvíli zapomenout…“ 
B: *položí Tomovi ukazováček na rty* „Museli bychom na to zapomenout oba dva…“ 
T: *nová naděje se v něm opět probudí* „…stalo se.“ 
B: *něco někde zarachotí, Bill sebou trhne a spadne do Tomovi náruče, jen se chvěje* 
T: *nesmí dát najevo svou slabší tvář* „Slíbil jsem, že se bát nebudeš…“ *pevně si ho drží a pak se rozhodne, že vyzkouší zem, a proto i s Billem v náručí si kecne na zem* „…když se klepeš, nemám odvahu něco zkusit.“ 
B: „Nejsem pokusný králík na tvoje perverzácké orgie.“ *uchechtne se* „Ale v životě má člověk zkoušet pořád něco nového…“ *pohladí Toma po tváři* 
T: *nevinně se usměje* „Slib mi, že nebudeš křičet…“ *malinko si skousne spodní ret a malinko si přitáhne Billův obličej, než se odváží k prvnímu polibku… jindy by věděl, kde začít, ale teď je to jeho bratr…*  
Georg: *dnes spí obzvlášť neklidně* „Gustave. Gustave! Spíš? Mně se pořád zdá, jako kdyby nám někdo chodil po domě, nebo… slyšíš to taky?!“ 
B: „Slibuju…..“ *zašeptá, ale není to téměř vůbec slyšet, na takovou vzdálenost to mohl slyšet opravdu jen Tom*  
Gustav: „Kdo by ve tři ráno asi tak chodil do domě…“ *zaťuká si na čelo* 
T: *pro sebe se usměje a opravdu s největší opatrností se přisaje k Billovým rtům*  
Ge: „Já nevím… ale… jdi se tam podívat.“ 
B: *ucítí na svých rtech rty svého bratra, hezčí pocit už dlouho nezažil… přitáhne si ho blíž k sobě*  
Gu: „Proč já? Proč zrovna já bych měl vstávat? Je to tvůj výmysl…!“ 
T: *věřil, že Bill bude spolupracovat, domluvili se, hm, dnes večer žádní bratři, ale pokud takhle líbá jeho bratr, v tom případě chce po zbytek života zapomenout, že jsou bratři*  
Ge: „Protože… protože mně se prostě nechce vstávat. A neplaš. Třeba jsou to jenom twins.“ *se smíchem se zas schová pod peřinu… opravdu má nutnost dělat naschvály, to schytal od Toma* 
B: *modlí se, aby tento okamžik nikdy neskončil, především, když ucítil ve svých ústech bráškův hbitý jazýček*  
Gu: *vstane* „Tak to ani náhodou, když jsem vstal já, vstaneš ty taky!“ *stáhne z něj peřinu a odkráčí s ní z pokoje a vyhodí jí na chodbu* 
T: *ne opravdu ho ty montáže neinspirovaly jen k tomuhle, on chtěl experimentovat… dnes je ta správná noc… pomaloučku, aby Billa nevyděsil, si vyhledá dolní lem jeho trika a opatrně se dostává pod něj*  
Ge: „Hej!! Ty ses snad zbláznil! Chceš, abych spal na chodbě?!“ *otráveně vstane, vezme peřinu Gustava a zalehne do jeho postele* 
B: *ucítí na svém břiše Tomovy prsty, které mu jen tak přes něj přejíždějí… proč by měl on zůstat pozadu, jednou rukou sjede Tomovi ke kolenům, aby našel konec jeho XXXL trika a pomalu jeho ruka šplhá výš, až ucítí lem Tomových trenýrek*  
Gu: „Být tebou, tohle bych nedělal… co ty víš, jestli ta peřina není od něčeho mokrá.“ *začne se smát* 
T: *maličko skousne Billovi spodní ret a s lehce kousavými polibky se přesune na jeho krk, nepřestává se pokoušet o sundání Billova trika, ale Billovy ruce níž než on jako reakci od Billa očekával, ho malinko znervózní, ale zároveň nabijí novou energií*  
