Smím prosit?

Tak jako každý večer sedím u počítače a ventiluji své vzrušení.

„Ách, Bille,“ Moje ruka se pohybuje čím dál tím rychleji a oči mám nalepené na jednotlivých písmenkách popisujících romantické milování mezi mnou a Billem.

Po dočtení povídky se podívám na hodiny. ‚Panebože, to už je hodin!‘ Jsou totiž 3 ráno. Dostal jsem žízeň, tak sem si došel do kuchyně pro pití. Opřel jsem se se skleničkou vody o linku a zadíval jsem se na lednici. Byly tam dvě pozvánky na zítřejší maturitní ples. Ano, letos jsme konečně odmaturovali… Šel jsem si znovu lehnout.

Ráno jsem se vzbudil až k obědu. Vykonal jsem ranní hygienu a sešel jsem dolů. „Dobré poledne, brácha.“

„Taky! Copak je k obědu?“ Měl jsem strašný hlad. Bill se usmál. „Myslíš taky na něco jiného než na jídlo?“

„Ne.“ Ale v duchu jsem si říkal: ‚Na tebe bráško, dnem i nocí.‘

„Kluci… Špagety!“ volala nás máma ke stolu. Oba jsme zasedli ke stolu a pustili se do jídla.

„Mňam, miluju špagety,“ oblizoval jsem se. Bill jenom přikyvoval, protože by se mohlo stát, že se jimi udáví, jestli promluví. Za chvilku už mám snědeno. Kouknu na Billa, kterému z pusy čouhá jedna špageta. Ladně jí vcucne a mě polije horko. Kdyby tak měl místo té špagety mě. Z mého snění mě vytrhla až máma.

„Kluci.“

„Hm?“ oba jsme zamručeli, jako že dáváme pozor.

„Dneska je ten ples, máte něco slavnostního na sebe?“ Oba jsme zase nastejno zakroutili hlavami, že ne.

„A tím pádem víte, co to znamená?“

„Nákupy…“ vypískne radostně Bill a já na něm můžu oči nechat, jak je dokonalý. Nákupy sice nemám moc v lásce, ale pořád lepší, než trávit doma a hlavně bude tam Bill.

„Super, tak já se jdu připravit,“ vyletí z kuchyně rychlostí blesku, vyběhne schody a lítá od svého pokoje do koupelny a zase zpět.. Jen nad tím zakroutím hlavou a jdu se taky připravit. Navleču na sebe jedno ze svých oblíbených triček a kalhoty. Už jenom kšilt a je hotovo. Usadím se v obejváku u TV a čekám na mámu a Billa. Máma přijde po chvíli a už se čeká jenom na Billa. „Tak můžeme vyrazit,“ ozve se od schodů. Otočím se na něj, vypadá božsky jako vždycky.

„Je nádhernej,“ řeknu nahlas, aniž bych si to uvědomil.

„Cože?“ vykulí Bill oči.

„Ále nic… jen že ti to sluší,“ usměji se na něj a on mi úsměv oplatí. Ještě že máma byla už v chodbě.

Nákupy byly jako vždy zdlouhavé. Já už měl oblek vybraný. Černý s červenou košilí. Ale za to Bill si do kabinky vzal asi 6 různých obleků a pár košilí k tomu (víc mu prodavačka nedovolila 🙂 a všelijak je kombinoval. Nakonec si vybral bílý oblek s černou košilí. A vybral dobře, moc mu slušel. Začal jsem pochybovat o tom, jestli vydržím, abych se ho nedotkl nebo abych se na něj rovnou nevrhl a nezulíbal ho přede všemi co na plese budou.

„Tome?“

„Ano?“

„Mám si udělat ‚dikobrazí‘ nebo normálně zplihlý účes?“

‚Jestli mě budeš ještě chvíli takhle rajcovat, tak se opravdu neudržím a pak ti jakejkoliv účes bude k ničemu,‘ pomyslel jsem si, protože byl jenom v kalhotách a pohled na jeho nahé bříško mě rozpálil, ale na otázku jsem mu odpověděl, ať si je nechá zplihnout. Sám jsem se nasoukal do kvádra a připravil se k odjezdu na ples, protože dvacátá hodina se blížila.

„Bille, jedem!“ křikl jsem na něj nahoru. S mámou jsem už nasedali do auta a Bill teprve vycházel z baráku. Zamkl za sebou a šel pomalu k autu. V tuto chvíli jsem už věděl, že dnešek bude hodně zajímavej a že bude opravdu zázrak, jestli se udržím.

„Vystupovat, jsme tady,“ zavelila máma. Šli jsme dovnitř, kde jsme se s mámou rozdělili. Ona šla ke stolu a my s Billem dozadu do šaten, kde jsme se měli všichni nashromáždit na předtančení. Vešli jsme a já jsem okamžitě začal hledat Evu a Lucku, se kterýma jsme měli tancovat. Jsou to super a v pohodě holčiny. Dá se s nima suprově pokecat.

