autor: Teddy
A/N: Přemýšleli jste někdy nad tím, že by Bill taky mohl být „tím zlým“?
Atmosféra v sále vřela. Fanynek se tu dnes sešlo dvakrát víc než obvykle. Tohle měl být trhák a oni potřebovali jejich hlasové možnosti. Potřebovali jekot, smích i pláč. A bez něj se to dnes určitě neobejde. Tohle byl díl za všechny prachy! Každý si to myslel. Všichni z produkce i štábu věděli, že tohle trhne sledovanost, a že to bude nářez! Jen fanynky nevěděly, co je čeká.
A vlastně ještě někdo.
On samotný. Stál v šatně, dokončoval svoje líčení a zvesela si prozpěvoval. Těšil se na show, kterou v tomhle pořadu předváděl už roky. Jen nevěděl, že tentokrát ji předvede neúmyslně.
Všichni se těšili. I on.
Potěšení celému štábu nekazily ani myšlenky na to, proč. Proč to ten druhý udělal. Něco takového…
Proto i na něj nachystali malou lest. Jen malinkatou. Sehnali si jeho telefonní číslo.
Při vstupu moderátora na pódium se ozval ohlušující jekot z hlediště. Jeho příchod byl předzvěstí toho, že přijde i ten, kvůli kterému tady dnes byli.
Moderátor se vřele usmál.
„Vítám vás!“ roztáhl ruce v dobrosrdečném gestu. „Vítám vás u dalšího pokračování pořadu Real, dnes večer živě s…“ odmlčel se, aby dal fanynkám prostor k hlasitému projevu. „Ano, vy už to víte,“ přitakal s klidem a pokynul zvukaři, aby mu zesílil mikrofon. Přes ty bláznivé holky by nebyl slyšet. „Dnes večer živě,“ rozezněl se jeho hlas náhle s větší razancí „S…“ znovu se odmlčel. Věděl, jak na ně. Nejedna z nich se už téměř přestávala ovládat. Toužily po něm. „Se zpěvákem kapely Tokio Hotel, Billem Kaulitzem!“ dořekl konečně a v obranném gestu si přikryl uši dlaněmi. Sotva totiž dokončil svou úvodní řeč, seskočil z nízkého stupínku u dveří vlevo Bill a zamával na přítomné fanynky a do kamery. V tu chvíli se budova otřásla šíleným řevem. Byl tam. Konečně!
„Ano, ano,“ zasmál se moderátor a podával spokojenému Billovi ruku na uvítanou. „Dobrý večer, Bille,“ přivítal ho a pokynul mu k sedačce. „Jak je vidět,“ začal, „spíše slyšet,“ opravil se a mrkl na něj, „tvá sláva stále stoupá. Jak to jen děláš? Rád bych se přiučil,“ usmál se malinko vtíravě, ale věděl, že tohle je jen začátek, kdy musí být milý, za chvíli bude všechno jinak. A když všechno, tak všechno.
„Ale, Marku,“ usmál se Bill skromně, aniž by přestal pomrkávat na fanynky v hledišti. „Tvá sláva by se mé mohla s klidem rovnat,“ mávl rukou a zazubil se. Fanynky se zasmály a dál visely na zpěvákovi očima.
„Počkej,“ zakroutil hlavou Mark a mávnul na svou asistentku, která stála mimo záběr s archem papíru. Její sukýnka se zavlnila a ona v mžiku složku skládala na stůl. Naposledy se usmála do kamery a zase zmizela. „Jen mezi námi, Bille,“ řekl tiše moderátor, stále ale do mikrofonu. „Miluju ji,“ zasmál se a hlediště se rozzvučelo smíchem. „No nic,“ zakroutil nad tím hlavou, když se kamera opět vrátila na něj. „Tady,“ řekl významně a poklepal rukou na složku, „mám seznam zemí, ve kterých jste koncertovali,“ oznámil a otevřel desky. Na stůl se rozsypal nespočet papírů s vytištěnými vlajkami a Mark se jimi začal prohrabávat. „Takže, nechci ti kazit tvé odhady, ale na rozdíl od tebe – ty jsi známý ve všech těchto zemích,“ zamával složeným štosem vážně, „mě znají jen tady,“ řekl a vytáhl vlajku Německa. „To o něčem vypovídá, nemyslíš?“ usmál se s pozvednutým obočím.