Ge: „Wolfgang! Ty prase jedno!“ *okamžitě vystřelí* „To svět neviděl!“ 
B: *Tom se sice trošku rozšoupnul, ale neříká, že to, co dělá, je nepříjemné, jen všechno má svůj čas a on na svém tempu nehodlá nic měnit a v klidu se oběma rukama dostává pod Tomovo triko* 
Gu: „To měl být pokus o vtip…“ *sebere Georgovu deku a hodí ji na svojí postel* „Každopádně teď mám zpátky svou postel a dvě peřiny, a ty se jdi kouknout, co se tam děje. Twins určitě vyžírají ledničku, tak nám jdi schovat něco k snídani.“ *lehne si na postel* 
T: *opravdu by Billa neznal, kdyby nevycítil jeho, jak by Tom nazval, nejistotu… a proto jen místo snahy dostat jeho triko jako trofej, ho lehce šimrá na bříšku*  
Ge: „To by se ti hodilo viď? Aby ses dobře vyspal, nažral a nazdar!“ *rozčíleně odejde do kuchyně, protože ruku na srdce, i on se bojí o svou snídani* 
B: * teď se pro změnu věnuje Tomově krku, zajel by i níž, ale přes to triko to nejde… uvědomuje si, že když Tomovi sundá triko, tak ho Tom sundá jemu a nebude se moct na co vymluvit, ale i přes to všechno to udělá*  
Gu: *po chvilce vstane a ač nerad, odkráčí směr kuchyň* „Chci kakao.“ *ohlásí Georgovi, jakmile vejde do kuchyně* 
T: *nijak Billovi nedopomáhá v sundávání trika… nechá ho, jen ať se snaží… neustále nemůže uvěřit, že ho Bill dokáže dostat do varu*  
Ge: „Teď v noci?!“ 
B: *Tomovo triko se za chvilku válí na podlaze a on může pokračovat ve své práci*  
Gu: „Tvojí vinnou jsem vzhůru, takže já už mám ráno.“ 
T: *spiklenecky se usměje… to by se mu tak líbilo, vysvlíknout ho… ee… s chutí se pustí do pásku Billových kalhot*  
Ge: „Teda ty máš elánu.“ *ochotně mu podá krabici mlíka a krabici s kakaem* „Na a promíchej si to v puse.“ 
B: *nechá Toma dělat jeho rozdělanou práci a svýma neposednýma rukama zajede Tomovi do vlasů*  
Gu: *ironicky se pousměje* „Ale to už jsem někde viděl… jo… už vím, Mr. Bean si takhle dělal kafe, všechno si to nasypal do pusy a zalil horkou vodou…“ *začne se smát* „A vůbec- kde jsou twins?“ 
T: *když se mu podaří dostat dolů pásek, s úsměvem si přejede jazykem horní ret… vybaví se mu jedna fotomontáž… jemně Billovi chytí ruce a páskem mu je sváže*  
Ge: „Víš, je půl čtvrtý ráno, každý normální člověk spí, dokonce i každý nenormální člověk spí, protože pochybuji, že twins ještě straší.“ 
B: „Tomi…?“ *nechápavě se na něj podívá*  
Gu: *ignoruje Georovy řeči a v půli věty mu skočí do řeči* „Chceš taky?“ 
T: „Já nevím jestli máš dovoleno protestovat…“ *lehoučce se otře svými rty o jeho, a přitom mu konečně sundá to triko*  
Ge: „Jo.“ 
B: „No to teda mám… a jestli to nedáš pryč, tak budu klidně i křičet…“ *řekne vážně Bill a doufá, že si to Tom rozmyslí*  
Gu: „Pak kdo je tady nenormální…“ *uchechtne se* 
T: „Ale, víš, co si slíbil??…“ *usměje se a lehoučce sjede rukou po Billově bříšku až k samotným kalhotám, se kterými se nespokojí, takže rukou jede níž pod ně*  
