Billova pravda

Bill chodil nervózně po pokoji a nevěděl, co dělat. Bylo už asi půl třetí ráno, ale on nemohl spát. Prostě nemohl, když věděl, že jeho bratr si v klidu spí v pokoji hned za stěnou. Byl zoufalý, už to nemohl dál snášet. Ta neskutečná touha ho uvnitř svírala jako nějaký mučednický nástroj a on nevěděl, jak se toho pocitu zbavit. Jediné, co ho napadlo, bylo, aby za ním šel.

Už je to dlouho, co Bill zjistil, že ho jeho bratr přitahuje stále víc a víc, ale zatím dokázal svou chuť na něj ovládat. Poslední dobou je to však stále horší a horší. Stačí mu, aby Tom kolem něj jen prošel. Okamžitě zaregistroval jeho vůni a rozklepala se mu kolena. Už se mnohokrát přistihl, jak na něj doslova zírá a i když ho okřikl, byl dál jako zkamenělý. Divil se, že to Tomovi ještě nedošlo. Kdyby tady byl alespoň někdo, kdo by mu poradil co dělat, ale nemá odvahu. Akorát by se mu vysmáli do obličeje a prohlásili by, že je nechutnej, když se zamiloval do svého bratra.

Co? Proběhlo mu hlavou slovo MILOVAT? Ano. Už nemůže dál čekat. Je to naprosto jasné. Je si zcela jistý, že Toma miluje. Myslí na něj dvacetčtyři hodin denně a kdykoliv je s ním, motýlci v břiše mezi sebou doslova zápasí. Bál se odmítnutí, ale věděl, že pokud k tomu dojde, bude to muset tolerovat. A bude muset odejít. Nesnesl by pocit, že je mu tak blízko a i přesto se ho nemůže dotknout. Byl by zároveň tak strašně moc daleko.
Doslova se klepal, když pomalu a co nejopatrněji otevíral dveře Tomova pokoje. Všude byla naprostá tma. Jen měsíc zářil na postel a tak osvětloval jeho dokonalé tělo. Billovi se při tom pohledu rozklepala kolena a kdyby se nepřidržoval dveří, zajisté by spadl. Na sucho polkl a rozešel se k němu. Hypnotizoval každičký kousíček ležící postavy a nemohl uvěřit, že si nevšiml už dávno té nádhery. Opatrně si klekl k jeho hlavě. Je tak nádherný, když spí. Pomalu se přibližoval rukou k jeho tváři. Jakmile se ho dotkl jen nepatrně jeho jemné tváře, Tom se zachvěl a ještě víc se zachumlal do peřiny. Bill měl neuvěřitelný strach. Nevěděl, jak postupovat. Měl sto chutí ho políbit na jeho dokonalostí sršící rty a konečně vědět, jak chutnají, ale tolik odvahy neměl. Co má dělat? Má vůbec cenu pokračovat? Nemá radši počkat do druhého dne a v klidu a otevřeně to s Tomem probrat? Ano, to bude možná nejlepší.

Chtěl odejít, ale nohy jakoby ho vůbec neposlouchaly. Nemohl od něj odejít. Prostě to nešlo. Byl jako magnet, který ho k sobě přisál a nehodlal pustit. Už je tady, až sem se dostal. Nemůže a hlavně nesmí odejít. Co nejopatrněji se snažil Tomovi posunout peřinu níž a objevoval se mu úsměv na tváři, když se mu dařilo. Stáhnul až k úrovni pasu. Doslova se mu zastavilo srdce, když zjistil, že má jen trenky, takže se díval na jeho odhalené břicho. Chtěl ho pohladit, zkusit jeho jemnost, ale bál se, že i tak nepatrný dotek by ho mohl probudit. Ještě ne. Ještě se nesmí vzbudit.

Ale jeho chtíč byl silnější. Prsty začal přejíždět po jeho hrudi až na břicho a nepatrnými doteky se dotkl i jeho podbřišku. Tom ze spaní lehce povzdechl a prohnul se nepatrně v zádech. Líbí se mu to a to je pro Billa dobré znamení. Přidal na stisku, tak strašně moc ho chtěl. Jeho chtíč byl silnější než on, což se mu stalo osudným. Hladil Toma celou dlaní, což ho přinutilo otevřít oči a prudce se posadit.