Bill se zaculil a rukou bezděky přejel přes svou nalakovanou ofinu. „To nic neznamená,“ řekl „Já to všechno nedokázal sám,“ usmál se upřímně na fanynky a ty se opět rozječely. Ostatní členové kapely byli neméně oblíbení.
„Ale Bille, Bille,“ zakroutil hlavou Mark. „Dokážeš být tak skromný,“ zamumlal a asistentka na druhé straně studia se znovu přichystala. Byl to signál.
Ale nebyla jediná, kdo na něj reagoval. Bill se se zamračeným pohledem na Marka zahleděl. Co myslel tím: „Dokážeš být…“ ? Ale Mark nečekal dlouho.
„Je to až krása, že člověk téměř dokonalý, si dokáže zachovat svou duševní rovnováhu a nepoddat se pýše,“ zašveholil na Billa sladce, a ten se na oplátku nervózně usmál. Přestávalo se mu to líbit. Takhle milý by být neměl.
„Víš, Bille, my tu ale na tebe něco máme,“ pozvedl znovu Mark obočí a asistentka se objevila jako na zavolanou. Bill postřehl, že Markovi předává kazetu. Oddychl si. Co by na něj mohli mít? Neměl se čeho bát.
„Ale mám otázku,“ řekl Mark a převracel kazetu mezi prsty. „Je to čistě tvá osobní věc a my bychom neradi podporovali stalking, nebo něco takového. Chceš, abych ji pustil?“ zeptal se a pozvedl kazetu tak, aby na ni každá jedna fanynka viděla. Halou se rozneslo nepřeslechnutelné: „Ano!“
Bill se zaculil. Cítil se v bezpečí. Tyhle triky zařizoval obvykle David a skupina lidí okolo něj. Všechno bylo v pořádku.
Kdyby jen tušil, jak se lidi, kteří s ním pracovali, a kteří stáli v zákulisí, napjali, nepřikývl by. Nevěděl ale, že o tomhle neměli ani tušení. Že tohle nebylo v plánu.
„Jsi si jistý?“ zeptal se Mark protahovačně. Za to ho platili. Fanynky ječely a Bill znovu s úsměvem přikývl. „Potom tedy,“ zahlaholil Mark a strčil kazetu do videa, „se na to podíváme,“ usmál se a stiskl play.
„No tak, Bille, pospěš si,“ zabušil jeden z bodyguardů na dveře pokoje. Už měli jen pět minut a dostat se přes fanynky vždycky trvá aspoň čtvrt hodiny.
„Vydrž,“ zaječel Bill na druhé straně dveří.
„Ale, Bille,“ zavolal znovu chlápek před dveřmi. „Ostatní už jsou dávno v hale a čeká se jen na tebe.“ Potřeboval ho dostat ven, byl za něj zodpovědný a lidi z té nové nahrávací společnosti ho neměli rádi. Měli svoje lidi, které by chtěli dosadit na jeho místo.
„Tak sakra chvilku počkej!“ zaječel Bill a líně na sebe natahoval tričko. To ale na videu vidět nebylo. Naštěstí.
„Ok,“ zamumlal bodyguard a svěsil ramena. „Ale jestli mě vyhodí…“ nadával si sám pro sebe.
„Tak co?!“ zeptal se Bill, který najednou otevřel dveře, v očích zlostný pohled. „Víš co, to je mi úplně jedno!“ vyprskl na něj zle. „A jdeme,“ poručil mu náhle. „Nechceš přece, aby tě vyhodili za to, že mě úmyslně zdržuje, ne?“ usmál se sladce a ztratil se ze záběru. Ohromený bodyguard jen zalapal po dechu. Na tohle si prostě nedokázal zvyknout. Kde se to v tom klukovi bralo?
Další záběr.
„Davidééé!“ křičel Bill přes celou halu a prudce rozhazoval rukama před týmem „stavitelů“ jejich pódia.