Ge: „No jo… tak když už jsem nucen tu být…“ 
B: *sice ruce mu Tom nerozvázal, ale nemůže si stěžovat, že by prožíval špatné pocity, naopak*  
Gu: *postaví před Georga hrnek a sám si přisedne ke stolu naproti němu* 
T: *s polibky se vydá po Billově krku až k jeho rtům, přičemž se i jednou rukou snaží rozepnout Billovi kalhoty*  
Ge: „Dík.“ *usměje se a vydechne* „Tohle je šílenost.“ 
B: * i přes čtyři vrstvy prádla, které Tom trochu přerušoval svou rukou, když zkouší sundat jeho kalhoty, cítí čím dál tím větší tlak v jeho, i v kalhotách svého dvojčete* 
Gu: „Co je šílenost?“ 
Tom: *nenechává nic náhodě a pěkně pomaloučku zkouší své dvojče v trpělivosti… ačkoliv sám už má co dělat, aby se na Billa ihned nevrhl!… laškuje s jeho jazykem a kalhotám se věnuje dostatečně pomalu*  
Ge: „Sedět tu ve čtyři ráno.“ *upije ze svého hrnku a zamyšleně se zadívá do zdi* 
B: *kdyby měl volné ruce, už dávno by putovaly po Tomově rozpáleném těle… není o nic víc rozpálenější než to jeho*  
Gu: „Některý lidi jsou v tuhle dobu už dávno v práci.“ 
T: *druhou rukou, když jednu má zaměstnanou kalhotami, přesouvá opatrně po jednom boku k rameni… neskutečně se v tom vyžívá… když kalhoty rozepne docela úplně, neodolá přejet prstem po trenkách s nedočkavým dárečkem uvnitř… pousměje se a trápí Billa dál*  
Ge: „Pracovat ve čtyři hodiny? Asi bych dal brzo výpověď! Potřeboval bych práci od půl čtvrtý odpoledne, abych stíhal vstávat do práce, a stejně bych ještě občas zaspal.“ 
B: „Tome…“ *vydechne s chvějícím se hlasem, když přes něj Tom přejede prstem… trošku pokrčí nohu, potřeboval se alespoň maličko pohnout*  
Gu: *s úsměvem zavrtí hlavou nad Georgovým uvažováním* „Ty bys zaspal do každý práce. Ještě, že neděláme na směny.“ *zasměje se* 
T: *Billův hlas v něm rozproudí novou vlnu chtíče, tentokrát ale Bill nepozná slitování!… skoro v mžiku má Bill kalhoty úplně dole, včetně kalhot jeho samotného… opravdu už z Billa jeho tělo doslova šílí… když se mu podaří sundat všechno, obkročmo si nad Billa klekne a rukama se opře o zem za Billovou hlavou a zpříma se mu podívá do očí*  
Ge: *zasměje se, což mu opět vnuklo onu původní myšlenku* „Stejně mi to nedá. Nechováme se zrovna tiše, a víš, jak má Tom slabý spánek, byl by tady už dávno s námi!“ *vstane* 
B: *jejich obličeje jsou blízko sebe… Bill svoje čokoládové oči vpíjí do očí stejného odstínu jeho bratra… trochu našpulí rty, čímž naznačuje další krok Tomovi*  
Gu: „Chystáš se provést prohlídku postelí?!“ 
T: *chvilku vstřebává ten moment, který putuje mezi jejich pohledy, a pak se jen odhodlaně vpije Billovi do rtů, přičemž Billa lehce připravuje na nadcházející situaci a lehce přejíždí prsty od bříška až přes Billovu chloubu k zadečku, kde po chvilce prsty i zmizí*  
Ge: „Jdu je spočítat, jestli se někdo z nich neztratil.“ *zasměje se a vydá se k ložnici twins* 