„Bille???“

„Já, já… ehm… no… já… to… totiž… křičel jsi ze spaní, tak jsem se přišel podívat, jestli jsi v pořádku… vzbudilo mě to.“

„Cože?“

„Tak, promiň. Jdu spát, dobrou.“

Sakra sakra sakra… PROČ? Proč to musel takhle zvorat. Byl tak blízko. Ještě teď cítí na své dlani teplo z Tomova těla. Proč mu neřekl pravdu? Proč zbaběle odchází? Díky tmě ani neviděl jeho výraz ve tváři. Cítil se provinile. Hbitě se zvedl ze země a chtěl odejít, ale Tom byl rychlejší. Pevně ho chytl za ruku, druhou třískl dveřmi, takže do pokoje přestalo vcházet světlo, pouze jen z měsíce. Chytl ho za boky a opřel ho o dveře. Přitiskl se k němu celým svým tělem. Svíral jeho boky a díval se mu do očí. Byli od sebe snad pouhý milimetr a to Billa přivádělo doslova k šílenství. Podlamovala se mu kolena a nic nechápal. Nechápal tohle Tomovo chování, nevěděl, co si pod tím představit. Nerozuměl absolutně ničemu.

„Aspoň nelži,“ obořil se na něj Tom, ale řekl to velmi potichu, jemně, avšak důrazným tónem ve hlase.

„Co?“ špitl Bill, protože mu hlas z té touhy doslova vymizel. Jako by mu něco svíralo hrdlo a nedovolalo promluvit.

„Říkám, aby si mi aspoň nelhal! Bojíš se mě?“

„Tome, já tě vůbec nechápu. O čem to mluvíš?“ byli u sebe tak blízko, že dokázal hypnotizovat jen bratrovy rty, které tak neskutečně sváděly k líbání.

„Nechceš mi něco vysvětlit?“ pokračoval Tom a začal přerušovaně dýchat. Bill cítil jeho dech na svých tvářích a začaly se mu zavírat oči, jak byl omámený Tomovou blízkostí. Stačilo se jen nepatrně nahnout. Ani to ne. Jen lehce našpulit pusu a ukončil by i to milimetrové prázdno mezi nimi. Ale bál se. Ano. Bál se svého bratra, svého dvojčete. Bál se jeho reakce. Proto jen dál nehybně stál a rozplýval se nad Tomovými doteky, které svíraly jeho boky.

„Ne. Nemám co,“ špitnul a v tu chvíli by se nejradši zabil. Tom ho náhle pustil a odstoupil o krok zpět. Stáli naproti sobě a neřekli ani slovo. Oba dva měli v hlavě šílený zmatek. Ani jeden ničemu nerozuměl. Ale hlavně Bill. Nevěděl, co si myslet o těchto zvratech v Tomově chování. Nejdříve ho okřikne, poté se k němu tiskne a teď se zase odtáhl. Co to má znamenat?

„Fajn,“ Tom konečně přerušil to ticho, které v pokoji vládlo. „Tak běž. Díky za starost,“ sklopil hlavu k zemi, otočil se a opět zalehl do postele. V očích se mu objevily malé kapky slz. Nechápal, proč mu Bill lže.

Jeho bratr však na tom nebyl o moc líp. Měl takovou chuť vlézt za Tomem do postele. Přitisknout se k němu a vnímat teplo jeho těla. Otočil se a otevřel dveře. Tohle vážně nemá cenu. Byli si tak blízko. Kdyby ho Tom chtěl stejně jako on jeho, teď by byli spolu v objetí a nebyli by každý na druhém konci pokoje. Nebyl by na odchodu.

„Bille? Zavři ty dveře,“ slyšel hned za svými zády, až se lekl. V roztržení ani nepostřehl, že za ním bratr znovu vstal. Zavřel tedy dveře a pomalu se k němu otočil čelem. Byli si zase tak blízko. Díval se do země. Neměl odvahu k němu pozvednout oči. Jenže pomohla mu k tomu Tomova ruka, která ho chytla za bradu a pozvedla ji.