„Bille?“ ozvalo se vedle něho najednou. „David,“ řekl Gustav a podal mu telefon.
„Davide, kde jsi?!“ zeptal se naštvaně Bill.
„Podívej se nad sebe,“ řekl David do telefonu a zamával na Billa z druhé strany haly. „Bohužel, nemám hlasivky jako ty, takže ti radši volám. A ty bys možná taky nemusel takhle ječet, čeká tě přes třicet koncertů,“ mluvil David vzrušeně a mával přitom jednou rukou na dělníka, který spouštěl obrovský kus železa na jedno z lešení. Nakonec na něj pochvalně ukázal vztyčený palec. „Co vlastně potřebuješ?“ zeptal se nakonec, když se zdálo, že telefon ohluchnul.
„Panebože! Poslouchá mě tady vůbec někdo?! Řekl jsem snad, že takhle to pódium být nemůže,“ zakřičel Bill tak, že si David odtáhnul telefon na chvíli od ucha.
„Proč ne?“ zeptal se zmateně. „Vždyť je perfektní…“
„Perfektní?!“ nechápal Bill, jestli vůbec mluví o tom samém pódiu. „Neříkals náhodou, že fotograf se bude pohybovat před bariérami a podél těch výstupků na stranách?“ zeptal se chladně.
„No jasně,“ přikývl David, vědom si toho, že ho Bill vidí.
„Hm, super,“ přitakal Bill. „Takže já mám jako brát ohledy na fotografa, jo?“ zasyčel.
„Ale proč bys…“ nedořekl David.
„Podělals to!“ rozkřikl se Bill a praštil telefonem po nic nechápajícím Gustavovi.
Všichni němě sledovali, jak video přeskočilo na další záběr.
„Tak jo, kluci, jako obvykle, před bílý pozadí,“ popoháněl kluky jejich dobře známý fotograf. Měl je rád, dobře se s nimi spolupracovalo, a navíc byli… dokonalí!
Tom, Georg a Gustav nastoupili do svých typických pozic a čekalo se jen na posledního.
„Bille,“ houkl Tom a protočil oči.
„Už jdu!“ zamumlal Bill, vytrhl maskérce štěteček s pudrem z ruky a sám jím naposledy přejel po svých tvářích. Pomalu doklopýtal na svoje místo a usmál se na fotografa. Tohohle člověka měl opravdu rád. Dokázal z něj udělat někoho ještě o stupeň krásnějšího, a to se mu líbilo.
„Super, kluci,“ usmál se Ben a zkusmo udělal několik fotek. „Nádhera,“ pochválil si je a kluci se pyšně napřímili.
Focení pokračovalo a vystřídalo se několik pozic, potom Ben přikázal dvěma asistentům a oni na plac dostrkali tmavě oranžovou pohovku pokrytou několika přehozy se zvířecím potiskem. Bill se ublíženě zašklebil. „Ale Bene, tohle?“ zeptal se a nechápavě si měřil gauč zhnuseným pohledem.
„Bille, tohle se teď nosí, hm,“ přistoupil Ben a poplácal Billa po rameni. „Ale první na ni stejně nechám vylézt Toma. Ty si odpočiň, z těch podpatků tě musí bolet nohy,“ usmál se přátelsky a začal se věnovat Tomovi.
Bill se nakvašeně posadil. Jako by neuměl chodit na podpatcích!
Když Ben skončil se sérií fotek, kde byl pouze Tom, zavolal si Billa. Ten se ladně zvedl a předvedl mu ukázkovou chůzi sebevědomého člověka, byť na patnácticentimetrových podpatcích.
Ben se pobaveně zašklebil, ale nekomentoval to.
Bill se posadil vedle Toma. „Takže, kluci, dneska jenom slušně, myslím, že ostatní jsme naposled vyřídili těma rukama za sebou, pod sebou a podobně, takže jenom prostě… úsměv,“ zahalekal neprofesionálně a Tom se zazubil. Tohle focení bylo nejlepší. Žádné předstírané obličeje.