B: *nechává se unášet vlnou vzrušení, kterou mu Tom způsobuje… nejraději by ze všeho křičel, ale věděl, že nahoře spí Géčka… skousne si rty, když Tomova ruka zabloudí na zadní část jeho těla* 
Gu: *vstane a následuje Georga. Co kdyby o něco důležitého přišel? I když, co očekává od twins ve čtyři ráno?… Kdyby Bill honil po pokoji komáry, tak by to už věděli, protože Bill by ztropil rámus na celý barák* 
T: *musí tišit sebe, když se jeho klín otře o Billův… pohled na Billa ho vzrušuje natolik, že v jeden moment už nehodlá Billa ani upozorňovat, než do něj vstoupí, ale nakonec ho ohleduplně políbí po celé délce lícní kosti a sjede k oušku* „Nesmíš křičet…“ *šeptne tichounce s pousmáním a výdechem, a když do Billa vstupuje, sám pevně kouše svůj spodní ret, aby nevykřiknul, a chvilkami se tišší v Billových ústech*  
Ge: *vejde do pokoje twins a zůstane už u dveří jak zmražený* „Že by je konečně odneslo UFO?“ 
B: *svůj ret má už prokousaný skrz na skrz, jen aby nekřičel, ale vzdechům se neubrání, občas mu z úst nějaký vyklouzne… sice ho Tom chvilkami umlčí polibky, ale to nezabrání v tom, aby nedal hlasitě najevo své pocity*  
Gu: *zůstane stát za Georgem a nevěřícně kouká před sebe* „Myslíš zelený mužíčky s tykadly?“ *plácne jedinou blbost, která ho napadne* 
T: *totálně nelituje ničeho, ani prostředí, ani toho, že sem Billa donutil jít, jen doufá, že mu to vydrží do nastávajícího dne… své vzdechy kompenzuje s přírazy, ovšem jeho tělo už s očekáváním šponuje každou buňku v sobě*  
Ge: *trochu potřese hlavou a rozesměje se, ale brzo na to mu úsměv utne* „Jenomže oni tu fakt nejsou.“ 
B: *s každým Tomovým přírazem jeho tělem projede nová vlna slasti*  
Gu: „Sakra, Georgu, já vím, ale kde je máme ve čtyři ráno hledat?“ 
T: *když už jeho tělo více našponovat nejde, odehraje se uvnitř bouře, která propukne až k vyvrcholení*  
Ge: „To kdybych věděl. Ve čtyři ráno a oni dva pryč. Nechápu to! Když jsem odcházel v půl jedné spát, ještě tu byli… nemohli odejít ven!“ 
B: *když Tom vyvrcholil a chvilku nic nedělá, jen si užívá ztrácející se pocit orgasmu, podívá se na něj s prosebným výrazem a pohne lehce rukama, aby mu je konečně rozvázal*  
Gu: „To bychom je slyšeli. Teda alespoň já.“ *odchází do chodby* „Boty tu mají.“ *houkne na Georga* „Já vím, neznamená, že když tu mají boty, že nemohli jít v jiných, ale co na tom. Musíme se uklidnit tím, že jsou tady někde v baráku.“ 
T: *škodolibě se pousměje a nejdřív Billa políbí než ho rozváže* „Promiň…“ *škádlivě šeptne*  
Ge: „V baráku? A kde jinde než tady… Hele, zkusím zajít dopředu do studia a ty jdi na terasu.“ *rozhodne a už se vydává na svou misi* 
B: „Děkuju…“ *políbí Toma a proklepe trošku rukama, když je má konečně opět volné*  
Gu: *odkráčí směr terasa… ani by se nedivil, kdyby se za pár hodin objevily na netu nějaké fotky od šmírujících fanoušků!… na terase je liduprázdno* 
