autor: tokiaccka
betaread: Janule
betaread: Janule
Věnováno: Sishe
Já to prostě neumím. Nejdou mi psát prostě dlouhý povídky. Tohle je zas jedna krátká. Já se z toho asi zblázním. Každopádně moje ostatní povídky si můžete přečíst tady: www.tokiaccka-ff.blog.cz. A komentáře vždycky potěší x))
—Bill—
„Ne, ne, ne. To nééééé.“ Procházím ulicí a přitom zas šílím. Naštěstí jen uvnitř sebe, takže nikdo nic netuší.
„Proč? Opravdu je to pravda?“ Opakuju si stále v mé mysli.
„Musel jsi to udělat?“
Procházím kolem trafiky s časopisy. Touhle cestou jsme spolu nikdy nešli. Raději se vyhýbám těm místům, kde jsme byli spolu nebo kudy jsme jen procházeli.
Pokračuju v cestě. Dojdu až na samý konec ulice. Kam teď? Kouknu na mobil. Blíží se večer. Právě je čas večeře. Nechci jíst. Nemám ani pomyšlení na jídlo, ale můj žaludek říká něco jiného.
Neznám tady žádné dobré restaurace. Proto musím do tý „naší“. Bohužel.
Objednám si hranolky a pizzu. Ještě něco k tomu pití. Všechno si vezmu sebou. Dělá se mi zle z toho všeho jídla, ale mám hlad jako vlk, takže to do sebe musím nějak dostat.
Se vším tím jídlem dojdu před vchod restaurace. Rozhlédnu se, kam dál. Už se mi nechce moc chodit, ale zároveň nechci do toho baráku.
Nakonec usoudím, že bude stejně asi nejlepší vrátit se domů.
Zalezu si opatrně do pokoje a už dneska nevylezu. Alespoň, že jsem tě neviděl. A doufám, že ty mě taky ne.
Rozvalím se na jak jinak než neustlané posteli a s chutí se zakousnu do prvního kousku křupavé pizzy.
—Tom—
„Už je doma.“ Koukal jsem na něj celou dobu klíčovou dírkou. Havraní vlasy měl splihlé. Oční stíny a řasenka mu tekly po tvářích. Díval se dolů. V rukou držel hranolky a pizzu. Vždycky to dělal stejně. Nesl si to samé jídlo, ale tentokrát nešel za mnou, tak jako to dělával dříve.
Nenávidí mě. Vím to. Jenže já přece nemůžu za to, že jsem ho přestal milovat. Nemůžu za to, že jsem se zamiloval do ní. Ona mi moc pomáhá. Pochopila i to, když jsem jí řekl, co jsem měl se svým dvojčetem. Nevysmála se mi. Nikomu to neřekla. Svěřil jsem se jí i s tím, že jsem Billa miloval.
Snad se s Billem ještě někdy dokážu normálně bavit. Snad mi odpustí a budem takový, jako dřív. Budu čekat možná dlouho. To mi ale nevadí. Hlavně, aby to bylo mezi náma v pohodě. Ale snad ví, že tu pro něj vždycky jsem.
A budu!!!
autor: tokiaccka
hezky napsaný, ale zdá se mi že tam není moc děj:( ale jinak hezký
já jsem tam ten dej našla =)=) a je to podle mne dobrej nápad i na více dilnou povídku =)=) neco takovýho sjem ješte nečetla(tuším)
Errys hrozne MOC TI DEKUJU! je to od tebe krááásne…orpavdu ve mne hrklo když jsem si prečetla komu je to venované :-* ::-*
Dekuju ješte ejdnou =)=)
Máám te mooc rada seš upa super holčinka :):)
jo to by jsi mohla udělat na víc dílu
vic dilu! to je dobry! xD takhle je to smutno 🙁