Za to ale Bill se zatvářil, jako by ho někdo nutil polykat citron.
„Bille,“ zamumlal Ben. „Zkus to, úsměv.“
Bill protočil oči a panovačně se zadíval na fotografa. „Myslíš to vážně? Takhle se můžu vyfotit doma webkou,“ řekl povýšeně a Benovi sklapla čelist.
„Bille,“ sykl Tom. Moc dobře věděl, že Ben je citlivá osoba.
„No, co je zas?!“ zeptal se pobouřeně Bill. „Úsměv… To se říká při focení na rodinných oslavách.“
„No a co?“ zakroutil Tom hlavou. „Je to nejpřirozenější,“ usmál se povzbudivě na Bena, který předstíral, že mění kartu ve foťáku.
„A ty ještě umíš být přirozený?“ vyštěkl Bill. „Pojď sem, Bene, uděláme nějaký pořádný fotky!“ zahalekal.
Ben se na něj odtažitě podíval. „Dnes ne, Bille, je to jak říká Tom. Lidi vás chtějí vidět se bezstarostně smát,“ řekl Ben a vzpomněl si, jak fotil kluky před několika lety. Byli malí, nezkušení, ale sladcí.
Bill se na něj hodnou chvíli díval. „Bene, říkám pořádný fotky,“ zasyčel rozkazovačně.
Ben se nadechl k odporu, ale ten nebyl potřeba, protože objekt jeho vytoužených fotografií se zvedl ze sedačky, udělal několik kroků k němu a svým dlouhým podpatkem mu „náhodou“ podkopl trojnožku.
„Jejda, promiň,“ usmál se podle Bill. „Dneska to asi zabal, nemáš svůj den,“ kývl s povytáhnutým obočím, popadl svůj kabát, a už za chodu si zapaloval cigaretu, nevšímajíc si Bena, který jen němě zíral na trojnožku pohozenou na zemi. Ještě, že se nikdy nezbavil svého hloupého dětského zvyku, omotávat si šňůrku od foťáku kolem ruky. Nebyl až tak hloupý.
Záběr přeskočil a na velkém bílém plátně byl vidět černý interiér auta, se kterým Bill téměř splýval. Podle jiného oblečení bylo zřejmé, že to není ten samý den.
Auto se opatrně rozjelo, aby dalo možnost blízkým fanynkám uskočit, ale někomu se ta rychlost nelíbila. A ten někdo to dávala najevo netrpělivým klepáním svého vysokého podpatku o rohož, kterou měl pod nohama.
„Nemůžeš na to šlápnout?“ zeptal se po několika metrech ujetých jedničkou Bill netrpělivě.
„To bych je musel přejet,“ usmál se lehce řidič.
„Máme tam být za pět minut!“ zavrčel Bill.
„Bille,“ ozval se někde mimo záběr Tomův klidný hlas „Stan za to nemůže. Tobě to dneska zase hrozně trvalo,“ oznámil mu, aniž by vyhledával konflikt. Jen chtěl, aby si Bill uvědomil, jak to je.
Bill se otočil směrem někam nad kameru a probodl Toma pohledem. „Tak teda sorry, ale nevěděl jsem, že máme neschopnýho řidiče,“ štěkl a očima probodl zrcátko, do kterého se na něj nechápavě zahleděl řidič Stan.
„Bille, říkal jsem ti, že bych je přejel,“ povzdychl si Stan. Tohle probíhalo den co den, a jeho už to přestávalo bavit. Dneska byla navíc řada fanynek delší než obvykle.
Billův pohled se stočil k oknu a zahleděl se na ječící fanynky. V tu chvíli musel Stan zastavit, protože přes jednu z bariér se dostala malá blondýnka, podklouzla sekuriťákům pod rukama a vrhla se k autu. To Billa vytočilo. Takhle tam nikdy nemohli dojet včas.
„Jeď!“ zaječel, když se fanynka rozběhla přímo k jeho dveřím. „Kurva, klidně ji přejeď, hlavně ať už jsme pryč!“ vykřikl a kolenem kopl do řidičova sedadla.
Další záběr.
A Bill věděl, že tenhle musí být poslední. Nemohlo být nic horšího…
„Tome?“ ozvalo se ode dveří a Tom sebou polekaně cuknul. Čekal ho, ale ne teď. Stál v koupelně, držel v ruce jeden ze svých copánků a doplétal jeho konec, který se pravidelně rozmotával. „Hm,“ zamumlal soustředěně, aniž by vnímal, že dveře se znovu zavřely, když jimi Bill proklouzl.
„Tome,“ zašeptal mu Bill těsně u ucha a jeho štíhlé ruce se omotaly okolo bratrova holého pasu.
Tom strnul a nešikovně upustil jeden z pramenů zaplétaného copánku „Zatraceně,“ zanadával a hmátnul po něm.
Bill ho jemně kousl do krku. „Tome,“ zopakoval jeho jméno znovu. Jeho hlas podbarvovalo toužebné zasténání.
Tom s povzdechem zauzloval copánek a otočil se k Billovi, který se na něj okamžitě namáčknul, sehnul se a skousl jeho bradavku. „Víš, co chci,“ zamumlala a jeho ruce proklouzly pod látkou riflí, které měl Tom stále na sobě. „A já to chci moc,“ zašeptal mu do ucha.
Tom se napjal a pokusil se vytáhnout Billovu ruku ze svých kalhot, ale to mu nebylo dovoleno, místo toho se ruka rozpohybovala a Tom podvědomě stiskl hranu umyvadla tak silně, že cítil, jak mu zbělaly klouby. Pokusil se znovu ucuknout před bratrovým pohybem, ale Bill se nenechal.
„No tak, Tome,“ zahlaholil mu Bill u ucha a jeho pohyby pomalu zrychlovaly. „Taky to chceš,“ usmál se na něj prohnaně a zajel rukou o něco níž. Tomovo tělo se prohnulo a on zalapal po dechu. Nedokázal mu odolat. Nikdy.
„Chceš to?“ zeptal se Bill a znovu stiskl. Tom táhle zaskučel, a ruce, kterými se stále držel umyvadla, sebou nebezpečně škubly. Bill znovu přitlačil. Jeho pohyby byly rychlé a kontrolované. „No tak,“ zamumlal mu u ucha a nechal své černé vlasy, aby pošimraly Tomovy tváře.
„A-ano,“ vykoktal Tom se zavřenýma očima ztěžka a skousl si ret. Bill se usmál a přejel svým dlouhým nehtem přes bratrův hrudník. Bylo vidět, že dole s něčím zapáleně bojuje, kamera je ale zabírala pouze od pasu nahoru, takže kalhoty padající na zem byly spíše slyšet, než vidět.
Bill se na Toma natisknul. On sám byl ještě oblečený. „Tome,“ zašeptal znovu a jeho ruce se znovu usadily v podvědomém tempu.
Tom se jednou rukou pustil umyvadla a bezvládnými prsty rozepnul Billovi kalhoty, zatímco Bill na chvíli oddálil svoji dlaň, aby si stáhnul tričko a někde dole pod záběrem kamery se ozvalo cvaknutí otevíraného lubrikantu.
„Chceš do mě, Tome?“ zeptal se Bill, ale Tom neodpovídal. Jeho smysly byly příliš zabrané do pohybů Billovy pravé ruky. „Protože já tě chci v sobě,“ zanaříkal svůdně a Tom sebou trhnul, jak se o jeho penis otřela Billova druhá kluzká ruka.
Bill se usmál a přitiskl se k Tomovi blíž. „Udělej to,“ zašeptal a jemně k němu přitlačil svoje boky. Tom ho za ně bezmyšlenkovitě chytil a přitiskl ho k sobě ještě blíž, aniž by tím přerušil Billovu zaneprázdněnou ruku.
„Polib mě,“ zašeptal chraplavě a poprvé za celou dobu otevřel oči. Bill mu ale uhnul, místo toho ho dalším stiskem donutil zaklonit hlavu.
„Udělej to,“ zasyčel mu do ucha a Tomovy ruce zesílily stisk na jeho bocích. Ale on nechtěl.
„Bille,“ vydechl, „polib mě,“ zanaříkal znovu, ale Bill na něj nereagoval. Prostě jen pokračoval v tom, co dělal. Tomovy boky sebou trhly a on věděl, že ztrácí kontrolu. Jako vždycky. Jeho ruce nadzvedly Billovy boky, a on cítil, jak se jeho kluzký penis noří přímo do Billa, který vzrušeně vydechl a pomalu se začal na špičkách pohupovat. Tom sykl a narovnal se. Měl problémy s přemýšlením, natož s mluvením, ale musel ho přesvědčit. „Bille…“ vydechl jen, ale Bill ho táhlým stenem přerušil a nechal Toma, aby se do něj ponořil ještě hlouběji.
Jejich tempo zrychlovalo a Tom už nedokázal mluvit. Držel Billa za zadek a pohyboval s ním tak, aby se jim to oběma líbilo. Jeho zpocené tělo klouzalo po studeném umyvadle, a on co chvíli zaklonil hlavu tak silně, až ji otíral o zrcadlo. Bill ještě umocňoval všechny jeho pocity tím, jak hlasitě se ke všemu vyjadřoval. Skučel, sténal a vzdychal. Nevědomě navozoval Tomovi husí kůži a mrazení v zádech.
Pohyboval se na špičkách svých nohou čím dál tím jistěji a rychleji. Stahoval svaly okolo Toma a užíval si ten dokonalý pocit naprostého fyzického naplnění. Jejich těla se prohýbala ve stejných intervalech a jejich prudce se zvedající hrudníky do sebe silně narážely. Bill z posledních sil stisknul Tomovy silné paže a jeho nehty se zaryly do jeho jemné kůže.
Oba zároveň zasténali a několikrát sebou škubli tak, že Tom se opět musel jednou rukou zachytit umyvadla. Jejich orgasmem nasycené podbřišky do sebe naposled narazily a Bill se vyčerpaně svezl do Tomovy náruče.
Tom prudce oddychoval a téměř neznatelně hladil Billova záda. Znovu se zmohl na šepot „Bille,“ oslovil ho a Bill zvedl hlavu. „Polib mě, prosím,“ řekl zoufale a v očích se mu zaleskly slzy. Bill se na něj chvíli nepřítomně díval, potom se nadzvedl a opatrně z něj sklouznul. Odstoupil od Toma na krok a nasoukal se do kalhot.
„Tome, ty to nechápeš,“ řekl a povzdychl si „Tohle,“ řekl a mávnul rukou směrem k nahému bratrovi, „je jenom sex!“ sebral svoje tričko a odešel.
„Tome, ty to nechápeš,“ řekl a povzdychl si „Tohle,“ řekl a mávnul rukou směrem k nahému bratrovi, „je jenom sex!“ sebral svoje tričko a odešel.
Tom se v slzách zhroutil na zem.
„Ale já bych se chtěl milovat,“ zašeptal, páska přeskočila a Mark vypnul video.
Tak tohle bylo nečekané. Ticho. Ticho ve studiu i v přítomnosti Billa Kaulitze. To se ještě nestalo.
Všichni se dívali jen a jen na Billa. Mark seděl a s klidem sobě vlastním si vychutnával triumf, režisér sledoval mladého zpěváka, a přitom pochvalně pokyvoval na Marka, kameramanům se třásly ruce nedočkavostí.
David odešel už v půlce posledního videa, a fanynky… Neschopny slova zíraly, v očích slzy, v srdcích smutek.
„Bille,“ promluvil do smrtelného ticha Mark a Bill sebou polekaně škubnul. Do té doby nespustil oči z plátna. Tohle se přece nemohlo dít doopravdy.
„Bille, co k tomu řekneš?“ zeptal se Mark a nahnul se k Billovi blíž. Toužil být tím prvním, kdo uvidí jeho slzy.
Bill jen na prázdno otevřel a zavřel pusu. Nebyl schopný slova. Podvědomě se pohupoval na sedačce a skousával si ret. Nemohl se na nikoho podívat. Nemohl vidět fanynky, Marka, Davida. Potřeboval vidět Toma. Složit se mu do náruče, plakat a do konce světa se omlouvat.
První slza si našla cestu ven a on ji nechal přehoupnout se přes víčko. Nebyla jediná.
„Bille,“ oslovil ho Mark dotěrně znovu.
Bill se zhluboka nadechnul a zvedl k němu uslzenou tvář. Srdce fanynek pukla a polovina hlediště se rozbrečela. Mark měl ale srdce z kamene.
„Kdo…“ nedořekl Bill a schoval hlavu v dlaních.
„Kdo…“ nedořekl Bill a schoval hlavu v dlaních.
„Dobrá otázka, Bille,“ usmál se zle Mark. „Kdo jen mohl?“ zeptal se ironicky, a už potřetí tenhle večer pokynul asistentce, která mu donesla mobilní telefon.
„Kdo tohle všechno věděl? Bille, tušíš snad?“ zeptal se Mark, i když mu bylo přehledně jasné, že z něj žádnou odpověď nevytáhne. Už tu před ním neseděla celebrita. Teď to byla troska, jejíž poslední stabilní část se rozletěla pod špatným krokem. Krokem na nášlapnou minu.
„Bille, chceš vědět, kdo to byl?“ zeptal se Mark a vyťukával na mobilu nějaké číslo. Bill zlomeně zvedl hlavu a jeho zoufalý pohled se střetl s Markovýma chladnýma očima. „My jsme ho totiž našli,“ usmál se, zmáčkl tlačítko „volat“ a celým studiem se rozezněl tón vyzvánění.
Billovi to připadalo jako vteřina. Pouhé jedno tiknutí nástěnných hodin, jeden úder jeho zničeného srdce a na druhém konci se ozvalo: „Haló.“
V tu chvíli se Billovi podlomily lokty, o které se podepíral, a jeho čelo se opřelo o stůl. Tohle nemohla být pravda. Hluboce se rozeštkal a zakryl si uši rukama. Nechtěl ho slyšet.
„Tome?“ ozval se ale Markův hlas dost hlasitě na to, aby mu Bill mohl rozumět. „Tady Mark z pořadu Real,“ oznámil a Bill ucítil, že srdce na druhém konci hovoru vynechalo úder.
„Ano?“ zeptal se nervózně Tom.
„Tome, kde teď jsi?“ zeptal se Mark.
„V autě,“ řekl po chvíli Tom neochotně.
„Opravdu?“ usmál se Mark škodolibě. „Asi bys měl zajet ke krajnici, mám pro tebe novinu,“ oznámil Tomovi.
„Cože?“ nechápal Tom, ale pro jistotu udělal to, co mu Mark poradil. To ale nikdo nemohl vidět.
„Někdo s tebou chce mluvit,“ zatrylkoval Mark sladce a podal mobil Billovi, který během jejich hovoru zvedl hlavu.
Tom vyčkával, dokud Bill roztřesenou rukou nevzal telefon a nepřiložil si ho k uchu.
„Tome?“ zanaříkal do něj a snažil se ovládat vzlyky.
Tomovo srdce vynechalo další úder. Nadechl se, ale nenašel slova, která by řekl. Pomalu si skládal celou situaci dohromady.
„Tome, proč jsi to udělal?“ zeptal se Bill a přestal se ovládat. Rozeštkal se Tomovi do telefonu a jeho šepot se zesílený nesl celým sálem. „Proč jsi to udělal…?“ zeptal se znovu zlomeně.
Na druhé straně bylo ticho. Dlouhé a tíživé ticho. Jen dech prozrazoval, že telefonát se nezrušil.
A potom byl těžký klid té chvíle prolomen krátkou odpovědí. „Z lásky,“ řekl Tom a za jeho slovem následoval dlouhý tón zrušeného hovoru.
autor: Teddy
betaread: Janule
=O=O=O=O….nemám slooov…užasnééé 🙂 Skvělá povídka…četla jsem ji bez dechu 🙁 🙂
O-M-G!
nemam co rict…. dokonalost…
:'(
Tak to bylo perfektní.
Neříkám,že se mi to vyloženě líbí,já prostě nesnesu nic proti Billímu xD,ale rozhodně je to působivé,a ani jsem u toho nedýchala….super nápad
super, chválím dost originální nápad tématu povídky!!!
božééé 0_o !!! to bylo jako dost adrenalinový! ale krásný..jen nechápu..ten konec..on to udělal z lásky..? z lásky dal tomu debžotovi (moderátorovi) tu kazetu s tímhle vším..?
[7]: Ano, z lásky, Eli. Jen tak mohl Bill pochopit, jak se chová k ostatním, když se na to podíval přede všema, když si to uvědomil. Teď má sice nejspíš podělanou kariéru, ale má šanci se díky tomu změnit. Je to zvláštní terapie šokem, ale řekla bych, že by byla účinná.
Povídka je to úžasná, taky jsem skoro nedejchala, když jsem ji četla :o) J.
P.a.n.e.b.o.ž.e.
Nemám ABSOLUTNĚ slov k téhle povídce. Dokonalost.
tak tohle by mě v živottě nenapadlo..sice mi vrtalo hlavou, odkud se všechny ty záběry vzaly, hlavně ten z té koupelny, ale že by to byl Tom by mě v životě nenapadlo…
ty krááso…taky nemám co říct…ab-so-lut-ně…dokonalé, dokonalé, omg, je tohle možný?!!! dokonalost, absolutně perfektní!
Nemám slov..naprosto úžasné..prostě..dokonalost!
bez komentáře, já myslim, že už sem ti k tomu řekla dost:D ty zlo jedno:D
ale je to krásný, to jako zase jo:-)
tak toto bolo super…
Teda, to bylo naprosto dokonalé, úplně jsem na konci zapomněla dýchat. Fakt nádhera…
No ty vole… na to nemám co říct xD To bylo tak zvláštní, krásný, nepopsatelný a smutný… i když byl Bill hrozný a choval se špatně, tak i ho blo líto… wow ♥
Krásná, krásná, krásná ^.^ prostě awesome, nemám slov ^.^ víc takových prosím ^.^
To – to – to…bolo niečo úžasné!!!
Ja som si myslela že čo Bill asi urobil také strašné…ale na konci mi ho bolo aj trošku ľúto aj keď ubližoval a nemal to robiť…predsa to muselo byť pre ňho kruté…ale nádherné…hlavne ten posledný odsek som čítala asi desať krát dookola…nemohla som sa ho nabažiť…také to bolo neuveriteľné a dokonalé….
Moc bych chtěla poděkovat za komentáře. Tahle povídka pro mě hodně znamenala. Byla takovým mým comebackem k twincestu a já doufám, že budu mít dost dalších nápadů, jako byl tenhle 🙂
Jinak k ději bych chtěla říct, že je to přesně jak psala Janule. Tom možná zničil Billovi kariéru, ale snad mu tím i zachránil soukromý život. A hlavně zařídil, aby Bill už nikomu neublížil 🙂
Pro mě osobně bylo dost těžké psát Billa "takhle", přesto, pokud jste alespoň jednou za celou povídku mysleli na to, že tohohle Billa nenávidíte, jsem spokojená, protože takhle jsem to myslela i já 🙂
Ještě jednou moc díky všem 🙂
ty jooo..tak tohle mě teda dostalo…dokonalost!!!
Ouuuu ježiš to bylo.. to prostě bylo.. naprosto dokonalý! Nevim co napsat, abych jenom neopakovala to, co holky předemnou.. Hrozně to na mě zapůsobilo, s tím Tomovým "z lásky" mi taky srdce vynechalo jeden úder.. no prostě.. asi nejlepší jednodílka jakou sem kdy četla, vážně.. Děkuju moc a těším se na další! <3
Už je to napsáno hodně názorů lidí. Tah povídka má něco do sebe. Přinutila se dívat na monitor nemrkat a skoro i nedýchat. Nemyslím si že Bill je ten špatný jen si to prostě neuvědomil a tohle byla jedna z možností aby se nad sebou zamyslel. Láska dělá hodně a někdy je nepředvídatelná. Celé je to moc úžasné.