T: *jednu ruku mu pohladí, pousměje se a maličko se šoupne tak, aby se položil těsně vedle Billa, neustále se ale drží jeho ruky a zírá do stropu… tak jeho bráška… jeho bráška má na svědomí tohle, protože ho neskonale rozpálil… vlastně milý bráška*  
Ge: *ve studiu taky nic, zoufale dojde i do místnosti s nástroji, ale už předem vzdává naději, protože twins by určitě nebyli potichu… vydá se s výdechem zpět* 
B: *přitulí se k Tomovi, jednu ruku mu položí na břicho a kreslí prsty na něj různé obrázky, druhou ruku má v zajetí Tom*  
Gu: „Já už nevím…..nejsou nakonec schovaný pod postelí?“ *trošku mu dochází trpělivost* 
T: *nechce se mu kazit tuhle chvilku, ale…* „Měli bychom jít… není tu zrovna teplo a těžko pak budeš vysvětlovat, proč ti v létě nastydly hlasivky, hm?“ *hladí stále Billovu ruku a druhou s úsměvem přejíždí po Billově obličeji*  
Ge: *přijde mu to už podezřelé, a proto by se jindy výroku Gustava zasmál, ale teď není jindy* „Není mi do toho nic, třeba fakt někam šli, jsou to dvojčata, naše dvojčata, ale jen mi to neleze do hlavy… “ *dosedne na pohovku s výdechem* 
B: „Jo… asi máš pravdu.“ *zvedá se* „Musíme posbírat naše oblečení.“ *začne hmatat po zemi*  
Gu: *rozmáchne rukama do stran a sedne si vedle do křesla* „Tak… třeba si mysleli, že než se vzbudíme, že budou zpátky. Asi nepočítali s tím, že je tu v tuhle hodinu budeme hledat.“ 
T: *jako první ve tmě nahmatá něco, co podle velikosti vážně neodpovídá jemu, takže ve tmě neomylně dojde k Billovi a oblékne mu nalezené tričko s tím, že ještě chvilku zůstanou jeho ruce na Billově těle*  
Ge: „Jo, asi jo… možná… snad jo… ještě se vysmějou oni nám, že se o ně staráme.“ 
B: „Dík… ale myslím, že jsi mi ho stejnak oblíknul naruby.“ *zaculí se, když nahmatá šev trika, s úsměvem nad tím mávne rukou*  
Gu: *Georgova myšlenka ho rozesměje* „I to je možný. Co ty víš, třeba od nich sklidíš obdiv, že si vstal tak brzy.“ 
T: *usměje se a vklouzne do kalhot* „Jindy bych řekl, že najít mé tričko nemůže být problém díky velikosti, ale teď bych to musel vzít všechno zpátky.“  
Ge: *pousměje se* „Super. Hele uvažuj – proč jsme vzhůru? Protože mě vzbudily kroky po domě, že?? Třeba to byli oni dva, když utíkali…“ 
B: *šlápne na něco měkkého* „Už ho asi mám.“ *zajásá, když pozná Tomovo triko, zvedne ho a udělá to samé, co udělal Tom s jeho trikem*  
Gu: „No jo, tak to pryč dlouho nejsou. Stejnak nechápu, kde můžou v tuhle hodinu být. Nepřekvapilo by mě, kdyby se šli někam najíst.“ *zasměje se* 
T: „Super.“ *Billa si přitáhne blíž a jemně ho přitlačí ke zdi za ním* „Sklepní tajemství.“ *s úsměvem Billa pohladí po tváři a naposledy se vpije do jeho rtů*  
Ge: „Buď, a nebo Toma zas napadlo něco střeleného… takový striptýz bar. Pomalu o ně přestávám mít strach.“ 
B: „Běž ale první.“ *pobídne Toma, když se chystají odejít ze sklepa*  
Gu: „Striptýz bar nebo porno párty… něco takového to bude.“ 
T: *pousměje se a pevně chytí Billa za ruku a vydá se ven ze sklepa… když ale vylezou úplně, je tady podezřele moc světla po celém domě… sice Billa drží za ruku, ale pro jistotu se neustále na něj starostlivě otáčí* „My jsme přece zhasínali.“ *šeptne, když vejdou dovnitř*  