„Bille, já nespal. Celou dobu jsem cítil tvoje doteky a věděl jsem, že jsi to byl ty. Celou dobu mi běhal mráz po zádech nad tou krásou a prohýbal jsem se pod tou rozkoší. Já nespal.“

Cože? Bill v tu chvíli málem utrpěl šok. „A-a-a-a-ale… proč si to tedy ukončil?“

„Nevím. Asi proto, abych si mohl více užít tohle…,“ naklonil se k němu a něžně, ale dlouze, ho políbil. Oběma jakoby v tu ránu projela tělem elektrická rána. Vrhli se navzájem kolem krku a tiskli se k sobě jak nejvíce mohli. Bill vyhledal Tomův jazyk, který začali v zápětí vzájemně proplétat. Vyhrkly mu slzy do očí, ale štěstím. Má to, po čem tak dlouho toužil. Má to teď jen a jen pro sebe a nikdo mu to nevezme. Má Toma.

Chytl ho pod zadkem, otočil se a Tom obtočil nohy kolem jeho boků. Přitiskl ho na stěnu a rukama jezdil po jeho nahé hrudi. Narážel a tlačil na jeho klín, což v jeho bratrovi vyvolávalo doslova extázi rozkoše. Oddechoval mu do ucha, když ho Bill líbal po krkem a jazykem zkoumal každičké místečko. Tom mu zajel pod triko na jeho holá záda, do kterých mu zarýval nehty. Tak strašně moc se chtěli. Tak dlouho k sobě skrývali city a teď už je konečně mohli ukázat světu. Konečně mohly vyplout na povrch. Bill ho opět chytl za zadek a odnesl Toma do postele, kde ho položil na záda. Jeho bratr, ještě než si na něj lehl, mu sundal triko a hned přitáhl Billa k sobě. Chtěl cítit jeho nahé tělo na svém. Chtěl ho cítit naprosto všude. Bill sjížděl jazykem od Tomova krku až na hruď. Vzal mezi ústa jeho bradavky a každou lehce skousl. Tom zajížděl bratrovi do vlasů a druhou rukou zarýval nehty do bílého prostěradla. Bill kolenem lehce roztáhl Tomovi nohy a přitlačil na jeho přirození. Z té slasti neovládl svou sílu a kousl se do rtu, ze kterého vzápětí vytekla kapka krve, která se zastavila až o jeho piercing. V tu chvíli mu to bylo ale naprosto ukradené. Dokázal vnímat jedině Billovy pomalé a něžné doteky, ze kterých byl jako v jiném světě. Jako v ráji. Prudce otevřel oči, když ucítil, jak mu jeho bratr sundává trenýrky, dlaní hladí jeho rozkrok a zároveň zkoumá jazykem jeho břicho. Tom ho chytl za ramena a silou ho přitáhl k sobě. Musel ho políbit. Prostě musel. Bill ho pohladil po tváři. Rukou sjížděl přes krk až dolů, kde Toma uchopil a začal ho zpracovávat rukou. Nebýt vzájemných polibků, jistě by zařval, místo toho jen vydechl Billovi do úst a začal se neskutečně prohýbat. Nedokázal se ovládat, nedokázal kolem sebe absolutně nic vnímat. Jen je dva. Dívali se sobě navzájem do očí až do chvíle, kdy došlo k Tomovu vrcholu a zaplnil Billovi dlaň. Oba padli na postel vedle sebe. I přesto, že to byl Bill, kdo uspokojoval, dýchal jako o závod. Čím víc si začínal uvědomovat, co se právě stalo, tím více mu docházel kyslík. Zíral do stropu a jen poslouchal, jak Tom oddechuje. Otočil hlavu směrem k němu. I on jen ležel na zádech a sledoval strop nad sebou. Tom ucítil na sobě Billův pohled. Otočil se k němu, políbil ho a přitisknul se k němu. Přikryli se peřinou, pod kterou se drželi za ruce a druhou se vzájemně jen s lehkostí hladili.

„Děkuju,“ zašeptal Tom do ticha a lehce se pousmál.

„Za co?“

„Za to, že tě mám.“

„Ne, Tome. Spíš bych ti měl poděkovat já za to, že tě můžu mít.“

autor: Terushka
betaread: Michelle M.