„Ahoj holky, tak jak je? Já mám normálně pocit, jakoby mi zdřevěněly nohy tou trémou.“

„Tome, neříkej, že se bojíš, když támhle vystupuješ před dvanácti tisíci fanynkami a tady je sotva pár lidí,“ ušklíbl se Bill. Holky se jenom uchechtly.

„Tome, buď v klidu,“ řekla mi Lucka, ale stejně mi to moc nepomohlo.

„Já jsem úplně v pohodě, jenom se mi nechce tancovat,“ zamachroval jsem.

„Jo jasně. Neříkej, že se ti to nelíbí, tanec je náhodou moc krásnej,“ odpověděl Bill a objal mne kolem ramen. ‚Panebože, ať tohle nedělá,‘ blesklo mi hlavou. Naštěstí už nám řekli, ať se seřadíme, že už jdeme. Stoupl jsem si s Evou na konec řady a chytl jsem jí za ruku. Bill s Luckou byli uprostřed. Vyšli jsme na parket, spustila se hudba a začali jsme tančit waltz. Pokukoval jsem po Billovi a obdivoval ladnost, se kterou tančil.

„Tome! Řekni mu to!“ ozvala se při tanci Eva a já absolutně nechápal.

„A co?“

„Nedělej, že nevíš.“ Teprve teď mi došlo, o čem to mluví, ale nechtěl jsem to přiznat.

„O čem to mluvíš?“

„Tome, vždyť to už ví skoro všichni. To, jak se na něj díváš, hltáš každý jeho pohyb, jak se na něj usmíváš a jak s ním mluvíš. Divím se, že Bill ještě o ničem neví.“

„Máš pravdu,“ vydechl jsem smířeně. „Ale já… mám strach z odmítnutí a z toho, že bych… že bych mohl ztratit bratra.“

„Nedovol, aby tě strach z prohry, vyřadil ze hry,“ řekla mi své oblíbené přísloví.

„A co veřejnost?“

„Je ti přednější názor veřejnosti než hlas tvého srdce?“

„Ne. Miluji ho a ještě dneska mu to řeknu. Díky.“

„Za co?“

„Za dobrou radu a pomoc.“

„Nemáš zač,“ usmála se na mě.

Po předtančení a předávání stuh s nápisem „Maturant 2008“ jsem si šel sednout ke stolu. Bill přišel také. Usadil se vedle mě a napil se vína. Máma zrovna odešla na záchod a já měl dobrou příležitost. Začali hrát ploužák.

„Bille?“ ozval jsem se a to překrásné stvoření se na mě otočilo.

„Ano?“

„Bude to znít možná trochu divně, ale… Smím prosit?“ Jaké pro mě bylo překvapení, když souhlasil. To mi dodalo odvahy a zvětšilo moji jistotu, že by přece jen… Z nuly na padesát procent. Dovedl jsem Billa přímo doprostřed parketu, přitiskl si jeho tělo na to mé a začali jsme ploužit do tónů pomalé písničky. Položil jsem mu hlavu na krk a jemně ho na něj líbnul.

„Tome… c… co to?“

„Pšt, Billí, prosím, já… musím Ti něco říct. Víš, trvá to už asi pět měsíců, co jsem poznal cit pro mě úplně cizí, ale za to tak hluboký a čistý. Jenže za těch pět měsíců jsem si ho oblíbil natolik, že už je ho na mě moc a rád bych se o něj podělil. Ano, je to láska, zamiloval jsem se do tý nejkrásnější, nejsmyslnější, nejdokonalejší a pro mě nejbližší osoby na světě. Bille já… zamiloval sem se do Tebe. Miluji Tě a hrozně moc,“ dokončil jsem svůj monolog a čekal jsem na jeho reakci. Pořád jsme ploužili do rytmu. „Tomi, vždyť já Tě taky miluji,“ zašeptal mi Bill po chvíli do ouška. Tělem se mi v tu chvíli rozletělo miliony motýlků štěstí a lásky. Políbil mne, jeho rty se lehce otíraly o ty mé. Chutnaly tak sladce. Nevnímal jsem, že od začátku našeho tance na nás všichni koukají, ani to, že se kolem nás utvořil kruh a že na nás svítí kužel reflektoru, vnímal jsem jenom Billovy rty. Probral mě až tleskot. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsme na veřejnosti, ale nevadilo mi to a soudě podle Billova výrazu, tak jemu taky ne. V tu chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě a Bill též. Chytl jsem ho za ruku, propletl s ním prsty a znovu ho políbil. Od tohoto okamžiku začal náš nový a hlavně společný život.

autor: Evista
betaread: Helushka