Ge: „Asi tak… moment! Dveře!“ *téměř vyskočí ze sedačky* 
B: „Tome! Georg, to byl Georg! Pane bože, Georg! Tome! Musíme najít nějaký úkryt! Rychle!“ *začne plašit*  
Gu: *vystřelí z křesla, jako kdyby ho někdo štípl do zadku* „Ale to jde ze sklepa.“ 
T: *na chvilku se zastaví* „To… to je jedno, hm? Může mu být fuk, proč jsme byli ve sklepě, neboj, sežere nám cokoliv.“  
Ge: *dojde až ke dveřím a zadívá se na ty dva* „Kde jste byli?“  
T: „Měl bych se ptát já, co v tuhle hodinu tady děláš ty.“ *dojde mu, že pořád drží Billovu ruku, a tak se jí snaží co nejmíň pozorovaně pustit*  
Ge: „Hledali jsme vás!“ *nelíbí se mu klidný tón Toma* 
T: *úsměv* „Kdybychom potřebovali hlídat, pořídíme si psa, ale když už vlastně máme tebe, tak proč… jen kdybys, prosím, občas zaštěkal.“ *s úsměvem projde kolem něho dovnitř* 
B: *než se stačí pořádně rozkoukat, Tom už je dávno pryč… vyjde tedy poslední schod a zavře dveře* „Co koukáš?“ *prohlídne si Georgův obličej, který ho pozoruje* 
T: „Tenhle aby nestrašil taky…“ *utrousí cestou s pousmáním ke Gustavovi*  
Ge: „Jen… máš naruby triko. Můžeš mi říct, co jste, proboha, ve čtyři ráno dělali ve sklepě?“ 
B: *zapomene skoro dýchat, když uslyší Georga, rukama si sáhne na triko* „Já ho mám naruby? Jéé… toho jsem si ani nevšimnul… díky, Georgu…“ *okecá to a rychlým krokem zmizí do pokoje*  
Gu: „Já už jsem skoro i po snídani.“ *zabručí * 
T: „Tak to dobrou chuť.“ *s úsměvem řekne, ještě než zapadne do pokoje… tam se se znatelným úsměvem od ucha k uchu rozvalí na postel… bože, nikdy by tohle do Billa neřekl… nikdy by nevěřil, že s ním do toho půjde…*  
Ge: „Tak člověk tady div nelítá po celém Hamburku a on si řekne jen díky! Příště, Wolfgang, abys věděl, příště se na pěkně vykašleme! Ať si běhaj třeba kde chtěj! Ve čtyři ráno ve sklepě!“ *zavrtí nevěřícně hlavou*

autor: Mintam & Libig
betaread: Janule

15 thoughts on “Sklep

  1. to je hodně, ale hodně dobrý! :D:D géčka jsou naprosto úžasně vtipní 😀 z nich nemůžu…a bill s tomem ve sklepě..mm..:D
    je to super 😀

  2. Prišlo mi to trošku také, neviem ako to povedať, chaotické. Nie je to to správne slovo ale bližšie som nenašla 😀 Ako nápad to ale bolo dobré, aj hlášky boli vtipné 😀

  3. toto vám teda vážne, ale vážne vyšlo 😀 fakt dobrý nápad…  pripadalo mi to ako scény z filmu, ktoré sa striedajú.. super

  4. No, tak Géčka byla snad nejlepší xD ty jejich kecy a myšlenky… Georg úplně zase mimo xD Gustav se ho ptá, jestli chce taky kakao v puse a on tupě "jo" xD Nápad to byl dobrý, dvojčata ve sklepě… ta scéna, když se všichni potkali byla pěkná. Tom zase úplně v pohodě a Bill dělá, jakoby nic xD

  5. hahá…:-D Holky, tohle nemá chybu Geoš a Gusťa byli prostě nejlepší..:D Ty jejich hlášky…ještě teď z nich nemůžu…:-D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics